Konspirace Alpha & Delta

Obsah

• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13
• Kapitola 14
• Kapitola 15
• Kapitola 16
• Kapitola 17
• Kapitola 18

Kapitola 8

Enterprise NCC-1701D, hvězdné datum: 52055.882 (20. 01. 2375 - 08:00)

Ráno. V hlubokém nekonečném vesmíru, kde stále vládla pouze tma doplněná myriádami hvězd, byl jedinou připomínkou standardní pozemský čas. Včerejší nehoda zanechala v jednom konkrétním členovi posádky vlajkové lodě Federace hořkou příchuť. Přišel o jednoho ze svých nejlepších lidí a zároveň ztratil nejlepšího přítele. Jen málokdo mohl říci, že android je jeho nejlepší přítel. Sice údajně nezmizel navždy, ale Geordi La Forge prostě nemohl setřást pocit, že ano. Po včerejším návratu ho Mikel zatáhnul do baru. Zjevně i on měl potřebu se vypovídat. Říkal věci, které zněly příliš neuvěřitelně, než aby dokázal zcela akceptovat jejich skutečný význam. Dřív než stihl říci, co si o něm myslí, přisedla k nim Guinan. Najednou nastala úplně jiná atmosféra. Teprve teď si vybavil, že když byl se Sárou tenkrát v Přední desítce, tak naznačila, že ho může znát. Teď teprve došlo k potvrzení.

Sledoval, jak rozmlouvají. Zvláštní způsob, jakým mluvili, v něm zanechal neméně podivný dojem. Nerozuměl téměř ani slovu, ačkoliv mluvili standardním jazykem, jenže oni dva ano. Stále jen hádanky, nevyřčené pravdy, nedokončené věty. Prostě nikdy neviděl Guinan mluvit tímto způsobem. Její zvláštně melodický hlas člověka přiměl, aby se vypovídal a poté i cítil mnohem lépe. Jenže tady mluvil rovný s rovným. Patřil snad Mikel k rase naslouchačů? Možná ano. Potom by ona aura záhadnosti kolem něho dávala jistě smysl. Přemýšlel o tom, ještě než výtahem dojel na můstek. Vystoupil na vyvýšené plošině. Worf obezřetně zkontroloval, kdo přichází. Kývnul na pozdrav a věnoval se dál své práci. Nikdo další nevěnoval příchozímu výraznější pozornost. Kromě dvou důstojníků. Velitel Riker si podle vzoru kapitána urovnal uniformu a vešel s Geordim do kapitánovy pracovny téměř souběžně. Kapitán seděl za stolem, popíjel šálek oblíbeného čaje a přečítal cosi z padu. Ukázal na dvě židle, do nichž následně usedli.

"No, pane La Forgi, můžete mi říci, k čemu tam vlastně došlo?" padla otázka, na niž nejenom Geordi hledal odpověď.

"Došlo k poruše těsně předtím, než ta červí díra vtáhla raketoplán dovnitř," začal mluvit.

"Jakou poruchu máte přesně na mysli!" požadoval Picard bližší vysvětlení.

"Nemám nejmenší tušení, kapitáne," pokrčil rameny v naprosto upřímné odpovědi. "Mohu jenom hádat. Bez raketoplánu vám neřeknu prakticky nic."

"Pokud vím, tak jste říkal, že docházelo k nahodilým poruchám na všech systémech," připomněl pasáž z jeho včerejšího hlášení.

"Ano, pane. A všechny jsem je odstranil dříve, než mohlo dojít k poškození, jenže…," hledal, jak to popsat, aniž by musel použít slova, jež se mu drala z úst.

"Jenže co, Geordi?" vyzval ho kapitán mírnějším hlasem.

"Kapitáne, já nechci nikoho obviňovat, ale tohle vypadalo spíš na sabotáž," vyřkl nakonec domněnku nahlas. Přemýšlel o tom celou noc a dospěl k naprosto jednoznačnému závěru.

"Sabotáž?" Levé obočí kapitána Enterprise šlo prudce nahoru.

"Ta konzole každopádně neměla vybuchnout. Nebyl žádný důvod, aby jí…." Na okamžik ztratil hlas při samotné vzpomínce. "Stejně tak i řízení. Žádná porucha, a přesto Dat nemohl změnit směr letu."

"Hmm, znepokojivé." Zamnul si Picard zamyšleně bradu.

"Kdo mohl chtít, aby mise neuspěla?" promluvil poprvé Riker.

"Mikel určitě ne, veliteli. Pokud si vzpomínáte, tak byl proti, aby letěla s námi," přihodil Geordi okamžitě.

"Jste si tím jist, pane La Forgi?" Kapitánův hlas zněl podivně hluše. Sabotáž na vlajkové lodi nepatřila k problémům, s nimiž by bojoval příliš často. Možná během války s Cardasií, ale nikdy nešlo o sabotáž.

"Pokud mi nevěříte, zajděte za Guinan," navrhnul dříve, než si uvědomil, co říká.

Picard na okamžik ztuhnul. Náhle pochopil slova, jež Mikel včera pronesl. Souhlasně pokýval hlavou. Ano, bude muset s Guinan promluvit, ačkoliv si od toho nesliboval mnoho. I přes jejich přátelství si ona zachovávala jistou auru tajemnosti.

"Myslím, že chápu, Geordi, kam míříte," řekl po dlouhé odmlce. "Otázkou zůstává, kdo sabotáž provedl."

"Nebo koho chtěl odstranit!" vyhrkl inženýr dříve, než znovu stačil ovládnout svou reakci.

"Myslíte, že šel někdo přímo po ní?" nadnesl kapitán tázavě při vyřknutém podezření

"Určitý smysl by to dávalo. Proč by jinak nevybuchla moje konzole, když já měl na starosti mnohem důležitější…," přemítal.

"Promluvím s Mikelem. Možná z něj konečně dostanu alespoň nějaké odpovědi." Hodlal tak učinit ihned.

"Počkejte do 10:00, kapitáne. Večer mi říkal, že bude přemýšlet a nechce být rušen." Zarazil kapitána Geordi.

"Sám jste mu povolil zabezpečit kajutu a žádná vyloženě nouzová situace nenastala," podpořil slepého poručíka Will Riker.

"Máte pravdu, Jedničko," souhlasil kapitán neochotně.

"Zatím bychom mohli vycházet z předpokladu, že někdo hodlal odstranit praporčíka Carterovou, Data, nebo Geordiho."

"Ano, souhlasím. Prověřte, kdo všechno s nimi pracoval v posledních týdnech, kde se vyskytovali a…,"

"Zařídím, pane."

"Dobrá. Dám vám vědět, jakmile cokoliv zjistím."

"Ano, pane."

Oba důstojníci opustili kapitánovu kajutu. Riker ihned přizval ke spolupráci Worfa. V duchu pořádně klel, protože úkol, který dostal, byl pro Data jako ušitý. Bez něj bude trvat veškeré vyhledávání mnohem déle. Klingon samozřejmě míval podobné sklony jako Dat a dokázal být ve své práci zatraceně dobrý, jenže ne natolik, aby mohl androidovi konkurovat. Nikdo jiný nezbýval. V otázce bezpečnosti musel být Worf informován a zapojen do hledání. Když mu několika větami shrnul, co přesně chce, pouze přikývnul. Nevypadal vůbec překvapeně. Vlastně už sám zahájil vlastní šetření. Nyní v něm pouze pokračoval oficiálně.

Kapitán vyšel ze své pracovny o více než hodinu později. Na nikoho ani nepohlédl. Zmizel ve výtahu. Udivené pohledy zcela ignoroval. Mrak na jeho tváři věštil bouři. Vystoupil v desátém podlaží. Netrvalo ani minutu, než dorazil do Přední desítky. Reagoval na pozdravy letmým kývnutím hlavy. Vešel prosklenými dveřmi dovnitř. Pohledem hledal tu, s níž potřeboval mluvit. Ona si ho však našla pohledem sama. Na okraji baru, kde nikdo neseděl, takže zaujal místo. Čekala. Jako vždy s tím zvláštním úsměvem.

"Dáte si něco k pití?" pronesla nepřítomně.

"Ne, děkuji."

"Aha, takže si chcete povídat o něm," odtušila s povzdechem.

"Ano," přitakal Picard a upřeně jí pohlédl do očí. "Guinan, co víte o Mikelovi?"

"Poznala jsem ho kdysi dávno," řekla až po notné odmlce. "Tenkrát bylo ještě všechno jiné. Naše rasa vzkvétala. Přišel mezi nás a my v něm poznali, jak vy lidé říkáte, spřízněnou duši. Byl zcela jiný než kdokoliv, koho jsme kdy potkali."

"V čem byl jiný?"

"Slova nemohou vyjádřit, v čem se od všech lišil," zavrtěla hlavou.

"Nikdy jste o něm nemluvila," poznamenal s lehkou výčitkou.

"Mluvit o někom, o němž si myslíte, že je mrtvý nebo že se mu stalo něco horšího než smrt, není nikdy lehké," odtušila tiše.

"Co přesně se stalo?" zajímalo ho.

"Celé roky jsem ho považovala za ztraceného, až donedávna," začala nevnímající otázku.

"Víte o něm mnohem delší čas, než je na palubě," konstatoval.

"Ano. Vyzařuje auru, která ho provází. Vím o něm od okamžiku, kdy se přestal schovávat na Zemi. Nemusel přijít až sem, abych poznala, že stále existuje."

"Tušíte, jaké má vlastně úmysly?" přešel k hlavnímu tématu.

"Jednoduše chcete vědět, zda pro vás není hrozbou," usmála se lehce.

"Rád bych poznal jeho záměry," upřesnil trochu blíž původní otázku.

"Ach ano, praporčík Carterová."

"Byla zde, já vím."

"Záleží mu na ní. I když ne způsobem, kterým by na ní záleželo komukoliv jinému," pronesla záhadně.

"Nerozumím. Chtěl ji chránit?" zkoušel blíž pochopit, co slyšel.

"Mikelovi nikdo nikdy zcela neporozuměl. Ani já ne," odtušila neurčitě zcela ignorujíc otázku.

"Pak nejspíš nebudu výjimkou," připustil Picard souhlasně.

"Možná." Povzdechla si znovu. "Nemohu vám říci, co nevím, ale mohu vám říci, co si myslím."

"Poslouchám," naklonil se blíž, aby slyšel zřetelně každé slovo.

"Není toho moc. Každopádně on není sám. Myslím, že někdo kuje pikle proti němu. Raději nezkouším hádat kdo a jak. Mikel je možná zvláštní, ale nehodlá vám ublížit. Dokáže vidět věci, které nemůžete vidět. Souvislosti, jež nemůžete pochopit."

"Díky, myslím, že přesně tohle jsem potřeboval slyšet." Nebylo toho moc, ale samotné ujištění od osoby, jíž důvěřoval, včetně nepřímého potvrzení Geordiho podezření stačilo.

"Předtím, než odešel, tak nás varoval, jenže tenkrát jsme si byli příliš jistí sami sebou, než abychom je považovali za hrozbu," dodala Guinan nečekaně.

"Borgové…," vydechl a musel vynaložit určité ovládání, aby sebou při jejich jménu neškubl.

Guinan pouze přikývla. Pohledem pátrala po osazenstvu, protože měla velice nepříjemný pocit, že někdo poslouchá. Kapitánův odchod sotva zaznamenala. Nenašla nic podezřelého, přesto nemohla ten nepříjemný pocit vytlačit. Vlastně ani nemohla najít zdroj, protože on seděl otočený zády. Předstíral, že upíjí ze sklenice, a mezi tím naslouchal. Sice mluvili šeptem, jenže on slyšel všechno v téhle místnosti. Zatracená ženská, teď po něm nejspíš začnou pátrat. Pokud by se do toho vložil i Mikel, mohl by mít problémy. Možná by se jí měl zbavit, zvažoval. Ne, tím by pouze upoutal pozornost. Vlastně už splnil všechny připravené plány. Ovšem z raketoplánu neměl uniknout nikdo. Což byla první nepříjemnost, která narušila jeho pomstu. Stačilo, aby ta holka byla mrtvá, a zbytek by nemusel být důležitý. Provedl by poslední sabotáž a zmizel. Jenže si nebyl stoprocentně jistý. Alespoň podle sledování Mikelova chování, on věřil, že ještě žije. Naštěstí byl dostatečně prozíravý, aby si celou záležitost pro všechny případy ještě pojistil.

Delta kvadrant, hvězdné datum: 52055.485 (20. 01. 2375 - 06:00)

Nejhorší zvuk pro každého kapitána, obzvláště brzy ráno, kdy může ještě alespoň hodinku spát. Jedna z nevýhod velení, kdy kapitán lodi musí být připraven v každý okamžik. Nezáleží, v jakou hodinu, zda je či není ve službě. Zvuk interkomu zazněl podruhé, než rukou nahmatala na nočním stolku komunikátor. Stiskla ho pro příjem zprávy. Nadzvedla se v posteli protírajíce si oči.

"Janewayová, slyším," řekla stále ospalým hlasem.

"Kapitáne," zazněl Doktorův hlas. "Nerad vás ruším, ale je zde něco, co byste určitě měla vidět. Dříve než ostatní."

"O co jde, Doktore?" zpozorněla okamžitě.

"Raději bych vám vše ukázal osobně," řekl vyhýbavě.

"Dobrá, hned jdu za vámi."

Rychle seskočila z postele, nahmatala uniformu a během pěti minut zmizela ze dveří. Možná odpověď na záhadu ji pobízela k větší aktivitě než obvykle. Ostatně cesta domů byla doslova nadosah, jen se jí dotknout. Právě tohle stále nemohla. Příliš důkladně nastražené pasti oddalovaly vytoužený okamžik návratu. Zatím pár z nich odhalili, ale ještě další záhady zbývaly. Ve výtahu si ještě rychle upravila vlasy. Vystoupila z výtahu svižným krokem. Než dorazila ke dveřím na ošetřovnu, spatřila Tuvoka. Vulkanec vypadal nepatrně unaveně, což u jeho rasy znamenalo, že probděl celou noc.

"Kapitáne," pokynul na pozdrav.

"Taky vás Doktor zavolal?" nadhodila, protože Tuvokova přítomnost na ošetřovně zřídka kdy bývala kvůli zdravotním potížím.

"Ano. Chtěl, abych přišel osobně."

"Zjistil jste něco nového?"

"Obávám se, že ano. Uvidím, co řekne Doktor, ačkoliv předpokládám, že pouze potvrdí mé závěry," řekl před vstupem do dveří.

Vešli na ošetřovnu. Holografický Doktor je oba dva netrpělivě vyhlížel, zatímco sledoval stav své pacientky. Čekal, dokud nepřišli až k němu.

"Tak co jste zjistil, Doktore? Doufám, že…," pohlédla na mladou ženu přikrytou na biolůžku. Vypadala hodně bledě, oči zavřené a podivně ztuhlý výraz, což mohlo znamenat konec. Doufala, že kvůli tomu ji doktor nezavolal.

"Ne, ne! Ona bude v pořádku," ujistil ji okamžitě, když spatřil klesající čelist.

"Tak alespoň jedna dobrá zpráva," oddechla si s úlevou. Jenomže jak dlouho ještě bude podobné dobré zprávy dostávat. Teorii pravděpodobnosti nešlo nijak ošálit.

"Samotné zranění hlavy nebylo až tak zlé," odtušil Doktor opatrně.

"V čem byl potom problém?" rozhodila rukama v netrpělivém gestu.

"Komplikace nastala krátce poté. V jejím těle jsem našel jakýsi virus," odtušil Doktor a názorně ho ukazoval na jednom z monitorů.

"Může ohrozit posádku?"

"Ne, nic takového, kapitáne," gestikuloval Doktor hledaje, jak co nejlépe podat svá zjištění. "Bohužel šlo jenom o ni."

"Teď vám úplně nerozumím."

"Kapitáne, prosím, nechte mě domluvit."

"Mluvte, Doktore."

"Nejlepší bude, když vám řeknu všechno od začátku," zvolil opatrnější postup.

"Prosím," vyzvala ho smírným přikývnutím.

"Ten virus jsem objevil čirou náhodou, během skenování. Nejprve to vypadalo, že jde o nějakou poruchu, nebo jen alergickou reakci na některé z léků. Například…," chtěl popsat, které, ale usoudil, že nebude třeba rozebírat záležitost podrobněji. "Každopádně to upoutalo moji pozornost. Její stav se najednou začal prudce zhoršovat. Teprve tehdy jsem zjistil přítomnost neznámého viru. Podařilo se mi ho analyzovat a syntetizoval jsem ze vzorku krve protilátky, jenže ten virus se prostě přesunul jinam a dál páchal škody. Kdykoliv jsem proti němu zasáhnul, provedl přesun. Změnil svoji podobu. Skoro jako by věděl, co dělám. Až teprve k ránu se mi podařilo získat náhodnou přímý vzorek a výsledek vás bude určitě zajímat." Pozvedl pravou ruku se vztyčeným ukazováčkem. "Za prvé, tenhle virus byl speciálně upraven pouze pro ni. Za druhé byl naprogramován, aby začal dělat škodu až po určité době, v rozmezí řekněme třiceti až čtyřiceti hodin. Za třetí, způsob, kterým byl do těla vpraven, vzbuzuje přinejmenším otázky o úmyslu. Mikrobuněčný sken neukázal žádné stopy po vpichu za posledních 48 hodin. Jako první mě napadlo přenesení při pohlavním styku. Jenže mohu bezpečně prohlásit, že ne. Určitě nešlo o náhodu, ale jednoznačný úmysl."

"Souhlasím s Doktorem. Má zjištění potvrzují sabotáž na raketoplánu. Většina systémů není funkčních, ale byly se zcela evidentním úmyslem poškozeny."

"Otázka zůstává proč?"

"Ještě jedna věc, kapitáne."

"Ano, Tuvoku?"

"Otevřená červí díra nám umožnila kratičké okno do Alfa kvadrantu."

"A…"

"Na druhé straně je minimálně pět dalších lodí. Přinejmenším jedna z nich patří Federaci. Odhaduji třída Nebula. Jenomže nevíme, zda mají časové štíty či nikoliv. Mám obavy, že nemají."

"Aha," mnula si zamyšleně bradu kapitán Voyageru. "Někdo ji chtěl tedy zabít?" ujistila se, zda dobře slyšela.

"Nebo se jenom zbavit," přidal znovu Vulkanec. "Všechno nasvědčuje tomu, že šlo o někoho, kdo má rozsáhlé inženýrské a lékařské znalosti."

"Pokud ano, mohl ji určitě odstranit mnohem snadněji."

"Nejspíš ano. Ovšem podle dostupných indicií usuzuji, že dotyčný chtěl, aby její smrt vypadala jako nehoda."

"Možná si kladl i menší cíle," doplnil Doktor.

"Vysvětlete, Doktore,"

"Ten virus zvolil jako první cíl vaječníky," ukazoval na monitoru postup. "Když byl vytlačen, stáhnul se jinam, ale během boje činil pokusy o návrat. Díky tomu jsem získal ten vzorek a mohl vytvořit definitivní protilátku."

"Aha, což nás vede k mnohem rafinovanějšímu pachateli, než si myslíme." Zatvářila se kysele při samotné zmínce.

"Nepochybně. Co přesně sledoval poškozením jejích pohlavních orgánů, netuším, ale kdybych to včas nezarazil, nejspíš by je poškodil natolik, aby…," učinil několikavteřinovou odmlku.

"Chápu, Doktore," přisvědčila Janewayová. Pochopila, co má na mysli, takže nemusel záležitost dál rozebírat.

"Právě se dostávám k té nejpodstatnější záležitosti," vzal si Doktor znovu slovo. "Ten virus totiž tvořily speciálně modifikované nanosondy."

"Nanosondy?" zamrkala, zda správně slyšela.

"Přesně tak. Jak víte, nanosondy lze využít k celé řadě věcí, nejenom asimilaci. Díky pokroku v lékařské vědě, jíž jsem dosáhl za poslední rok, se mi bez problémů podařilo aplikovat pár nanosond z krve Sedmé a zcela ji vyléčit." To řekl již s širokým vítězoslavným úsměvem. Vždycky měl radost, když uspěl.

"Víme, o koho jde, Doktore?"

"Asi ano," nasadil Doktor poněkud rozpačitý výraz. Naťukal na konzoli několik povelů. Obrazovka ožila a kapitán Janewayová poznala šroubovici DNA. Trpělivě čekala, co z Doktora vypadne. Příliš dobře věděl, co říká, takže dávala velice bedlivý pozor. Příliš mnoho záhad kolem jedné ženy.

"Asi poznáváte šroubovici DNA," začal přednášku s dalším úsměvem. "Ano, patří naší pacientce," doplnil oblažuje úsměvem oba dva.

"Vidím, Doktore! Co dál?" pobídla ho k pokračování.

"Co je na ní tak zvláštního?" učinil perfekcionistickou poznámku.

"Nic nevidím," utrousila kapitán věnujíc jeden pohled šéfovi bezpečnosti, jenž taktéž zavrtěl hlavou.

"Samozřejmě nemůžete vidět," dodal doktor bodře. "Ani já nic netušil, až mě osvítila múza."

"Doktore, bez těch básnických výrazů, prosím!" přerušila ho netrpělivě.

"Ach ano, ovšem." Odkašlal si. Vrhnul proti kapitánovi ublížený pohled. Nedopřáli mu ani trochu radosti. "Porovnal jsem její DNA s DNA členy posádky."

"A výsledek?"

"Tady, podívejte. Tato DNA patří praporčíku Carterovi z testů před dvěma dny. Počítači, porovnej obě DNA!" přikázal.

"Porovnání dokončeno. Obě DNA jsou identické," zazněl hlas lodního počítače s výsledkem skenu.

"Vidíte?" pokračoval Doktor. "Pokud porovnáme DNA praporčíka Cartera ze záznamů starých pár týdnů, pak nebudou úplně shodné."

"Nemáte pocit, že je to podivná náhoda, Tuvoku?" obrátila se o názor k Vulkanci.

"Nelze zcela vyloučit tuto možnost, pokud víme, že na druhé straně je loď Federace," poznamenal věcně.

"Asi máte pravdu," přisvědčila. "Můžete ji probudit, Doktore?"

"Nedoporučuji," učinil jednoznačně zamítavé gesto, k němuž hned přidal vysvětlení. "Její organismus byl tím bojem velice, velice oslaben. Přijde k sobě tak za pět, možná šest hodin."

"No dobrá."

"Myslím, že můžeme vycházet z Doktorových testů, že jde o praporčíka Carterovou," učinil věcnou poznámku Tuvok.

"Ano. Otázka zní, jak bude reagovat její bratr a možná jak bude reagovat ona sama," podotknul Doktor. "Možná bychom mohli před ním pravdu zatajit, alespoň prozatím, ačkoliv nevidím pádný důvod k zamlčení."

"Souhlasím. Až bude bezpečné ji vzbudit, tak bude asi nejlepší, abychom ho přizvali k našemu rozhovoru."

"Moudré rozhodnutí, kapitáne," přisvědčil Vulkanec souhlasně.

"Díky, Tuvoku. Od vás mě chvála vždy těší, protože jste Vulkanec a jde přímo od srdce."

"Promiňte, kapitáne, ale myšlenky nepřicházejí od srdce. Ani u Vulkanců. Z lékařského hlediska není možné, aby centrum emocí bylo skutečně u srdce." Zdvihl levé obočí ve výrazu náhlého pochopení. "Ovšem z hlediska metafory či lidských přirovnání nejspíš ano."

"I tak vám děkuji," nadhodila úsměv nad nečekanou analýzou.

"Není zač, kapitáne," přikývnul lehce hlavou. Dokonce vyloudil slabý úsměv.

Následuje:
Kapitola 9