Konspirace Alpha & Delta

Obsah

• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13
• Kapitola 14
• Kapitola 15
• Kapitola 16
• Kapitola 17
• Kapitola 18

Kapitola 11

Enterprise, hvězdný čas: 52059.828 (21. 01. 2375 - 20:05)

Stavba deflektorového talíře nakonec zabrala mnohem více času, než Geordi La Forge předpokládal. V duchu si říkal, že kvůli jeho vlastní neschopnosti přenést se přes své pocity. Děkoval bohu, že ho ještě nevyhledala poradkyně Troi. Naštěstí měl příliš mnoho práce, než aby měla příležitost s ním promluvit. Nestál o žádný rozhovor. Po dlouhých čtrnácti hodinách konečně zvládli dokončit dílo a namontovat ho k raketoplánu. Nezvyklé konfigurace vykazující známky borgských vylepšení mu původně dělaly starosti. Vlastně o nich informoval kapitána Picarda, ale ten nad tím mávl rukou. Věděl něco, co nepovažoval za nutné sdělit, tím si byl jist.

Konečně bylo všechno připraveno a na něm zbývalo určit, kdo s ním poletí. Zůstával v něm pocit nejistoty. Ne snad že by věřil v nějaké speciální štěstí jenom pro sebe, ale vidina, že další dva členové posádky zmizí neznámo kam, ho děsila. Ani nezaznamenal příchod velitele Rikera. Až teprve když si slabě odkašlal, zaznamenal jeho přítomnost.

"Geordi, už máte připravený tým?"

"No, vybral jsem poručíka Barclayho."

"Ve dvou letět nemůžete."

"Nejlepší by bylo, kdybych letěl úplně sám."

"Geordi, přece víš, že tohle nejde. Nemůžeš všechno zvládnout sám." "Ovšem riziko bude úměrně menší."

"Podívej, pokud máš pochybnosti, tak tě letět nenechám. Raději povedu celou operaci sám, ačkoliv mít za sebou Barclayho celé ty hodiny…"

"Ne, to je v pořádku, pane! Já poletím a hned najdu někoho třetího!"

"Nemusíš. Už jsem ti přidělil jednoho člena bezpečnosti."

"Koho?"

"Poručík Alice Turmanová." Naklonil se k němu blíž. "Je opravdu dobrá, Geordi. Worf si ji nemůže vynachválit. A on nechválí příliš často."

"No dobrá. Mám na výběr nesouhlasit?" rozhodil inženýr rukama v bezmocném gestu.

"Věděl jsem, že to pochopíš," zakřenil se na něj první důstojník přátelsky.

"Seženu Rege a během deseti minut vyrazíme. Na opozdilce nečekáme," oplatil mu Geordi předchozí poznámku.

"Nebude třeba. Bude tam včas."

Výsadkový tým rozhodně nemusel dávat dohromady nijak obtížně. Barclay si ho našel sám, ještě než ho stačil kontaktovat přes interkom. Sršel nadšením provázejícím každé jeho zaujetí ať již problémem či nadcházející misí. Za ty roky na Enterprise udělal velký krok kupředu. Sice stále měl tendence být nervózní a koktat, ale stále méně často. Občasné výstřelky jak kapitán tak posádka tolerovali, protože byl mimořádně nadaný systémový inženýr. Dokonce se podílel na  prvním PZH. Třetí členku týmu našli stát před raketoplánem. Téměř v pozoru s výrazem Vulkance, nebo možná hráče pokeru. Snad by ji mohli někdy přizvat ke hře.

"Vítejte na palubě, poručíku Turmanová," podal jí přátelsky ruku.

Odměřeně ji stiskla. Podobně potřásla rukou i Regimu, který se začal zase přihlouple usmívat. Každopádně jeho chování nijak nekomentovala. Znala jeho záznam a pochopila, že podobná zvláštnost k němu prostě patří. Dosud nikdy nepracovala ani s jedním z nich. Možná proto ji Worf přidělil právě k nim. Oba dva měli coby inženýři vynikající pověst. Chtěl na ně dohlédnout. Svým způsobem ji potěšilo přidělení k riskantní operaci. Během dvou hodin si dokázala nastudovat veškeré informace, aby plně pochopila, oč běží. Parametry časových štítů, nové konfigurace, upravení pohonu. Všechna bezpečnostní opatření byla učiněna.

S jistotou a elegancí usedla k řízení. Provedla předstartovní přípravy, hned jakmile vstupní vrata zapadla. Dveře hangáru se otevřely. Vnitřní ochranné pole zabránilo automaticky úniku atmosféry. Čekala, až dostane povolení ke startu. Dostala ho i s přáním šťastné plavby přímo od kapitána. Poděkovala, spustila motory a opustila hangár 2. S pečlivostí vedla loď mírnější obrátkou přímo do časového pole. Spustila štíty, těsně před vstupem. Světla uvnitř pohasla, jak převedla většinu energie do časových štítů. V porovnání s normálními štíty spotřebovávaly ohromné množství energie. Podpora života zůstávala na nízké úrovni, zbytek energie rozdělený mezi senzory a pohon. Záložní energie připravená v případě potíží.

Vypočítala trajektorii podle vypuštěných sond. Už chtěla přepnout na autopilota, když si uvědomila, že má zůstat po celou dobu u řízení. Zpočátku nechápala proč, ale během první hodiny letu pochopila smysl své povinnosti. Musela několikrát upravovat kurz, protože docházelo k menšímu vychýlení. Což znamenalo propočítat celou dráhu znova. Rozhodně si nemohla stěžovat na nedostatek vytížení. Ani nemohla sledovat, co dělají oba inženýři za ní. Ani podle občasné komunikace netušila, co řeší. Vlastně ani nechtěla vědět, co dělají. Podle krátkých výměn měli své práce dost. Pochopila, že předtím byla situace mnohem horší.

"Blížíme se k poslední sondě," ohlásila.

"Výborně. Regi, připrav náš satelit."

"Ano. Připraven k uvolnění."

"Nastavuji trajektorii. Vypuštění za dvacet sekund."

"Rozumím."

"Deset… devět… pět… dva… jedna… teď!"

"Svorky uvolněny, odpoutává se…"

"Sakra, vychyluje se z kurzu," zamručel znepokojeně Geordi

"Vlečným paprskem ho nasměrujeme zpátky," zůstal Barclay naprosto klidný a soustředěný.

"Změňte kurz. Leťte zpátky!"

"Rozumím. Obracím loď."

"Souřadnice…," četl z Regiho panelu, neboť on byl zaměstnán jinou záležitostí.

"Přecházím na zadané souřadnice."

"Zastavit!"

"Zastavuji." Udělala, co přikázal, ale nechápala proč.

"Mám ho!" zajásal druhý inženýr. "Upravuji jeho pozici."

"Výborně, Regi. Spusť nabíjecí cyklus!"

"Spouštím nabíjení," vyťukal příkaz na konzoli.

"Informujte Enterprise, že začínáme."

"Ano, pane," přikývla Turmanová na souhlas. "Enterprise, zahajujeme první fázi."

"Raději odleťte s raketoplánem dál. Není jisté, že vás ta červí díra nezkusí vtáhnout," zazněl hlas, který neznala. Určitě nepatřil kapitánovi ani prvnímu důstojníkovi.

"Ano, rozumím, ale když to nevtáhne satelit, tak nás by také nemělo," učinila námitku.

"Satelit s talířem určitě nevtáhne. Má jinak uspořádané štíty a sondy mají manévrovací motory. Zato raketoplán nemůže přemodulovat štíty. Půl miliónu kilometrů by měla být dostatečná vzdálenost."

"Rozumím, Enterprise, vzdalujeme se na bezpečnou vzdálenost."

"Až tam budete, zastavte a sledujte, co se bude dít."

"Rozkaz. Konec."

Ukončila přenos. S naučenou poslušností splnila okamžitě rozkaz. Změnila pozici, přesně půl miliónu kilometrů od satelitu. Pokud by došlo k jakékoliv poruše, budou dost daleko, aby mohli včas zasáhnout. Zastavila. Motory nechávala v pohotovostním režimu. Konečně měla čas věnovat pozornost svým společníkům.

"Pět minut do nabíjecího cyklu."

"Dobře, Regi, nastav senzory na maximální citlivost."

"Už teď jsou na 125 %, Geordi. Víc z nich asi nevytáhnu."

"Kolik? 125 %? Jak jsi to dokázal?" žasnul La Forge překvapeně

"No, převedl jsem část záložní energie a posílil výkon…," přiznal Barclay po pravdě.

"Promiňte, poručíku, ale záložní energie měla sloužit v případě potíží, ne pro nějaké experimenty!" přerušila Turmanová jeho nadšený výklad ostře.

"No…, já… potřeboval přesnější rozhraní a tohle fungovalo," vysvětloval nejistě pod tvrdým pohledem bezpečnostní důstojnice.

"Tady jde o princip, pane Barclayi. Ne o účel!" připomněla mu zvýšeným hlasem.

"Promiňte, ale kapitán dal rozkaz, abychom získali co nejlepší údaje. Poručík Barclay tento rozkaz splnil. Možná nás o něm mohl informovat, ale…" hájil svého kolegu Geordi La Forge.

"Chápu!" Otočila se k němu zády a znovu zaujala pozici pilota.

Geordi si nemohl nepovzdechnout. Nápad byl příliš dobrý, než aby se na něj doopravdy zlobil. Pouze přístup poručíka Turmanové ho trochu rozladil. Možná zklamal. Čekal od téhle vysoké štíhlé dlouhovlasé blondýnky se zářivě modrýma očima něco trochu jiného. Chápavějšího. Ne podobný zcela nekompromisní přístup. Věnoval podřízenému jeden vyčítavý pohled. Reg chtěl cosi namítnout, ale Geordi ho gestem ruky ho umlčel. Raději usedl na své místo. Naposledy zkontroloval stav lodi. Teď, když zastavili, veškeré drobné poruchy utichly.

"Emitory dosáhly stupně plného nabití."

"Je náš satelit v optimální pozici?"

"Ano."

"Začni, Regi!"

"Ano, spouštím."

Delta kvadrant, hvězdný čas: 52059.138 (21.01.2375 - 14:00)

Konferenční místnost vesmírné lodi Voyager byla zaplněna vyššími důstojníky. Tentokrát v místnosti vládla odlišná atmosféra od předchozích porad. Od okamžiku objevení červí díry a prvního kontaktu s domovem dostala atmosféra odlišnou příchuť. Chuť naděje možného návratu. Jenže zde stály překážky. Překážky jež bylo nutné překonat. Napětí vládnoucí během odeslání zprávy na druhou stranu bylo hmatatelné po celé lodi. Odpoví? Dostali signál? Podle informací byla Enterprise vzdálená přes pět miliard kilometrů od červí díry. Než zpracují informace a odpoví. Alespoň šestnáct hodin.

Přesto kapitán svolala poradu na 14:00. Nešlo o poradu jako takovou. Spíše snahu vyzvědět novinky. Doktor jako vždy remcal, ale nakonec jenom pokrčil rameny. Znovu jejich pasažérku z druhé strany vyšetřil a shledal ji v pořádku. Sice stále trval na tom, aby se šetřila, ale nikdo ho moc neposlouchal. Alespoň v rámci lékařského dohledu získal místo v konferenční místnosti. Zaujal místo až na konci stolu. Zasedací pořádek byl trochu změněn. Po kapitánově pravici seděla Sarah Carterová. Vedle ní její bratr. Stále poblíž zaujímající ochranitelský postoj. Ruku vždy poblíž její.

Konečně všichni usedli. Chakotay po levici kapitána s Tuvokem. Harry Kim, Tom Paris, B‘Elanna Torresová, Sedmá, Doktor zabrali náhodně volná místa. Kapitán Janewayová zkoušela být naprosto klidná. Už jen spojení s Alfa kvadrantem pro ni znamenalo mnoho. Pokud obdrží zprávu o jejich objevení, bude to víc, než dokázala kdykoliv předtím. Samotný návrat by byl ještě lepší, ale prvním krokem bylo dát vědět, že Voyager nebyl zničen. Sama zkoušela vytáhnout ze Sáry alespoň některé informace. Moc se nedozvěděla. Mladá žena trvala na tom, že nechce zbytečně opakovat, takže Janewayová svolala poradu, na níž byla ochotná promluvit.

"Svolala jsem vás všechny, abychom vyslechli novinky z Alfa kvadrantu. Potrvá ještě pár hodin, než dostaneme odpověď z druhé strany," vzala si okamžitě slovo. "Tady praporčík Carterová nám řekne v krátkosti, co všechno je doma nového. Prosím," pobídla ji jemně. "Kde jenom začít," nadhodila zamyšleně. Neměla mnoho času projít si informace. Z lodní databáze nemohla, musela sáhnout hluboko do paměti. "Ano, pár měsíců po zmizení Voyageru se situace začala prudce zhoršovat. Zmizela další cardassijská loď. Tentokrát na ní nebyl žádný významný Gul jako třeba Dukat, ale přispělo to ke zvyšujícímu se napětí. Cardassiané z toho obviňovali Bajor a Federaci. Přijali patřičná protiopatření, která vyostřila vzájemné diplomatické vztahy."

"Ano, vzpomínám si, že chtěli Deep Space Nine zničit, a nejspíš by se jim to i povedlo, kdyby Enterprise nebyla poblíž. Poté tam Federace výrazně posílila svou pozici," vzpomněla si Kathryn.

"To byl pouze začátek. O deset měsíců později napadli stanici," pokračovala Sára dál. "Pod naprosto směšnou záminkou zmizení další lodě, která vůbec nezmizela. Spíš to vypadalo, jako by velitel Cardassianů jednal z nějakého nepochopitelného popudu. Měl převahu, ale nijak výraznou. Přesto stiskl spoušť a rozpoutal v konečném důsledku válku."

"Co se stalo s Deep Space Nine?" zajímalo Chakotaye.

"Zničili ji," odtušila temně. "Zničili všechno. Neměli tušení, že Hvězdná flotila posílila tamní hlídku. Všechny lodě Federace, včetně bajorských, smetli. Komodor Bantonová nechala stanici raději zničit, než aby padla Cardassianům do rukou."

"Takže Cardassiané zahájili novou okupaci Bajoru?" dotazoval se první důstojník znovu.

"Jak už jsem řekla, velitel Cardassianů se nejspíš pomátl. Podle mě nejednal příčetně, jinak by nenařídil orbitální bombardování, kterým Bajorany v podstatě dorazil. Alespoň to měli v plánu. Nikdo neví, co se tam dole stalo, ani jak to Bajorané vlastně přežili. Každopádně měli poměrně velké ztráty," dodala s povzdechem.

"A Federace to nechala jenom tak?"

"Napadli i posily, které vedla admirál Nechayevová. Zničením její vlajkové lodi Crazy Horse vnesli do našich řad zmatek. Na dost dlouhou dobu, aby Cardassiané opustili sektor. Zanechali za sebou spoušť a uštědřili Federaci pořádný políček."

"Pokračujte, Sáro," pobídla ji Kathryn, když viděla, jak se odmlčela.

"Cardassijské Centrální velení mělo na krku válku a těžko s tím mohli něco dělat. Zjevně to naopak posílilo jejich sebevědomí, a když viděli pasivitu Federace, tak začali být stále smělejší. A právě tady sehráli Makisté svoji roli."

"Co tím myslíte?"

"Federace nechtěla začít další válku s Cardassiany. Zkoušeli zůstat u jednacího stolu. Zato spousta důstojníků a členů Flotily to viděla jinak. Mohu říct, že jste nebyl jediný, kdo zběhl, komandére," obrátila se na Chakotaye. "Řady Makistů se rozrostly a byli mnohem organizovanější, což dělalo Cardassianům těžkou hlavu. Napadali jejich vojenské i civilní základny bez rozdílu. Až nakonec Centrální velení vyslalo své lodě do demilitarizované zóny, kde zabili milióny našich osadníků."

"A Federace s tím nic neudělala?" nevěřila B’Elanna vlastním uším.

"Ne hned. Tento čin každopádně přesvědčil vládu, aby svolila k vojenským operacím. Mezitím byli Makisté skoro zničeni. Byla jen otázka času, kdy je najdou."

"Nakonec ale došlo k válce?" zeptal se znovu s nadějí v hlase Chakotay.

"Ano, nadešla válka. Válka, v níž si Federace nevedla moc dobře. Hlavně ze začátku."

"Co se stalo?"

"Cardassiané byli příliš dobře připraveni a navíc to vypadalo, že je někdo tajně podporuje."

"Pokračujte."

"Podezřívali jsme Romulany, ale nikdy se to neprokázalo."

"Romulanům se nikdy nic neprokázalo."

"Každopádně válka se nevyvíjela zpočátku moc dobře, až do okamžiku, kdy Federaci kontaktoval velitel O’Hara. Jeden z přeběhlíků k Makistům. Nabídl informace, které Makisté nasbírali, výměnou za záchranu jeho lidí. Cardassiané už odhalili jejich hlavní základnu a oni neměli kam utéct. Ne všichni," doplnila s více než výmluvným gestem.

"Takže Makisté se vzdali Federaci?"

"Přesně tak," přisvědčila Sára obratem. "Jejich informace se ukázaly být více než užitečné. Díky nim dokázala Flotila s chirurgickou přesností udeřit na citlivé body Cardassianů a během krátké doby zvrátit průběh války. Dostali Cardassiany na kolena a těm nezbylo nic jiného než začít jednat o příměří a ukončení války. Přede dvěma měsíci došlo k uzavření míru."

"Stále jste neřekla, co se stalo s Makisty," trvala na svém makistická inženýrka.

"Ze základny byli všichni evakuováni. Federace splnila svůj slib. Jejich databáze se ukázala jako dostatečně cenný zdroj informací, aby vláda mohla vyhlásit pro Makisty amnestii. Nemusíte se obávat návratu domů. Makisté jsou minulostí."

"Aha," ujelo jí překvapeně.

"Každopádně zpravodajská služba pátrala po Voyageru, o němž se domnívali, že ho Makisté v Badlands zničili, ale nic nenašli."

"Ani nemohli."

"Nenašli žádnou stopu po vaší lodi," obrátila se Sára k Chakotayovi, "stejně jako po Voyageru. Tudíž obě lodě byly připsány na vrub Cardassianům, kteří ovšem popřeli jejich zničení."

"Typické!" odfrkla si B’Elanna přezíravě.

"Velení na ně trochu přitlačilo, takže nechali rozvědku zapátrat v jejich záznamech, ale našli jenom zprávu Gula Eveka o pronásledování makistické lodi, jež vletěla do Badlands a byla údajně zničena. Víc nic. Evekova loď byla dost poškozená v Badlands, než aby mohl cokoliv podniknout."

"Ano, byl nějak příliš odvážný," utrousil Chakotay při vzpomínce na pronásledování.

"Myslím, že nepříliš šťastnou historii od našeho zmizení známe. Určitě všechny Makisty potěší, že nebudou nijak popotahováni pro minulost," zhodnotila kapitán situaci. "Mezitím budeme pokračovat ve spolupráci s Enterprise na druhé straně a snad konečně s jejich přispěním dorazíme domů, do lepší budoucnosti."

"Souhlasím, kapitáne," přisvědčil první důstojník klidným hlasem.

"Dobrá, konec porady. Vyčkáme do odpovědi z Enterprise a pak rozhodneme, co dál," ukončila menší zasedání. Povstala, čímž dala najevo definitivní konec porady.

Následuje:
Kapitola 12