Konspirace Alpha & Delta

Obsah

• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13
• Kapitola 14
• Kapitola 15
• Kapitola 16
• Kapitola 17
• Kapitola 18

Kapitola 12

Koloniální Dravec Oko 7Z třída D, Koloniálního času: 2333.1,21

Kapitán Jonathan Tolkin musel vynaložit mnoho sil, aby skryl vlastní úžas. Úžas nad jejich nečekaným hostem. Možná pochopil, že Dat není jen tak nějaký android. Doktor Soong musel být naprostý génius v oboru kybernetiky. Vytvořil zcela jedinečnou umělou formu života. Natolik podobnou člověku, až to bylo zarážející. Dokonce stvořil emoční čip, který Dat později vyňal ze svého bratra Lora, když ho Lorovo chování přimělo rozebrat ho. Získal tím emoční čip s poslední úpravou jejich otce. I přes jeho pozdější zničení Borgy v něm něco z toho muselo zůstat. Vyprávění o jeho životě předtím v něm utvrzovalo dojem silné osobnosti. Možná trošičku zkreslené nepřítomností jistých emocí, ale soucit, etika, smysl pro morálku z něj činily jednoznačně živou bytost. Toliko musel přiznat. Jenom nechápal, proč přesně se mu ona vyhýbá. Musela přinejmenším vědět o samotné jeho existenci. Možná věděl i on o její existenci. Byl natolik diskrétní, aby v podobných věcech nešťoural. Natolik si vzájemně důvěřovali.

Pokud on byl příjemně překvapen, tak mladý inženýr Simon Ingirus byl doslova nadšen. V rámci hladkého průběhu věcí musel Tolkin uklidňovat jeho dívku a současně hlavní pilotku Susan Arčrovou. Dal jí jasně najevo, že jde o mimořádně důležitou věc. Ona nepatřila k ženám, které by se nechaly jen tak odbýt. Musel tudíž vynaložit pořádnou dávku výmluvnosti, aby ji přesvědčil. Samotná skutečnost, že je kapitán a ona tudíž jeho podřízená, ztratila během rozhovoru význam. Ten výraz, když říkala, že chápe, poznal. Šlo o poslední pokus, snahu obměkčit ho, ať úkolem pověří někoho jiného. Zůstal neústupný. Musel, neboť Simon byl pro tuhle práci ten pravý. Matně si vzpomínal, že ještě říkal něco dalšího, po čemž raději rychle odešla. Ne, krátké odloučení jim oběma jenom prospěje. Trávili spolu téměř všechen volný čas, přestože jejich koníčky byly rozdílné. On sám čekal mnoho let na příležitost. Přemítal, proč zrovna on. Na lodi přeci měli poradkyni, jenomže ta ho v tom nechala plavat pod záminkou zlepšení velících schopností. Za posledních deset let stále neměl pocit, že ji dobře zná. Ani teď, když Flotila dokončila Simonův prototyp Dravce třídy D a zase se vydali do vesmíru.

"Kapitáne Tolkine!" zaznamenal za sebou hlas. Okamžitě ho přiřadil k jejich návštěvníkovi.

"Ano, Date?" obrátil k němu svou pozornost.

"Neodpověděl jste na mou otázku," připomněl se.

"Kterou otázku?" Položil víc než jednu, takže nevěděl, kam přesně míří.

"Říkal jste, že zde nejsem vězněm," upřesnil.

"To je pravda," přisvědčil, jelikož tomu tak skutečně bylo

"Jelikož mě zde držíte proti mé vůli, pak si připadám jako vězeň."

"Date, zapomínáte, že my vás nepřenesli na naši loď."

"Pravda, což ovšem nijak nevysvětluje, proč mě nenecháte odejít."

"Máte pro nás jistou cenu. Až přijde čas, vrátíme vás."

"Předpokládám správně, že mě hodláte za někoho vyměnit?" dospěl k logickému závěru.

"Chápete naprosto správně," přisvědčil.

"Myslíte Mikela?"

"Vaše dedukce je jako vždy správná."

"Proč?"

"Tohle nezáleží na mě, Date," pokrčil rameny.

"Smím vědět, co s ním hodláte dělat?" zajímalo androida.

"Nemám nejmenší tušení." Odkašlal si rozhlížeje se, zda není někdo v doslechu. "No, určitou teorii mám."

"Vaši nadřízení s ním nepochybně mají plány, protože o vás příliš mnoho ví," zhodnotil situaci klidným věcným tónem, jenž v sobě přese všechno nesl jisté známky nesouhlasu.

"Naši nadřízení nemají o Mikela žádný zájem. Admirál Hix je navíc Mikelův velký přítel. Moje přímá nadřízená ovšem pro něj nemá takové pochopení jako Hix. A nejsem si vůbec jist, co s ním hodlá udělat. Jejich vzájemné rozepře jsou dnes téměř legendární," odpověděl zcela po pravdě. Znal ji příliš dobře, lépe než kdokoliv jiný. V jistých situacích přesto nedokázal předpovědět, co udělá.

"Chtěl bych ji vidět," řekl Dat najednou, čímž ho trochu zaskočil.

"Ona nechce vidět vás!" namítnul opět zcela po pravdě. Téhle části úplně nerozuměl, ovšem chápal, že ona Data zná.

"Co když nebude souhlasit?" dotazoval se

"Pak mám v záloze plán dvě. Ovšem nemyslím si, že k němu dojde," ujistil ho.

"Chcete mě vypnout a rozebrat?" kladl další otázku, zcela ignoruje jeho přesvědčení.

"Nic takového," neubránil se smíchu. Nic takového neměl ani v nejmenším na mysli. Ostatně si dokázal živě představit, jak by na takový čin reagovala. "Date, jak vidíte, naše senzory dokážou proniknout skrz časové pole. Máme plný přehled o všech lodích uvnitř. Stejně tak víme o raketoplánu, jenž odstartoval před pár hodinami z Enterprise. Něco s sebou veze. Nejsme schopni říci co, ale tady, podívejte." Vyvolal na taktické konzoli záznam z dnešního rána. Červí díra se na deset vteřin otevřela. "Nejsme s to poznat, co přesně prošlo skrz, ale paprsek dospěl k jedné vaší sondě. Putoval po celé síti až na Enterprise."

"Tam směřoval náš raketoplán," zamyslel se android. "Pokud říkáte, že pouze dva transportní signály směřovaly zpátky na loď, pak někdo musel zůstat na palubě a proletět na druhou stranu."

"Logické," přisvědčil Tolkin. "Podívejte se sem."

"Velmi neobvyklé. Nejspíš jde o deflektor umístěný na druhé straně červí díry."

"Nejenom deflektor. Naše senzory odhalily celou loď. Asi pět miliónů kilometrů od červí díry. Konfiguraci nelze přesně určit, ale patří Federaci."

"Podobné zařízení veze náš raketoplán k zdejšímu vyústění," konstatoval Dat.

"Správně."

"Pravděpodobně hodlají navázat spojení."

"Stejná věc napadla i nás."

"Víte, kam vede ta červí díra?"

"Zatím přesně ne."

"Kapitáne!" Důstojník ostrahy přerušil možnou teorii nečekaným příchodem.

"Ano?" obrátil k němu pozornost.,

"Křídlo je opět kompletní, pane!" nahlásil řízně.

"Výborně, děkuji. Už bylo načase."

"Podle vašich senzorů nedošlo k žádné poruše na křídle," nechal se slyšet android. Neviděl pobavený úsměv muže ostrahy nad jeho nevědomostí. Samozřejmě netušil, co pojem Křídlo znamená. Nikdo mu neobjasnil hierarchii Flotily, kde Křídlo představovalo dvojicí lodí třídy Dravec. Útočné křídlo pak bitevní křižník a dvojici Dravců.

"Správně," vyloudil chartocký kapitán ve tváři mírný úsměv. Sesterská loď dorazila na pozici, což posílilo vyjednávací pozici. "Nadešel čas, abych dodržel svůj slib."

"Který přesně máte na mysli? Pokud vím, tak jste slíbil několik věcí," připomněl android stejně jako Tolkin na začátku, že neví, který slib má na mysli.

"Ano. A teď jeden z nich splním. Pojďte," pokynul směrem ze strojovny.

Svižným krokem zamířil k nejbližšímu turbovýtahu. Během necelé minuty stanul na hlavním můstku lodi. Byl výrazně větší než u předchozí verze. Také zde bylo více místa pro další konzole a jiné užitečné části, které předchozí loď neměla. Ne snad, že by je potřebovala. Před deseti lety by na něco podobného ani nepomyslel. Po dlouhé odmlce končící před deseti měsíci opět stanul na palubě lodi nové generace. Musel uznat, že došlo k jistému zlepšení. Ne jenom na výkonu, posílení trupu, zesílení účinnosti zbraní a podobných vylepšení nepřinášejících nic světoborného. Oko 7Z třídy C patřil k světlým výjimkám, protože od předchozí verze učinil hezkých pár kroků kupředu, ale nic se nemohlo vyrovnat třídě D.

"Nadešel čas kontaktovat Enterprise," začal hovořit. Zvědavé pohledy posádky nevnímal, dokud mluvil k androidovi. "Nejdříve ale zjistíme jejich záměry. Nemáme dostatek sil, abychom se mohli měřit s lodí třídy Galaxy."

"Enterprise po vás určitě nebude střílet, pokud naznačujete toto," ujistil ho Dat okamžitě.

"Mám podobný názor, ale opatrnost musí být," přisvědčil a neustoupil. Povinnost k posádce velela obezřetnost. "Přejděte na vzdálenost deset miliónů kilometrů za zádí Enterprise."

"Rozumím, pane, přecházím na stanovenou vzdálenost," potvrdil kormidelník. Na překvapivý útok dost velká vzdálenost, ale nezpochybňoval rozkazy kapitána. "Jsme na místě, pane."

"A raketoplán?"

"Před chvilkou dorazil k lodi."

"Dobrá, odmaskovat…"

Enterprise, hvězdný čas: 52060,115 (21. 01. 2375 - 22:30)

Kapitán Picard společně s prvním důstojníkem a kompletní osádkou můstku netrpělivě očekávali návrat raketoplánu číslo pět. Podle prvních informací doletěli k cíli. Umístili satelit s deflektorovým talířem. Provedli senzorový průzkum a všechno nasvědčovalo tomu, že zpráva byla odeslaná. Nyní přilétali na Enterprise. V mnohem lepším čase než při prvním výsadku. Díky úpravám zaslaným z Voyageru. Podle všeho dosáhli mnohem lepších výsledků než oni sami. Nemohl si pomoci, když prohlížel plány. Spatřil v nich cosi povědomého. Mikel naproti tomu nedával najevo sebemenší známky nervozity, což mohlo být dobré znamení. Pokud by snad byl nervózní, mohlo to totiž znamenat, že má jedno ze svých tušení.

"Kapitáne, raketoplán je zpět v hangáru 2!"

"Děkuji, pane Worfe. Ať poručík La Forge přijde ihned za mnou."

"Ano, pane!"

"Máte velení. Jedničko."

Will Riker pouze přikývnul na znamení souhlasu. Kapitán vstal, popotáhnul si uniformu a odkráčel do své pracovny. Usedl za stůl, aktivoval terminál a začal si prohlížet výsledky poslední mise. Vypadalo to, že plán funguje. Dokonce jejich deflektorový talíř i sondy byly výkonnější. Otevřeli průchod na třináct celých dvě desetiny sekundy. Víc, než dokázali z druhé strany. Vyslali zprávu a všechno, co považoval za důležité. Včetně jedné osobní zprávy určené kapitánu Janewayové. Zvonek ohlásil očekávaného návštěvníka. Vyzval, ať vejde. Geordi vešel bez další prodlevy. Viděl, že kapitán prohlíží nasbírané údaje.

"Chtěl jste mě vidět, pane?" řekl přesto co nejklidnějším tónem.

"Ano, Geordi. Zajímalo mě…," začal mluvit.

"Kapitán na můstek!" nedořekl, protože první důstojník ho volal okamžitě zpátky. Ihned vstal. Svižným krokem vyšel ze dveří.

"Hlášení, Jedničko!"

"Neznámá loď se odmaskovává za námi, vzdálenost deset miliónů kilometrů!" zopakoval předchozí Worfova slova.

"Dost daleko na překvapivý útok," poznamenal Mikel.

"Mohou to být Strážci?" nadhodil zkusmo Picard.

"Předpokládám, že ano," přikývnul Mikel. Očekával, kdy o sobě konečně dají vědět.

"Dobrá, pak nám možná konečně něco vysvětlí," zahučel směrem k němu.

"Pokud budou chtít," pokrčil rameny.

"Možná byste mohl s nimi promluvit a…," zkusil ho pobídnout k diplomacii.

"Nemohl. V žádném případě!" zavrtěl Mikel prudce hlavou. "Bude mnohem lepší, když o mě nebudou vůbec vědět."

"Je nějaký důvod, proč…"

"Ne!"

"Pak tedy nechápu…"

"Nemusíte chápat," pousmál se hořce. "Jednejte přátelsky a velice opatrně. Nedejte jim záminku k útoku. Za žádnou cenu!"

Vstal ze svého křesla. Vyšel na horní plošinu za taktickou stanici, kde stál Worf. O něčem přemýšlel. Nakonec usoudil, že nijak neuškodí, když řekne pár dalších věcí. "Ach, ještě něco byste asi měli vědět." Dodal situaci dramatický nádech, když zastavil dva kroky od turbovýtahu.

"Poslouchám."

"Obvykle operují ve dvojicích. Jedna odmaskovaná loď před vámi znamená jednu zamaskovanou loď za vámi, nebo obráceně." Vešel do výtahu, než mohl kdokoliv položit další otázku.

"Přibližují se, kapitáne, vzdálenost pět miliónů kilometrů. Zbraně mají stále vypnuté."

"Rozumím, vypněte naše," přikázal a doufal, že dobře pochopil jejich úmysly

"Ano, kapitáne," zabručel Worf, v jehož hlase zazněla slabá známka nesouhlasu. Zamračil se nad dalšími údaji, jež četl z taktické konzole. "Právě sklopili i štíty. Vstupují do vzdálenosti pět set tisíc kilometrů. Zastavují."

"Udělejte totéž, Worfe."

"Ano, kapitáne." Přestože všechno ukazovalo na skutečnost, že neznámá loď nemá nepřátelské úmysly, zůstával ostražitý maje na paměti Mikelovo varování o druhé maskované lodi. Jejich manévr mohl být snahou, aby odkryli svou obranu a stali se snadným cílem. Zastavili dost daleko k nějakému útoku či náhlému transportu.

"Nějaký signál?"

"Zatím nic…," zavrtěl Worf hlavou. V zápětí musel svá předchozí slova opravit. "Moment, právě nás volají. Obraz i zvuk, pane."

"Na obrazovku!"

Obrazovka odhalila muže v černé uniformě, vyšší pružné postavy, tmavší pleti a nezvykle modrých očí s pevným pohledem. Pohledem směřujícím k nim.

"Jsem kapitán Jonathan Tolkin z Koloniální lodi Oko 7Z," představil se jako první.

"Kapitán Jean-Luc Picard z federační lodi Enterprise," opětoval formální představení jeho protějšek.

"Vidím, kapitáne, že zde máme jisté společné zájmy," začal koloniální velitel zvolna.

"Možná ano. Hledáme naše ztracené lodě tam uvnitř," připustil Picard opatrně navazuje dialog..

"Ach ano. Politováníhodná událost, k níž nemělo nikdy dojít," poznamenal. "Je naší snahou zajistit, aby podobná situace již nenastala."

"Víte, co je ta anomálie zač?" položil Picard opatrně otázku.

"Bohužel mnohem více, než bych chtěl, kapitáne, ale to není důvod, proč vás voláme," přešel otázku a zamířil k jinému tématu.

"Pak nám tedy povězte o vašem důvodu," vyzval ho Picard, ať řekne víc.

"Vlastně máme dva důvody. Oba se vzájemně překřižují," začal mluvit Tolkin. "První důvod vám ukážu hned, abyste si nemyslel, že jsme cokoliv udělali vašemu androidovi."

Sotva dořekl, záběr přešel do širšího rozlišení. K velké úlevě nejen kapitána, ale i hlavního inženýra tam stál Dat. Tak, jak ho znali, v uniformě Hvězdné flotily. Nebyl spoután ani nijak omezován. Alespoň ne na první pohled.

"Date…," vydechl překvapeně hlavní inženýr Enterprise.

"Nic mi není, Geordi. Moje pozitronová síť dala během toho transportu velice neobvyklý příkaz k vypnutí. Sám tomu nerozumím a nejspíš ani oni nechápou, jak k tomu mohlo dojít."

"Hlavně, že jsi v pořádku," dodal La Forge s novou nadějí.

"Kapitáne, asi byste měl vědět, že oni po nás něco chtějí," obrátil Dat pozornost k Picardovi.

"Ano, Date?"

"Chtějí Mikela. Ví, že je na palubě Enterprise."

"Aha." Zjevně proto nechtěl, aby ho vůbec viděli. Bohužel neunikl pozornosti. Věděl, že Dat se zhmotnil na Oko 7Z, tudíž i oni mohli vědět, že on je na palubě Enterprise.

"Jednoduše řečeno, chtějí ho vyměnit za mě," dodal android bezvýrazně. Picardovi poklesla čelist, Riker se zamyšleně zamračil.

"A když nebude souhlasit?"

"V tomto ohledu se vyjadřují poněkud nejasně, pane. Ujišťují, že mě nehodlají ani rozebrat ani si mě ponechat či zničit."

"Nemusíte nám odpovědět hned, kapitáne," promluvil znovu Tolkin. "Chápeme, že o tomto bodě budete chtít popřemýšlet, takže vám dáváme čas na rozmyšlenou."

"Kolik času?"

"Dokud nepřiletí naše lodě a nerozptýlí celou anomálii včetně časového záření."

"Zničí to i červí díru?"

"Všechno, kapitáne!" Nasadil vážnější výraz. "Samozřejmě pokud budete s námi spolupracovat, můžeme uvolnit časové pole a všechny lodě, které do něj vlétly a nebyly zničeny, se vrátí zpět do normálního prostoru."

"Co myslíte tím pokud nebyly zničeny?" chtěl vědět první důstojník.

"Stále vidíte všech jedenáct lodí. Ovšem ne všechny jsou ve stejném stavu, v jakém vletěly dovnitř. Nepoznáme, které patří vám, ale víme určitě, že minimálně dvě z nich byly zničeny. Pokud byly zničeny, působením časového záření budou vráceny do stavu, v němž přiletěly. Až rozptýlíme pole, tak budou ve stavu, v němž by správně měly být, tedy zničené."

"Date?"

"Říkají pravdu, pane. Ačkoliv nemohu přesně specifikovat proč, bez bližších informací. V podstatě rozbijí časové pole vytvářející nevídanou časovou smyčku a veškerý čas uvnitř poběží znovu lineárním směrem i se všemi následky. Čas uvnitř běží nelineárně, což způsobuje určité paradoxy. Ovšem musím podotknout, že tato anomálie je uměle vytvořená a zcela záměrně upravená, aby pohlcovala lodě i jejich posádky."

"Dobře, Date. Vydržte chvilku," zamyslel se Picard. Gestem nechal přerušit spojení. Obrátil pohled k poradkyni Deanně Troi. Čekala, až bude dotazována na svůj dojem. Pečlivě sbírala poznatky během rozhovoru.

"Necítím z něj nic špatného, kapitáne. Každopádně mluví zcela upřímně," promluvila nepotřebujíc žádné vyzvání.

"Určitě s Datem nemohli manipulovat?"

"Určitě ne. Pokud ano, tak jedině neúmyslně."

"Dobrá," přikývnul kapitán na souhlas. "Podle všeho nás nepotřebují k vyřešení téhle situace."

"Nevíme, jak si s tím poradit, ale co Voyager? Jak je dostat domů, když ta červí díra zmizí?" přihodil Riker věcnou poznámku.

"Možná potřebujeme víc pochopit, kam směřují," přemítal Picard zamyšleně. "Geordi?

"Ano, pane!"

"Je možné, aby se Dat během transportu vypnul? I když má vypínač odstraněný?"

"Teoreticky ano. Ale je to velice nepravděpodobné."

"Dobrá. Možná by chtělo prozkoumat jeho pozitronovou síť."

"Samozřejmě. Pokud nás k němu pustí."

"A co když vás zajmou?" namítnul znovu první důstojník, který samotnou myšlenkou nebyl ani trochu nadšený.

"To si nemyslím." Obrátil pohled směrem k Deanně, jež zcela klidně pronesla svůj verdikt.

"Dobrá, zkusíme to," rozhodl nakonec Picard. Pokynul k Worfovi, aby obnovil spojení. "Kapitáne Tolkine, pokud nebudete mít námitek, tak náš hlavní inženýr by se rád podíval, zda je poručík Dat opravdu v pořádku."

"Samozřejmě. Můžete ho kdykoliv poslat. Nemáme žádné tajnosti." Levý koutek úst mu lehce zaškubal nad samotnou pointou. "A samozřejmě bude moci kdykoliv odejít. Sám."

Obrazovka potemněla. Záznam z můstku koloniální lodě zmizel. Kapitán ještě chvíli hleděl na potemnělou obrazovku zobrazující nyní koloniální loď.

"Běžte, pane La Forgi," vybídnul Picard svého inženýra.

Nemusel dvakrát. Geordi sotva kývnul na souhlas. Během okamžiku byl ve výtahu. Ihned utíkal do strojovny vzít si potřebné vybavení. Vzal si ho raději více. Nehodlal ztrácet zbytečně čas. Na hlavní obrazovce můstku zůstával Koloniální Dravec v čelní pozici. Původně sice přilétal zezadu, ale Enterprise k němu zaujala postoj čelem, kde stanul v palebném poli jejich hlavních phaserů.

"Působivý design. Nemyslíte, Wille?" hodnotil Picard obraceje se k prvnímu důstojníkovi o názor.

"Rozhodně ano, pane," přihodil Riker. "Worfe?" Kývnul na Klingona u taktiky, aby přidal podrobnější informace.

"Jejich palebná síla odpovídá té naší, ovšem mají velice zvláštní způsob distribuce energie."

"Co máte na mysli?"

"Všechny jejich zbraně jsou stále nabité, přestože do nich nepřeváděli žádnou energii. Zdá se, že u každého palebného postavení mají zásobníky, do nichž je převáděna energie až poté, co je potřeba. V této fázi mohou střílet, kdykoliv budou chtít!" Zhodnotil situaci a do hlasu mu vklouzlo znepokojení.

"Tak tohle se mi vůbec nelíbí, kapitáne," přidal první důstojník svůj nesouhlas.

"Necítím z nich žádné nepřátelské úmysly," zaslechl za sebou znovu Deannin hlas. Zavrtěla hlavou ve snaze podtrhnout výsledek svého empatického vnímání. Pokud Tolkin nebyl profesionální lhář, tak s nimi jednali zcela na rovinu.

"Nejspíš jsou jediní, kdo nám může pomoci. Nemáme moc na výběr," pronesl Picard zamyšleně.

"Nejspíš ne, pane," přisvědčil první důstojník nepřesvědčen.

Následuje:
Kapitola 13