Konspirace 2

Obsah

• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13
• Kapitola 14
• Kapitola 15
• Kapitola 16
• Kapitola 17
• Kapitola 18
• Kapitola 19
• Kapitola 20
• Kapitola 21
• Kapitola 22
• Kapitola 23
• Kapitola 24
• Kapitola 25
• Kapitola 26
• Kapitola 27
• Kapitola 28
• Kapitola 29
• Kapitola 30
• Kapitola 31
• Kapitola 32
• Kapitola 33
• Kapitola 34
• Kapitola 35
• Kapitola 36

Kapitola 1

Koloniální vlajkový Dravec, hvězdný čas: 2233.10,11

Major Tasha Kronesová, velitelka expedice a současně i velitelka vlajkového Dravce Expediční flotily, doslova běsnila. Ve tváři bílá jako stěna, pěsti zatnuté, až jí zbělely klouby, a byla blízko toho, aby začala zuřit otevřeně a naplno. Její tvář sváděla tvrdý boj o ovládnutí vlastních emocí a nikdo ji ani v nejmenším nezkoušel zarazit. Ve tváři většiny posádky vystřídalo překvapení rozčarování, doplněné zoufalou snahou zachránit, co se dá. Bez debat plnili rozkazy, které štěkala na každého, koho měla po ruce. Můstek se brzy vylidnil, jak zcela chladně a naprosto racionálně posílala jednotlivé členy osádky můstku do určených míst. Nikdo jí nemohl upřít profesionální přístup v situaci, která zachránila zbytek lodi a nejspíš i posádky. Vše díky rychlé reakci, pohotovému myšlení a dokonalé znalosti konstrukčních plánů lodi. Společně s nynějším šéfinženýrem Simonem Ingirusem vedla konstrukční tým při dokončovacích pracích, aby loď odpovídala stanoveným kritériím. Proto znala loď více než dobře a věděla, co musí udělat, ačkoliv úplné zkáze zabránit nedokázala. Měla za sebou více než sto let služby na lodích třídy Dravec, nepočítaje skutečnost, že velela všem lodím nesoucím jméno Oko7Z. Ovšem nic podobného za svou kariéru dosud nezažila.

Teď když se po více než deseti hodinách usilovného běhání a lezení v přístupových šachtách povedlo zajistit alespoň přežití lodi a většinu klíčových systémů narychlo přepojit na sekundární zdroje, mohla začít dávat svému hněvu plný průchod. Už na začátku štěkala zuřivě rozkazy každému členovi posádky, kterého poslala do pole, zatímco ona sama převzala většinu můstku a mohla si dovolit nevěřícné pohledy na nefunkční konzole navigace, kormidla, spojovacího úseku, vědecké stanice, taktiky, její velitelský okruh nepočítaje. Během okamžiku prostě klíčové systémy vypadly. Následkem snahy zabránit ukradení warp jádra došlo k výbuchu ve strojovně a kolem dvaceti členů posádky leželo na ošetřovně, kde doktorka Markusová dělala, co mohla. Předem však varovala, že bez dodávek energie do ošetřovny polovina z nich zemře. Řekla to v okamžiku, kdy se podařilo zprovoznit lodní komunikaci a jejich komunikátory fungovaly, alespoň místně. Od té doby mlčela.

Loď Hvězdné třídy, elita Koloniální expedice, stanula na místě v mimořádně kuriózní situaci. Tasha usedla do velitelského křesla a vyťukala do částečně funkčního opěradla několik příkazů. Počítač reagoval pomalu, sekundární a narychlo vytvořené neurální obvody nemohly převzít ani třetinovou zátěž. Složila si hlavu do dlaní. Před ostatními by si něco podobného nedovolila, ale nyní zde nikdo nebyl. Seděla na potemnělém můstku osvětleném pouze nouzovým osvětlením a s minimální podporou života. Přemýšlela, co udělala špatně. Nic nenasvědčovalo tomu, že by podcenila situaci. Tolkin by tenhle fakt nadnesl jako první variantu, neboť plně souhlasil s jejím rozhodnutím. Samotný souhlas velícího kapitána neznamenal, že neskončili zcela bezvládní, a co hůř, se spuštěným maskováním, které se z dosud neznámého důvodu nevypnulo, jakmile došlo ke ztrátě energie. Skutečnost, že maskování nešlo vypnout, byla více než znepokojivá. Konečně si mohla přiznat pravdu. Podcenila je. Taková lodička, letící sotva warpem. S technologií, která se s tou jejich nemohla rovnat, jim udělala tohle.

Naprosto nehorázně transportovali z jejich lodi veškeré důležité vybavení, nemluvě o klíčových neurálních uzlech jejich systému, plus většinu zásob ze skladiště, většinu zbrojnice a všechno, co mělo nějakou hodnotu. Ukradli, co mohli, zatímco je míjeli, a oni si mysleli, že je nemohou vidět kvůli maskování. Příliš pozdě si uvědomili, že o nich věděli i po zamaskování. Toliko ke snaze setřást dotěrný stín letící v jejich patách. Možná si s nimi měla raději promluvit, zeptat se, co chtějí, ačkoliv na jejich signály neodpovídali. Potom prostě proletěli kolem a dokázali, co nikdo předtím. Oko 7Z na sobě neslo spoustu bojových poškození za posledních třicet let, ale žádné takového rázu. Nikdy se nepočítalo se ztrátou všech klíčových uzlů najednou. Takové případy hovořily o konci Dravce a ona musela tuto teorii vyvrátit. Sotva si uvědomovala veškeré rozkazy, které vydala. Modlila se, aby nikdo z posádky nepřišel o život. Pokud ano, potom si slíbila, že piráti za svou drzost zaplatí.

Posádka byla společně ve vesmíru teprve přes rok, ale musela uznat, že odvedli kus pořádné práce. S jistou ironií si připomněla, že po ztrátě všech uzlů měli být prakticky mrtví. Právě překonali nejhorší možný scénář. Jenom díky tomu, jakého měla skvělého šéfinženýra. Nemohla nepovzdechnout při vzpomínce na jeho předchůdce, Maxe Zomu. Byl zabit během její odvety vůči romulanskému Warbirdu, který zničil sesterskou loď při záchranné operaci. Potrestání této drzosti stálo inženýrského velikána život. Necelé dva roky před penzí. Zemřel o pár hodin později na ošetřovně a řekl, ať si jeho smrt nevyčítá, že dosáhl všeho, čeho chtěl v životě dosáhnout, a stejně by nevěděl, co dělat na odpočinku. Simon ho zastupoval více než důstojně. Zajištění podpory života a zajištění zdroje energie alespoň v částech lodi sice vytvořilo pomyslné ostrůvky, ale ostrůvky plné života. Gravitace vypadla krátce po výbuchu ve strojovně. Nepovedlo se ji obnovit po celé lodi.

Konečně se po dlouhých minutách zobrazila zpráva o současném stavu lodi. Musela si přiznat, že byla horší, než čekala. Nedokázala si představit ztrátu všech primárních obvodů najednou. Záložní systémy přebíraly zátěž a spousta zařízení jela na manuální řízení. Alespoň že rezervní zdroj energie zůstal. Hlavní zdroj jim jednoduše sebrali také, ačkoliv netušila, kam všechna ta zařízení a zásoby nacpali. Šlo o malou loď sotva sto metrů na délku a padesát na šířku. Nechali za sebou maskovanou sondu, aby si je lépe prohlédli, a kromě místa pro dvacetičlennou posádku a objemný hyperpohon neměli prakticky žádný úložný prostor. Přesto přesunuli na palubu vybavení přesahující jejich maximální objem. Přinejmenším několikrát. Z koloniální lodi nemohli piráty sledovat, protože senzory nefungovaly. Zbraně momentálně nepotřebovali a energii ze zásobníků odčerpávali k udržení záložní energie než nahodí další rezervní zdroje.

Stručně si shrnula situaci. Nic nefungovalo, kromě podpory života a gravitace v oblastech, kam se všichni členové posádky stáhli dle jejích a Tolkinových rozkazů. Energie měli tak na padesát hodin, což bylo dost času k nahození další rezervy, která by měla vydržet celé měsíce. Komunikace fungovala pouze místně, i když ne úplně na sto procent. Ovšem nic dalšího. Neměli žádné zásoby jídla, jídelní automaty řízené hlavním počítačem nefungovaly také, ošetřovna byla bez léků, které doktorka dávala pomalu a složitě dohromady z lodního počítače, aby zachránila své pacienty. Většina dat totiž nenávratně zmizela, společně s většinou vybavení. Strojovna hořela aktivitou, takže nepochybovala, že ke spojení oddělených částí lodi a turbovýtahů dojde během následujících hodin. Tashu zamrazilo, když si během přečítání zprávy uvědomila, jak chladnokrevně si zloději počínali. Pokud by uspěli úplně, tak by posádka nejspíš byla mrtvá a loď zůstala zamaskovaná, takže by ji ani nikdo nenašel. Další nevysvětlené, záhadné zmizení lodi Koloniální expedice. Poté co většinu záhadných zmizení odhalila, by zmizela i ona sama. Jaká to ironie.

Takoví lidé nesmějí poletovat po vesmíru. Sevřela pevněji rty, když dočetla zbytek zprávy. Vyslali přes vedení do aminiových krystalů výboj, který provedl cosi, čemu se dosud nepodařilo přijít na kloub. Krystaly čerpaly energii samy ze sebe a udržovaly maskování v chodu i bez přísunu energie. Po dlouhé době, která nemohla být ani hodinou, zaslechla hukot výtahu. Některé konzole, hlavně taktická, alespoň částečně ožily. Ihned vstala, dřív než na můstek vešla trojice užšího vedení. Dveře se neotevřely. Pouze jedno křídlo, takže jim museli sami pomoct. Oba muži dali komandéru Miriam Ostlinové přednost, čehož si sotva všimla, natož aby gesto ocenila. První důstojník si nepotrpěla na žádné galantnosti, natož pak zvláštní výsady a zacházení. Ohlédla se po nich čekajíc, jestli někdo konečně řekne majorovi tu dobrou zprávu.

„Záložní zdroj energie obnoven!“ pronesl Simon Ingirus s uštvaným, zato spokojeným výrazem v tváři.

„Výtečně,“ odtušila Tasha bezvýrazně.

„Základní systémy začínají pracovat a postupně budeme schopni dosáhnout zhruba dvaceti procent celkového výkonu.“

„Skvělé, ale jedno po druhém,“ promluvila znovu netečně.

„Záleží na vás, majore,“ pokrčil rameny. „Můžeme začít kdekoliv.“

„Zajistit základní potřeby bude určitě nejaktuálnější,“ nechal se slyšet Tolkin.

„Samozřejmě,“ přitakal inženýr. „Ale neočekávejte přílišné zázraky. Moji lidé už pracují na zprovoznění jídelního replikátoru. Žádnou hostinu o pěti chodech nečekejte. Nic složitého bez hlavního počítače nezvládneme.“

„Hlavně když to bude poživatelné!“ zavrčela na něj komandér a v jejích temně modrých očích se zlověstně zablýsklo.

„Budu potřebovat nějakého dobrovolníka k ochutnání,“ odpověděl inženýr s náznakem humoru v hlase. „Co dál?“

„Zahrnuje těch vašich dvacet procent také pohon, Simone?“ zajímalo Tashu.

„Proč ne, impulsní pohon určitě, i když nám stejně k ničemu nebude bez funkční komunikace. Klidně zprovozním i warp, ale dokud neshodíme maskování, tak nevidím důvod.“

„Nemělo by maskování vypadnout při warpu pět?“

„Nejspíš ano, ale v současném stavu opravdu nevím.“

„Máte pravdu, musíme se zabývat důležitějšími věcmi. Zajistěte obytnou sekci a spojení se strojovnou, ošetřovnou a můstkem. Zbytek lodi můžeme uzavřít a využít zdroje energie tam, kde bude potřeba.“

„Rozkaz.“

„Momentální prioritu má teď zajistit jídlo a hlavně ošetřovnu.“

„Ohledně ošetřovny jsme na tom mnohem lépe a již plně funguje. Naštěstí je zálohovaná z více zdrojů, a tak se alespoň valná část dat zachovala. Doktorka nemusí všechno dělat na koleně.“

„Dobře. Teď jděte do jídelny doplnit energii a dejme se do práce.“

„Ano, majore.“

„Ti, co budou mít kajuty, si odpočinou a pak vystřídají ty, co budou zatím pracovat.“

„Rozumím. Obnovit gravitaci a tlak potrvá pár hodin, jelikož to musíme udělat ručně.“

„Otázkou zůstává, jestli dokážeme obnovit komunikaci a zavolat pomoc.“

„V hangáru zůstal jeden funkční raketoplán,“ promluvila po delší odmlce Miriam Ostlinová.

„Jenom jeden?“

„Zato plně funkční, jelikož je nový a není zapsaný v lodní databázi.“

„Dostaneme se k němu, ale zabere to přinejmenším pár hodin.“

„O to se postarám osobně,“ rozhodla Tasha.

„Doporučuji, abys vzala Susan s sebou. Ona zná ten raketoplán nejlépe,“ řekl smírně Tolkin.

„No dobrá, takže připravte dvojici skafandrů. Za hodinu vyrazíme.“

„Ano, majore.“

O hodinu později už Tasha stála oblečená v lehkém skafandru a hlavní pilotka Susan Arčrová vedle ní. Vypadala mnohem klidněji než ona sama, možná díky skutečnosti, že neprovedla registraci svého nového raketoplánu do lodního počítače. Zkoušeli předtím nové úpravy, které Simon provedl. Odkládala ten záznam a momentálně přišlo veškeré váhání a protahování nesmírně vhod. Evidentně co nebylo v lodním počítači a o čem zloději nevěděli předem, to neukradli. Na druhé straně byla ráda, že tam nepůjde sama, neboť nevěděla, v jakém stavu hangár momentálně je. Zda vydržely automatické magnetické svorky držící všechna řádně zaparkovaná plavidla v doku i po výpadku energie. Pasivní senzory hlásily jenom jeden zdroj energie. To, že pochází z jejího raketoplánu, jí řekla komandér Ostlinová s tím, že tam půjde společně s majorem a zkontroluje, zda vydržel. Děkovala své opatrnosti, že ještě neokusila svůj nouzový příděl. Předala ho mladé praporčici stojící až na konci řady a vyrazila do výstrojní místnosti. Nikdy nejedla před výstupem do vesmíru. Její žaludek to nesnášel.

„Připravena, Susan?“ zaslechla v komunikátoru.

„Ano, majore!“ odpověděla odhodlaně.

„Komunikace bude pouze místní, propojená mezi námi dvěma,“ doplnila Tasha.

„Chápu.“

„Nikdo další nás neuslyší, takže mi říkej jenom Tasho. Majora si nech od cesty, dokud nebudeme zpátky. Rozumíš?“ vysvětlila jí hned v úvodu.

„Ano, Tasho,“ odpověděla pilotka a polkla. Její velitelka mohla být klidně jejím prarodičem a ona si nemohla zvyknout na podobné chvíle, kdy se neoháněla hodností. Ona se jí neoháněla skoro nikdy za těch deset let, co se znali. Jen naprostý blázen by si dovolil zpochybnit její autoritu.

„Tak pojďme. Cesta je bez tlaku a vzduchu. Navíc máme jenom jeden trimetr, který dal Simon narychlo dohromady. Dále budeme muset sestoupit o dvě patra dolů.“

„Rozumím,“ přikývla Susan a nechala se vést.

Následovala ji v těsném závěsu, pro všechny případy zajištěná tažným lanem. Neměla zrovna nejlepší pocit, když nikdo nevěděl, kde jsou a kam se pohybují, ale pevně věřila, že Simon rozchodí alespoň částečně vnitřní senzory v pasivním režimu a bude vědět, co dělají. Bez gravitace a v plném vakuu bylo o mnoho lehčí pohybovat se přístupovými šachtami, zato vypočítat správný pohyb vyžadovalo jisté soustředění. Skafandry nebyly natolik odolné proti nárazu. Tyhle dva a tucet dalších bylo všechno, co jim momentálně zbylo. Těžké skafandry zmizely všechny. Navíc výtah použít nemohly kvůli vnitřní dekompresi. Konečně vstoupily do klíčové chodby. Zastavily až přede dveřmi hlavního hangáru. Trimetr ukazoval cosi, co v prvním okamžiku neviděla.

„Dok je otevřený do prostoru, ale sekundární systém se stále snaží udržet tlak. Tyhle hodnoty naše skafandry nevydrží,“ poznamenala Tasha suše.

„Pak musíme do řídicí místnosti a vypnout ho ručně z dvanáctky. Je to kousek odsud.“

„Dobrý nápad, pojďme.“ Major se nechala pro změnu vést pilotkou.

„Tady je ovládání prostředí,“ ukázala na panel, jejž právě odkryla. „Děkuji,“ převzala Susan trimetr a začala pracovat. Nebyla v podobných věcech žádný odborník, takže trvalo o něco déle, než vypnula automatické systémy a v hlavním doku vytvořila vakuum.

„Dobrá práce. Teď můžeme konečně dovnitř.“

Tasha převzala znovu vedení přecházejíc ke dveřím. Susan je zkusila ručně otevřít, ale bez efektu. Slyšela, jak si Tasha povzdechla. Poté jen zírala. Slyšela už podobné historky od komandéra Ostlinové i zmínku od kapitána Tolkina, ale svou velitelku viděla v podobné akci poprvé. Vrata těžká řádově několik tun dokázala rozevřít natolik, aby jimi bylo možné vstoupit dovnitř. Susan původně chtěla navrhnout jeden z vedlejších přístupů pro údržbáře, ale představa dalšího lezení šachtami ji přiměla spolknout poznámku. Protáhla se půlmetrovou mezerou dovnitř. Tasha byla hned za ní. Kupodivu ovládání dveří z druhé strany fungovalo. Další ironie. V doku nebyl tlak a ona zkoušela přejít skutečnost, v níž selhala naprostá většina magnetických nosníků. Raketoplány se vznášely v hangáru zcela bez života. Podle všeho zloději nevynechali skoro nic. V žádném nezaznamenávali energii. Ne, ve vší té spoušti byl jenom jeden signál.

Srdce se jí sevřelo, když ho spatřila. Nezůstal neukotvený jako většina ostatních. Měl promáčklý trup a na pravoboku ošklivou trhlinu. Trimetr ukazoval, že došlo ke kolizi, a poškození způsobila gondola motoru raketoplánu, s nímž se srazil. Jinak ale primární systémy stále pracovaly. Čekala na svou velitelku, až dokončí předběžný průzkum. Nepotřebovala trimetr, aby našla přístupový vchod. Tasha na ni kývla, nechala pilotku jít jako první. Susan uvolnila gravitační boty a odrazila se směrem nahoru. Tasha brzdila její výskok tažným lanem, neboť se odrazila trochu víc. Bez potřebného vybavení a jen s jednou příchytkou se zachytila na trupu a otevřela nouzový průlez.

„Jsem uvnitř, můžeš,“ řekla do komunikátoru.

„Hned budu u tebe.“

„Počkej, vyrovnám tlak,“ řekla tiše, na což se jí dostalo jenom kývnutí. Chvilku zabralo, než se prostředí v raketoplánu upravilo, takže mohly projít dalšími dveřmi skrz vytvořené silové pole dál.

„Systém podpory života funguje. Můžeme si sundat helmy,“ pokynula Tasha, když trimetrem proskenovala vnitřek raketoplánu.

„V pořádku.“

„Podívej se, jak vypadají motory a komunikace. Já zjistím ostatní .“

„Rozkaz.“

Obě ženy začaly zkoumat stav raketoplánu. Pozitivní bylo, že primární obvody fungovaly. Komunikace, senzory, zbraně. Vše kromě pohonu. Ten byl nárazem v podstatě zničen a součástky na opravu samozřejmě také zloději ukradli. Alespoň měli jeden funkční neurální obvod, který mohl v omezené míře převzít kontrolu nad lodními systémy. Potom by se mohli konečně odlepit z místa a případně zavolat o pomoc nejbližší loď, která by je vyzvedla a odtáhla k nejbližší základně. Tasha si neodpustila drobný úsměv při pomyšlení, jak se bude chudák Susan tvářit, až jí sdělí, že její raketoplán v podstatě demontují a součástky použijí na jiné účely. Nevadí. Až z toho budou venku, nechá jí postavit nový a lepší raketoplán.

Následuje:
Kapitola 2