Sarekovi synové

Obsah

• Kapitán Kirk a já
• Jedna
• Dva
• Tři
• Čtyři
• Pět
• Šest
• Sedm
• Osm
• Devět
• Deset
• Jedenáct
• Dvanáct
• Třináct
• Čtrnáct
• Patnáct
• Šestnáct
• Sedmnáct
• Osmnáct
• Devatenáct
• Dvacet
• Dvacet jedna
• Dvacet dva
• Dvacet tři
• Dvacet čtyři
• Dvacet pět

Sedm

Procházel chladnými chodbami skalního komplexu, který na Mount Seleya vybudovali už před tisíci lety. Vychutnával si kontrast parného dne a chladivé skalní stavby. Přemýšlel, kolik jemu podobných tudy procházelo a jak se se svými těžkými úkoly vypořádali oni.

Spojená Federace Planet se nacházela v dalším z kritických bodů a on si znovu kladl otázku, proč je zrovna na něm, aby se těchto dějinných událostí účastnil. Vzpomněl si na staré vulkánské přísloví, že Jen Nixon mohl jet do Číny. Melancholicky se usmál. Vzhledem k tomu, že byl v chodbě sám, dovolil si ten přepych a nechal úsměv zazářit ve své tváři. Na okamžik. Pak opět zvážněl. Když toto rčení říkal naposledy, domníval se, že zcela přesně vystihuje tehdejší situaci. Byl tenkrát překvapen nadmíru zlostnou reakcí, kterou toto rčení vyvolalo. Nikdy nebyl tak blízko pochopení, jako teď. Od okamžiku, kdy před časem na Babelu odhodil svůj medailon IDIC (který opět jeho hruď formálně zdobil) a s ním obrazně i strohou logiku, dařilo se mu chápat ostatní mnohem lépe, než dosud. Bylo to tím? Nebo za jeho náhle nalezenou schopností pochopení stály životní zkušenosti a znalosti psychologie? Nebo fakt, že přestal svůj velký sen stavět nade vše ostatní? Nepátral po tom.

Přišel až k místu, které bylo jako stvořené pro účely meditace. Vlastně nepochyboval o tom, že pro tento účel bylo původně skutečně určené. Na konci jedné z chodeb, kterými procházel, byla ve skále vyhloubená jeskyňka. Nebyla nijak velká, tak pro jednoho. Uvnitř byla kamenná deska. Častým používáním byla vyhlazena tak, jak by to žádné nástroje nedokázaly. Na okamžik zauvažoval, kolik tunik ji do této podoby ohladilo. Chvíli zkoumal samotnou desku. Jako už tolikrát. Tato deska byla na Vulkánu velkou zvláštností. Především proto, že byla vytvořena z kamene, který se na Vulkánu nevyskytoval. Nebyl neznámý, v celém alfa kvadrantu bylo nepočítaně planet, ze kterých bylo možno hlinitokřemičitan sodný přivézt. Ovšem vzhledem ke stáří komplexu i této meditační jeskyně bylo toto přirozené vysvětlení nemožné. Na této desce sedával už Surak, když se pohroužil do svých meditací. Jednou z planet, ze které sem mohl být jadeit dopraven, je Země.

Země! Nikdy si zcela neuvědomil, jak moc pro něj modrá planeta, třetí planeta Sluneční soustavy znamená. Vlastně byly doby, kdy se styděl za to, že pro něj znamená cokoli. Bylo to v době, kdy bojoval o prosazení sebe samého. Kdy bojoval o uznání nejen ostatních Vulkánců, ale i vlastního otce. Pak dospěl do stádia, kdy se naučil akceptovat fakt, že své rodiče si nikdo nevybírá a naučil se se svou vazbou na Zem žít. Teď věděl, že to není tak jednoduché, jak se snaží ostatním a hlavně sám sobě namluvit. Před nějakými padesáti lety dospěl k závěru, že se se svým pozemským dědictvím dokázal vypořádat a potlačit ho. Stal se Vulkáncem, takovým, jakým si vždy být přál. Ovšem od okamžiku, kdy se na Babelu celý jeho svět zhroutil, uvědomoval si, že je za svou lidskou polovinu vděčný. Pak přišla chvíle, kdy jeho osamění vzalo s konečnou platností za své. Fal lan tral, rituál, kterým nedávno prošel…

Velvyslanec se zachvěl. Kdesi uvnitř, hluboko v jeho mysli, se objevil nepatrný odraz mysli jeho přítele. Nejen přítele v tom nejlepším slova smyslu, ale i bratra. Ani rodní bratři si nemohli být tak blízcí, jako oni dva. Moc dobře to věděl. Vzpomínal na přijetí, jakého se jim oběma dostalo od Sarekovy katry. Ačkoli pro něj tento rituál znamenal víc, než cokoli v jeho dosavadním životě, byl si velvyslanec vědom, že ho to odsunulo téměř na okraj vulkánské společnosti. Jistě, neexistoval žádný zákon, který by mohl rituálu fal lan tral zabránit, ale skutečnost, že se ho účastnil pozemšťan, byla pro mnohé z religiózně založených Vulkánců nepřijatelná. Jen jeho celoživotní zásluhy a rod, ze kterého pocházel, umožnily Spockovi udržet si své postavení. A také, toho si byl vědom, osoba toho pozemšťana. Vulkán a jeho oficiální představitelé těžko mohli veřejně prohlásit, že někoho, jako je James Kirk, nepovažují za hodného účastnit se rodinných vulkánských obřadů. Zvlášť když nemají jediný logický důvod. Nadále tedy na upevnění svého postavení pracoval, což bylo v poslední době velmi obtížné. Významné pozice ve vulkánské společnosti začali obsazovat radikálně smýšlející Vulkánci, dokonce se hovořilo o obrození, novém věku sekty Sekhet. Těm bylo lhostejné, koho si Spock k Sarekovi přivedl. Jejich vztah k tradicím a starým vulkánským hodnotám byl vlažný. Ovšem rubem mince byla skutečnost, že stejně vlažným byl i jejich vztah k Surakovu učení nenásilí a logiky.

Zaujal meditační polohu na jadeitové desce a než se začal soustředit, přejel pěstěnými prsty po jejím povrchu. Cítil, jak ho prostupuje energie, kterou tu zanechali všichni ti, kteří zde, tak jako on, hledali útočiště před okolním ruchem. Pak už se přestal rozptylovat samotnou deskou, ještě ho na okamžik napadlo, že vytvořit tak zvláštní meditační místo, které svou samotnou podstatou soustředění rozptyluje, je jistě zvláštní. Ponořil se do své mysli a přinutil ji, aby se vrátila do okamžiku, kdy v ní zahlédl Jimovu přítomnost.

Vlastně to bylo zvláštní. Kdyby byl jeho bratrem Vulkánec, zřejmě by v tuto chvíli seděl na nějakém podobném místě a aktivně s jeho myslí komunikoval. Jim telepat nebyl. I když se mu několikrát podařilo Spocka kontaktovat, dokonce ho vytáhl z hlubin soustředění Kolinahru, byli oba stále závislí na Spockově mentálních schopnostech. Jistě, po společném absolvování fal lan tral byly jejich mysli dostatečně propojené na to, aby prohloubení kontaktu nebylo příliš obtížné. Ale ani tak nedokázal Jim sám o své vůli zahájit kontakt na takové úrovni, jak bylo nutné. Ovšem Spock, který byl na jeho vlny naladěn víc, než kdykoli před tím, jeho volání o pomoc zaslechl. I v situaci, ve které se právě nacházel...

... I v situaci, ve které se právě nacházel… A to nejen Spock, ale celý Vulkán. Historie vzájemných vztahů mezi Zemí a Vulkánem nebyla zcela bez poskvrnky. Spock si nebyl jist tím, že za to vždy byli odpovědní lidé. Jistě, Vulkánci se chovali vždy naprosto logicky. Ale Spock se za dlouhá léta svého života naučil, že logika není vždy tím pravým prostředkem pro dosažení žádoucího. A v případě, že se jedná s pozemšťany, není vhodná téměř nikdy. Dnes už to nemyslel jako urážku, ale raději to nikdy neříkal nahlas. Protože ostatní Vulkánci by to tak myslet mohli a řídili by se podle toho. Stále se snažil objevit příčinu, která k tak náhlému ochlazení vztahů mohla vést. K něčemu podobnému přece nedochází ze dne na den. Tentokrát to ale vypadalo, že ano. Stav, který se v posledních dnech a týdnech nastolil, nebezpečně připomínal válečný stav. Spock věděl, že nikdo válčit nebude, ale i tak to nebylo příliš povzbudivé. Tedy, zcela nelogicky doufal, že to ví. Právě se vrátil z Coridanu, když zjistil, že představitelé Vulkánu a Země vytyčili mezi těmito planetami neoficiální neutrální zónu. Začal pátrat po příčině a také po tom, proč se o tom dozvěděl de facto omylem. Když na všech místech, na která se obrátil, narazil na hradbu mlčení, začal pátrat na vlastní pěst. Na úvod si položil otázku: V čí prospěch? Jenže tato otázka mu zatím příliš nepomohla. Těch, kteří mohli mít prospěch z válečného stavu mezi Zemí a Vulkánem, potažmo z rozpadu celé Federace, bylo téměř tolik, jako těch, kteří by z toho prospěch neměli.

"Velvyslanče Spocku!"

Jen velmi pomalu Spock opouštěl hlubiny meditace, během které se dotýkal mysli svého vzdáleného přítele. Zvedl hlavu a ani se nesnažil skrýt údiv a rozčarování. Studentka T’Sar ho vyrušila z meditace. To bylo na Vulkánu něco nepřijatelného. A nepředstavitelného. Spock si nedokázal představit skutečnost, která by byla dostatečně závažná, aby mohla čin T’Sar vysvětlit, neřku-li omluvit.

"T’Sar…" oslovil ji a svůj jindy naprosto neutrální tón okořenil špetkou pokárání, špetkou nesouhlasu, a - proč to neříci - špetkou pohrdání.

"Jsem si vědoma těžkého provinění, kterého jsem se vůči vám dopustila," začala. Spock věděl, že je to jediný možný začátek, tak tomu nevěnoval pozornost. "ale T’Pau byla sestřelena."

Spock okamžik vstřebával informaci, kterou mu T’Sar sdělila. Tak přesně to je ta situace, která mohla její čin vysvětlit. A možná i omluvit, uvědomil si, když si v duchu probral seznam cestujících na T’Pau.

"Rmoutím se spolu s vámi, T’Sar," řekl a počkal, až přikývne a dá tím najevo, že jeho projev soustrasti přijme. Pak pokračoval. "Domníval jsem se ale, že to bude podrobně probráno až na zasedání Rady…"

"Jistě bude," odpověděla T’Sar a Spockovi se zdála trochu nesvá. Jindy by se za tuto myšlenku pokáral, protože T’Sar nikdy nemohla být nesvá. Vlastně nemohla být žádná, kromě čistě logická a neemotivní. T’Sar byla nejmladší studentkou v historii Vulkánu, která dosáhla Kolinahru. Bylo jí 25 let. "Chtěla jsem vám to říci dřív. Možná bude lepší, když informaci zvážíte ještě před tím, než budete mluvit na zasedání Rady."

Spock zvedl obočí. Zvedl se z jadeitové meditační desky a vystoupil z jeskyně na chodbu skalního komplexu. Přistoupil ke kamennému otvoru ve zdi, kterému by se dalo říkat okno. Ovšem toto tady vypadalo, jako že je vytvořeno působením přírodních sil. Sepjal ruce na úrovni hrudníku a z pod přivřených víček pohlížel směrem k zapadajícímu slunci. Jeho lidští přátelé by řekli, že začal mít nepříjemné tušení a on by s nimi souhlasil. Proto posílil své mentální bariéry a položil otázku, která musela být položena. "Předpokládám, že podle dostupných údajů se má za to, že za zkázu T’Pau je odpovědná USS Hikaru…"

T’Sar se na něj podívala a v duchu se pokárala za náznak obdivu, který se v její mysli na okamžik objevil. Velvyslanec Spock se neptal. On konstatoval. Byla přesvědčena, že ví vše, co mu přišla sdělit.

Procházel se po chodbách a přemýšlel. T’Sar, která šla vedle něj, ho nevyrušovala. Od okamžiku, kdy začala rozumět světu kolem sebe, začala velvyslance velmi obdivovat. Jeho dedukce shledávala fascinujícími a snažila se přijít na to, co ho k nim vedlo. Její rodina byla velmi ortodoxní a tak její snaha u nich narážela na hradbu nepochopení. Když byla starší, uvědomila si, že nesouhlas jejích rodičů s postojem velvyslance Spocka se týká nejen jeho samotného, ale i celé jeho rodiny. Při studiu Kolinahru pochopila, proč je Spock tak odlišný a proč má takové úspěchy. Litovala, že nemohla poznat jeho matku, jejíž zásluhou byl zřejmě takový, jaký byl. Doufala, že ji velvyslanec přijme do svého diplomatického týmu, aby mohla být přítomna jeho rozhodnutím. Pak by zřejmě pochopila, proč se rozhoduje tak a ne jinak. Teď, když byla T’Pau zničena a s ní všichni Vulkánci, kteří se vraceli ze Země, už nebyl nikdo, kdo by nad jejím přáním pohoršeně zvedal obočí. Na druhou stranu, když si uvědomila okolností, za jakých ke zkáze T’Pau došlo, začala pochybovat, že bude mít velvyslanec Spock zájem přijímat kohokoli kamkoli. Proto se rozhodla pro něco naprosto nelogického. Informovala ho o incidentu dřív, než to udělá Rada. Protože, jak pochopila, Rada chtěla tento fakt použít proti němu. Během svých úvah téměř přehlédla, že se zastavil.

"Vážím si vašeho rozhodnutí informovat mě o tomto incidentu. Předpokládám, že znáte závěr, ke kterému jsem došel. Požádal bych vás, abyste se ke mně přidala a pomohla mi zjistit, co se vlastně stalo. Vaše logika a... vaše logika by pro mne byla přínosem. Ovšem za daných okolností je to to nejhorší, co byste mohla udělat…" řekl Spock a T’Sar neunikl náznak nejistoty v jeho hlase.

"Jsem poctěna, velvyslanče Spocku," odpověděla. Pak se stalo něco, s čím nepočítala. Velvyslanec se dotkl jejího ramene. Cítila nutkání ucuknout, ale najednou pochopila smysl toho gesta. Uklidnila se a poslouchala, co jí chce říci.

"Jste ještě mladá, T’Sar. Je možné, že už skutečnost, že jste mne o tom incidentu informovala, vás vyloučí z vulkánské společnosti. Žádám vás, abyste znovu zvážila své rozhodnutí…"

"Posledních 10 let jsem věnovala studiu vašich diplomatických aktivit, velvyslanče Spocku. Přiznávám, že některé vaše postupy jsem zcela nepochopila a s některými bych nesouhlasila... kdybych nevěděla, že vás vždy dovedly ke správnému rozhodnutí," odpověděla.

Následuje:
Osm