Sarekovi synové

Obsah

• Kapitán Kirk a já
• Jedna
• Dva
• Tři
• Čtyři
• Pět
• Šest
• Sedm
• Osm
• Devět
• Deset
• Jedenáct
• Dvanáct
• Třináct
• Čtrnáct
• Patnáct
• Šestnáct
• Sedmnáct
• Osmnáct
• Devatenáct
• Dvacet
• Dvacet jedna
• Dvacet dva
• Dvacet tři
• Dvacet čtyři
• Dvacet pět

Šestnáct

"Zdá se, že vás něco znepokojuje," ozval se po chvíli Stal. Vlastně to nebylo až tak po chvíli. Bylo to po několika hodinách. Spock zadal kurs na Va’tarch a udržoval rychlost jejich lodi několik málo promile pod maximem. Nechtěl, aby se jim rozpadla, až budou to maximum skutečně potřebovat. Bylo mu jasné, že ho potřebovat budou.

"Vlastně máte pravdu, Stale," odpověděl a stále zamyšleně sledoval své přístroje. "Zdá se, že máme společnost."

"Někdo nás sleduje?" zeptal se Stal, opustil své místo a postavil se Spockovi za záda. Zvědavě přitom pokukoval přes jeho rameno na přístroje. Jakoby tím Spockovi někoho připomínal...

"To mě na tom zaujalo," vysvětloval. "Nesledují nás. Přilétají odjinud…"

"Přilétají?" Stal zvedl obočí. "Je jich tedy víc?"

"Ano, registruji dvě plavidla," odpověděl Spock a na potvrzení svých slov několikrát přikývl.

"Už víte, kdo to je?" zeptal se Stal, když se Spock na několik dlouhých minut odmlčel.

"Jedno z těch plavidel je vulkánská soukromá loď T’Lera. Patří Sevalovi. Konfigurace té druhé lodi je mi neznámá. Vzhledem k tomu, že se nemohu připojit na centrální počítače Flotily, musím se spoléhat na ten, který je tady. Nic takového tam není," vysvětloval. Na Stalovo opětně zvednuté obočí zareagoval nasupeným nevýrazem. To se mu občas stávalo, když nedokázal vyřešit nějaký problém. Kdykoli se dostal do podobné situace, něco uvnitř něj se zvedlo v ohromném protestu. Sám nechápal, co to je, ale nutilo ho to přemýšlet dál. I když věděl, že už není co najít nebo vymyslet. Prostě ho to nutilo nevzdat se. Možná, napadlo ho už mnohokrát, je to dědictví po Amandě. Nikdy se nevzdávat, i když logika říká něco jiného…

"Zavoláme je?" zeptal se Stal.

Spock hned neodpovídal. Přemýšlel, zvažoval pro a proti.

"Říkal jste, že T’Lera patří Sevalovi," pokračoval tedy Stal. "To může představovat tři možnosti. Buď svou loď někomu půjčil, nebo mu ji někdo ukradl…"

"Nebo přežil zkázu T’Pau…" doplnil jeho úvahu Spock. Ještě okamžik přemýšlel a pak se rozhodl. Jeho dlouhé štíhlé prsty se rozběhly po klaviatuře počítače a za okamžik se na malé obrazovce objevila Sevalova tvář. Všichni Vulkánci se formálně pozdravili.

"Předpokládám," začal Spock, "že naše lodě mají stejný kurs…"

"Váš předpoklad je logický," odpověděl Seval.. "Očekával jsem, že se tu s vámi potkám," dodal po chvíli.

Všichni hleděli na obrazovku, kde právě v mohutné explozi ukončila svou existenci Sarah. Po dlouhé době se Spock otočil k ostatním. S mírným pobavením, které ovšem nedal nikterak najevo, se zaměřil na mladého pozemšťana, který vypadal docela zakřiknutě. Vlastně se mu ani nedivil. Spíš se divil, jak je možné, že se tu ten chlapec, sotva šestnáctiletý, objevil.. Ten však nejevil touhu se ze svého dobrodružství někomu zpovídat, proto mu Spock jeho tajemství ponechal.

"Potřebujete mě…" odpověděl vzdorovitě na Spockův poněkud káravý pohled. To Spock nijak nekomentoval, protože si uvědomoval, že má chlapec pravdu. Sedl si k němu, opřel si lokty o kolena a dlaně spojil v úrovni svého hrudníku.

"Poslouchám…"

"No," začal Swan, najednou trochu méně sebejistý. "Všechno začalo před několika měsíci, kdy za mnou přišel kapitán Kirk a požádal mě, abych se… abych zjistil nějaké skutečnosti z centrální databáze Hvězdné Flotily…"

Spock zvedl obočí.

Následuje:
Sedmnáct