Sarekovi synové

Obsah

• Kapitán Kirk a já
• Jedna
• Dva
• Tři
• Čtyři
• Pět
• Šest
• Sedm
• Osm
• Devět
• Deset
• Jedenáct
• Dvanáct
• Třináct
• Čtrnáct
• Patnáct
• Šestnáct
• Sedmnáct
• Osmnáct
• Devatenáct
• Dvacet
• Dvacet jedna
• Dvacet dva
• Dvacet tři
• Dvacet čtyři
• Dvacet pět

Dvacet dva

Enterprise stačila zvednout štíty právě včas. Romulanské torpédo neškodně explodovalo na jejím čelním štítu, ale Picard si nebyl jist, jestli by stejně úspěšně dopadli, kdyby u taktické konzole stál někdo jiný, než Vulkánec. Vlastně ano. Dat. Vzpomínka na toho lidského androida byla stále živá a tak se Picard raději soustředil na nečekaného, nicméně vítaného návštěvníka. Díval se na přenosovou plošinu, kde se právě materializovali pasažéři romulanského dravce Dargh.

"Kapitáne Kirku," přistoupil k plošině, když Kirk vystoupil z paprsku.

"Kapitáne Picarde," usmál se Kirk. "Opět se tedy setkáváme. Myslíte, že se někdy sejdeme, aniž by nás k tomu přiměla nějaká katastrofa?" Sestoupili z plošiny a Kirk je všechny představil.

Picard se v duchu usmál. Ta dívka, co se s nimi přenesla na Enterprise, byla zvláštní. Kirk ji představil pouze jménem. Nic, co by vysvětlovalo důvod její existence. Nebylo překvapivé, že Kirk cestoval v přítomnosti atraktivní ženy a, jak si Picard dobře všiml, podporučík Rian, který provedl přenos, měl o jejích povinnostech zřejmě jasno. Alespoň jeho úsměv to naznačoval. Picard si až tak jist nebyl. Ve způsobu jejího chování, jakkoli důvěrného, bylo něco, co mu říkalo, že Mi může být čímkoli, jen ne milenkou. Spíš měl pocit, že svého kapitána hlídá. Vzpomněl si na nedávné diskuse o osobních strážcích členů admirality. V duchu si dovolil přepych dalšího úsměvu. Tak tedy ochranka. Geniální myšlenka nechat Kirka hlídat ženou… Pak už se ale skutečně soustředil na nastalou situaci.

"Bylo to o fous, já vím," říkal mezitím Kirk. Ale nemohli jsme po Ta’l’oře chtít, aby se veřejně postavila proti romulanské flotile. Jsem jí vděčný za to, co pro nás udělala, ať už k tomu měla důvod jakýkoli. I když," řekl smutně, "teď už jí naše vděčnost nezajímá…"

"Je to pochopitelné. Nemohl jsem vaši žádost odmítnout. Domluvil jsem se se svým druhým důstojníkem a on potvrdil, že dokáže zvednout štíty právě včas."

Došli na můstek. Mladík, který se zvedl z kapitánského křesla, začal odříkávat události, ke kterým během Picardovi nepřítomnosti na lodi došlo. Bitva se nevyvíjela právě nejlépe. Zatímco mluvil, sledoval Picard s Kirkem aktuální dění. Romulanům se podařilo sevřít v kleštích admirálskou Jamamoto A. Několik lodí Flotily se snažilo útočníky zničit, ale Romulané fanaticky vrhali proti Jamamoto další síly. Nakonec uspěli.

"Sakra!" ulevil si Kirk. Nikdy nechápal, jak je možné, že Flotila stále funguje. To byla přece školácká chyba. Co vlastně dělá Jamamoto v přední linii? Když se Romulanům podařilo zničit velitelskou loď, zaměřili své síly na další křižníky.

"Kapitáne," oslovil Kirk Picarda. "Převezměte velení celé akce!"

"Jsou tu služebně starší, než já. Kapitán Williams, kapitán Terós..."

"Nevidím, že by se o velení nějak prali. Musíme to zastavit. Hned!" Kirk se stále snažil, aby to neznělo jako rozkazy. Pak se zarazil. "Mluvíte o služebně starších. Je tu někdo, kdo je ve Flotile dýl než já?"

Picard kývl na svého druhého důstojníka a Kirk s údivem zjistil, že je to Vulkánec.

"Tady kapitán Jean-Luc Picard z lodi Enterprise. Po zničení Jamamoto A přebírám velení," rozeslal všem lodím a pak se nevinně, téměř s údivem podíval na Kirka. "Víte, kapitáne, nějak jsem zapomněl, že jsme ve válečném stavu s Vulkánem a dál se spoléhám na svého druhého důstojníka Stena."

"Nic proti," odpověděl potěšeně Kirk. Sklonil se nad Stenovy počítače. Spock seděl u kormidla a obratně manévroval s lodí. Bylo to nutné. Jak si Kirk všiml, Romulané ten přenos zachytili a zaměřili se na Enterprise.

Kirkovi bylo jasné, že mnoho šancí nemají. Romulané se na tuto akci dlouho a dobře připravovali a Hvězdná Flotila nebezpečí podcenila. Vztekle praštil do opěradla křesla. Sledoval, jak se jednotlivé lodě snaží splnit Picardovy rozkazy. Vždy po trojicích útočily na jednoho Romulana. Tím sice pomalu snižovaly počet romulanských lodí, nicméně sami utrpěly značné škody. Najednou se v Kirkově hlavě zrodil plán. Tak úžasný a tak šílený, že pro něj okamžitě zahořel nadšením. Spock se k němu otočil se zvednutým obočím.

"Kapitáne Picarde," oslovil muže, který seděl v kapitánském křesle Enterprise. "Myslím, že jsem na to přišel."

"Přiznám se, že jsem se na to spoléhal, kapitáne Kirku," odpověděl Picard, nicméně v duchu si kladl otázku, jestli se Kirk prostě nezbláznil. I když, každý kapitán musí být trochu šílený, aby mohl své místo zastávat.

"Antiprotonový ráz!"

Asi se opravdu zbláznil. Ale, Picard se přistihl, že se ho zmocňuje určitý obdiv. "Vysvětlete!" požádal Kirka stručně.

"Prostě to tu zničíme…" začal prostý výklad. "Exploze dvou nadsvětelných motorů, když bude správně načasovaná…"

"Nemáme čas na dlouhé výklady, kapitáne," přerušil ho Picard. "Ta akce je vaše. I loď..." dodal a doufal, že to nebylo chybné rozhodnutí.

Kirk jen souhlasně přikývl. "Pane Stene, potřebuji trochu únik informací z můstku. Hodně šumu, občas přerušit. Jasné?" Na okamžik se odmlčel a když Sten potvrdil rozkaz, začal mluvit. "Připravte se na oddělení talířové sekce." Na můstku se rozhostilo naprosté ticho. "Všichni civilisté a vůbec kdo tu nemá co dělat, se hned přesune. Zavolejte někoho, ať vezme náš talíř do vleku. Než to tu všechno exploduje, musí být v bezpečí."

"V bezpečí?" zeptal se Picard. "Kde ho najdou?"

"Spocku, jak daleko může jít antiprotonový ráz po výbuchu dvou nadsvětelných motorů?" Zdálo se mu to, nebo v pohybech romulanských lodí zaregistroval zaváhání…

"Tady," odpověděl Spock a požadované údaje poslal na obrazovku.

"Dobrá. Přesuneme se na bojový můstek. Pane Spocku, budete velet talířové sekci..." Otočil se ke Stenovi a charakteristickým gestem dal najevo, že má ukončit únik informací. Sten za okamžik přikývl. "Kapitáne Picarde, potřebuji loď s nejlepší manévrovací schopností…"

"USS Tekonderoga, třída Akira," odpověděl zamyšleně Picard.

"Fajn. Spocku, přenesete se na Tekonderogu. Případné hlášení ať vyřizuje někdo jiný. Romulané nesmí vědět, že jste tam vy," řekl a pak se na něčem tiše se Spockem domlouval. Vulkánec přikývl a odešel.

Všichni zamířili na bojový můstek. Zmatek na lodi se nedal přehlédnout. Probíhala evakuace a, jak Kirk dobře věděl, v krizi jsou všechny evakuační plány zbytečné. Cestou se Kirk připojil ke Swanovi, který zvědavě sledoval veškeré dění. Picard si všiml, jak mu něco horlivě vysvětluje a po krátkém zaváhání souhlasně přikyvuje.

"Stene, budete vysílat v kódu Wes 352 alfa..."

"Smím vědět, proč?" zeptal se.

"Oni ho znají," odpověděl Kirk k překvapení všech. "Jenže je tak nový, že nemohou předpokládat, že o tom víme."

"Jsem připraven," přikývl Sten.

"Vysílejte. Enterprise a Tekonderoga společně vyvolají explozi svých nadsvětelných motorů. Vzniklý antiprotonový ráz zničí oblast v rozsahu 6 sektorů. Zanechte boje a ustupte do bezpečí."

"Talířová sekce je připravena k oddělení..."

"Kapitáne Picarde," oslovil Kirk s úsměvem muže, který seděl v křesle vedle něj. "Nepřipojíte se k nim?"

"Zapomínáte, že jsem kapitán Enterprise, kapitáne Kirku," odtušil Picard.

"Rozumím. Zůstanete na potápějící se lodi," přikývl chápavě. "Stene, co ostatní?"

"Flotila se stahuje na předem dohodnuté pozice."

"Romulané?"

"Zdá se, že čekají, co učiníme."

"Zřejmě váš podfuk prokoukli, kapitáne…" zamyšleně pronesl Picard.

"Podfuk?" zeptal se Kirk prostě. Tón jeho hlasu přiměl Picarda, aby se k němu otočil a podíval se mu do očí. Co v nich viděl ho přesvědčilo o…

"K oddělení talířové sekce dojde za 15 sekund… 10 sekund… 5 sekund…" Loď se zachvěla. Za okamžik byla bojová sekce volná.

"USS Saratoga vzala do vleku talířovou sekci, bezpečné vzdálenosti dosáhnou za 5 minut…" informoval Sten. Kirk se podíval směrem ke Swanovi, který od okamžiku, kdy přišli na bojový můstek, nezvedl oči od počítače. Teď zachytil Kirkův tázavý pohled a s úsměvem přikývl.

"Šest romulanských lodí přešlo na nadsvětelnou rychlost. Ustupují směrem zpět na území Impéria…"

To byla sice pravda, nicméně zbytek romulanské Flotily vyčkával. Občas některá loď vystřelila proti Enterprise a Tekonderoze, nicméně obě lodi vyvázly bez většího poškození.

"Talířová sekce je v bezpečí…"

Kirk se zvedl z kapitánského křesla. Zamnul si ruce a začal se procházet po můstku. Zcela ignoroval fakt, že tím ostatním leze na nervy. "Stene, zadejte kolizní kurs k Tekonderoze. Vysílejte v kódu Wes 325 alfa: USS Tekonderoga, zadali jsme kolizní kurs. Podle našich výpočtů ke střetu dojde za 2,25 minuty. Zároveň jsme spustili autodestrukční sekvenci," gestem naznačil Vulkánci u taktické konzole, že má spojení přerušit. "Potřebuji simulovat nárůst energie, který by tomu odpovídal." Když Sten potvrdil splnění rozkazu, přistoupil Kirk těsně k němu.

"Další romulanské lodě se stáhly, ale ty ostatní soustřeďují svou palbu na nás. Chtějí nám zabránit v kolizi."

"Stene, nesmíte změnit kurs. Ani o milimetr, rozumíte?" řekl Kirk a jeho hlas zněl naléhavě. Sten si ho okamžik prohlížel a v jeho tmavých očích se za okamžik objevilo pochopení.

Všichni sledovali na obrazovce přibližující se Tekonderogu. Stenův klidný hlas odpočítával čas, který je dělí od kolize. Kirk přistoupil k Mi a položil jí ruku na rameno. "Mohla jste žít, kdybyste odešla s ostatními."

"Asi ano, jenže mě připadá skvělé být tady," zněla bláznivá odpověď.

"Skvělé?"

"No ano. Chci se na vlastní oči přesvědčit, že skutečně zemřete."

Kirk se nezmohl na žádnou odpověď.

"Několikrát jsem uvažovala o tom, že vás zabiju osobně a určitě za to dostanu metál. Takhle budu mít jistotu, že už nikomu nebudete znepříjemňovat život…" dodala a pokoušela se skrýt úsměv. Kirk konečně pochopil a zatvářil se uraženě. "Tak se mluví s legendou?" zeptal se pohoršeně.

"Vždycky, pane," odpověděla Mi naprosto vážně. "Protože si nic jiného nezaslouží."

"Střet obou lodí za 60 sekund."

Kirk se naklonil k Mi a políbil ji. "Nechtěl jsem zemřít bez toho," vysvětlil s úsměvem, když viděl její překvapený pohled. Pak jí políbil znovu.

"Zbytek romulanské Flotily ustoupil…" přerušil napětí Sten.

"Změňte…" začal Picard, ale Kirk ho přerušil. "Ne! Udržujte kurs…" Způsob, jakým to řekl, přinutil všechny poslechnout. Sledovali na obrazovce Tekonderogu, která právě provedla naprosto dokonalý úhybný manévr a o fous minula břicho Enterprise. O přesně vypočítaný fous. Přestože se obě lodě nedotkly, cítil Kirk, jak se Enterprise zachvěla.

"Swane!" kývl na mladíka. Ten souhlasně přikývl, provedl několik operací na počítači a pak se usmál. Kirk se otočil k Picardovi. "Promiňte, ale manévrovací schopnost vaší Enterprise není tak dokonalá. Proto Spock počítal s tím, že nezměníme kurs a podle toho vypočítal svůj úhybný manévr.

"Pane," přerušil je Swan, "romulanské senzory právě zachytili antiprotonový ráz, jehož síla odpovídá explozi dvou nadsvětelných motorů…" řekl a smál se od ucha k uchu.

"Dobrá práce, Swane," odpověděli kapitáni jednohlasně.

"Zbavte se odpadu…" zněl další rozkaz a vzápětí byl vesmír kolem obou lodí zaplněn troskami a vůbec vším, co se dalo po takové explozi předpokládat.

"Ještě jedno mi vysvětlete, Swane," ozval se Kirk, když byl jeho poslední rozkaz splněn. "Jak jste se tak najednou ocitl přesně tam, kde jsme vás nejvíc potřebovali?"

Všichni přítomní upřeli na mladíka zvědavý pohled. To ho na okamžik vyvedlo z míry, ale pak odvážně, možná až trochu suverénně, spustil. "No, zjistil jsem, kam vás uklidili. Řekl jsem si, že velvyslanec Spock určitě poletí pro vás. A protože mě potřebujete, rozhodl jsem se vám zkřížit cestu…"

"Dobře, ale Va’tarch je od Země dost daleko. Není to žádný námět na školní výlet. Navíc neutrální zóna…"

"Vždy se najde někdo, kapitáne, kdo si chce přivydělat. Můj taxikář se domnívá, že za tu cestu dostal víc než dobře zaplaceno."

"Taxikář? Domnívá se?" začal Kirk, ale když viděl výraz ve Swanově obličeji, raději to nechtěl vědět.

"Ano. Převedl jsem platbu pomocí počítače. Tedy, vypadalo to tak, že jsem ji převedl," zrozpačitěl na chvíli. Kirk mu na to ale neskočil. Swan byl evidentně spokojený sám se sebou a Kirkovi tím někoho strašně připomínal. Ale to už bylo dávno.

"Kdo je ten nešťastník? Nějaký pašerák?"

"To přece není důležité, pane. Také se neptám, odkud se vzala T’Lera. Ani co se stalo s lodí, kterou si velvyslanec Spock vypůjčil..."

Kirk jen přikývl, úsměv, který se mu objevil ve tváři velmi rychle potlačil. "Máte pravdu, Swane. Jsou věci, které nemusíme vědět.

Kirk seděl v Picardově pracovně. Oba popíjeli Earl Gray, pokud možno horký, a přemýšleli.

"Vaší zásluhou jsme zvítězili…" začal Picard hovor.

"Ne, kapitáne Picarde. Mojí zásluhou, a zásluhou všech zúčastněných, jsme získali čas. Hvězdná Flotila v této podobě nemůže zvítězit," řekl Kirk zachmuřeně. Nejhorší na tom bylo, že Picard cítil, že má pravdu.

"Snad se velitelství Flotily z této situace poučí…"

Kirk se napil čaje, zhluboka se nadechl a pak se na Picarda usmál. "Vy tomu věříte?"

Picard jen zavrtěl hlavou. Opět se odmlčeli a po dlouhé době to byl opět Picard, kdo ticho přerušil. "Co kdyby na ten váš podfuk neskočili…"

"Pořád ještě věříte, že jsem podváděl?" Kirk si Picarda pozorně prohlížel. Vlastně měl tohoto kapitána Enterprise docela rád. Jak už ho několikrát napadlo, kdykoli se s Picardem potkali, donutila je k tomu nějaká katastrofa. Přemýšlel, jestli by spolu mohli vycházet i tehdy, když by bylo všechno v pořádku. No, pomyslel si, teď bude mít čas to zjistit. Než dorazí na Babel, kde se koná mírová konference, budou mít pro sebe hodně času. Možná víc než dost.

"Nemůžete hrát vabank, kapitáne, pokud nejste připraven o vše přijít. Pokud by na můj podfuk, jak říkáte, neskočili, byli by zničeni. Antiprotonový ráz by zničil vše v okruhu 6 sektorů. Ty výpočty, které provedl Spock, byly přesné."

"Bál jsem se, že to řeknete," odpověděl Picard a opatrně odložil prázdný šálek na stůl. Na tázavý a částečně udivený Kirkův pohled vysvětlil. "Nesmíte to chápat tak, že se bojím zemřít. Zvlášť v takové situaci. Ale, bojím se toho, že se dostáváme do situací, kdy je hrdinská smrt," jeho ušlechtilou tváří při těch slovech přeběhl mírný úsměv, "jediné možné řešení."

Následuje:
Dvacet tři