Konspirace Alpha & Delta

Obsah

• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13
• Kapitola 14
• Kapitola 15
• Kapitola 16
• Kapitola 17
• Kapitola 18

Kapitola 14

Koloniální Dravec hvězdné třídy Oko 7Z verze D, koloniálního času: 2233.1,22

Kapitán Jonathan Tolkin naposledy kývnul na pozdrav svému protějšku z Enterprise. Vlastně očekával souhlas, tudíž předání vzkazu považoval za jakousi formalitu. Ještě chvíli hleděl do monitoru, než vstal. Přijímal hovor v pracovně na můstku. Pracovně, kterou obvykle obývala ona. Jenže od setkání s Enterprise zůstávala ve své kajutě vedle a veškerou komunikaci přenechávala jemu. Po celou dobu androidova pobytu nevyšla ven. Podle komunikačních protokolů vedla komunikaci s admirálem Brownovou, což znamenalo jedinou věc. Nepochybně přesvědčovala stávající velitelku k akci a z vlastní zkušenosti věděl, jak přesvědčivá dokáže být. Logika nepatřila zrovna k jejím nejsilnějším stránkám. Zato dokázala být dostatečně umíněná, když o něco opravdu stála.

Naneštěstí mu důvěřovala. Důvěřovala mnohem víc než komukoliv jinému. Nehodlal důvěru zklamat. Ne, stejně jako ona věřila jemu, on věřil Mikelovi, že dodrží slib. Vždycky dodržel slovo. Proto nemusel mít žádné námitky k propuštění nadporučíka Data. Vlastně již celou záležitost probíral s lodní poradkyní. Jennifer Waitová učinila jistý návrh, s nímž po chvilce váhání souhlasil. Nemohl zpochybnit její logiku. Ne, v této rovině měla jednoznačně navrch ona. Stejně jako nedokázal úplně strávit neortodoxní přístup téměř ke všemu, co dělala. Zkoušel pochopit její metody posledních deset let. Poměrně bez úspěchu. Viděl v tom snahu odlišit se od Chartoků, mezi něž patřila. K jistému údivu její rady vždy fungovaly, což mohl potvrdit z vlastní zkušenosti.

Volným krokem kráčel do strojovny. Odlehlejší část, v níž hlavní inženýr z Enterprise prováděl svou diagnózu. Samozřejmě nenašel nic nezvyklého. Neměl co najít. Zato Simon Ingirus konečně narazil na spřízněnou duši. Android dokázal trpělivě poslouchat a diskutovat celé hodiny. Dokonce ani slepý poručík Geordi La Forge nevypadal otázkami otráven. Vnímal shovívavě jeho nadšení. Tolkin velice dobře věděl ze svých zdrojů, jak dlouho potrvá poslední analýza. Tudíž pečlivě odměřoval kroky, aby do strojovny dorazil v přesně stanovený okamžik. Nemusel být žádný velký génius, aby poznal, že La Forge analýzu úmyslně protahuje. Alespoň mohl tu příjemnou zprávu podat v nejvhodnější okamžik. Konečně vešel do strojovny.

"Jak vypadá vaše analýza, pane La Forgi?" nadhodil zdvořilou otázku.

"Všechno vypadá v pořádku," odpověděl opatrně. Bohužel už neměl v zásobě žádné další možné testy, které mohl na Datovi provést. Musel přiznat, že nenašel žádnou závadu ani po podrobných kontrolách třetího stupně. Evidentně s ním vůbec nic neudělali. Jenom nepřišel na důvod, proč došlo k záhadnému vypnutí. Ani Dat neměl sebemenší tušení. Možná šlo o bezpečnostní mechanismus, který doktor Soong zabudoval do Data a Lora, nebo po špatných zkušenostech s Lorem jenom do Data.

"Říkal jsem, že vašemu příteli nikdo neublížil," pokračoval Tolkin klidně nikoliv s výrazem "já vám to přece říkal".

"No, říkal," připustil Geordi neochotně.

"Naše slovo platí, poručíku," poznamenal lehce. "Stejně jako náš druhý slib."

"A ten je?" To La Forge zaujalo, protože si na žádný slib nevzpomínal.

"Můžete kdykoliv odejít. Oba dva," odtušil Tolkin konverzačním tónem.

"Cože?" zamrkal Geordi překvapeně. Netušil, že všechno proběhne až tak snadno.

"Přesně jak říkám. Naše dohoda platí," potvrdil Tolkin předchozí slova.

"Já přeci nikdy nepochyboval, že…," bránil se černý inženýr.

"Nevadí," mávl nad tím Tolkin velkodušně rukou. Málokdy si dvě různé strany důvěřovaly hned od prvního okamžiku, což chápal a respektoval. Důvěra přicházela postupně s nadcházejícím časem. Zůstávalo na hráčích, kdo udělá první pomyslný vstřícný tah.

"Potom vám, kapitáne, musím poděkovat za pohostinnost," přerušil přítelovy rozpaky Dat.

"Věřte, že pro nás byla svým způsobem pocta mít na palubě někoho tak jedinečného, jako jste vy, Date," poznamenal Tolkin ve vší vážnosti

"Děkuji, kapitáne Tolkine," s lehkým pokynutím hlavy přijal učiněný kompliment.

"Ostatně v rámci našeho přátelství pozval váš kapitán dva z mých důstojníků jako hosty na palubu vaší lodi. Za deset minut budou připraveni v transportní místnosti," doplnil kapitán poslední část skládanky.

"Promiňte, kapitáne," připomněl svou přítomnost Simon Ingirus. "Které dva důstojníky máte na mysli?"

"Samozřejmě vás, Simone," odpověděl s úsměvem.

"A ten druhý?" nadhodil zdvořile.

"Náš hlavní pilot vás doprovodí. Ostatně pokud vím, Date, tak jste říkal, že často sedíte u kormidla Enterprise."

"Ano, to je pravda."

"Potom je náš výběr zcela logický," vypustil konečný verdikt navíc podtržený zdánlivě logickým výběrem. Zapomněl podtrhnout, čí logika za tím nápadem stojí a na základě čeho byl výběr proveden. Lodní poradkyně by si určitě našla jiný důvod, proč zrovna tihle dva. Znovu si připomněl, že v tom nemá hledat záměr.

Simon Ingirus notnou chvíli nevěděl, co říci. Kapitán Tolkin vše zabalil do úhledných vět, tak aby nikdo nepojal podezření, kam směřuje. Nejspíš práce lodní poradkyně. Jennifer Waitová mívala velice zvláštní způsob praktikování své funkce poradkyně, jež vznikla speciálně na její popud. Proč dal admirál Hix souhlas, čím ho přesvědčila, nevěděl a možná ani nechtěl vědět. Rozhodl se nepřemýšlet, proč právě oni dva. Raději zvažoval příjemnější stránku věci. O Enterprise slyšel poměrně dost. Veliká loď třídy Galaxy skýtala mnohem více než nejnovější Dravec třídy D. Sám u něj navrhoval spoustu věcí, takže byl mnohem lepší a pohodlnější než kterákoliv verze před ním. To vše bez ztráty výkonu lodních systémů. Právě naopak. Podařilo se dosáhnout více než rozumného kompromisu a výsledek byl víc než uspokojivý. Povýšení do hodnosti poručíka první třídy hovořilo za vše.

"Ach ano, ovšem. Za deset minut v transportní místnosti dvě?" ujistil se Simon pro jistotu.

"Správně," potvrdil Tolkin klidně.

Ingirus chvatně opustil strojovnu. Jeho protějšek zatím zcela v klidu balil své vybavení. Nepospíchal. Nebylo kam. Slíbili Data propustit a on neviděl důvod proč ne. Kapitán Tolkin působil upřímným a čestným dojmem. Už od začátku z něj měl poměrně dobrý pocit. Navíc potvrzený svým vizorem, díky kterému dokázal poznat, zda někdo lže či nikoliv. Nechtěl dát na první dojem, ale nyní musel připustit pár nových skutečností. Poté co sbalil všechno, dal najevo, že mohou jít. Tolkin oba dva volným krokem doprovázel do transportní místnosti. V transportní místnosti čekala kromě obsluhy i žena s hodnostním označením poručíka. Zvláštní insignie ji řadila mezi piloty, přesněji řečeno jako hlavního pilota. Na lodi existoval vždy jen jeden. Pilotů bylo sice více, ale funkce hlavního pilota v sobě nesla nádech elity, vyjadřovala, že nositel této hodnosti je ten nejlepší.

"Výborně, tohle je náš hlavní pilot, poručík Susan Arčrová," představil ji okamžitě Geordimu. Dat si ji pamatoval, neboť ji potkal. S úsměvem podala Geordimu ruku, kterou odměřeně stiskl. I přes vizor musel připustit, že jde jistým způsobem o velice přitažlivou ženu. Zástupce hlavního inženýra dorazil přesně na čas. Trochu zadýchaný, ale jinak naprosto uvolněný. Nenápadně na svou kolegyni mrknul. Pak nadešlo konečné loučení. Kapitán si potřásl rukou s oběma důstojníky Enterprise, než stanuli na transportní plošině. Kývnul k důstojníkovi obsluhujícímu konzoli transportéru.

Transport proběhl bez potíží, i když pro dvojici důstojníků Federace šlo o nový zážitek. Účinky koloniálního transportéru byly svým způsobem odlišné. Mohli použít transportér z Enterprise, ale poručík Ingirus je přesvědčil, že jejich transportér bude fungovat v blízkosti časového záření mnohem lépe a spolehlivěji. Čtveřice se zhmotnila v transportní místnosti Enterprise. Na náčelníkovi Carolyn Wolcotové byla patrná úleva, když spatřila Data nepoškozeného a v jednom kuse. Ztráta dvou lidí ze tříčlenného výsadku ji v první chvíli dost vykolejila. Vedle ní stál komandér Riker s poradkyní Troi. I oni dva za vážnými tvářemi skrývali jisté uspokojení. Uvítali dvojici navrátilců s mimořádnou vřelostí, ačkoliv oběma muselo být jasné, že Dat těžko může ocenit jejich gesto. Sice věděl, co znamená, a nasadil potěšený úsměv, ale přesto byl hodně strojený. Pomíjeli fakt, že jeho emocionální čip byl zničen během posledního střetnutí s Borgy.

Hvězdné datum: 52069,87 (25. 01. 2375 – 12:00)

Následující tři dny probíhala vzájemná komunikace mezi posádkou Enterprise a Oko 7Z. Původní omezení byla překonána po návratu nadporučíka Data, kterého z koloniální lodi propustili ihned po předání Mikelova souhlasu. Picard si na druhé straně byl jistý, že v případě potřeby by si dokázali vymoci své silou. Druhou loď neodmaskovali a on získal přeci jen na diplomatickém poli dostatečné zkušenosti, aby na tento zjevný fakt neupozorňoval. Ještě ten večer uspořádala posádka Enterprise Datovi menší večírek. Počáteční protesty, že nikam nezmizel ani neopustil loď na dlouho dobu, nikdo nebral na vědomí. Večírek rozhodně podpořil morálku posádky. Ne snad, že by nějak výrazně poklesla, ale ono vědomí o časovém poli, které není vidět a které dokáže všechno uvěznit do nekonečné časové smyčky, působilo poněkud depresivně.

Ani Picard neodolal nepřijít. Vlastně měl radost, že Dat je zase zpátky. Geordi ho prohlédl jak na jejich lodi tak tady na Enterprise. Výsledky všech testů hovořily jasně. Žádné poškození, žádné stopy narušení. Zábava skončila v pozdních hodinách. Vlastně si vzpomínal na jednu konkrétní dvojici, kterou na Tolkinovu žádost pozval strávit pár dní na palubě Enterprise, než přiletí jejich lodě. Susan Arčrová a Simon Ingirus. Nemusel být žádný velký pozorovatel, aby poznal, co tihle dva k sobě cítí. Druhý den ráno dostal neformální hlášení od velitele Rikera, který společně s Datem, později s Geordim a Deannou působili jako jejich průvodci. Enterprise na hlavní pilotku a zástupce hlavního inženýra udělala dojem. Jako každý kapitán cítil určitou hrdost na svou loď. Jakákoliv pochvala zněla příjemně.

Jenomže nyní po třech dnech opustili Enterprise. Koloniální lodě konečně přiletěly. Přes veškeré nenápadné otázky nedokázali z hostů vyzvědět, jaké lodě přiletí. Ti dva byli duchem zcela jinde, nebo možná nic nevěděli. Možná obojí. Rozhodně museli znát harmonogram příletu koloniální flotily. Transportérem se přenesli hodinu před příletem. Deset koloniálních lodí přilétalo k jejich pozici. Senzory je odhalily teprve před necelými dvaceti minutami. Jedna velká loď plus devět doprovodných plavidel. Picard s jistými obavami sledoval přilétající skupinu. Mikel dosud mlčel a nic nenaznačovalo, že událost, na niž čeká, nadešla. K Picardově překvapení dorazil na můstek. Zůstal stát vedle taktické konzole a pohledem sledoval přibližující se plavidla. V tomtéž okamžiku zablikala komunikační kontrolka u taktiky.

"Kapitáne, volají nás!" ohlásil pohotově Worf.

"Konečně," poznamenal Riker.

"Na obraz!" Picard vstal z kapitánského křesla. Obrazovka zůstala rozdělená na dvě části. V levé části mohl spatřit známou tvář kapitána Tolkina. Z pravé shlížela přísným pohledem žena a podle uniformy bylo zřejmé, že má vyšší hodnost.

"Kapitáne Picarde, dovolte, abych vám představil kontraadmirála Jesiku Brownovou," seznámil Tolkin kapitána vlajkové lodi Federace se svojí nejvýše postavenou nadřízenou. Po návratu Oko 7Z zpět do koloniální expedice šlo o lehce sporný bod, jenž byl nakonec vyřešen. Prostě měla koloniální expedice dva vrchní velitele a dvě vlajkové lodě. S tím rozdílem, že určitá velící autorita zůstávala u admirála Brownové. Ona byla tou faktickou velitelkou, nepočítaje skutečnost, že velela elitní desítce bitevních lodí.

"Naše lodě, kapitáne Picarde," začala mluvit, jako by Tolkin nic neřekl, "mají za cíl rozptýlit anomálii. V rámci přátelských vztahů, které, jak doufáme, budou panovat mezi Novou kolonií a Spojenou federací planet, jsme připravili plán."

"Budeme vděční za jakoukoliv pomoc, admirále," přikývl lehce Picard.

"Zkusím vám ho v kostce shrnout, protože čas je drahý a naše lodě budou potřeba jinde," mluvila dál naprosto věcně.

"Samozřejmě. Poslouchám," pobídl ji lehce k pokračování.

"Jakmile rozptýlíme anomálii zde, tak všechny lodě, které nebyly zničeny, vstoupí znovu do normálního vesmíru. Doporučuji, abyste signalizoval všem vašim lodím, ať se stáhnou pod váš prapor. Nepochybuji, že bude nutné v některých případech nasadit smrtící sílu, takže informujte ihned své lodě, pokud budou v jednom kuse a provozuschopné." Gestem ruky dala najevo, že neskončila. "Anomálii budeme rozptylovat postupně. Červí díra přijde na pořad jako poslední. Osobně mám výhrady vůči použití této odpornosti k záchraně, ale v rámci budoucích vztahů snad oceníte naše gesto."

"Budeme vám velice vděční za pomoc, která dostane naši ztracenou loď po tolika letech domů," poděkoval Picard znovu.

"Vytvoříme pomyslný koridor, z něhož budeme metodicky postupovat. Současně sesterská loď vlajkového křídla proletí červí dírou a vytvoří stejný koridor na druhé straně. Udělá pro ztracenou loď cestu a červí dírou proletí zpět domů."

"Chápu."

"Začneme během hodiny. Posílám plány k posouzení. Každopádně budeme postupovat podle stávajícího rozvrhu. Další podrobnosti proberte s kapitánem Tolkinem. Konec!" dodala, čímž zmizela a obrazovka znovu ukazovala jenom kapitána Oko 7Z.

"Přesně za jednu hodinu a sedmnáct minut vyrazí naše sesterská loď. Pokud neshledáte náš plán dostačujícím, dejte mi vědět, abych ji odvolal. Končím," pokynul Tolkin rukou a taktéž ukončil spojení.

"Dost strohé, řekl bych." První, kdo promluvil, byl Will Riker.

"Nesouhlasím, pane," obrátil se na něj Dat. "Admirál Brownová řekla zcela jasně a výstižně jejich plán. Ostatně pokud budete chtít, můžete si podrobně prohlédnout jejich specifikace."

"Děkuji, Date, ale myslím, že vy je prostudujete mnohem rychleji než já," přihodil poznámku Picard.

"Ano, pane."

"Máme ty plány, Worfe?" obrátil kapitán pohled ke Klingonovi.

"Právě dorazil kompletní souhrn," zabručel Worf.

"Do toho!" kývnul k Datovi.

Bez dalších slov android vyskočil z křesla. Usedl k sekundární taktické stanici za Worfem. Začal projíždět plány maximální rychlostí. Šlo o poměrně obsáhlý soubor, takže ho četl dlouhých deset minut. Jak kapitán tak první důstojník mu zírali přes rameno. Člověku by podobné nahlížení lezlo na nervy, ale Dat si jich vůbec nevšímal. Přesněji řečeno vnímal jejich přítomnost, ale nebyl čas k lidské reakci, kterou zkoušel obvykle napodobovat. Mnohem úspěšněji od okamžiku, kdy jeho emotivní čip nadobro zničili Borgové při posledním pokus asimilovat Zemi.

"Mám souhrn, kapitáne," promluvil.

"Posloucháme, Date," vybídl ho Picard lehce.

"Jejich plán vypadá ve své jednoduchosti proveditelně. Existují zde jisté faktory, jako nestabilita červí díry, ale s tímto problémem si dokáže jejich loď poradit. V podstatě vezme Voyager do vleku a provede ho bezpečně přes všechny překážky až sem k nám."

"Proč prostě neproletí sem? Pokud nebudou zničeni, tak proč by nešlo rozptýlit časové pole zde?" padla otázka od komandéra Rikera.

"Zapomínáte, komandére, že časové záření má na druhé straně jiné hodnoty. Červí díra, jakožto časoprostorová anomálie, ovlivňuje časové záření. Není vůbec jisté, jak by obě pole na sebe reagovala. Před touto variantou zde vysloveně varují."

"Pokud nám nelžou," neodpustil si Riker ještě poznámku.

"Možná ano, pane," pokrčil Dat rameny. "Spíš si myslím, že ne. Přesto máte asi pravdu, že sledují ještě jiné záměry. Na rozptýlení tak velké anomálie bych očekával větší počet lodí."

"Třeba je nemohli uvolnit z jiných míst," nadhodil možnost Picard.

"Nesouhlasím, kapitáne. Tato anomálie je pro ně na seznamu hrozeb s pořadovým číslem jedna. Jakmile na ni narazí, je první, co udělají, že ji rozptýlí nebo zcela zničí. Záleží na místě a času." Dat mluvil jako vždy přesně a věcně shrnul celou situaci na základě jemu známých faktů. Strávil na koloniální lodi nějaký čas a leccos pochytil.

"Proč nemůžeme použít podobnou technologii na Enterprise?" zajímalo prvního důstojníka.

"Rozhodně nedoporučuji, pane," zamítnul Dat. "Aminiové krystaly, kromě toho, že jsou značně nestabilní, nejsou slučitelné s naší technologií. Museli bychom provést rozsáhlou přestavbu ve strojovně Enterprise, nepočítaje ztrátu warp pohonu a dalších pro nás důležitých systémů lodi."

"Takže nám jejich specifikace nepomohou, abychom si mohli pomoci sami?" chtěl vědět Will, zda pochopil správně výklad

"Ne, pane," přisvědčil android pohotově.

"Dobrá, Date. Máte něco, kvůli čemu bychom neměli souhlasit s jejich plánem?" položil konečnou otázku kapitán.

"Nic takového zde nevidím," učinil záporné gesto.

"Dobrá, takže informujeme Voyager," rozhodl Picard pevně.

"Připravím souhrn," vzal si hned první úkol Riker.

"Dobrá. Já pošlu krátkou zprávu kapitánu Janewayové," rozhodl Picard nakonec. "Pane Worfe, vy buďte připraven ihned, jakmile naše lodě budou mimo oblast. Okamžitě je navigujte k nám. Nejspíš budou hodně zmatení a dezorientovaní, takže je důležité, abychom jim pomohli pokud možno okamžitě."

"Rozumím…," přikývl Klingon na souhlas. Náhle se zamračil, protože jeho konzole hlásila nové údaje.

"Problém, Worfe?" všimnul si první Riker.

"Dálkové senzory zaznamenávají další přilétající loď," zamručel, ovšem nijak znepokojeně.

"Další loď? Komu patří?" chtěl znát Picard.

"Signatura odpovídá lodi Federace. Podle velikosti jde o třídu Galaxy."

"Odyssea," doplnil Will pohotově.

"Nespíš ano. Podle informací byla nejblíže," souhlasil s ním kapitán.

"Otázkou zůstává, kdo je zavolal," nadhodil tázavě první důstojník.

"Já myslím, že nebude těžké uhádnout, čí je to práce," podotknul Picard suše.

"Z lodi nevyšel žádný signál, kromě naší místní komunikace. Celou dobu udržujeme rádiový klid," namítnul Klingon okamžitě. Měl rozkaz udržovat rádiový klid a toho se držel.

"Obávám se, pane Worfe, že tahle zpráva nešla žádnými běžnými kanály," upozornil ho kapitán lehce pobaveně.

"Mohu prověřit, zda nešlo o utajené vysílání, pane," navrhnul ihned aktivně Worf, který neviděl stopy nadsázky a pobavení, s nímž byla předchozí věta pronesena.

"Nebude třeba, Worfe. Pochybuji, že byste cokoliv našel," zarazil kapitán jeho další aktivitu. "Za jak dlouho přiletí?"

"Stávající rychlostí za tři a půl hodiny."

"Dobrá," odtušil Picard ještě nahoře, než sešel dolů. Usedl do kapitánského křesla a mnul si bradu. "Každopádně přiletí až po zahájení plánu, ale každá další loď bude dobrá. Nevím jak vy, ale já čekám potíže."

"Kvůli Mikelovi, pane?" nadhodil nezávazně Riker, tak aby ho Mikel neslyšel. Momentálně o čemsi hovořil s Datem, takže jim nevěnoval pozornost.

"Spíš obecně, Wille," odtušil Picard neurčitě. "Instinkt mi říká, že ať uděláme cokoliv, nastanou potíže. Z chování našeho hosta je více než patrné, že ještě něco očekává."

"Souhlasím," přikývla Deana Troi vážně.

"No dobrá," připustil první důstojník neochotně. "Otázkou zůstává, co s tím můžeme udělat, nebo spíš co proti tomu můžeme udělat?"

"Nejspíš nic," poznamenal Picard suše.

"Nevím jak vy, ale z podobné nejistoty jsem zatraceně nervózní," odtušil Riker.

"Věřte mi, Jedničko, že já taky," přikývnul kapitán s lehkým povzdechem.

Následuje:
Kapitola 15