Konspirace Alpha & Delta

Obsah

• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13
• Kapitola 14
• Kapitola 15
• Kapitola 16
• Kapitola 17
• Kapitola 18

Kapitola 2

Enterprise NCC-1701D, hvězdné datum 52031.0 (11. 01. 2375 - 07:50)

"Kapitáne, vysílání obsahuje osobní zprávu pro vás, od admirála Nakamury," zazněl hluboký Klingonův hlas ze zadní taktické stanice.

"Děkuji, pane Worfe," kývnul hlavou, že rozumí. "Přepojte ji ke mně."

"Máte tušení, o co jde, pane?" zašeptal polohlasem první důstojník.

"Ne. Ale hodlám zjistit co nejvíc." S tím také odešel do své pracovny.

Bez otálení obešel pracovní stůl a usedl do pohodlného křesla. Otevřel svůj osobní terminál. Zprávu už šéf bezpečnosti mezitím přeposlal. Měl ji přímo před sebou. Přesto si dovolil před jejím aktivováním chvilku posečkat. Co můžou proboha chtít? Enterprise sice před sebou neměla žádnou opravdu důležitou misi, pouze průzkum, mapování a aktualizaci hvězdných map. Po dlouhé době konečně klidná práce. Ale přesto… Aktivoval terminál. Tvář admirála Nakamury, statnějšího muže s vlasy částečně stříbrnými, naskočila na obrazovce. S nezaměnitelnými asijskými rysy, hnědé oči sršící energií a zamračené čelo věštící bouři.

"Kapitáne! Je mi líto, že musím přerušit vaši stávající misi, ale vyskytnul se problém," začal zpočátku ostře, než usadil svůj hlas do normálních mezí. Naklonil se trochu víc k obrazovce. "Z důvodů bezpečnosti nemohu momentálně sdělit více. Veškeré rozkazy společně se všemi dostupnými informacemi vám předá náš člověk." Opět nastalo pár vteřin ticha, než začal mluvit dál. "Podle rozkazů vám pomůže splnit stávající misi. Osobně mám o dotyčném člověku pochybnosti, ale velitelství už rozhodlo. Mise má nejvyšší důležitost, takže pokud jste tak již neučinil, máte povolení překročit obvyklé rychlostní omezení. Rozhodně z toho nemám dobrý pocit, kapitáne. Sám uvidíte proč, až si přečtete rozkazy. Pokud byste snad měl s tím mužem problémy, informujete mě. Osobně nevím, co mě děsí víc. To, že ho Admiralita znovu povolala do služby, nebo co se momentálně děje. Každopádně vám přeji hodně štěstí, kapitáne. Budete ho potřebovat."

Admirálova tvář zmizela z obrazovky. Picard ještě dlouhou chvíli upřeně hleděl na pohaslý terminál. Přemýšlel. Znal admirála. Nijak dobře, ale jako kapitán vlajkové lodi znal většinu admirálů, alespoň z doslechu. O Nakamurovi bylo známo, že patří k významnějším velitelům. Z jeho tónu i zprávy byl patrný nesouhlas. Nesouhlas spojený s určitým osobním znepokojením. Nelíbilo se mu ani trochu, že nemá informace o misi hned. Otázkou zůstávalo, kdo bude tím, koho velitelství poslalo. Povzdechl si. Nezbývá nic jiného než čekat. Hádat, koho reaktivovali, nehodlal. Ne, vyčká deset hodin. Vstal. Urovnal si blůzu uniformy a vyšel dveřmi zpátky na můstek.

"Pane Worfe, informujte hvězdnou kartografii o změně plánu a zrušení naší cesty do Alkonského prostoru," řekl směrem k taktickému důstojníkovi.

"Ano, pane."

"Něco nového?" vyzvídal Will Riker opatrně.

"Nevím o moc víc. Admirál si dával zatracený pozor, aby byť slůvkem neprozradil cíl mise," odtušil suchým nevýrazným hlasem a koutky jeho úst nepatrně zaškubaly. "Ovšem starosti by nám mohlo dělat, koho Flotila vyslala, aby nám pomohl."

"Aha. Samozřejmě neřekli, koho," reagoval Will Riker.

"Ne, ani slůvkem, ačkoliv admirál vypadal znepokojen výběrem."

"Za deset hodin uvidíme, pane."

"Ano, Jedničko, uvidíme." Neusedl do svého obvyklého místa. Místo toho se měl k odchodu. "Máte velení. Budu u sebe."

První důstojník úsečně přikývl. Podobné situace zažil mnohokrát a kapitán ho ponechával velet lodi samotného, dokud k něčemu opravdu důležitému nedošlo. Vyčkal, dokud kapitán nezmizel ve své pracovně. Teprve poté usedl do kapitánského křesla. Klidný nenucený výraz nedával najevo určité potěšení, že si může usednout a vyzkoušet místo, jež hodlal jednoho dne získat. Ano, jednoho dne, až kapitán odejde. Kupodivu přesto doufal, že ta doba přijde až za hodně, hodně dlouhou dobu. Sloužit pod kapitánem Picardem pro něj byla vždy čest.

* * *

Hvězdné datum 52032.08 (11. 01. 2375 - 17:00)

O deset hodin později nadporučík Dat musel s výrazem značícím selhání připustit, že odhad, který na základě předběžných výpočtů učinil, nebyl úplně správný. Deset hodin uběhlo a teprve teď dálkové senzory zaznamenaly blížící se runabout. Očekával nesouhlasnou reakci od komandéra Rikera, jenže ten si ho doteď vůbec nevšímal.

"Senzory zachytávají runboat, kurz…," chtěl ohlásit ihned ohlásit svůj nález.

"Doba příletu!" přerušil ho Riker dříve, než dokončil obsáhlý rozbor.

"Třicet devět minut dvacet šest sekund."

"Konečně." Sáhl na komunikátor. "Riker kapitánu Picardovi!"

"Mluvte, komandére!"

"Máme náš runabout na senzorech, pane. Setkání za třicet devět minut."

"Rozumím. Za chvíli jsem tam."

Komandér vstal z kapitánského křesla a usedl do svého křesla po pravici. Zmenšenou verzi ovládacího pultu si natočil k sobě. Letmo projel data o přilétajícím plavidle. Kapitán dorazil na můstek za necelých patnáct minut, současně s poradkyní Troi právě vystupující z hlavního výtahu. Svými jemnými empatickými smysly vnímala určité napětí na můstku. Záhada přilétajícího runaboutu dosedala na oba velící důstojníky. Lámali si hlavu, koho jim velení posílá. Neměli nejmenší tušení a kvůli naprostému utajení ani nemohli nic tušit.

"Vstupujeme na dosah komunikace!" zahřímal Worf zezadu.

"Konečně," povstal kapitán z křesla. Upravil si uniformu. "Spojte nás, pane Worfe."

"Ano, pane," sklonil Klingon hlavu nad taktickou stanicí. Během okamžiku již obrazovka odhalila pilota. Mladý muž, člověk s jasně zrzavými vlasy právě vzhlédnul od ovládací konzole.

"Enterprise? Tady poručík Samuel Webster!"

"Slyšíme vás, poručíku. Mluvte!"

"Mám u vás vysadit kapitána Martinese, který má rozkazy určené výhradně pro vás. Zbytek sdělí osobně," řekl jasně, stručně bez zbytečných okolků. Pasažéra měl v zadní části lodi a ten se od chvíle příchodu na palubu nehnul z místa.

"Rozumím. Navedeme vás do našeho hangáru," reagoval kapitán Enterprise obratem.

"Nebude třeba, kapitáne. Na transportní vzdálenost dorazím za necelých dvacet pět minut. Musím rychle zpátky na další setkání s mateřskou lodí," vychrlil ze sebe rychle.

"Chápu. Budeme připraveni na váš povel."

"Ano, pane."

"Enterprise končí." Gestem dal najevo Klingonovi, aby přerušil spojení. Zamračeně obrátil pozornost zpátky. Will Riker také vstal a tvářil se úplně stejně.

"Má nějak naspěch," poznamenal. "Možná by stálo za to vědět, jaká mateřská loď ho čeká."

"Odyssea, pane!" ozval se Worf. "Runboat patří podle označení k federační lodi Odyssea."

"Přímo z lodě třídy Galaxy? Proč nepřiletěli osobně? Takový runabout musí být neskonale pomalejší," zamračeně si mnul bradu.

"Nesouhlasím, veliteli!" vmísil se do hovoru Dat.

"A proč, Date?" Tentokrát ho opravdu zajímala androidova analýza.

"Protože runboat, který vidíme zde, má mnohem větší výkon než jiné runabouty a dokáže vytáhnout výrazně vyšší rychlost. Podle odhadu výkonu motorů maximálně warp devět celých pět."

"Zaznamenávám jisté úpravy na konstrukci a mají opravdu výkonnější gondoly motorů," přidal okamžitě další upřesnění šéf bezpečnosti, který se nehodlal nechat zahanbit.

"Což podtrhuje důležitost a rozkazy, které dozajista veze," promluvila poprvé za celou dobu poradkyně Troi. Exoticky vypadající žena v černo-modré uniformě komandéra ladně vstala a upřela své velké černé oči na všechny přítomné.

"Uvidíme. Pane Date, vyhledejte prosím informace o kapitánovi Martinesovi."

"Provedu, pane."

Android vstal, předal kormidlo jinému členovi posádky a přesunul se k vědecké konzoli v horní části můstku. Okamžitě zahájil hledání. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Bohužel způsob, jak ho sdělit, zaměstnal jeho pozitronickou síť na celé vteřiny.

"Kapitáne, myslím, že mám informace, které chcete," zvolil nakonec slova.

"Jenom myslíte, Date?" podivil se Picard nad androidovou volbou slov.

"Pouze slovní obrat, pane," obrátil Dat své zlaté oči směrem ke kapitánovi i prvnímu důstojníkovi. "Informace nejsou kompletní. Vlastně bych řekl, že nemají hlavu ani patu."

"Přibližte prosím, Date!"

"Ano, pane. Chci říci, že řada údajů zcela chybí. Téměř žádné osobní údaje, datum narození, věk, rodina, nic takového. Služební záznamy zmiňují velení lodi Ajax."

"Tu přeci zničili Borgové u Wolfu 359," podotknul okamžitě Riker.

"Je zde zmínka, že byl uvězněn z důvodu dezerce. Není ale uvedena příčina. Pouze nejasná informace, že měl velet Ajaxu u Wolfu 359, ale nevelel."

"Možná právě z toho má admirál Nakamura takové obavy," poznamenal Picard zamyšleně. I po devíti letech, které uplynuly od jeho asimilace Borgy, nedokázal při vyslovení jejich jména úplně potlačit vnitřní napětí.

"Kapitáne!" přerušil úvahy znovu Worf. "Znovu nás volá runaboat!"

"Na obrazovku, pane Worfe," opřel se z boku o taktickou konzoli vedle sebe.

Tvář pilota runaboatu znovu zaplnila obrazovku. Zrzavé vlasy zářily na obrazovce jako plamen, přestože je měl poměrně krátké a rovné.

"Enterprise, slyšíte mě?"

"Ano, poručíku."

"V dosahu transportéru budu za necelých pět minut."

"Rozumím."

"Kapitáne. Mám vám vyřídit, že pokud budete mít velké problémy, tak Odyssea zůstane nejbližší lodí v dosahu. Kapitán…" Série krátkých zapípání ho přiměla soustředit pozornost k taktické konzoli.

"Kapitáne! Romulanský válečný pták se právě odmaskoval. Zaměřuje runabout!" přerušil rozhovor Worf. Instinktivně mu sklouzla ruka k ovladači zbraní.

"Bojová pohotovost! Zvednout štíty!" zareagoval Riker jako první

"Kormidelníku, kurs na setkání, rychle!" přidal Picard, rychle usedající do svého křesla.

"Válečný pták nabíjí zbraně," napůl zavrčel Klingon z taktické stanice.

"Za jak dlouho budeme v dosahu transportéru?" chtěl ihned vědět.

"Za šedesát vteřin!"

Zelené střely z distruptorů romulanské válečné lodi protnuly vesmírný prostor. Úhybný manévr runaboutu sice zabránil zásahu, ale to již vylétaly další střely doplněné o torpéda. Nejméně dva zásahy utrpěl, než Enterprise dorazila na dosah a skryla ho pod svůj ochranný štít. Vlečný paprsek okamžitě vtahoval poškozené plavidlo do hangáru. Loď třídy Galaxy byla pro válečné ptáky smrtícím nepřítelem. Sice ne velikostí výzbroje, ale samotnou silou. V takových případech Romulané raději takticky ustoupili, než aby riskovali boj proti silnějšímu nepříteli. Jenže nikoliv v tomto případě. Spustili bez výstrahy palbu.

"Máme je!" zakřičel vítězoslavně Worf, když runabout vletěl pod ochranné štíty.

"Volejte Romulany!" nařídil Picard.

"Neodpovída…," hlas zanikl v sérii pořádných otřesů.

"Opětujte palbu!" vydal pokyn k útoku.

"Ano, pane!" Klingonovi zazářily nadšením oči, když mohl smrtící energii z phaserů vyslat proti stejně smrtelnému nepříteli, Romulanům. Nemíval mnoho příležitostí, ale každou si plně vychutnával.

Hlavní dvojice phaserů v talířové sekci zažhnula a dvojice dlouhých výstřelů mířila k hrozivě vypadající nepřátelské lodi. Její štíty se pod náporem zaleskly, ale vydržely. Další dvojice fotonových torpéd skončila stejně. Čelní baterie znovu vypálily další střely proti Enterprise. Další odpověď vedená tentokrát již s plným výkonem prorazila jejich štíty a další torpéda explodovala v nechráněném trupu. Dva mocné výbuchy zazářily na matně zeleném trupu.

"Přímý zásah, pane!" vycenil válečník nadšeně zuby nad zkázou nepřítele. Výcvik Hvězdné flotily mu zabraňoval nechat probudit své instinkty a nepřítele dorazit.

"Vidím."

"Pane, Romulané neustupují! Míří přímo na nás!"

"Úhybný manévr, pane Date!" vyštěkl rozkaz na androida, jenž zaujal opět místo hlavního pilota.

"Kopírují náš kurz, pane. Podle všeho dojde ke srážce za dvacet sekund."

"Pane Worfe, vyřaďte jejich motory."

"Ano, pane!" Opět jenom díky dlouholetému výcviku uposlechl bez reptání, ačkoliv měl zcela jiný názor.

"Válečný pták se blíží. Srážka za deset vteřin!" odpočítával Datův hlas.

"Pane Worfe?"

"Nemohu přesně zaměřit jejich motory, kapitáne!"

"Srážka za pět vteřin!"

Nezbýval čas. Rozkaz zněl pouze vyřadit romulanskou loď, ale v sázce bylo mnohem víc. Bezpečnost Enterprise. Bez váhání odpálil salvu fotonových torpéd. Mířil přímo proti nepříteli. Zasáhl zcela přesně. Zasažený cíl se zapotácel pod prudkým útokem. K úlevě všech na můstku zpomalil. Dále se pohyboval jen setrvačností, takže nebyl problém uhnout z jeho dráhy. Celá řada sekundárních explozí dokonávala dílo zkázy. Zůstal celý, ale při zkoumání škod se na senzorech ukazovaly podivné známky života. Romulanské, ale velice podivně zkreslené.

"Hlášení, poručíku!"

"Nepřítel je ochromen. Nepředstavuje nadále hrozbu," pronesl s naprostou jistotou.

"Známky života?" přišla ihned další otázka jíž očekával.

"Nejasné!" vyhrkl okamžitě. "Velmi nejasné. Nemohu zcela přesně určit, kolik Romulanů je na palubě. Možná stovky nebo žádný."

"Dobrá. Jak vypadá runabout?"

"Máme ho v hangáru číslo dvě. Nevypadá přímo poškozen."

"Rozumím. Přesto…," stisknul komunikátor. "Lékařský tým do hlavního hangáru!"

"Crusherová slyší. Už běžím."

"A teď chci hlášení o škodách."

"Zatím žádné zprávy o zraněných či mrtvých. Mírné poškození talířové sekce. Lehké poškození pravé gondoly. Štíty poklesly na 63% a dobíjejí se."

"Děkuji," pokýval kapitán hlavou. "Vskutku impozantní salva, pane Worfe. Opravdu v poslední chvíli."

"Díky, pane. Měl jsem trochu štěstí," přijal pochvalu zjevně potěšen. Kapitán nechválil příliš často.

"Ano, nepochybně. Jinak by do nás zcela jistě narazili," poznamenal bezvýrazně kapitán Enterprise.

"Tohle není obvyklá romulanská taktika," přihodil věcnou poznámku Will Riker.

"Stejně tak i načasování. Zaútočili v okamžiku, kdy runabout byl skoro u nás," přemítal Picard. "Buď o něm věděli a přiletěli prostě o chviličku později, nebo tu čekali už delší čas. Poradkyně?"

"Necítila jsem nic neobvyklého, kapitáne," zavrtěla hlavou. "Vlastně jsem necítila vůbec nic. Jako by Romulané byli a přesto nebyli."

"Dobrá. Wille, zjistěte, jak jsou na tom naši hosté, a přiveďte pokud možno kapitána Martinese ke mně."

"Ano, pane."

"Kapitáne, romulanská loď…," dodal Worf, jenž sledoval nepřítele. Měl jisté obavy, zda kapitán nenařídí pátrat po trosečnících. Teď už ne. Romulanská loď k jeho uspokojení explodovala.

Necelou půlhodinku poté, co došlo k incidentu, probíhaly opravy a Enterprise byla opět schopná cesty s plným výkonem. Únik plazmy z pravého motoru údržbářské týmy zastavily a další drobná poškození byla též opravena. Vážné poškození naštěstí žádné. Zazvonil zvonek.

"Vstupte!" řekl Picard úsečně.

Dovnitř vešel jeho první důstojník, vedoucí muže v uniformě kapitána. Najednou si byl jistý, že ho odněkud zná. Jenom nemohl říci odkud.

"Pane, kapitán Martines," představil Riker příchozího.

"Už jenom Mikel, pánové. Tahle šaráda," ukázal na svou uniformu, "byl pouze malý vtip, který určitě nejednoho admirála zvednul ze židle." Levým koutkem se slabě usmál. Ještě neskončil. "Nehodlám si ji ponechat. Vlastně ani nechci. Loď má mít pouze jediného kapitána."

"Nevím sice, oč vám jde, kapitáne, ale…," zamračil se Picard při jeho slovech.

"Jenom Mikel, prosím!" přerušil svůj protějšek uprostřed věty. "Nehodlám zde dělat jakékoliv potíže, abyste mi rozuměl. Zkusím nastínit alespoň rámcově, oč půjde."

"Prosím!" Kapitán mu nabídl druhou židli naproti sobě.

"Kapitáne Picarde, abychom si rozuměli. Já vám kromě rozkazů z velitelství mám pomoci v nadcházející misi. Misi, o níž nevíte nic, a věřte, že ani po přečtení rozkazů nebudete vědět o moc víc," začal, sotva usedl do křesla.

"Kam míříte?"

"Kapitáne. Správně bych měl vést celou misi a vy s vaší lodí být nápomocen k plnění úkolu. Ale nehodlám tento rozkaz splnit. Samozřejmě budu plně nápomocen, ale nebudu vydávat žádné rozkazy. Pouze rady, kterými se můžete, ale nemusíte řídit. Nehodlám nijak rozkazovat či prosazovat svoji autoritu. Veškerá zodpovědnost za loď a posádku zůstane jen a jen na vás. Stejně tak i úspěch mise bude záviset na tom, jak moc mi budete důvěřovat."

"Povězte mi, oč vlastně jde," chtěl Picard konečně vědět víc o tom, kvůli čemu admiralita odvolala Enterprise z výzkumné mise.

"Zde máte souhrn. Zmizelo několik lodí Federace. Na první pohled nic zvláštního. Jinak bych mohl celé hodiny, možná dny vyprávět jeden dlouhý, dlouhatánský příběh." Pomalu vstal. "Jednu věc vám řeknu na rovinu!"

"Poslouchám."

"Mé důvody, proč jsem přijal pověření pro tuto misi, nejsou tytéž, které sdílí Hvězdná flotila. Naše cíle nejsou úplně stejné. V podstatě nám jde o totéž, jenomže mě jde ještě o něco jiného. Něco, o čem nehodlám hovořit. Jenom řeknu, že podivné chování Romulanů s tím také určitě souvisí," dodal, načež opustil Picardovu pracovnu.

Delta kvadrant, hvězdné datum 52033.784 (12. 01. 2375 - 07:50)

Harry Kim procházel toho rána chodbou ze své kajuty směrem k turbovýtahu. Služba na můstku začínala za pár minut. Kráčel klidným krokem, ve tváři nucený úsměv. Přibrzdil, když zaslechl rychlé kroky za sebou. Jeho dlouholetý přítel Tom Paris ho právě dohnal na chodbě. I on mířil na můstek, převzít řízení Voyageru. Kupodivu jednou taky včas, odpustil si poznámku k jeho dochvilnosti.

"Ahoj, Harry!" pozdravil ho zadýchaně.

"Ahoj, Tome," odtušil nepřítomně.

"Tak jak to včera večer šlo?" nadhodil Tom nezávazné téma konverzace.

"Co máš na mysli?" Doufal, že nemluví o tom, co si myslí, že by mohl mluvit.

"No tvoje lekce v mezilidských vztazích, které udílíš našemu Borgovi," pokračoval Tom stále konverzačně.

"Odkud tohle víš!" zastavil uprostřed kroku.

"Tuším, že doktor něco v tom smyslu zmínil na ošetř…," nedořekl větu, když ho Kim chytil za límec uniformy a odtáhl dva kroky za nejbližší roh.

"Komu všemu jsi navykládal, co dělám?" zasyčel na něj rozhlížeje se, zda někdo nejde. Neviděl nikoho, což bylo jenom dobře. Netoužil po žádných zbytečných svědcích.

"Harry!" Tom učinil zamítavé gesto. "Jsi můj přítel. Přece bych tě v tomhle neshodil."

"No dobrá," pustil ho Kim a pokračoval šeptem. "Tak za prvé. Ona už není Borg, takže o ní nemluv v tomto kontextu! Za druhé. Nikomu ani slovem neříkej, co dělám."

"Samozřejmě, Harry," slíbil Tom obratem, ale zvědavost v něm zvítězila. "A jen tak mimochodem, jak jsi dopadl?"

"Raději mi o tom nemluv," mávnul podrážděně rukou.

"Takže ledy se pohnuly?" neubránil se Tom úsměvu. Nedovedl si představit jak, ale Harry v sobě nesl jisté kouzlo, po němž ženy prahly. Možná nebyl natolik výmluvný a vtipný, ale zase na druhé straně byl upřímný a důvěřivý.

"Zatím ne. Nejspíš ani nepohnou. Včera večer jsme oficiálně skončili." Harry se rozhlédl kolem sebe, zda nikdo nejde, než pokračoval. "Ona dospěla k závěru, že již ví vše potřebné, a já jsem jí ani v nejmenším neodporoval."

"A co bylo pak?"

"Pak? No, poděkovala mi za můj čas a odešla regenerovat."

"Takže nedošlo k ničemu?"

"Tome, já se opravdu snažil, ale ona prostě zůstávala stejně věcná a těmi poznámkami mě doháněla k šílenství. Tady vůbec nemohlo k ničemu dojít. Opravdu jsem jí zkoušel vysvětlit průběh normálního vztahu, ale jí připadaly všechny kroky absurdní!" vysvětloval příteli s jistou známkou zoufalství v hlase. Kdyby tušil, do čeho se pouští, nikdy by nesouhlasil s podobnou výukou. Vlastně ji chtěl pouze uvést do pro ni neznámého světa a co nejšetrněji poukázat na aspekty osobního života, ale bez výraznějšího úspěchu.

"Vidím, že opravdu mluvím s nejčestnějším mužem Hvězdné flotily. Jiný by možná její přímočarosti využil," poznamenal Tom napůl vážně.

"Děláš si legraci?" Harry nevěřil vlastním uším.

"Vlastně ani ne. Možná bylo dobře, že ses toho chopil právě ty," rychle zamluvil předchozí poznámku. Nepotřeboval Harryho ještě víc znepokojovat. Vlastně ani nežertoval. Nikdy ho nepřestávala udivovat jeho naivnost.

"Díky za povzbuzení," zahučel Kim polohlasně.

"Ale no tak, Harry. Neber to přece tragicky. Nezapomeň, že strávila osmnáct let jako Borg. Nemůžeš od ní čekat, že ihned pochopí…" Paris svému příteli položil ruku na rameno a zkoušel ho uklidnit.

"Teď mluvíš jako doktor!" vyjel okamžitě.

"Však také na ošetřovně trávím více času, než bych rád," vybruslil neobvykle snadno z debaty.

"Možná se něco přiučíš," utrousil sardonicky.

"Od doktora?" Tom nasadil nevinný úsměv.

Poslední Tomova otázka zůstala bez odpovědi. Dveře výtahu je vpustily na velitelský můstek. Přišli včas. Žádné káravé pohledy od Tuvoka či Chakotaye. Každý zaujal své místo. Kapitán stála uprostřed můstku zaujatá zajímavým fenoménem na obrazovce. Vědecká část její osobnosti hodlala prozkoumat podivný úkaz a první senzorové průzkumy dávaly najevo, že by zde mohli najít tolik potřebnou energii k doplnění zásob. Ohlášená porada mohla začít, takže přešli do konferenční místnosti vedle můstku.

"Naše senzory narazily před pár hodinami na zbloudilý planetoid," začala kapitán mluvit. "Nevíme přesně, co zapříčinilo jeho přítomnost zde daleko od všech hvězdných soustav, ale první náznaky ukazují, že na něm může být ložisko dilithia. Nejspíš ne moc velké, ale pro naše warp jádro znamená každý kousek blíž domů. Planetoid obsahuje zbytky atmosféry, což vede k závěru, že na něm kdysi mohl být život. Stáří kolem deseti miliard let."

"Kromě dilithia ukazuje předběžný průzkum i na další možné suroviny. Ne v příliš velkém množství. Nejspíš jde o zbytky ložisek vyčerpané těžbou před tisíci, možná i statisíci let," přidal Tuvok.

"Rozhodně stojí za prozkoumání," nadnesla kapitán sledující veskrze souhlasné reakce.

"Zásoby dilithia určitě nebudou na škodu," nechala se slyšet B’Elanna Torresová. "Dilithium ještě máme, ale ne moc, a nikdo neví, kdy narazíme na další možný zdroj. Rozhodně souhlasím."

"Možná tam najdeme i stopy po civilizaci, jež tam kdysi žila," přidal nadšeně Harry.

"Výborně. B’Elanno, sestavte tým k předběžnému průzkumu," kývla Janewayová k inženýrce. "Tome, vy, Harry a Sedmá budete tvořit zbytek týmu."

"Ano, kapitáne,"

"Dobrá, dejme se do práce," ukončila poradu.

Všichni vstali a odešli. Všichni až na jednoho. První důstojník zůstal sedět. Po celou dobu krátké porady pouze mlčel. Právě teď, když osaměli, hodlal cosi říci, co nechtěl před ostatními vytahovat.

"Máte něco na srdci, Chakotayi?" zajímalo kapitána. Znala ten zamyšlený výraz prvního důstojníka příliš dobře.

"Spíš mám špatné tušení, ale něco mi tu nehraje," vynesl na stůl svá podezření.

"Ano?" pozdvihla tázavě levé obočí.

"Za prvé, naše senzory zaznamenaly tu zbloudilou planetu teprve před dvěma hodinami. Pokud tam byla celé tisíce let, tak by ji naše dálkové senzory měly zachytit mnohem dříve. Zbytky dýchatelné atmosféry? Po tisících, možná spíš miliónech let? Zbloudilá planeta?" poukazoval ihned na první nesrovnatelnosti.

"Hmm, chápu," zamnula si zamyšleně bradu. Z tohoto hlediska o věci nepřemýšlela. "Myslíte, že bychom tam neměli letět?"

"Nic takového přímo netvrdím," učinil neurčité gesto. "Souhlasím s B’Elannou. Potřebujeme každý kousek dilithia, který můžeme získat. Jenom bychom měli učinit veškerá dostupná opatření, abychom zabránili možnému neštěstí. Možná o nic nejde, ale opatrnosti není nikdy nazbyt."

"Máte pravdu," přikývla. Díky rozvaze prvního důstojníka a jeho snaze držet ji svými věcnými námitkami víc při zemi ještě byla zde. Nejenom ona, ale i Voyager, za což byla vděčná.

Kapitán s prvním důstojníkem opustili konferenční místnost jako poslední. B‘Elanna Torresová cestou k turbovýtahu plánovala, kdy poletí. Nakonec výsledný konsensus, s nímž souhlasila i Sedmá, zněl za hodinku v hangáru jedna. Sama zamířila do strojovny pro vybavení. Bude potřebovat alespoň jednoho člověka. Jednoho kandidáta měla. Ostatně slíbila, že ho zacvičí při ostré misi. Ačkoliv prověření na možnost těžby dilithia těžko byla nějak významná mise. S něčím začít prostě musí. Praporčíka Cartera našla ve strojovně. Nezkoumala, co právě dělal, ale zdálo se, že problém odstranil.

"Vidím, že máte hotovo, praporčíku," oslovila ho s lehkým úsměvem.

"Ano, tady jsem hotov. Ještě musím…"

"Vzít vybavení pro výsadek. Budeme hledat dilithium. Za hodinu v hangáru jedna," řekla stručně, jasně, srozumitelně. Sama si odešla ještě sbalit pár dalších zařízení, jež bude potřebovat.

S jistým podivným tušením zamířil Jacob do hangáru jedna. Právě zažíval velice nezvyklý pocit, který nikdy předtím nezažil. Samozřejmě už letěl raketoplánem, a to nejenom na Akademii, ale i později. Dokonce ho i pilotoval, ale vždy doma v kvadrantu Alfa. Tady v Delta kvadrantu do něj sedal poprvé. Z nějakého důvodu cítil nervozitu. Vešel otevřeným nákladním prostorem dovnitř. Tom Paris tam už byl a vítal ho na palubě. Sedmá dorazila naprosto přesně s Harrym a těsně po ní i B’Elanna. Zaujali každý své místo. Dveře hangáru se otevřely a mohli letět vstříc neznámu.

Následuje:
Kapitola 3