Sarekovi synové

Obsah

• Kapitán Kirk a já
• Jedna
• Dva
• Tři
• Čtyři
• Pět
• Šest
• Sedm
• Osm
• Devět
• Deset
• Jedenáct
• Dvanáct
• Třináct
• Čtrnáct
• Patnáct
• Šestnáct
• Sedmnáct
• Osmnáct
• Devatenáct
• Dvacet
• Dvacet jedna
• Dvacet dva
• Dvacet tři
• Dvacet čtyři
• Dvacet pět

Jedenáct

Osobní deník velitele výsadku na MR 221, poručíka Pietra van Rijka, hvězdné datum 60056.8: Já a zbytek výsadku jsme se právě stali svědky zničení vědecké lodi Eddington. Podle dostupných informací je za zničení lodě odpovědná vulkánská vědecká loď S’Vet. Podmínky na MR 221 nám umožní nějakou dobu přežít. Budu se snažit přimět ostatní členy výsadku k tomu, aby pro to udělali maximum.

Osobní deník velitele výsadku na MR 221, poručíka Pietra van Rijka,dodatek: Já tomu prostě nevěřím!

Ještě dlouhou chvíli hleděl poručík van Rijk spolu s ostatními na nebe a snažil se vsugerovat celé Galaxii, že se vlastně nic nestalo. Až za hodně dlouhou dobu se van Rijk probral. Pomalu se podíval na své přátelé a zamířil k hromadám materiálu, které jim z Eddingtonu přenesli okamžik před svým zničením. Následujících několik hodin věnoval zkoumání vybavení. Nebylo toho moc, ale něco se dalo dělat. Když byl se vším hotov, vrátili se dva členové výsadku, které poslal hledat něco, kde by se mohl výsadek ukrýt. Informace, které přinesli, byly povzbudivé. Vydal se tedy s nimi, aby si osobně prohlédl nalezený úkryt. Byl spokojen. Tedy, v rámci možností. Přikázal dopravit všechno zařízení do menší části skalní formace, která se teď měla stát jejich domovem. Jen doufal, že ne zároveň jejich hrobem.

Osobní deník velitele výsadku na MR 221, poručíka Pietra van Rijka, hvězdné datum 60058.2: Dnes jsme dokončili úpravu našeho nového "domu". Rozdělil jsem výsadek do skupin a stanovil jim úkoly, které budou každodenně vykonávat. Podle předchozích výzkumů je zřejmé, že existuje možnost, jak tady na MR 221 přežít. Začali jsme sbírat lišejníky, které tady rostou. Kromě toho, že obsahují značné množství živin, rozhodli jsme se pokračovat v jejich výzkumu a tak přijít na kloub té záhadě stran jejich původu. Jsou to rostliny, nebo živočichové?

"Poručíku, co když nás nebudou hledat?" zeptala se van Rijka nejmladší členka výsadku. Van Rijk si ji chvíli prohlížel. Uvědomil si, že to byl její první výsadek a vůbec první plavba.

"Proč myslíte, že by nás neměli hledat?" odpověděl otázkou. Měl pocit, že Sarah je jediný člen výsadku, se kterým lze diskutovat i na jiná témata, než je jídlo, pití a nocleh.

Trochu se ošila. "Celé se mi to nějak nezdá, pane..." odpověděla nakonec. Možná ani netušila, jak její poznámka van Rijka potěšila. "Nedokážu si představit, že by moji lidé sestřelili Eddington…"

Chvíli trvalo, než mu došlo, co říká. "Vaši lidé?" zeptal se opatrně.

"Ano," odpověděla živě a na její tváři se objevil úsměv šťastného idiota. "Můj manžel je Vulkánec," dodala šťastně.

"To… to jsem nevěděl," odpověděl van Rijk. V duchu se pokáral. On to skutečně nevěděl. Zdálo se, že už pozapomněl na lekce, kterých se mu dostalo během plavby Defiantu, které se jako praporčík před časem účastnil. "Proč jste tedy byla na Eddingtonu a ne na S’Vet?" zeptal se a v duchu se pokáral za to, že to znělo jako obvinění. Na štěstí to tak nebrala.

"Jsem členem Hvězdné Flotily. Abych mohla odejít, zbývá mi ještě 5 měsíců. Nadřízení mi řekli, že když se jako vědec zúčastním tohoto výzkumu, budu moci odejít dřív. Chci se přestěhovat na Vulkán…"

"Přeji vám hodně štěstí, praporčíku," řekl van Rijk. "Teď ale k původnímu problému. Proč myslíte, že nás nebudou hledat?"

"Nevím, jen mám takový pocit. A pokud nás hledat budou, pokusí se nás zbavit…"

To znělo bohužel logicky. Přikývl. "Jsme jediní, kteří vědí, že Eddington nesestřelili Vulkánci..." moc ho to netěšilo.

"Víte to určitě?" rýpla si do něj s úsměvem. "Nebo to jen chcete vědět..."

Zamyslel se. "Vlastně to vím," uvědomil si a rovnou to řekl nahlas. Usmál se tomu, jak se snažila zvednout obočí. "Když S’Vet kontaktovala Eddington, byl jsem v kontaktu s kapitánem Alexandrovou. Zřejmě zapomněla deaktivovat svůj komunikátor a já slyšel její komunikaci s kapitánem S’Vet. Jeho reakce mi připadaly zvláštní... Už když jsem je slyšel mi připadaly zvláštní a kapitánu Alexandrové zřejmě také." Ještě se na okamžik zamyslel. "Ach ano, ještě něco. Vulkánci jsou dokonalí," dodal s mírným úsměvem. Sarah se usmála také, nicméně čekala, co z van Rijka vypadne za moudro. "Určitě by zjistili, že byl proveden výsadek na MR 221. Znají postup všech lodí Federace. Věděli by, že Eddington informoval Velitelství o výsadku i o tom, že se sešli se S’Vet. Přenesli by se sem, aby zlikvidovali i nás," pokračoval a slovo zlikvidovali mu z úst nějak nešlo, "aby zničili všechny potenciální svědky."

Osobní deník velitele výsadku na MR 221, poručíka Pietra van Rijka, hvězdné datum 60146.3: Dnes došlo k prvnímu vážnému sporu mezi členy výsadku. Nejsem si jist, jestli jsem tomu mohl předejít. Předmětem sporu byla praporčík Sarah, která odmítla nadměrnou pozornost praporčíků Hora a Harryho. Zdá se, že garantované přijetí, které Hvězdná Flotila prosazuje, není vždy tím nejlepším řešením. Není to první disciplinární přestupek těchto dvou praporčíků a domnívám se, že budou pokračovat.

Osobní deník velitele výsadku na MR 221, poručíka Pietra van Rijka, dodatek: Rozpory ve výsadku se přiostřily také vzhledem k tomu, že se praporčíku Horovi podařilo nějakým způsobem zjistit, že praporčík Sarah je vdaná za Vulkánce. Vzhledem k tomu, že jsem ve své myšlence stran neviny Vulkánců osamocen, ocitá se praporčík Sarah ve vážném nebezpečí. Nebýt mého zákroku, byla by ukamenována. Emoce dřímající v mých lidských společnících mě začínají děsit.

Podíval se na Sarah. Situace byla vypjatá, ale nezdálo se, že by podléhala depresím. Van Rijk pomalu začal chápat, co na ní jejího vulkánského manžela přitahuje. Vlastně si nedokázal představit, že by si vzala někoho jiného. Přesto, nebo možná právě proto, mu jí bylo líto. A nejen jí, vlastně i toho Vulkánce, kterého sice neznal, ovšem už teď mu byl velmi sympatický. Nevěděl, jak dlouho dokáže Sarah chránit před útoky zbývajících členů posádky. Jestliže zemře Sarah, zemře i její manžel. S největší pravděpodobností. Sarah zřejmě tušila, jakými úvahami se zabývá. Kdykoli mu začalo být úzko, podívala se na něj svým uklidňujícím pohledem.

Jinak šel život na MR 221 dál. V pravidelných intervalech se jedlo, pracovalo, spalo. Van Rijk se domníval, že jedním ze způsobů, jak zabránit šílenství, je práce. Proto trval na tom, aby se každý den několik hodin pokračovalo v průzkumu planetoidu. Paměť počítače se zaplňovala informacemi a po několika týdnech už byl podrobně prozkoumán každý decimetr čtvereční planetoidu. Začali s geologickým průzkumem, který přinesl zajímavá zjištění. Van Rijk se mnohokrát zamýšlel nad tím, jak vysvětlit suchozemským krysám, které vynalézají a sestrojují lodní senzory, že stačí úplně obyčejná bouře na planetě a jejich slavné senzory jsou k ničemu. Když totiž srovnával výsledky jejich současného průzkumu s tím, co už o MR 221 věděli, zjistil, že lodní senzory dokázaly prozkoumat necelých 5 % podloží. Když skončil i geologický průzkum, nabyl van Rijk přesvědčení, že MR 221 je pro Federaci zlatým dolem. Poslední, nejdůležitější úkol, kterým van Rijk sebe a své lidi pověřil, byl výzkum lišejníku, který tady jedli. Otázka: Je to rostlina nebo zvíře? jim nedávala spát a když přece jen usnuli, budila je ze spaní. Van Rijk měl dokonce svůj osobní sen. Snaží se sbírat rostliny a ony mu utíkají. Vždy popoběhnou kousek a počkají, až se přiblíží téměř na dosah. Pak znovu popoběhnou. A van Rijk se za nimi trmácí, padá na zem, má odřená kolena a prázdný vak.

Když se van Rijk vracel z obchůzky po plantážích lišejníku, už z dálky slyšel křik a volání o pomoc. Rozběhl se směrem k jejich příbytku a vtrhl dovnitř. Přišel včas, aby byl svědkem velmi brutálního Horova přístupu k Sarah.

Uchopil Hora za rameno a strhl ho k zemi. "Stačilo, praporčíku!" okřikl ho.

Hor se s obtížemi zvedl, při pádu narazil na několik kamenných výčnělků. "Žádné stačilo. Budete si muset vybrat. Buď jste s námi, nebo proti nám!"

Van Rijk se právě naštval. Bez varování se na Hora vrhl a proti všem pravidlům ho zbil. Hor byl natolik překvapen, že nestačil hned reagovat. Pak už bylo pozdě. Nakonec se van Rijk zvedl. V duchu se vyděsil. Už dlouho neviděl nikoho tak zbitého. Naposledy na Defiantu... Tenkrát si slíbil, že nikdy nedopustí, aby propadl stejnému záchvatu vzteku, jako jeho kapitán…

"Poslouchejte mě všichni. Dobře mě poslouchejte. Teď, v tuto chvíli, nejme my a oni. Jsme jen my, abychom přežili. Ostatní teď není důležité. Nehledě k tomu, že vybíjet si vztek a, nemýlím-li se, strach," tady se odmlčel a významně se podíval na Harryho, který klečel u Hora a snažil se mu pomoci "na ženě, vlastně na komkoli, kdo nemá dost síly na to, aby se bránil, je ubohé. Když ubližuješ Sarah, to jsi hrdina, že," řekl Horovi, který se posadil a seděl opřený o zeď. "Ale teď tady sedíš jak hromádka neštěstí! Chováš se jako vzteklý pes. Ještě jednou a jako vzteklý pes skončíš!" dodal van Rijk a vztekle se otočil k odchodu. V tom okamžiku ucítil bolestivou ránu do hlavy a když se propadal do bezvědomí, vyčítal si, že dělá jednu chybu za druhou. Pak zaslechl nějaké bzučení, ale jeho zdroj už nedokázal určit.

Probral se. Dlouho mu trvalo, než si uvědomil, kde je. Ještě déle mu trvalo, než tomu uvěřil. Byl na ošetřovně. Řekl si, že je to určitě nějaký krásný sen, třeba je to jeho soukromé nebe. Proto je nejlepší znovu začít snít.

"Nejdřív si musíme promluvit," vyrušil ho tichý, klidný hlas. Otevřel oči. V jeho zorném poli se objevil Vulkánec. Van Rijk stále ležel a zvědavě si Vulkánce prohlížel. "Jsem Seval z Vulkánu," představil se. "Jste na soukromé lodi T’Lera. Vaši lidé jsou v pořádku, jen někteří místo kajuty obdrželi celu…"

Osobní deník velitele výsadku na MR 221, poručíka Pietra van Rijka, hvězdné datum 60163.2: Marně jsem se snažil v historii Země najít situaci, která by se podobala té, ve které se teď nacházím. Jistě bych objevil něco v historii špionáže, ale v běžně dostupných historických údajích jsem nic takového nenašel. Po transportu ostatních členů výsadku na ferengijskou obchodní loď, která má přístup na federálních stanice, jsme se Sevalem na útěku. Jako jediní můžeme potvrdit, že ti druzí žádnou agresi nevyvolali. Seval se domnívá, že bychom mohli být pro Zemi i Vulkán nepohodlní a já bohužel jeho přesvědčení sdílím. Sedím ve své kajutě a snažím se vymyslet něco, co bychom mohli pro zamezení války mezi Vulkánem a Zemí udělat. Jak promluvit dřív, než nás ti či oni zlikvidují? A jak promluvit dostatečně nahlas? Můj vulkánský přítel rozhodl, že T’Lera poletí na nějakou planetu, jejíž název nedokážu vyslovit. Je to jedna z dosud nekolonizovaných planet, které se nachází ve sféře vulkánského vlivu. I když je Seval na Vulkánce dost hovorný, účel naší plavby mi dosud neřekl. Jen mám pocit, jako by tam někoho hledal.

Následuje:
Dvanáct