Sarekovi synové

Obsah

• Kapitán Kirk a já
• Jedna
• Dva
• Tři
• Čtyři
• Pět
• Šest
• Sedm
• Osm
• Devět
• Deset
• Jedenáct
• Dvanáct
• Třináct
• Čtrnáct
• Patnáct
• Šestnáct
• Sedmnáct
• Osmnáct
• Devatenáct
• Dvacet
• Dvacet jedna
• Dvacet dva
• Dvacet tři
• Dvacet čtyři
• Dvacet pět

Devět

"Jistě, vztahy mezi Zemí a Vulkánem byly občas napjaté. Můžeme zde hodiny diskutovat o tom, kdo je za to odpovědný. Ale teď není čas diskutovat. Snažíte se mě přesvědčit o tom, že USS Hikaru pod velením kapitána Jamese T. Kirka sestřelila T’Pau po té, co byli na její palubu přeneseni občané Vulkánu, kteří byli ze Země vyhoštěni. Já říkám, že to není pravda. Nemohu své tvrzení podložit důkazy, stejně tak jako vy nemůžete prokázat to své. Proto se domnívám, že je třeba zjistit pravdu. Ne takovou, která by se líbila jedné nebo druhé zúčastněné straně. Skutečnou pravdu!"

Velvyslanec Spock stál před shromážděnou Radou a obhajoval tam svůj názor. Obával se, že zcela zbytečně. Podezříval minimálně čtyři členy Rady, že si již svůj názor udělali. Zajímalo by ho, proč a jak.

"Velvyslanče Spocku," oslovil ho Stal, věkem sešlý, ale stále ještě schopný své místo zastávat. Když se Spock podíval do jeho očí, které stále ještě neztratily svůj lesk, uvědomil si, že jeho předchozí dojem byl správný. A věděl, že Stal si myslí totéž. "Nikdo nechce naznačovat, že by se váš přítel," významně se odmlčel, "rozhodl, že sestřelí naši loď. Neoddiskutovatelným faktem však zůstává, že po přenesení posledních Vulkánců na T’Pau byla tato loď sestřelena. Vzhledem k tomu, že v předchozích hlášeních se neříkalo nic o jakékoli jiné lodi, pravděpodobnost toho, že je za zkázu T’Pau odpovědná USS Hikaru, je velmi vysoká. Možná jen plnil rozkazy…"

Spock se před Stalem uklonil. Nejen pro způsob, jakým hovořil, ale především proto, že si ho nesmírně vážil. Stal byl starý už když se Spock narodil. Vlastně, Stal byl starý, už když se narodil Sarek. Jeho úsudek byl vždy bezchybný a Vulkánci ho ctili, jako by byl zakladatelem jejich národa. Bohužel, v poslední době jeho popularita poněkud klesla. Spock nedokázal pochopit, proč tomu tak je. Vždyť jeho logika byla čistá a jeho závěry zcela v duchu Surakova učení.. V tuto chvíli byl Spock vděčný, že Stal v Radě zasedá. Alespoň jeden člen, který bude ochoten naslouchat logickým argumentům. "Při vší úctě, Stale," začal Spock odpovídat a úcta byla v jeho hlase patrná, "jsou dva údaje, se kterými nic nenaděláme. A sice že T’Pau byla zničena a že USS Hikaru byla u toho. Ostatní jsou dohady, které je třeba prošetřit." Odmlčel se, protože si všiml, že se zvedla T’Lar.

"Obávám se, velvyslanče Spocku, že váš vztah k Zemi je příliš pevný na to, abyste byl v tuto chvíli schopen rozhodovat objektivně…" naznačila s významným pohledem. Spock mlčky přešel skutečnost, že ho právě urazila nejhorším možným způsobem, protože ho obvinila z toho, že jeho emoce omezují jeho logiku. Všiml si ale, že Stal se příkře na T’Lar podíval a ta zmlkla.

"Teď nejde o mé vztahy se Zemí…" pokračoval tedy. "Jde o to, že pokud se Vulkán dostane se Zemí do válečného stavu, povede to k zániku celé Federace. Je příliš mnoho nepřátel, kteří by to rádi viděli. Z tohoto důvodu žádám, aby celá věc byla podrobně prošetřena. Nebo je tu někdo, koho pravda nezajímá?" zaútočil. "Co se to stalo s Vulkánci, že rozhodují na základě mlhavých údajů? Pohrdáte lidmi, neustále mi předhazujete, že jsem míšenec a můj nejlepší přítel je člověk. Ale váš současný přístup k celému incidentu je horší, než lidský!" Při posledních slovech se jeho hlas zvedl a klenbou skalního komplexu se nesl jako blížící se bouře. "Pyšníte se tím, že jste lepší, dokonalejší, logičtější. Proč to tedy nedokážete? Téměř celý svůj život jsem prožil ve vesmíru. Ať už jako důstojník Hvězdné Flotily, nebo jako diplomat cestující z jednoho světa na druhý. Existuje mnoho důvodů, proč by mohla být T’Pau zničena. Jistě, vy už jste si vybrali. Ale pravděpodobnost, že jste si vybrali správně, je astronomicky malá!" hřímal dál a zcela ignoroval, že se T’Lar opět zvedla. "James Kirk by nikdy nevystřelil na T’Pau. Vlastně by nikdy nevystřelil na žádnou loď, pokud by to nebylo v sebeobraně. I tehdy by ji pouze zneškodnil. Váží si životů, ať jsou lidské nebo vulkánské. Jestliže by dostal rozkaz na T’Pau vystřelit, neuposlechl by ho!" Po jeho posledních slovech se rozhostilo ticho a jen vzdálená ozvěna si dovolila ho přerušit. Spock si prohlížel přítomné členy Rady a nakonec se jeho zrak zastavil na Stalovi.

"Máte pravdu, velvyslanče Spocku. Vulkánci by si měli uvědomit, že pravda, byť jakkoli nepříjemná, je to, co činí náš život smysluplným. Jak jste správně naznačil, nevíme, co se ve skutečnosti stalo a je naší povinností to zjistit dřív, než zaujmeme jakékoli stanovisko. S lítostí zjišťuji, že někteří z nás už stanovisko zaujali. Nicméně, alespoň o něčem se můžeme přesvědčit v dohledné době. A sice o tom, jestli důvěra, kterou v kapitána Kirka vkládáte, je oprávněná." Spock zvedl obočí. "Když jsme obdrželi informaci o incidentu, ke kterému došlo, rozhodla Rada o vyslání tří lodí na souřadnice plánovaného setkání T’Pau a USS Hikaru. Mají za úkol získat informace z lodního počítače a přivést kapitána Kirka a jeho důstojníky na Vulkán. Zde se podrobí Verifikaci a ta s konečnou platností potvrdí či vyvrátí názory některých z nás."

"Verifikaci…" tiše pronesl Spock. "Vám nejde o pravdu. Chcete ho zabít." V sále to zašumělo. "Během Verifikace se přece může stát leccos, vyšetřovaný může i zemřít, aniž by to vzbudilo jakékoli podezření. Ještě nevím proč, ale já to zjistím," pokračoval dál a přítomným se zdálo, že si to říká spíš pro sebe. Pak se rozhlédl kolem sebe a už pro ně pokračoval. "Pokud naše lodě zaútočí na USS Hikaru," řekl a zcela nelogicky doufal, že se mu to všechno jenom zdá, "kapitán Kirk bojovat nebude. Ale Země to bude považovat za nepřátelský akt. Domníval jsem se, že naší snahou je něčemu podobnému zabránit…"

"Rada tak rozhodla," odpověděl neutrálně Stal. Tak neutrálně, že Spock okamžitě věděl, která udeřila. Otočil se a tiše odešel. Než úplně opustil místnost, ještě jednou se otočil k ostatním a tiše, leč důrazně dodal:

"Jak neustále zdůrazňujete, lidé jsou nelogičtí, impulzivní, iracionální, agresivní. Jejich jednání nelze předvídat, nemají strategii a taktiku. Uvažte to, než s nimi rozpoutáte válku!"

"Je něco, co bych mohla ještě udělat?" zeptala se T’Sar po několika hodinách úsilí, kdy se spolu s velvyslancem Spockem snažila nabourat do centrálního počítače V’Sharr.

"Domnívám se, že v daném okamžiku jsme učinili vše, co bylo v našich silách," odpověděl Spock. Sedl si a soustředil se na daný problém. "Jak už jsem řekl, vaše dokonalá logika je pro mne nepostradatelná," dovolil si ohodnotit přínos T’Sar.

"Jsem poctěna, velvyslanče Spocku," odpověděla a zvedla se. "Musím se zúčastnit pohřbu svých rodičů," dodala na vysvětlenou, když Spock zvedl obočí.

"Jistě," odměřeně přikývl. Přesně tak, jak daná situace vyžadovala. "Zítra budeme pokračovat…" spíš konstatovala, než se ptala.

"Samozřejmě. Není mým úmyslem zastavit se dřív, než zjistím pravdu."

"Velvyslanče Spocku," na okamžik zaváhala. "Uvažoval jste o tom, že by pravda mohla být to, čemu se tak bráníte?"

Spock chvíli hleděl upřeně před sebe. Viděla určitý záblesk v jeho očích. Pak zvedl hlavu a klidně odpověděl. "Nemohu o tom uvažovat. Kdyby kapitán Kirk sestřelil T’Pau, věděl bych to," řekl a s kývnutím propustil T’Sar.

Když se za T’Sar zavřely dveře, sklonil se opět k počítači a několika úkony se naboural do sítě V’Sharr. To nebyla nedůvěra vůči T’Sar, to byl instinkt.

Po několika hodinách, které věnoval získaným materiálům, vyšel ze svého domu do zahrady. Procházel se pod hvězdným nebem a analyzoval informace, které ze sítě V’Sharr získal. Stále nebyl spokojen. Zjistil mnoho důležitých informací, ale stále ještě to nebylo ono. Pořád mu chyběl spojovací článek. Něco, co jednotlivé útržky správně poskládá vedle sebe a jednotlivé články vysvětlí. Zastavil se před vchodem do Amandiny zahrady. Přestože Amanda zemřela již před mnoha lety, zahrada tu byla dál. Když před časem zemřel Sarek, převzal Spock péči o tuto zahradu do svých rukou. Přesněji řečeno, do své hlavy. Vzhledem k tomu, že ve svém domě pobýval zřídka, vytvořil pro Amandinu zahradu kompletní obhospodařovací jednotku.

Vrátil se do domu. Počítač oznámil příchozí hovor. Aktivoval ho. Na obrazovce se objevil Stal. "Velvyslanče Spocku, rád bych s vámi zítra ráno posnídal," začal Stal hovor. To bylo překvapivé. Nejenže takové pozvání nebylo učiněno přesně podle vulkánských zvyklostí, vlastně téměř v rozporu s nimi, ale Stal sám nikdy nikoho nikam nezval.

"Jsem poctěn, Stale," odpověděl klidně Spock a jen zvednuté obočí svědčilo o zvědavosti, kterou v něm Stalovo pozvání probudilo.

"Kdybych se snad zdržel, nebo se nemohl našeho setkání z technických důvodů zúčastnit," pokračoval Stal a v jeho očích se objevilo něco jako ironie, "T’Sar vám určitě důvod mého zdržení objasní." Obrazovka potemněla, jak Stal přerušil spojení. Spock na prázdnou obrazovku hleděl ještě velmi dlouho. Co se to stalo s Vulkánci? říkal si pořád dokola a nedokázal najít na svou otázku odpověď.

"Jistěže mě neobtěžujete," odpověděl Spock na Stalovu poznámku a snažil se skrýt své překvapení. Stal se nechoval tak, jak by se podle jeho názoru chovat měl. Chtěl se zeptat, ale obával se, aby se Stal neurazil.

"Myslíte si, že se u mě začínají projevovat symptomy syndromu Bendii?" zeptal se místo něj Stal a Spock bojoval s dalším přívalem údivu. Ve Stalově hlase totiž zaslechl cosi jako soucit. Ne přímo soucit, ono to slovo může znamenat něco trochu jiného. To, co slyšel, byla účast. Nadechl se, aby odpověděl, ale najednou si uvědomil, že neví, co říci. Proto jen hleděl zvědavě na Stala a navzdory téměř dokonalému sebeovládání působil trochu bezradně.

"Velvyslanče Spocku," oslovil ho znovu Stal. "Jsem si vědom vašeho rozpoložení, ale…" zvedl ruku, aby zabránil Spockovi cokoli říci, "věřím, že se mi podaří vám to vysvětlit." Spock přikývl, usadil se do nabízeného křesla. Sepjal ruce před sebou a zaposlouchal se do Stalova vyprávění. Vlastně, ještě ne. Vstoupila T’Sar a nesla tác s jídlem.

"Je to jediná má žijící příbuzná," vysvětlil Spockovi Stal. "Občas se o mě stará." T’Sar položila tác na stůl a odešla. Stal upřeně hleděl na sklenici, ve které byla čistá voda, kterou tak rád pil. "Přinesl jste, oč jsem vás požádal?" Spock přikývl. Stal k němu přisunul sklenici s vodou…

Stalův pohřeb se odehrál za přítomnosti velkého množství Vulkánců. Atmosféra byla napjatá. Jeho smrt, jakkoli překvapivá a neočekávaná, nikoho z přítomných nepřekvapila. Po obřadu se přítomní rozdělili do několika skupinek a společně odcházeli. Odcházel i Spock. V ruce svíral malý svitek, který vytáhl ze Stalovy sevřené pěsti. Jinak smrt Stala odstartovala čas velkých změn, které Vulkán čekaly. Byl posledním ortodoxním Vulkáncem, držícím se Surakova učení více než doslovně. Nekompromisní, ve zlém i dobrém slova smyslu. Spock se přistihl při úvaze…

"Velvyslanče Spocku," oslovila ho T’Sar, když odcházel. Zastavil se. Nebyla sama, doprovázel ji jakýsi mladík. Spock si nedokázal jeho jméno vybavit a pochopil, že bude zřejmě ze vzdálených oáz. Ostatně, vždy T’Sar podezříval z toho, že jejím vyvoleným bude někdo... někdo jiný, než ti, se kterými se denně potkával. "To je Target z oázy S’Vahhar. Myslela jsem, že by nám mohl pomoci v našem pátrání," dodala na vysvětlenou. Spock se s ním formálně přivítal a bedlivě mladíka pozoroval. Pak se odvrátil a pokračoval v chůzi. Vzpomněl si na jednoho ze svých lidských přátel. Ten by se ho zřejmě v tomto okamžiku zeptal na duševní zdraví. Spock by se mu ani příliš nedivil. Sám začínal mít pocit, že trpí paranoiou. Oba mladí Vulkánci s ním brzy srovnali krok.

"T’Sar říkala, že se snažíte vyhledat informace v počítačové síti V’Sharr," začal Target hovor. Zdálo se to Spockovi, nebo jméno vulkánské rozvědky vyslovil s nádechem… ano, s nádechem čeho? Pohrdání? Jindy by se za podobnou úvahu pokáral. Vulkánec nemůže říci cokoli s nádechem čehokoli. Jenže to je suchá teorie. Ve skutečnosti, jak za svůj dlouhý život zjistil, jsou Vulkánci v důsledku emotivnější, než většina lidí, které znal.

"Domníval jsem se, že bych mohl najít odpověď na své otázky," odpověděl neutrálně.

"V tom případě bych vám mohl být užitečný," pokračoval Target. "Dosáhl jsem úrovně 7 B, dříve či později se mi podaří celý systém nabourat."

Spock skryl údiv a nedůvěru. V duchu si probral seznam Vulkánců, kteří dosáhli při studiu výpočetní techniky úrovně 7 B. Nemohl si pomoci, žádný Target se tam nevyskytoval. I když, to nemusí být směrodatné. S’Vahhar byla vzdálená od všech ostatních obydlených míst na Vulkánu natolik, že se tam mohlo stát téměř cokoli. I vyrůst nový počítačový mág.

Opět se procházel po Amandině zahradě a přemýšlel o tom, co právě zjistil. Podrobně prozkoumal vzorek, který na Stalovu žádost odebral z vody, kterou mu k snídani přinesla T’Sar. Obyčejná voda, svým složením zřejmě z artézských studní v Shi Kahr. Až na jednu maličkost…

Spocku! Probudil se. Okamžitě si uvědomil, že toto volání o pomoc se od těch ostatních liší. Už si zvykl, že se na něj Jim obrací kdykoli se dostane do situace, kdy se potřebuje soustředit víc, než je zvyklý. Což příliš často nebylo. Navzdory kulturnímu šoku, který prožil po 90 letech nepřítomnosti, se dokázal velmi rychle přizpůsobit. Málokdy ho potkalo něco, s čím by si nevěděl rady. Spocka to těšilo, nicméně jeho neustálá přítomnost v Jimově mysli ho nikterak neobtěžovala. Ba právě naopak. Dávala mu něco, za co byl v hloubi duše vděčný. Tentokrát to však bylo jiné. Pochopil, že Jim je v nebezpečí.

Seděl na svém lůžku, zády se opíral o stěnu a pomalu se propadal do hlubin meditace. Velmi rychle objevil jemné stříbrné nitky, které ho s Jimem spojovaly a vydal se po nich někam pryč, mimo své tělo a svůj čas. Brzy zjistil, že se ve svém původním odhadu nemýlil. Cítil Jimovy emoce tak, jako by byly jeho. Tvá mysl mé mysli, tvé myšlenky mým myšlenkám…

Byl vyděšený. Zoufale se bránil cizímu vědomí, které se neurvale dralo do jeho mysli. Spocku!

Jsem tu…

Následuje:
Deset