Sarekovi synové

Obsah

• Kapitán Kirk a já
• Jedna
• Dva
• Tři
• Čtyři
• Pět
• Šest
• Sedm
• Osm
• Devět
• Deset
• Jedenáct
• Dvanáct
• Třináct
• Čtrnáct
• Patnáct
• Šestnáct
• Sedmnáct
• Osmnáct
• Devatenáct
• Dvacet
• Dvacet jedna
• Dvacet dva
• Dvacet tři
• Dvacet čtyři
• Dvacet pět

Jedna

"A nyní se dostáváme do nejoblíbenější místnosti našeho muzea. Prosím, přejděte všichni za mnou," dodal mladík ten den snad už posté. Dělat průvodce v muzeu Hvězdné Flotily v San Franciscu mělo určitě své výhody, nicméně nepochopil, proč ho k tomu rodiče přinutili zrovna o prázdninách. Původně chtěl zůstat na středoškolském internátu, jak si domluvil s ostatními kamarády z jeho party. Měli v plánu podnikat různé akce, do kterých rodičům nic není. Ovšem oni z nějakého důvodu zhatili jeho plány a přinutili ho, aby se vrátil na prázdniny domů. Nejenže mu domluvili tuhle děsivě nudnou práci, a to na celé prázdniny, ale navíc ho otravovali i když přišel domů. Začali si hrát na skvělé rodiče a na dokonalou rodinu a jemu to děsně lezlo na nervy. Návštěvy tetiček, strýčků, bratranců. Nakonec musel utéct alespoň do zahrady a tvářit se, že se věnuje nekonečným záhonům okrasných květin. Dnešním dnem končil. Končily celé prázdniny a on nezažil nic, o čem by mohl ve škole vyprávět. Sakra!

Prohlédl si svou poslední skupinu. Tolik toužil po tom, aby si pospíšili, aby měl volný alespoň dnešní večer. Jenže ti stupidní turisté se vyžívali v kdejakém útržku z bloku a v podobných nesmyslech, jako by to bylo alfa a omega jejich života. Zvlášť jeden z nich, Swan ho tipoval na vulkánského obchodníka. Soudil tak pouze podle oblečení, protože kapuce jeho tuniky návštěvníkovi zastínila celý obličej. A ještě něco na něm bylo zvláštní. Jenže toho si všiml Swan až teď. Nebo se před tím choval jinak? Ať už to bylo jakkoli, v okamžiku, kdy návštěvník vstoupil do této poslední místnosti, začal si jednotlivé exponáty prohlížet se zvláštním zaujetím. Když se Swan přesvědčil, že je celá skupina pohromadě a všichni návštěvníci se soustředili kolem něj, pokračoval ve výkladu.

"Tuto místnost se naše muzeum rozhodlo věnovat památce Jamese Tiberia Kirka, který tvoří samostatnou kapitolu v historii Hvězdné Flotily. Mezi našimi exponáty se nachází například kapitánův oblíbený nůž, kniha, mnoho fotografií, vyznamenání, dokonce si můžete poslechnout jeho poslední záznam do lodního deníku." Návštěvníci zmlkli a …

Kapitánův deník, hvězdné datum 9529.1: Toto je poslední plavba vesmírné lodi Enterprise pod mým velením. Tato loď i její historie bude brzy nahrazena novou generací. Jim a jejich potomkům svěřujeme naši budoucnost. Budou pokračovat ve výpravách, které jsme započali, v objevování všech neobjevených zemí a neohroženě vstupovat tam, kam ještě žádný člověk… kam ještě nikdo předtím nevkročil.

Reakce návštěvníků byly pokaždé stejné. Na to si už Swan zvykl. Někteří byli dojatí, jiní zasnění… Ovšem když zahlédl svého podivného návštěvníka, kterého si všiml i před tím, nevěděl, co si má o jeho reakci myslet. Nakonec se rozhodl, že se ho prostě zeptá. Neměl rád, když nevěděl, co si má myslet a vždy to řešil útokem.

"Něco se vám nelíbí?" oslovil ho. Cizinec jen zavrtěl hlavou. "Promiňte, pane, ale měl jsem pocit, že vám můj výklad nesedí. Proto bych rád věděl, v čem je problém," nenechal se Swan odbýt a zdvořile, nicméně velmi naléhavě trval na odpovědi. Zřejmě si to uvědomil i ten cizí návštěvník, protože po chvíli přemýšlení odpověděl.

"Nebyl to poslední záznam, mladý muži…" řekl a otočil se zpět k exponátu, který si se zaujetím prohlížel. Dal Swanovi najevo, že o další diskusi nestojí. To byl ovšem ten nejhorší přístup, který mohl k Swanovi zaujmout. Mladík se hrdě napřímil a přistoupil k němu.

"Čím to, že toho tolik víte?" zeptal se znovu a sevřel rty. Ze všeho nejvíc nenáviděl, když ho někdo přehlížel.

"Zajímám se o historii Hvězdné Flotily," odpověděl cizinec vyhýbavě a pokrčil rameny.

"Vaše informace jsou mylné, pane. Toto je poslední záznam…" trval na svém Swan a narůstal v něm pořádný vztek.

V cizincově hlase zněl úsměv, když odpovídal: "Mýlíte se, mladý muži. Mé informace jsou pravdivé. Ale chápu vás. Říkáte to, co vám řekli, že máte říkat. Nedokážu si představit, že byste měl skutečně osobní zájem ověřovat si pravdivost toho tvrzení. Je to už dávno…" odpověděl.

To bylo poslední kapkou do příslovečného poháru Swanovy trpělivosti. Uchopil cizince za rameno. Muž se pomalu otočil a upřeně pohlédl mladíkovi do tváře. Swan už měl na jazyku několik příkrých slov, když ten pohled zaregistroval. Okamžitě sundal ruku z mužova ramene, jako by se dotkl rozžhaveného železa a několik kroků ustoupil. Mimoděk se zadíval na hologram, který byl umístěn za cizincovými zády. Ustoupil ještě několik kroků.

Cizinec zavrtěl hlavou a pokynul mu, aby se vrátil. Swanovi naskákala husí kůže. Začal mít velmi nepříjemný pocit. Byl rád, že ho v tu chvíli nevidí nikdo z jeho známých. V partě byl znám svou neohrožeností a tím, jak se dokázal s každým problémem vypořádat. Teď měl strach. Poprvé v životě. Ne strach z výprasku nebo z nějaké běžné nepříjemnosti. Měl strach z toho muže, který stál naprosto klidně u vitríny s otevřenou knihou a čekal, až se k němu přiblíží. Jistě, čas od času se objevily fámy o tom, že James Kirk žije, ovšem Swan, pokud o tom někdy přemýšlel, to vždy považoval pouze za výplod fantazie, za nesplnitelné přání. Za něco, co by bylo moc pěkného (možná), ale stejně se to nikdy nesplní. Jenže teď už si nebyl tak jist… Po chvíli přemohl svůj strach a udělal těch několik kroků, které ho od podivného návštěvníka dělily.

"Jak se jmenujete, mladý muži?"

"Swan," odpověděl, když si byl jist, že se mu to podaří.

"Rád bych si dočetl tu knihu…" naznačil.

"To… totiž… to asi nepůjde, víte," rozpačitě koktal Swan. "Je to exponát a ten muzeum veřejnosti nepůjčuje…" dodal a věděl naprosto přesně, jak hloupě to v dané situaci zní.

"Je to moje kniha, rád bych věděl, jak to dopadne…" zněla naprosto logická námitka.

"Já vím, ale… totiž… s tím asi nikdo nepočítal. Možná, když se zeptáte někoho z vedení muzea…" Swan cítil, jak mu vyschlo v ústech.

"Doprovodíte mě k někomu?"

"Jistě," odpověděl Swan a oddechl si. Prostě to hodí na někoho jiného a zítra si bude myslet, že se mu to jen zdálo.

Oddechl si předčasně. "Tak dokončete výklad, nechtěl jsem vás přerušit," řekl s úsměvem. "Až ostatní odejdou, dovedete mě tam…"

Swan v tu chvíli proklínal všechno a všechny. Představil si, kolik nepřesností v jeho výkladu zřejmě bude a vůbec se mu nechtělo něco takového povídat nahlas. Ale ostatní návštěvníci už čekali. Proto se nešťastně pustil do svého nelehkého úkolu.

"Nebylo to tak zlé," uklidňoval Swana James Kirk o dvě hodiny později. Seděli v kavárně a povídali si. Swan byl překvapen, i když se to chránil dát najevo. Když Kirka doprovodil do kanceláře ředitele muzea, předpokládal, že půjde domů. Kirk ho však požádal, aby na něj počkal. Asi za 20 minut se znovu objevil, tentokrát i s ředitelem, který mu běžel, v předklonu, vydat knihu. Swan se musel usmát. Byl rád, že podobný šok jako on zažil i někdo jiný. Teď tedy seděli a popíjeli kávu. Swan poslouchal a snažil se tvářit, že ho vůbec nezajímá, co mu Kirk vypráví. A Kirk se zase tvářil, že si toho nevšímá. Vlastně, od okamžiku, kdy na něj Swan promluvil, Kirk musel pořád vzpomínat na jednoho podobného mladíka, který se před 133 lety rozhodl vstoupit do Hvězdné Flotily.

"Můžete mi tedy říci, o co vám vlastně jde?" zeptal se nakonec Swan, když jeho zvědavost dosáhla vrcholu. Snažil se ovšem tvářit naprosto znuděně.

"Mohu," odpověděl Kirk s úsměvem. "Do toho muzea jsem vlastně přišel za vámi, Swane."

"Za mnou?" málem vypadl ze své role Swan.

"Jistě. Za vámi. Potřebuji vaši pomoc," zněla překvapivá odpověď.

"Asi vám dobře nerozumím, pane," snažil se Swan vyhnout maléru, o kterém věděl, že právě teď začíná.

"Před rokem jste se naboural do centrálního počítače Hvězdné Flotily…"

"To už je dávno," přerušil ho Swan.

"Dokázal byste to zopakovat?" zeptal se Kirk. Swan zpozorněl. "Poslyšte," zamračil se. "Kdo vůbec jste? Tedy, pochopte. Chodíte si tady jako by se nic nestalo, zabavujete exponáty v muzeu s tím, že jsou vaše, chcete, abych se naboural do počítače Flotily… Víte vůbec, že to celé smrdí?"

"Vím," odpověděl naprosto nevzrušeně Kirk.

"Co když to vůbec nejste vy? A nebo co když to jste vy?" řekl zamyšleně Swan. "Nedokážu si představit, co z toho by bylo horší…"

"Horší?"

"No a co?" bránil svou myšlenku. "Pokud to nejste vy, jste provokatér, který na mě šije boudu. Pokud to jste vy, tak nakonec zachráníte Galaxii a mě za to postaví před soud!" říkal už docela rozmrzele. "Nebo to jste vy a zároveň jste provokatér. To…"

"Tak dost," přerušil ho Kirk se smíchem. Snažil se vzpomenout si, jak by se zachoval on sám na Swanově místě. Věděl, že by reagoval úplně stejně. "Chápu vaši nejistotu, ale na druhou stranu, to vás neláká to alespoň zkusit?"

Možná ty prázdniny nebyly tak úplně ztracené.

Následuje:
Dva