Konspirace 2

Obsah

• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13
• Kapitola 14
• Kapitola 15
• Kapitola 16
• Kapitola 17
• Kapitola 18
• Kapitola 19
• Kapitola 20
• Kapitola 21
• Kapitola 22
• Kapitola 23
• Kapitola 24
• Kapitola 25
• Kapitola 26
• Kapitola 27
• Kapitola 28
• Kapitola 29
• Kapitola 30
• Kapitola 31
• Kapitola 32
• Kapitola 33
• Kapitola 34
• Kapitola 35
• Kapitola 36

Kapitola 20

Deltaplán, SD: 52865,155 tři hodiny po opuštění Deneboly (14.11.2375 - 18:00)

Od opuštění pirátské lodě Denebola uběhlo hezkých pár hodin. Hall si vyměnil s Hollem další ze série pohledů. Konečně se jim podařilo, oč usilovali posledních patnáct let. Přitom to bylo tak neuvěřitelně snadné. Velkou zásluhu na celé akci ale měla žena, kterou zachránili. Bez ní by určitě nikdy neunikli. Ne zcela bez povšimnutí Woronů ovládajících Denebolu. Navíc Sedmá dokázala dokonale ovládat ukořistěnou federační loď, Deltaplán. Znala perfektně jeho systémy, což celý útěk značně usnadnilo. Od přepadení Voyageru uběhlo sotva pár dní a nebyl čas prohlédnout si federační technologii, i kdyby jim Woronové dovolili ji zkoumat. Kapitán Ghhor měl tenkrát zcela jiné starosti. Zda jim Sedmá skutečně uvěřila, Hall netušil. Věděl, že jeho bratr je v její přítomnosti poněkud nesvůj, kvůli implantátům, které se jejich doktorovi nepodařilo odstranit. Dokázal se natolik překonat, aby tím neohrozil jejich útěk. Zatímco Hall využil regeneračního cyklu k tomu, aby Sedmá mohla vstřebat veškeré dostupné informace o Denebole, Holl vytvořil trhlinu v bezpečnostním systému. Šlo o ideální souhru. Jeden byl lékař a druhý inženýr. Zastávali na lodi celkem významné posty, aby jim tohle mohlo vyjít.

Skutečně se to povedlo. Hall se postaral o stráže a probudil zajatkyni. Ta po krátké regeneraci viditelně nabrala potřebný elán a dál šlo všechno ráz na ráz. Bez potíží se dostali až k transportéru do nákladového prostoru. Potom už byl pouhým divákem. Volba plavidla padla na federační raketoplán. Přesvědčil Holla, že jí musí věřit, a on nakonec svolil. Navíc pokud jejich útěk měl být úspěšný, tak vyžadoval, aby je nemohli najít. Díky maskování, které dodatečně zabudovali, jejich šance na záchranu stoupla. Ven se dostali bez problémů. Na první skutečný problém narazili až o něco později. Denebola totiž dorazila do oblasti, kde měla být Koloniální základna 51. A to zdaleka nebylo to nejhorší. S velice citlivými senzory Deltaplánu se vyhnuli senzorové síti kolem základny. Jen aby museli prchat před mnohem větším nebezpečím.

Co se dělo dál, si uvědomoval jenom mlhavě. Přílet borgské krychle zcela zaskočil Koloniální jednotky, kterých zde bylo víc než obvykle. Došlo k boji a Koloniální lodě prohrávaly na plné čáře. Nová Kolonie zde neměla svá výkonná plavidla. Ne v takovém množství, aby se mohla postavit krychli. Posádky přesto manévrovaly a bojovaly až do okamžiku exploze. Exploze tak silné, že zničila úplně všechno v okruhu několika set miliónů kilometrů. Deltaplán zasáhla jenom nárazová vlna. Zcela vyřadila senzorovou síť a ani raketoplán nezůstal ušetřen pořádného šťouchance, který inerciální tlumiče nedokázaly úplně vykompenzovat. Zkrátka a dobře, všichni tři skončili na hezkých pár hodin v bezvědomí. Naštěstí nešlo o nic tak vážného. Deltaplán na tom byl podstatně hůř. Štíty zcela shořely a všude kolem lodi bylo plno trosek a úlomků asteroidů, které se explozí daly do pohybu. Nyní je nedržela tažná síla základny, takže si letěly, kam chtěly, nebo spíš kam je exploze odhodila.

V té chvíli byl Hall opravdu zoufalý. Nevěřil, že to Ghhor doopravdy udělá, ale udělal. Ničeho tím nemohl dosáhnout, kromě chaosu, který Nová Kolonie nenechá bez povšimnutí. Velitel Woronů skutečně vyslal signál na koloniální frekvenci jako pozvánku pro Borgy. Možná to udělal taky kvůli nim, pomyslel si v jednom prchavém okamžiku. Ne, tuhle myšlenku zavrhnul. Ghhor zcela jistě nevěděl o jejich útěku, a kdyby věděl, nenechal by ho utéct. Ovšem tohle byla jenom vedlejší kapitola vedle toho, co se stane, pokud nezprovozní pohon a nevydají se hledat pomoc. Ironií zůstávalo, že se nacházeli uvnitř hustého pole asteroidů. V současnosti sice mimo nebezpečí, krytí tím, co zbylo z koloniální základny, ale pokud se pohnou, tak je všechno to smetí kolem rozdrtí. Navíc si nedělal starosti jenom o sebe. Více starostí si dělal o ostatní Arexivany, kvůli jejichž záchraně tolik riskoval, a také o Sedmou. Jako lékař dobře věděl, že její regenerace byla příliš krátká, a ona bude potřebovat znovu regenerovat, jinak zemře. Její fyziologie v sobě stále nesla části borgské technologie, což potlačovalo některé obvyklé projevy její rasy, jako byl třeba spánek. Polknul, když výše jmenovaná vešla na můstek. Nemohl pomáhat při opravách, tak alespoň sledoval senzory.

„Řekněte mi, že štíty a motory zase fungují,“ obrátil se na ni prosebně.

„Impulsní motory fungují, ale štíty nikoliv. Ta nárazová vlna zcela spálila štítovou mřížku. Nelze ji opravit. Pouze vyměnit za novou a tuto součástku na lodi nemáme,“ zhatila veškeré naděje na záchranu.

„Takže jsme ztraceni,“ složil si Hall hlavu do dlaní.

„Možná ne,“ nesouhlasila s ním Sedmá.

„Opravdu? Dokážete snad proletět bez štítů, tímhle polem asteroidů?“ vzhlédl překvapeně.

„Ne.“

„Potom nevím, kde berete tu naději.“

„Z toho, co říkal váš kapitán, by měl přiletět Voyager v doprovodu koloniální lodě,“ odtušila s klidem.

„Ghhor není můj kapitán!“ pronesl Hall zlostně, svíraje ruku v pěst. „A za druhé, nevíme, jestli nepřiletí další krychle, která nás bez maskování najde a asimiluje.“

„Není pravděpodobné, že se tu Borgové ukáží příliš brzy,“ pokrčila stoicky rameny. „Jistě už vědí, že krychle byla zničena. Nepošlou proto další lodě a ve větším množství. To je typické pro humanoidní druhy, ale společenstvo uvažuje jinak.“

„Říkal Ghhor, kdy Voyager přiletí?“ změnil rychle téma hovoru.

„Ne přesně. Nejspíš za den či dva.“

„To už může být pozdě.“

„Pozdě na co?“ zeptala se zvědavě.

„Pro mé lidi,“ povzdechl si odevzdaně. „Ostatně to je důvod, proč jsem tohle všechno udělal.“

„Možná je čas, abyste mi konečně řekl všechno, jak jste ostatně slíbil.“

„Co jsem slíbil, také splním,“ řekl poněkud odtažitě.

„Nyní už nám nezbývá než sedět a čekat, až přiletí pomoc. Pokud nechcete pokoušet manévrovat bez štítů v pásu asteroidů. Navíc bez warpu se stejně daleko nedostaneme,“ konstatovala bezvýrazně.

„Má pravdu, bratře!“ ozval se i Holl, který právě dorazil. „Tady jsme udělali, co se dalo.“

„Já vím a není to pro mě o nic lehčí,“ povzdechl si Hall znovu.

„Dostali jsme se až sem. Dotáhneme to všechno až do konce, ať už bude jakýkoliv,“ řekl inženýr povzbudivě.

„Vím, že lidé si krátí podobné chvíle vypravováním příběhů, a já bych ráda slyšela konečně ten váš,“ přidala se Sedmá.

„Kde jenom začít,“ zamumlal Hall zadumaně. „Arexivané našli útočiště na novém světě, který nazvali Arres. Dost malém, dost zapadlém, aby o něj neměli Borgové zájem. Navíc to byla mrtvá planeta, zcela bez života. Beztak nás z původních několika miliard zůstalo sotva třicet tisíc.“

„Pokračujte,“ pobídla ho, když se odmlčel střádaje myšlenky.

„Denebola byla jednou z posledních lodí, které nám zůstaly. Bylo více lodí, ale ty byly použity k výstavbě kolonie. Zásoby jsme museli získávat obchodem a všude, kde se jen dalo. Nebyl to takový problém, jak se na první pohled zdá. Zajistili jsme celkem pohodlné přežití všech, kteří unikli z borgského holocaustu.“

„Pak jste zkusili začít obchodovat s Worony,“ doplnila Sedmá a Hall na ni poplašeně pohlédl.

„Ano,“ kývnul nakonec. „Jejich planeta byla zcela netknutá a mohli nám poskytnout nejenom zásoby potravin na celé roky. Dokonce i materiál pro sestavení teraformačního zařízení. Problém byl v tom, že kapitán Qor byl příliš netrpělivý. Woronská vláda by si s námi určitě ty suroviny vyměnila, tak jako v případě Voyageru. Problém byl v tom, že váhali a jednání se trochu vlekla. Nemyslím, že záměrně zdržovali. Prostě nebyli v názoru zajedno. “

„Tak jste zkusili kontaktovat jiné případné zdroje na jejich planetě.“

„To byla největší chyba, které jsme se dopustili,“ usmál se kysele. „Sice jsme získali všechno, co bylo třeba, ale za jakou cenu. Kapitán Qor nežil dost dlouho, aby si mohl svou chybu uvědomit. On a desítky dalších byli mezi prvními obětmi. Když Denebola dorazila na Arres, už ji Woronové plně ovládali. Nemuseli dělat vůbec nic. Stačilo by jim vyložit nás, co nezabili, tam dole a nechat prostě s ostatními umřít hlady.“

„Evidentně to neudělali.“

„Ne, neudělali, ale ne kvůli špatnému svědomí. Od té doby nás měli plně pod palcem. Žádná teraformace, přestože by se pro nás všechno mnohem zjednodušilo, Arres zůstal i nadále závislý na zásobování zvenčí. Tím si nás spolehlivě pojistili a někteří z nás jim museli sloužit na lodi, abychom si, jak říkali, prací vydělali na přežití našich lidí. Netřeba říkat, že nám podstrkovali veškeré podřadné práce, které nikdo nechtěl dělat. Nutili nás účastnit se jejich výprav, během kterých přepadali další a další lodě.“

„Ten nákladový prostor, co jsem viděla, byl mnohem větší, než by odpovídalo velikosti Deneboly,“ nazdvihla Sedmá tázavě obočí.

„Můj bratr je geniální inženýr a tohle je jeden z důvodů, proč naši lidé dosud přežívají,“ poklepal Hall bratrovi uznale na rameno.

„Neodpovídáte na moji otázku,“ připomněla jim obratem.

„Jde o technologii, kterou jsme zkoumali během borgské invaze do naší domoviny,“ začal Holl konečně mluvit. „Původně jsme chtěli pouze dosáhnout většího nákladového prostoru při menší přepravní kapacitě, abychom znásobili obchodní přepravu, neboť jsme měli jen jednu jedinou loď. Ovšem vzniklo z toho něco, co překvapilo i mě osobně. Jeden z našich předních vědců, Qar, vytvořil stabilní multidimenzionální kapsu uprostřed nákladového prostoru Deneboly. Šlo o zcela unikátní vědecký pokrok, který mohl navždy ovlivnit mezihvězdnou přepravu a obchodování. Pokud by Borgové neasimilovali všechny případné obchodní partnery.“

„Akorát si Qar vzal své tajemství sebou do hrobu,“ odfrknul si Hall. „Na Denebole je prototyp zařízení, ale plány Qar smazal, než ho zabili.“

„Vůdce Woronů Ghhor byl tenkrát vzteky bez sebe. Zabil většinu vědeckého personálu. Tím nezbyl nikdo, kdo o výzkumu něco věděl a podílel se na něm. Málem by zabil i mě, kdyby mu Hall nevysvětlil, že bez inženýrů nebude moci to zařízení ani používat. Teprve potom přestal. Neodpustil si poznamenat, že díky Qarovým činům nedodá Arexivanům dole materiál na teraformaci. Postaral se, aby všichni věděli, proč tomu tak je,“ doplnil Holl.

„Pochybuji, že by nás nechal teraformovat Arres,“ odtušil Hall s jasným gestem. „Ne, potom by nemohl Arexivany patřičně využívat. Naše pokročilé inženýrské i lékařské znalosti. Přes všechno, co si o sobě mysleli, byli daleko, daleko za námi. Akorát si to odmítali přiznat. Dokázali nás přemoci a tím získali jakýsi pocit neporazitelnosti. Arexivané byli vždy obchodníci a nikdy jsme neměli válečné lodě, což je příšerně dráždilo. Možná si alespoň někteří z nich uvědomili, že jsme pacifisté. U jiné rasy by se jim něco podobného určitě nepovedlo. Snažili se proniknout do oborů, které neměli šance pochopit. Byli přiliš arogantní, než aby se mohli doopravdy něco naučit. Na jejich domovském světě možná mohli být považováni za geniální, ale mimo něj byli pouhými primitivy. Navíc pasivita našich lidí tomu hodně napomáhala. Ostatně nás měli v hrsti a nikdo je nechtěl popudit.“

„Na palubě nebyli jenom Arexivané,“ namítla Sedmá dosud poslouchající pozorně vyprávění a ukládající si každičký detail do paměti.

„To je pravda,“ přiznal Hall zamračeně. „Pochází z posádky halonské lodě, lethosianské lodě a půl tuctu dalších.“

„Haloňané, druh 7523,“ přikývla chápavě, čímž oba bratry trochu zarazila.

„Patřili ke skupince uprchlíků, kteří unikli Borgům. Od nich také Ghhorovi lidé získali nové kousky technologie, které při první příležitosti obrátili vůči jejich majitelům. Bylo to docela drsné. Spousta z nich delší pobyt v agonizéru nepřežila a ti, co ano, rychle zkrotli a začlenili se do posádky Deneboly. V období nedostatku posádky tvořili většinu nováčků Woronové rekrutovaní z podzemního hnutí na Woroně. Alespoň dokud piráti nepřepadli další loď a nezískali nové pomocníky.“

„Jsou tam i zástupci jiných druhů, které se podařilo zotročit, ale ti nepřinesli mnoho nového, proto je Woronové nechali pracovat v dolech, kde většina z nich zemřela.“

„O tom vím.“

„Opravdu?“ vzhlédli oba bratři současně.

„Během našeho pobytu woronská vláda učinila zátah, odhalila jejich důlní zařízení a dostala se k citlivým informacím.“

„Tak proto ti dva opustili Woronu. Nejspíš potřebovali Ghhora informovat, že jejich zdroj vyschnul,“ dovtípil se Holl.

„Pokud o tom vůbec věděli. Jejich útěk mohl být součástí připraveného plánu. Jak je znám, tak ve své aroganci nepředpokládali, že by jejich vláda mohla odhalit, co před ní skrývali,“ pokrčil jeho bratr neurčitě rameny. V duchu se otřásl. Pokud by Ghhor ztratil své kontakty doma, tak by mohl udělat něco nepředloženého. Mohl děkovat osudu, že jim přihrál Sedmou do cesty. Navíc došlo konečně k tomu, v co doufal. Piráti konečně narazili na někoho schopnějšího, než jsou oni. Dosud měli neuvěřitelné štěstí, až tomu nemohl uvěřit, že je to pouhá náhoda. O Nové Kolonii zaslechl pár zmínek, takže věděl, že když je někdo opravdu naštve, tak dokáží být hodně nepříjemní. Zničení Koloniální základny a tolika lodí určitě neponechá koloniální flotila jenom tak. Navíc pokud budou vědět, kdo je za to odpovědný, tak si dotyčné podají.

„Možná máš pravdu,“ přitakal Holl uznávaje argument. Jeho bratr byl intelektuálně vyspělejší, a proto také zasedal v arexivanském sněmu v dobách posledního záchvěvu slávy rasy Arexivanů.

„Problém spočívá v tom, že Ghhor již musel přijít na náš útěk. Obávám se, že se vrátí na Arres, aby se pomstil.“

„To by byl sám proti sobě,“ zavrtěl jeho bratr hlavou. „Na Arresu probíhá výzkum a produkce, bez níž nemohou existovat.“

„Ghhor není racionálně uvažující jedinec. Zpočátku jsem si to o něm myslel, ale za posledních patnáct let mu viditelně přeskočilo.“ V lékařově tváři se objevil bolestný výraz, jak si dával vše do souvislostí. „Výzkum a produkci na Arresu potřebuje, ale nemusí potřebovat Arexivany. Může dospět k závěru, že je třeba nahradit nás někým spolehlivějším a loajálnějším.“

„To je šílené!“

„Přesně tak. A to je ještě ta lepší vize. Nechci uvažovat, co horšího by mohl udělat.“

„A nám nezbývá než sedět a čekat na pomoc, která může přiletět kdo ví kdy,“ konstatoval Holl, kterému konečně došlo, proč je Hall tak skleslý. Nechápal, proč si to neuvědomil dřív, ale na přemýšlení v podobných souvislostech nebyl intelektuálně založený. Dokázal spravovat a tvořit nové věci, ale nedokázal uvažovat v podobných rovinách.

„Já se nebojím jenom o naše lidi, bratře,“ začal lékař znovu s povzdechem.

„Co ještě horšího vidíš?“

„Já se bojím o Sedmou.“

„O mě?“ vzhlédla tázavě. „Mé zranění není nijak vážné,“ sáhla si rukou na místo, kde měla ošklivě vypadající podlitinu způsobenou prudkým nárazem. Věděla, že její lebeční implantát je poškozený, ale záměrně situaci zlehčovala.

„Já si to příliš nemyslím, Sedmá,“ zavrtěl lékař nesouhlasně hlavou. „Vy jste to jediné, co drží naši vizi nad vodou. Pokud se vám něco stane, tak nám váš kapitán nemusí uvěřit, že jsme vás zachránili.“

„Myslím, že se obáváte zbytečně,“ opáčila chlácholivě, ale úplně přesvědčená nebyla. Hallova slova dávala přinejmenším jistý smysl.

Následuje:
Kapitola 21