Sarekovi synové

Obsah

• Kapitán Kirk a já
• Jedna
• Dva
• Tři
• Čtyři
• Pět
• Šest
• Sedm
• Osm
• Devět
• Deset
• Jedenáct
• Dvanáct
• Třináct
• Čtrnáct
• Patnáct
• Šestnáct
• Sedmnáct
• Osmnáct
• Devatenáct
• Dvacet
• Dvacet jedna
• Dvacet dva
• Dvacet tři
• Dvacet čtyři
• Dvacet pět

Sedmnáct

"Co říká váš kontakt?"

"On… neříká nic."

"Nic?"

Revak nervózně svíral ruce za zády a hleděl upřeně k zemi. Když ho jeho nadřízený vyzval, aby se mu díval do očí, nervózně na něj mžikal. Věděl, co bude následovat. Neúspěch se na Romulu neodpouští. Fakt, že on sám nemohl celou akci příliš ovlivnit, nebude brán v potaz. Měl si vybrat lepší lidi. I když, i teď si přiznával, že Target byl tím nejschopnějším agentem, kterého mohl na Vulkán poslat a také tím nejvhodnějším. To proto, že to byl Vulkánec. K Ravekovu velkému překvapení jeho nadřízený s potrestáním nespěchal. Zřejmě se chtěl dozvědět víc. Pohodlně se usadil do svého křesla a vybídl pohledem Raveka ke zpovědi.

"Podle plánu se Target napojil na velvyslance Spocka," začal s výkladem. "Máme za to, že pokud někdo bude prosazovat mírový způsob vyřešení vulkánských problémů se Zemí, bude to právě on."

Ravekův nadřízený souhlasně přikývl. "To se dalo očekávat, jeho matka byla pozemšťanka…"

"Ano," odpověděl Ravek a pokračoval. "Jenže dnes ho k tomu vede spíš ten jeho vztah k Jamesi Kirkovi..."

"Tak je to pravda?" zeptal se Romulan. Naklonil se ve svém křesle a ve tváři se objevil vyčkávavý výraz. Snažil se však, aby Ravek jeho zvědavost nepoznal. Toho by ani v nejmenším nenapadlo dát najevo, že si je zvědavosti svého nadřízeného vědom. Spíš na okamžik přemýšlel, na co přesně se ho ptá. "Ach tak. Je to pravda. James Kirk žije. Vlastně žije už dost dlouho, jen se o tom příliš nemluvilo."

"Nechápu, jak se nemůže mluvit o tom, že Kirk žije…" odtušil druhý Romulan.

"Podle našich informací to byl on, kdo odhalil snahu senátora Thera a jeho lidí o spojenectví s Borgy!"

Ravek se zachvěl. Dodnes byla ta představa děsivá. Nikdy nepochopil, jak mohl Ther s takovou myšlenkou přijít. Romulansko-borgská aliance by byla velkým nepřítelem pro Federaci, nicméně především pro samotné Romulany. Vlastně by měli být všichni vděčni Federaci, že před 13 lety dokázali tento plán překazit.

"Senátor Thera byl blázen," zněla odpověď. "Naštěstí se k jeho ‚převratným‘ myšlenkám hlásilo jen pár desítek nespokojenců," dodal sarkasticky. Ravek ovšem věděl, že těch pár desítek nespokojenců se změnilo v pár tisíc.

"Potom rozluštil tajemství toho velkého hladomoru, prokázal, že velvyslanec Sarek byl zavražděn… Nakonec se stáhl na Chal, kde žil se svou družkou Teilani až do její smrti. Pak opět vstoupil do Flotily a pracoval v jejím ústředí..."

"Odepsali ho… Ti lidé jsou zvláštní," zamyslel se Romulan. "Kdyby se někdy na Romulu nebo jinde v Impériu zrodil bojovník, jakým je James Kirk, nikdo by se k němu nezachoval tak, jak oni se chovají ke Kirkovi. Jenže k takovému Zrození u nás nikdy nedošlo." Pro sebe si nechal fakt, že zřejmě nikdy nedojde. Lidé jsou opravdu zvláštní.

"Každopádně teď o sobě dal znovu vědět," vrátil se Ravek k původnímu problému. Pověřil jsem své lidi na Vulkánu, aby přemluvili Radu k ‚odvetnému‘ útoku za zkázu T’Pau. Jenže Kirk se vzdal."

"Vzdal?" zeptal se znovu nevěřícně romulanský nadřízený. Ten Kirk ho začal skutečně zajímat.

Ravek pokýval hlavou. Tušil, co se v jeho nadřízeném odehrává. On sám měl z Jamese Kirka podobné pocity, přičemž toho za svůj život viděl mnohem víc, než nadřízený. "Vzdal se. Odmítl aktivovat štíty či zbraňové systémy a prostě se vzdal. Moji lidé ho uklidili."

"Dál!"

"Jak už jsem řekl, můj kontakt sledoval velvyslance Spocka. Několik dní po pohřbu Stala, který stál v čele vulkánské Rady, zmizel."

"Řekněte mi víc o tom pohřbu…"

"Stal byl poslední ortodoxní Vulkánec v Radě. Potřebovali jsme se ho zbavit!" vysvětlil Ravek a pro sebe si nechal fakt, že Stalova smrt překvapila i jeho."

"Potom velvyslanec zmizel?"

Ravek se podíval do záznamníku a zvážil svůj další výklad. "Ne hned. Několik dní po pohřbu, jak už jsem řekl. Na pohřbu ho oslovil můj kontakt a začal s ním pracovat. Velvyslanec se snažil nabourat do centrálního počítače V’Sharr. Podle mého kontaktu se mu to nepodařilo…"

Romulan vyskočil ze svého křesla a praštil vztekle pěstí do stolu. "Vy si vážně myslíte, že se mu to nepodařilo! Kolik znáte Vulkánců, kteří jsou s počítačem lepší, než velvyslanec Spock!"

Ravek vyděšeně ustoupil. Takový výbuch od svého nadřízeného neočekával. Po chvíli odpověděl. "Znám minimálně jednoho. Tím byl můj kontakt. A on řekl, že se to Spockovi nepodařilo. Já mu věřím," řekl a doufal, že jeho důvěra nebude zklamána. "Navíc, není to až tak důležité. Mezi informacemi, které mohl ze sítě V’Sharru získat, není žádná, která by mohla náš plán ohrozit."

"Nebuďte si tak jistý…"

"Jenže já si jistý jsem. Každý den prohlížím počítač V’Sharru!"

Romulan se trochu zklidnil. Věděl, že Ravek není až tak neschopný, za jakého by ho rád v tuto chvíli považoval. Procházel se po místnosti a přemýšlel. "Předpokládám, že nemáte ponětí, kam velvyslanec zmizel?" vznesl dotaz a ani nečekal na odpověď. Bylo mu jasné, že konečné rozhodnutí záleží na něm. To je sice pěkné, lichotivé, ale pokud nakonec jeho strategie selže, bude se muset zodpovídat. A nebude až tak důležité, na kterém stupni se ta chyba udělala. Když bude mít velké štěstí, bude mít možnost zodpovídat se samotnému Prétorovi. Tomu by snad mohl připomenout zásluhy své rodiny na jeho postavení i životě. Jenže s největší pravděpodobností se k němu ani nedostane. V případě pochybení skončí někde ve sklepeních Tal Shiaru. Zvažoval několik možných alternativ a všechny ho nakonec přivedly ke stejnému závěru. Ještě si dopřál jedno kolečko kolem své kanceláře. Pak se zastavil. Chtěl říci Ravekovi své rozhodnutí, ale pak si řekl, že z křesla to bude znít lépe. Proto se posadil. "Dobrá. Rozjedeme to. V první fázi, kterou, jak jsem pochopil, máme téměř za sebou, musíme přesvědčit Vulkánce, že jejich spojenectví se Zemí je špatné. Že je pozemšťané zneužívají a že proti nim vystupují nepřátelsky."

"Ano," odpověděl Ravek. "S tím už jsme začali. Likvidace T’Pau byla dost podstatným činem. Nejenže měla na své palubě několik desítek Vulkánců právě vyhoštěných ze Země, ale byla to T’Pau!"

"Dobře. Druhá fáze je fakultativní a, přiznám se, že v její úspěch příliš nevěřím. Bylo by vhodné, kdyby obě planety proti sobě vystoupily v otevřeném válečném konfliktu. Jenže se domnívám, že těžko přesvědčíme Vulkánce o tom, že je nutné bojovat. I když si budou myslet, že pozemšťané se chovají nepřátelsky… Vulkánci asi nebudou bojovat nikdy proti nikomu, leda v sebeobraně. A přimět Zemi, aby s celou svou Flotilou přitáhla na vulkánskou orbitu..."

"Uvažoval jsem o tom," přerušil Ravek svého nadřízeného. "Problém je v tom, že ta Flotila patří celé Federaci. Zatím je to tak, že ostatní členské světy Federace odmítají zaujmout stanovisko. Tedy jiné stanovisko, než že je to hloupost," v duchu se usmál, když si vybavil zachycené depeše mezi členskými světy Federace, Zemí a Vulkánem. "Každopádně zůstanou neutrální a nedovolí pozemšťanům využít Hvězdnou Flotilu. Země samotná nemá dostatek loďstva, aby mohla Vulkán vážně ohrozit… Musíme se spokojit s tím, že se Vulkán od Země odvrátil, nebo v nejbližších týdnech definitivně odvrátí."

"Rozumím. A teď k samotnému plánu Romulus. Kdy bude naše Flotila připravena vyrazit k Vulkánu?"

"Je připravena už teď," zněla naprosto očekávaná odpověď. Přesto se Ravek zamyslel nad tím, jestli je to skutečně ta odpověď, jakou chtěl jeho nadřízený slyšet. Každopádně si všiml jeho nespokojeně svraštělého obočí.

"Uvědomujete si, že to v žádném případě nesmí vypadat jako anexe?" oslovil po chvíli Raveka. "Jestliže si Federace bude myslet, že jsme Vulkán napadli, okamžitě se postaví na jeho obranu. Válka s Federací je to poslední, o co Romulanské Impérium usiluje..."

"My je neanektujeme. Moji lidé podrobně prostudovali celý plán velvyslance Spocka na sjednocení Vulkánu a Romulu," naznačil Ravek. "Oni si náš příchod přejí…"

"To jistě ano," odpověděl druhý Romulan, který se tímto plánem zabýval také. Vlastně ho shledával fascinujícím. "Jenže si to zřejmě představují jinak."

"Až si uvědomí, jak to ve skutečnosti je, už bude pozdě, aby něco namítali," reagoval trochu podrážděně Ravek.

"Talentovanému Vulkánci na uši nekoukej..." odpověděl a na okamžik se zasnil. Pak se v duchu pokáral. Už je to tak dávno.

"Prosím?"

"Chtěl jsem říci, Raveku, že nikdy nesmíme podceňovat Vulkánce, ať už si o nich jinak myslíme cokoli," řekl stroze. "Tak dál. Už máte určené Romulany, kteří zaujmou přední místa na Vulkánu? Jak moc počítáte s Vulkánci?"

"Už jsme to probírali, ale konečné rozhodnutí bude vaše. Domníváme se, že loajální Vulkánci mohou zastávat všechna nižší správní místa. Na vedoucí místa dosadíme ty Romulany, kteří se během celé akce nejvíce vyznamenají."

"Tak dobře. Můžete jít. Na zítřejší ráno svolávám poradu a tam vám řeknu, jak a kdy začneme."

Ravek pozdravil a měl se k odchodu. Jeho nadřízený ho ještě zastavil: "Předpokládám, že nevíte, co se se Spockem stalo…"

Ravek potěšeně kývl hlavou. "Když se ho moji lidé vydali hledat, našli trosky lodi, ve které opustil Vulkán…"

Konečně skutečně odešel. Velmi ho těšil fakt, že jeho nadřízený na potrestání zjevně pozapomněl. Nebo ho odložil, napadlo Raveka vzápětí. Každopádně si dá pozor, aby mu to nějakým dalším neúspěchem nepřipomněl.

Velitel Hiran se zamyšleně díval na zavřené dveře…

"Co budeš dělat?"

Hiran se otočil. Ani si neuvědomil, že do místnosti vstoupila Dorga. S potěšením si prohlížel ladné křivky jejího těla. Přestože byli manželi už velmi dlouho, Hiranovi se nikdy nepřestala líbit. Zdálo se mu, že je to spíš naopak. Čím déle spolu jsou, tím víc ho přitahuje. "Jak myslíš, co budu dělat?" zeptal se, když se toho pohledu pro tuto chvíli nabažil.

"Je to James Kirk," odpověděla významně Dorga.

Přešel až k ní a uchopil ji za ramena. Hrozně moc si přál někomu věřit, svěřit se se svými problémy a pokusit se vyřešit dilema, které sám řešit nedokázal. Ale je Dorga ta pravá? Nikdy neudělala nic, čím by mu nějak ublížila. Nikdy ho nepodvedla, ani neurazila. Ale stačí to?

"Nechápu tvou otázku," rozhodl se nakonec a tíha na duši mu zůstala. "James Kirk je přece mimo hru."

"Kam myslíš, že zmizel Spock?" zněla velmi logická otázka.

Pustil ji a začal se procházet po místnosti. Pak se zastavil a pokýval hlavou. "Tvé obavy jsou zbytečné, Dorgo. Dělám vše pro dobro Impéria. Ravek se určitě postará, aby se ti dva nesetkali." Překvapil ho úsměv na její tváři.

"Nikdy jsem nepochybovala, že děláš vše pro dobro Impéria. Jen," na okamžik zaváhala, "co je tím dobrem teď?"

Následuje:
Osmnáct