Sarekovi synové

Obsah

• Kapitán Kirk a já
• Jedna
• Dva
• Tři
• Čtyři
• Pět
• Šest
• Sedm
• Osm
• Devět
• Deset
• Jedenáct
• Dvanáct
• Třináct
• Čtrnáct
• Patnáct
• Šestnáct
• Sedmnáct
• Osmnáct
• Devatenáct
• Dvacet
• Dvacet jedna
• Dvacet dva
• Dvacet tři
• Dvacet čtyři
• Dvacet pět

Dvacet tři

Kirk se rozhlížel po sále, ve kterém se všichni sešli. Možná bylo správné, že se tato schůzka konala právě na Babelu. Z biblického hlediska to vlastně byla určitá symbolika. Každý mluvil jiným jazykem

Kirk však věděl, že důležitější je obsah, než forma. Před okamžikem se přistihl při vzpomínce na svou první návštěvu na této planetě. Tenkrát to tu vypadalo úplně jinak. Velvyslanec Sarek tu slavil velký triumf, přestože mnozí ortodoxní Vulkánci jeho tehdejší proslov považovali za velmi emotivní. Bylo zřejmé, že Sarek tehdy vycházel z dokonalé znalosti psychologie a ze skvělého odhadu situace. Dokázal přimět zúčastněné strany, aby ho poslouchaly a co je hlavní, aby mu naslouchaly. Podíval se na Spocka s trochou obav. Bude mít Spock stejný úspěch, jako tenkrát Sarek? Nikdy by si nedovolil svého přítele podcenit, jenže teď bylo třeba přesvědčit obě strany, které oproti tehdejší situaci jednat nechtěly. Znovu ucítil ve své mysli Spockův uklidňující vliv a snad i trochu pobavení. Po chvíli padl Kirkův pohled na mladíka, který stál nedaleko a nervózně se připravoval na svou úlohu. Znovu si vzpomněl na toho neuvěřitelného spratka Jima Kirka, který se před lety rozhodl postavit na tu správnou stranu. Přistoupil k Swanovi a snažil se mu vnutit klid, který zásahem Spockovy mysli získal.

"Co rodiče?" nadhodil.

Swan překvapeně koukal. Pak se vzpamatoval. "No, pořád totéž. Otec se mnou nemluví a matka má strach…" říkal, jako by mu to bylo trapné.

"To je pochopitelné," odpověděl Kirk. "Přejde je to. Nakonec si zvyknout a, možná, na vás budou pyšní."

Chlapec zavrtěl hlavou. "Chtěl bych mít vaši jistotu, kapitáne Kirku. Chtěli, aby se ze mě stal lékař…"

"Ještě stále se můžete rozhodnout…" navrhl Kirk a zkoumavě si Swana prohlížel. "I jako lékař byste našel v Hvězdné Flotile uplatnění."

Znovu prudce zavrtěl hlavou. "Vy to nechápete, kapitáne. Já nechci být lékařem. Možná… možná jsem zbabělec, ale lékařem být nechci!"

"Myslíte, že ze zbabělce se může stát kapitán hvězdné lodi?" zeptal se s úsměvem.

"Omlouvám se, nechtěl jsem vás urazit a také jsem to špatně vysvětlil," vyrazil ze sebe Swan. "Nemyslím zbabělost tohoto charakteru. Víte, jako lékař jste většinu svého života naprosto bezmocný. Jste dobrý tak, jak jsou dobré vaše léky a zdravotnické zařízení. Stejně vám umírají pacienti a vy proti tomu nic nezmůžete. Asi bych to nezvládl a stal by se ze mě alkoholik… Kapitán se do takové situace nikdy nedostane…" zaujatě vykládal mladík.

"Chandra padající na kapitána je jiného charakteru," řekl tiše Kirk a vzbudil tak Swanův zájem. "Jste sám. Stojíte mezi posádkou a prázdnem. Uděláte chybu a vaši lidé zemřou…"

"Ano. Jenže jste-li lékař, zemřou mnohdy i když chybu neuděláte…" skočil mu Swan do řeči a chtěl pokračovat. V tu chvíli si Kirk uvědomil Spockův upřený pohled a když se podíval jeho směrem, zachytil gesto zvoucí Swana k řečnickému pultu.

"Tak do toho, Swane," rýpl ho do žeber. "Nandej jim to."

Následovala obsažná hackerská přednáška, která měla za úkol seznámit účastníky jednání o tajných informacích získaných z centrálních databází Flotily, V’Sharru a Tal Shiaru. Kirk sledoval přítomné a uvědomoval si, že možná právě Swanův podíl na zachování míru ve Federaci bude největší. Když si prohlížel představitele Vulkánu, mezi kterými seděl znovuzrozený Stal, napadlo ho, jak asi obyčejní Vulkánci daná fakta přijmou. To, co se stalo, bylo tak moc vzdálené vulkánským ideálům…

Kirk si všiml, že ať se hne kamkoli, Mi je mu stále v patách. Vzato kolem a kolem, byla to její práce. Už mu to tak nevadilo, jako před několika měsíci, kdy se s ní seznámil a musel s ní proti své vůli spolupracovat. Alespoň částečně spolupracovat. Usmál se na ní. Přišla k němu a úsměv opětovala. Když si jí prohlížel, musel přiznat (pokolikáté už), že měl McCoy pravdu. Ve společenských šatech vhodných pro tuto příležitost vypadala Mi opravdu úchvatně. Ani admiralita se ve svých úvahách nezmýlila. Žena po jeho boku v nikom neprobouzela představu osobního strážce. Působilo to přirozeně. Dokonce zahlédl v některých pohledech závist. Proto teď naprosto nenuceně vzal Mi kolem pasu a jak tak stáli vedle sebe, vypadali, jako že se zaujetím sledují přednášku. Najednou si uvědomil, že je Mi trochu mimo. Zrovna se jí na něco ptal a ona neodpovídala. Podíval se stejným směrem jako ona. Zahlédl jen odcházející postavu. Nějaká žena.

"Co se děje, Mi?" zeptal se. Jen zavrtěla hlavou.

"Nevím. Jen takový pocit. Možná bude lepší, když mě pustíte…" řekla a podívala se mu do očí. Znovu si uvědomila, že v poslední dobou jí takový upřený pohled dělá poněkud problémy. Ovšem teď nebyl na něco takového čas.

"Proč? Je tu nějaký váš přítel, který by mohl žárlit?" zeptal se, ale ona poznala, že si legraci nedělá. Nebo spíš že si ji dělá proto, aby odlehčil situaci. Proto se na něj nerozzlobila. Tentokrát ne.

"Potřebuju být volná, kdyby se něco dělo," odpověděla, evidentně nešťastná, že nemůže říci nic konkrétního.

Řečníci se vyměnili. Teď mluvil Spock. "Domnívám se, že když jste se všichni mohli seznámit se svědectvím Sevala z Vulkánu a poručíka van Rijka ze Země, tak vidíte údaje poskytnuté Swanem Regatem v jiném světle. Říkám, že válečný stav mezi Vulkánem a Zemí byl vyvolán úmyslně. Za tímto činem stáli ti, kteří si přáli rozpad Federace a zánik vulkánské společnosti tak, jak ji známe…"

Přítomní souhlasně přikyvovali. Mírný šum v sále svědčil o tom, že už na sebe nekřičí, ale snaží se své názory sdělovat tiše.

"Není to poprvé, kdy se objevily snahy rozbít Federaci," pokračoval Spock, když se sál utišil. "Ale je to poprvé, kdy byl k něčemu takovému zneužit Vulkán. Ani dnes však nepřestávám apelovat na vulkánskou logiku a lidskou intuici... Znovu vás odkazuji na informace, které máte všichni k dispozici. V okamžiku, kdy se Federace rozpadne, Romulané anektují Vulkán. Já…" Kirkovi se zdálo, že Spock trochu zaváhal. "…značnou část svého života jsem zasvětil práci na sjednocení Vulkánu a Romulu. Jenže jsem si to představoval jinak. Skutečnost, že můj sen byl takovým způsobem zneužit, je pro mne velmi obtížně přijatelná." Spock skončil a vrátil se zpět na své místo. O slovo se přihlásil Ro’gehch’har, prezident Federace.

"Od okamžiku, kdy jsem oznámil, že trvám na této schůzce, došlo k několika pokusům o likvidaci mé osoby." Sál zašuměl překvapením. "Počítal jsem s tím, proto se mi podařilo přežít. Můj kolega," uklonil se směrem ke Stalovi, který seděl mezi ostatními Vulkánci, "to vyřešil znamenitě. Ovšem i tak se s několika útoky na svou osobu setkal. Z toho vyplývá, že nemluvíme pouze o Romulanech, kteří se rozhodli rozkolu ve Federaci využít. Bohužel musím konstatovat, že se ve Flotile i ve vulkánské společnosti našli tací, kteří se rozhodli tak, jak se rozhodli. Probíhá vyšetřování všech těch událostí a zdá se, že čistka, která na jeho základech proběhne, bude značná.

Pořád si ale říkám, co se stalo, že to tito odpadlíci dokázali využít? Kde byla ta původní chyba? Nebo už je Spojená Federace Planet na tom tak špatně? Nevím. Možná je to spíš otázka pro filosofy a sociology. Každopádně bych vás rád požádal o pochopení k pochybením druhých. Situace, ve které se nacházíme, je velmi kritická. Boj a nepřátelství nikdy nic dobrého nepřinese. Během rozhodování používejte rozum, ale také srdce… A ještě něco," dodal, když už se chystal předat slovo dalšímu zájemci. "Vzhledem k tomu, že osob, kterých se vyšetřování týká, je velké množství, rozhodli jsme se k mírnému ústupku. Můžete to nazvat slabostí, ale rozhodně to tak není míněno. Všichni, kteří se v poslední krizi angažovali, už ví, že i na ně dojde. Nabízím jim určité velkorysé řešení. Kterýkoli člen Hvězdné Flotily může rezignovat na své místo. Řekněme dobrovolně. Pokud tak učiní během následujících 24 hodin, nebude vyšetřován. Odejde se ctí a budou mu náležet stejné výhody, jako kdyby odešel skutečně dobrovolně, o své vlastní vůli. Po uplynutí dané lhůty se s ostatními bude nakládat jako se zrádci! Své rezignace skládejte, prosím, do rukou zastupujícího velitele hvězdné Flotily admirála Xona…"

"Můžete na okamžik?" ozval se za Kirkem ženský hlas. Otočil se. Před ním stála Romulanka. K jeho velkému překvapení. Rozhlédl se. Uvědomil si, že jeho postavení není zrovna nejlepší. Když Mi od něj odcházela, požádala ho, aby zůstal na místě a držel se mezi ostatními lidmi. Vlastně mu to přikázala. Jenže když odešla, rozhodl se jít za ní. Teď stál v malé postranní místnosti a proti němu stála Romulanka, která si s ním evidentně nechtěla vyměňovat zdvořilosti.

"Co pro vás mohu udělat," odpověděl galantně a žádným gestem nedal najevo své skutečné pocity. Třeba si opravdu přišla jen popovídat. I když asi ne. Vlastně bez toho asi. Žena právě vytáhla jakousi dýku. Naprosto nevhodně ho napadlo, že by se Mi ta dýka určitě líbila. Vypadala jako dokonalá ruční práce, ale to ho příliš nepřekvapilo. Romulané si na zbraně potrpěli.

"Přišla jsem si vyřídit účty…" zavrčela nevraživě a zmenšila vzdálenost mezi nimi.

"Tak to se postavte do fronty a čekejte, až na vás přijde řada," odpověděl Kirk, stále ještě s úsměvem. "Když budete mít štěstí, i na vás se dostane."

"Já nežertuji, Jamesi Kirku," další krok.

"No dobře," přistoupil na její hru Kirk a chystal se k obraně. Ta žena vypadala docela šíleně. Přistihl se při úvaze, že jestli ten střet přežije, zabije ho Mi. "Co se vlastně stalo? Kdy jsem vám šlápl na kuří oko?"

Romulanka se na okamžik zarazila, když přemýšlela o významu Kirkovy otázky. "Jsem Dorga," představila se. "žena Hirana, zástupce velitele romulanské flotily."

"Těší mě," zachovával formální pravidla slušného chování Kirk. "Ale pořád nechápu…"

"Nepřekvapuje mě to," odfrkla pohrdavě. Další krok. "Zničil jste mého muže. Ztratil čest i postavení vaší zásluhou…"

"Poslyšte, dámo," začal Kirk už naštvaně. "Možná kdybyste mi rovnou řekla, co vás tíží, ušetřili bychom si spoustu času…"

"Hiran měl na starosti invazi na Vulkán. Když zjistil, že žijete, rozhodl se zradit Impérium. Vždyť jste to teď slyšel, odkud myslíte, že má velvyslanec Spock ty informace?"

"Myslel jsem, že ten chlapec..."

"Ten váš chlapec se sice naboural do počítačů Tal Shiar," odpověděla a v jejím hlase zaslechl Kirk něco jako náznak obdivu, "ale tam nebylo všechno. Můj muž se rozhodl dodržet slib, který vám před sto lety dal, Jamesi Kirku…"

Kirk zoufale pátral v paměti. Hiran… Hiran…

"V takovém případě vám mohu jen popřát všechno nejlepší. A doufat v to, že si spolu ještě někdy popovídáme."

"Děkuji vám, kapitáne Federace. Já ani příliš nepochybuji o tom, že si promluvíme - někdy později. Váš admirál Cartwright bude jednou muset odejít a já bych se docela vsadil, kdo bude jeho náhradníkem." Hiran se na chvilku odmlčel a zdálo se, že si pozorně prohlíží drobnou pestrobarevnou rybku, která se mrštně proháněla ve vodě u velitelových nohou. "A jeho náhradník," pokračoval tiše, "bude potřebovat zdroj informací, kterým bude moci věřit. Někteří z mých přátel s oblibou říkávají, že cenzura je jednou z věcí, které mají obě naše říše společné."

Kirka jako by zasvědilo ve vlasech. Ty o tom víš, uvědomil si, ale nechal si tu myšlenku pro sebe. Jenom se usmál. "Ano, nový velitel Hvězdné Flotily takový zdroj rozhodně bude potřebovat, veliteli."

Spolu pak zvolna kráčeli k výtahu.

"Velitel Hiran," řekl a chápavě přikývl. "Tolik se toho změnilo. Nejsem velitelem Flotily…"

"To je úplně jedno," zavrčela Dorga. "Když zjistil, že žijete, rozhodl se vám pomoci. Teď jsme museli opustit Romulus a odejít do exilu… Naše dcera zemřela."

"To mu nemůžete zapomenout, že…" napadl ji verbálně Kirk. "Vám vůbec nejde o jeho čest, ale o jeho postavení… A smrt vaší dcery také nezaujímá ve vašem srdci přední postavení. Jinak by to bylo to první, co byste mi vmetla do tváře. Jste pokrytec, Dorgo…"

Se zvířecím zavrčením se na něj vrhla. Kirkovi se nepodařilo dostatečně uhnout a tak ho její dýka zasáhla do ramene.

To bylo také to poslední, co se Dorze podařilo. Jak si Kirk uvědomil, do celého zápasu zasáhla Mi. Jako blesk z čistého nebe. Odstrčila ho stranou a sama se postavila zuřící Romulance. Ta na změnu protivníka nereagovala a napadla toho, koho viděla. Mi. Přepočítala se. Tedy, ne až tak docela. Než klesla k zemi, podařilo se jí několikrát Mi poranit. Když si byla Mi jistá, že Romulanka se už nezvedne, otočila se a přistoupila se zaťatými pěstmi ke Kirkovi.

"Milost," zašeptal kajícně. Pak se na Mi omluvně usmál. Mi věděla, že by mu ten úsměv měla jednou pro vždy z tváře otlouct, nicméně nějak jí to nešlo. Opřela se zády o zeď a sesunula se na zem vedle něj. Přitom uvažovala o tom, že bude muset změnit objekt. Už příliš podléhá Kirkovu osobnímu kouzlu. Místo toho, aby ho zabila, tedy v uvozovkách, za to, že porušil její příkaz stran bezpečnosti, sedí vedle něj a tváří se jako idiot. Přinutila se změnit výraz. Zvedla se a když se zvedl i on, vedla ho na místní ošetřovnu.

Následuje:
Dvacet čtyři