Konspirace 2

Obsah

• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13
• Kapitola 14
• Kapitola 15
• Kapitola 16
• Kapitola 17
• Kapitola 18
• Kapitola 19
• Kapitola 20
• Kapitola 21
• Kapitola 22
• Kapitola 23
• Kapitola 24
• Kapitola 25
• Kapitola 26
• Kapitola 27
• Kapitola 28
• Kapitola 29
• Kapitola 30
• Kapitola 31
• Kapitola 32
• Kapitola 33
• Kapitola 34
• Kapitola 35
• Kapitola 36

Kapitola 13

USS Voyager. Hvězdné datum 52856,935 (8.11.2375 – 18:00)

Od opuštění planety Worony uběhlo celkem pět dní. Opustili zdejší sektor maximálním warpem ve snaze co nejrychleji překonat území, kde se údajně čas od času vyskytovali Borgové. Na žádné během pěti dní nenarazili a stále hlouběji se nořili do oblasti, kterou kontrolovala záhadná Nová Kolonie. Samotná mise před kapitána Voyageru stavěla dva drobné problémy. Jedním byla dvojice uprchlíků a druhým woronský vyslanec. Nutno poznamenat, že ani teď, po několika dnech, kdy už měla dojem, že ji těžko něčím překvapí, zase pochopila, jak moc se mýlila. Zatímco uprchlíci působili velice živě a technické zázraky Voyageru je přiváděli stále k úžasu, jejich oficiální vyslanec nejevil o nic z toho zájem. Vlastně on nejevil zájem vůbec o nic. Od okamžiku vstupu na palubu nepromluvil ani slovo. Nechal se zavést do své kajuty, kde setrvával celé dva dny v osamocení. Kapitán Kathryn Janewayová si zkoušela vybavit, co všechno jí před odchodem správce Vrron a vrchní dozorce, jehož jméno se nikdy nedozvěděla, říkal.

„Můj syn není něčím, nebo chcete-li někým, na koho bych mohl být coby otec hrdý,“ říkal dozorce, když byli sami. „Jako předseda Rady ano, ale jako otec nikoliv. On se stal dobrovolně vyslancem, aby dokázal, že i vláda přináší lidu oběti.“

„Jaké oběti máte na mysli?“

„Pochopte, Soo je vynikající diplomat. Jenomže nic jiného pro něj neexistuje. Žádný osobní život, žádní přátelé. Tohle byla ta oběť, kterou přinesl na oltář vlády.“

„Ach tak, nejspíš rozumím.“

„I já bych byl raději, kdyby naším vyslancem byl Sorron,“ ohlédl se po Správci, jenž se kysele usmál. Tihle dva si rozuměli mnohem víc, než dávali veřejně najevo. „On má přeci jenom takové upřímnější vystupování a je stále trochu naivní, což by bylo mnohem lepší.“

„Nechte mě hádat, Rada vás přehlasovala,“ dovtípila se Kathryn.

„Ne tak docela. Nemohl jsem dát otevřeně najevo, že s naším Správcem souhlasím,“ ohlédl se po svém rivalovi, jako by se bál, že si jeho slova nesprávně vyloží. Ostatně mu doporučil upřímnost a on mu v tomto ohledu důvěřoval, a tudíž byl upřímnější než obvykle býval. Ne však více než bylo nutné. „Chápejte, Soo je perfektní diplomat. Urovnal mnoho sporů a dojednal řadu nejrůznějších smluv. Jenomže pro něj nic jiného neexistuje. Řekl jsem žádný osobní život a tím myslím doslova, do písmene. Dokonce i já, jeho otec, pro něj v podstatě neexistuji. Jde od úkolu k úkolu a nic jiného ho nezajímá. Tohle je oběť, kterou on přinesl. Vzdal se všeho, aby mohl pomáhat tam, kde je třeba.“

„Rozumím.“

„Kapitáne, prosím nezkoušejte s ním zapříst hovor a vystříhejte se veškerých diplomatických zdvořilostí kolem postu vyslance, které považujete za běžné,“ upozornil kapitána Voyageru vážně.

„Prostě ho vezměte s sebou, a až narazíte na první koloniální loď, tak ho teprve zavolejte,“ doplnil správce Vrron. „On tráví většinu času meditacemi a nemusela byste příliš uspět. Kromě toho není zrovna hovorný, dokud nemusí.“

„Pokud možno připravte pro něj kajutu co možná nejmenší a vystříhejte se veškerých ozdob a zdánlivě nepodstatného nábytku. On tráví hodně času v prázdné místnosti, kde není nic, jen on a čtyři stěny,“ přidal dozorce další postřehy.

„Aha,“ zamračila se Kathryn nad těmito poněkud zvláštními požadavky.

„A pokud to půjde, nechte před dveřmi jeho kajuty stráž,“ dodal ještě vrchní dozorce zamyšleně. „Já těm dvěma uprchlíkům také nevěřím. Ale když je odvezete pryč, budu jenom rád. Nemám příliš v lásce jisté metody Rady a způsoby, jak zacházet s podobnými případy.“

„Dobře, Voyager bude připraven během hodiny k odletu. Zařídím všechno potřebné, jak si přejete, ačkoliv tomu úplně nerozumím.“

„Pochopíte, kapitáne. Nakonec nás pochopíte,“ ujistil ji Vrron a woronský předseda vlády přikývnul na souhlas.

Nebyla si vůbec jistá, jestli skutečně pochopila. Ostatně všechno proběhlo přesně podle nastíněného scénáře. Vyslanec Soo dorazil na místo transportu zcela přesně. V transportní místnosti ho čekala pouze ona s Tuvokem. Nepromluvil slova, pouze lehce kývnul v gestu, z něhož pochopila, že žádá, ať ho zavedou do připravené kajuty. Ani neměla chuť dát se do hovoru. Následoval ji zcela neomylně s podivnou přesností. Kopíroval její pohyby a ani jednou nezaváhal. S kajutou musel být zjevně spokojen, neboť se na znamení díků lehce uklonil. Posléze usedl na zem, zavřel oči a začal meditovat.

Během pěti dní letu se nic zvláštního nepřihodilo. Dvojice praporčíků Carterových sedící v jídelně dosti nedůvěřivě sledovala dva uprchlíky jak si pochvalují Neelixovu kuchyni. Talaxian byl samozřejmě nesmírně potěšen a oba zahrnul okamžitě do své přízně ve snaze co nejvíce jim jejich dlouhé strádání na palubě Voyageru zpříjemnit. Podobně reagovali i další členové posádky. Hlavně poručík Carrie. Oba uprchlíci jevili zájem o různé technologické zázraky a sami měli v záloze spoustu různých projektů, co doma nemohli nikdy zkusit a k nimž nikdy neměli prostředky. On jim zprostředkoval vše potřebné, aby mohli, jak říkal, roztáhnout křídla, až je vyloží. Spousta jejich pokusů nevyšla, ale některé projekty vypadaly víc než slibně a technologicky celkem na úrovni. Nedosahovaly sice úrovně Federace, ale rozhodně byly krokem kupředu. Přesto na nich bylo cosi zvláštního, jenomže to oba sourozenci stále nemohli pojmenovat a ukázat na to prstem. Proto si celý druhý den lámali hlavu nad tím, proč těm dvěma nedokáží důvěřovat. Woronové neudělali nic, co by vzbudilo sebemenší podezření. Dokonce ani nevěděli, že woronská vláda má na lodi svého vyslance. Jacob a Sára si tak v  podstatě hráli na detektivy. Pomoc nakonec přišla od někoho, od koho by to vůbec nečekali.

„Mohu si přisednout?“ Překvapeně vzhlédli, když nad sebou zpozorovali Tuvoka.

„Jistě, prosím,“ vzpamatoval se Jacob jako první.

„Máte nějaký důvod, proč naše hosty sledujete?“ přešel Tuvok ihned k věci.

„Sledujeme?“ zkusila Sára dosti nepřesvědčivě dát najevo své překvapení.

„Podle vnitřních senzorů se držíte posledních 24 hodin v jejich dosahu, aniž byste s nimi navázali kontakt.“

„Vy je taky sledujete?“ vyhrkla, než si rychle zakryla dlaní ústa rozhlížejíc se, jestli je někdo neslyšel. Nikdo si jich naštěstí nevšímal.

„Sleduji je od okamžiku příchodu na palubu,“ přisvědčil Vulkánec. „Zajímalo by mě, proč je sledujete vy dva?“

„My té jejich historce úplně nevěříme,“ podívali se nejprve na sebe, než Jacob odpověděl. „Podle nás bychom je měli mít trvale pod dohledem. Nejlépe na jednom místě.“

„Opravdu?“ nazdvihl bezpečnostní důstojník tázavě obočí. „Jaký máte důkaz pro svá tvrzení?“

„Zatím ho hledáme, ale mohu vás ujistit, že ho najdeme,“ pronesl Jacob pevně.

„Pokud existuje, potom ho najdeme,“ doplnila Sára bratra promptně.

„Musím vás upozornit, že tohle není vaše starost,“ podotknul Tuvok s klidem sobě vlastním. Jiný šéf bezpečnosti by se už jistě rozčiloval, že mu zasahují do práce, ne však on.

„Máme to chápat jako rozkaz?“ zeptal se Jacob po chvilce ticha.

„Ocenil bych, kdyby nebylo nutné vydávat to jako rozkaz,“ učinil Tuvok spíše pobavené než podrážděné gesto.

„Samozřejmě,“ odtušil Jacob. „Pojď, Sáro, věci jsou evidentně v dobrých rukou a my můžeme klidně spát,“ zvedl se, rychle pobízeje sestru, ať učiní totéž. Původně chtěla protestovat, ale gestem jí naznačil, ať jde s ním.

„Co to mělo sakra znamenat?“ zasyčela na něj podrážděně.

„Copak to nechápeš?“ rozhlížel se, jestli někdo nejde.

„Co nechápu?“

„Tuvok nám právě řekl všechno, co potřebujeme!“ zatvářil se Jacob samolibě, protože mu právě všechno došlo.

„Tím si nejsem vůbec jistá,“ odtušila Sára, sotva vstoupili do výtahu.

„Říkal, že je sleduje, ale nikde jsme ho přitom ani nezahlédli, ani nikde v dosahu nebyl nikdo z bezpečnosti.“

„A…,“ vybídla bratra k dokončení pointy.

„Vnitřní senzory přece. Tuvok jako šéf bezpečnosti má pravomoc sledovat kohokoliv na palubě Voyageru pomocí vnitřních senzorů!“ vynesl svůj trumf radostně.

„Jenomže když se na ně napojíme, tak na nás přijde a obejít bezpečností procedury zabere dlouhý čas,“ namítla, když pochopila kam míří.

„Nám možná ano, ale je tu někdo, kdo by to mohl zvládnout mnohem rychleji,“ nasadil záhadný úsměv.

„Sedmá z Devíti,“ zašeptala. Bylo to opravdu tak snadné?

„Ano, ona jediná dokáže krátkodobě obejít systémy Voyageru.“

„Co když nám nepomůže?“

„Pomůže. Pokud jí vysvětlíme, oč nám jde, tak nám pomůže.“

„Fajn, když to říkáš…,“ pokrčila rameny.

Musela svému bratříčkovi uznat jedno. Rozhodně dokázal být výmluvný, když na to přišlo. Stejně jako když se k něčemu odhodlal, tak dotáhl věc do konce. Měla co dělat, aby stačila jeho tempu. Zrovna měli neuvěřitelné štěstí. Zastihli Sedmou ještě předtím, než odešla regenerovat.

„Co je účelem vaší návštěvy?“ řekla, sotva je zaznamenala ve dveřích.

„Potřebujeme si ověřit jednu teorii, která nám nedává spát,“ pronesl Jacob pohotově.

„Ach tak,“ dala najevo slabé pobavení. Snažila se z jejich výrazů určit, zda myslí svá slova vážně nebo jen obrazně. Nakonec dospěla k druhé variantě a dodala: „Předejte potřebná data.“

„Jde o ty dva woronské uprchlíky,“ začal Jacob sebejistě doufaje, že pointa bude naprosto jasná.

„Nesetkala jsem se s nimi osobně. Kapitán mi dala najevo, že by to pro ně nemuselo být dobré,“ odvětila nechápajíc, kam míří.

„Ani my jsme s nimi osobně nehovořili,“ doplnila Sára rychle ve snaze zachránit situaci.

„Co tedy potřebujete?“ Obočí Sedmé šlo ve vulkánském tázavém znamení nahoru.

„Potřebujeme vědět, kde se za poslední dva dny pohybovali.“

„V tomto ohledu se musíte obrátit na nadporučíka Tuvoka.“

„Jelikož nejsme od bezpečnosti, tak by nás nadporučík Tuvok nebral příliš vážně,“ pokrčil Jacob lehce rameny. Nešlo o vyloženou lež, ale vynesl ji překvapivě pohotově.

„Chcete po mě, abych narušila bezpečnostní protokoly?“ Konečně pochopila, kam míří a proč přišli právě za ní.

„Potřebujeme pouze záznamy vnitřních senzorů, které poručík Tuvok pořídil za poslední dva dny. Jenom ty, co se týkají Woronů,“ kul železo, dokud bylo žhavé. „Nechceme přeci nic špatného, ani nepůjde o narušení soukromí kohokoliv z posádky.“

„Něco na nich není v pořádku. Copak to sama nevidíte?“ přidala Sára naléhavě.

„Celá jejich rasa je plná vzájemně neslučitelných protikladů,“ připustila Sedmá opatrně.

„Pak musíte jistě uznat, že naše žádost má své určité opodstatnění,“ učinil Jacob gesto rukou.

„Stačí nám získat ty záznamy. Nechceme rušit vaši regeneraci,“ podpořila ho sestra s jasnou prosbou v hlase.

„Tak dobrá,“ souhlasila Sedmá nakonec. Sama nechápala proč, ale sdílela jejich znepokojení. Zda to stačilo k vysvětlení, proč obchází bezpečnostní systémy, momentálně neřešila. Ostatně se snažila najít více ze svého lidství a tím, že pomůže přátelům, možná pozná zcela novou část, již doposud nepoznala. Přátelům. Jak zvláštně a nezvykle to slovo znělo.

Zabralo sotva deset minut, než její tajné borgské úpravy v systému vyřadily bezpečnostní protokoly a zkopírovaly potřebné informace do konzole ve skladišti, kde stál její výklenek. Potom vstoupila do svého výklenku a spustila regeneraci. Nic dalšího nestálo dvojčatům v cestě. Sára netušila, že to se Sedmou půjde natolik hladce. Na druhou stranu zjevně i ona uznala jejich poněkud vratké argumenty. Dokonce jim pomohla víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Poté co pronikla do systému vnitřních senzorů, mohli konečně zjistit mnohem více o pohybu nezvaných návštěvníků a začít rozvíjet teorii spiknutí. Strávili nad tím celý večer. Pátrali po možných souvislostech. Až teprve kolem půlnoci našla Sára první možnou stopu. Mohlo jít o čirou náhodu, ale hlavně měli stopu a po ní se tím pádem mohli vydat. Nejprve se pořádně vybavili. Teprve potom vyrazili do tichých, poloprázdných chodeb Voyageru.

Začali kolem půlnoci a po dvou hodinách konečně dospěli k určitému výsledku. Jacob prováděl bůh ví kolikáté skenování gelové baterie na šesté palubě. Záda ho bolela, neboť zde bylo málo místa a navíc se sem nacpali oba dva, takže ho bylo ještě míň než obvykle. Zato se soustředili na hledání v jednoznačné předtuše, že tady musí najít stopu po nekalých záměrech jejich pasažérů. Konečně se jim podařilo najít něco, co sem určitě nepatřilo. Původně si toho nevšimli, ale tím, jak vylučovali jednu možnost za druhou, se postupně propracovávali k těm méně pravděpodobným. Právě podrobně zjišťovali, co nalezli, když je hluk napůl zakryté přepážky vyrušil z práce. Kdo mohl tak brzy ráno procházet zrovna po šesté palubě, poznali velice brzy. Výraz Vulkánce o druhé ráno se nijak nelišil od toho v jakýkoliv jiný čas. Tentokrát však v sobě jeho výraz nesl přinejmenším určitou přísnost. Sourozenci pohlédli jeden na druhého. Otázkou zůstávalo, zda ví, že se s pomocí Sedmé nabourali do záznamů vnitřních senzorů. Z jeho výrazu však nešlo vyčíst absolutně nic.

„Očekávám, že mi vy dva vysvětlíte, co zde děláte takhle pozdě v noci,“ začal, pozorně si je prohlížeje.

„Hledáme důkaz pro naši teorii a taky jsme ho našli,“ začal Jacob rychle. Samozřejmě si nemohli být ničím jistí, neboť Tuvok přišel dřív, než zcela analyzovali situaci.

„Kladli jsme si totiž otázku, kdyby někdo chtěl vyřadit Voyager, co by asi udělal,“ přispěchala mu Sára ihned na pomoc ve snaze získat čas, než spuštěná diagnostika skončí.

„Správně,“ pochopil okamžitě. Doplňovali se skvěle nejen po stránce pracovní, ale i v jiných situacích. „Pokud by došlo k výpadku na většině, ne-li všech bio-neurálních obvodech, nejspíš by došlo k celkovému kolapsu. To by zcela jistě vyřadilo Voyager a zabilo většinu, ne-li všechny na palubě dříve, než bychom stihli vůbec zareagovat.“

„Co přesně jste našli?“ projevil konečně zájem. Sám dosud nenarazil na nic podezřelého, kromě nich. Na druhé straně vyhodnotil správně jejich reakci. Léta strávená u bezpečnosti i studium lidské povahy ho leccos naučila. Dnešní noci zužitkoval své zkušenosti a bohužel se nemýlil.

„Podívejte se sám,“ ukázal Jacob na odkrytý panel. Upravený trikordér vyhodnocující data už musel být u konce.

„Zajímavé,“ odtušil typicky vulkánsky. „Vidím nepatrnou anomálii v gelové baterii, ale nic víc.“

„Nenechte se zmást prvním dojmem, poručíku. Podívejte se pořádně!“ pobídla ho Sára ve snaze působit jistým dojmem.

S napětím sledovali Tuvoka, jak si prohlíží údaje z trikordéru. V okamžiku, kdy zvedl hlavu, poznali, že našel něco znepokojivého. Ne, nemohli se mýlit. Sami ještě nevěděli, co přesně se pod tou anomálií skrývá, ale muselo jít o něco hodně neobvyklého.

„Kde všude jste to našli?“ položil klidně otázku.

„Zatím jenom zde, ale určitě to bude na všech rozvodech,“ převzal Jacob od šéfa bezpečnosti svůj trikordér. Konečně uviděl výsledek. Sára se zvědavě nakláněla přes jeho rameno, aby taky viděla.

„Nejspíš jde o miniaturní signalizační maják,“ poznamenala okamžitě.

„Souhlasím,“ přikývl Tuvok. „Otázka zní, jaký je jeho účel?“

„Chtějí ukrást naše gelové baterie?“

„A jak by s nimi odešli?“

„Co třeba raketoplán?“

„Možná. Teď zůstává otázkou, jestli to půjde odstranit.“

„Když víme, co hledat, tak potom určitě ano.“

„Dobře, informuji kapitána.“ Stiskl komunikační odznak, ale nic se nestalo. Sára učinila totéž, ale taky nic. Loď sebou zatřásla.

„Ztratili jsme warp,“ prohlásila s naprostou jistotou.

„Nejspíš ano, ale zatím neznáme příčinu,“ dal Vulkánec najevo svůj souhlas. „Tohle je ovšem zvláštní.“

„Co?“

„Šestá paluba je zcela odříznuta od zbytku lodi.“

„Navíc zde právě vypadla podpora života, což nebude asi nejzdravější,“ překvapila Sára sama sebe sarkastickou poznámkou.

„Musíme odsud pryč. Hned!“ promluvil Jacob s jistou známkou paniky v hlase. Pokud Woronové narafičili takové pokročilé zařízení do jejich obvodů, potom mohli mít v záloze mnohem horší věci.

„To asi nepůjde, všude kolem nás jsou silová pole neodpovídající žádné známé konfiguraci,“ potvrdil Jacobovo podezření Tuvok.

„Skoro jako by šlo o záměr,“ nechal se opět slyšet Jacob. Paniku potlačil a zkoušel raději přemýšlet, co s tím. „Možná to má spojitost s těmi signalizačními zařízeními v gelových bateriích. Jakmile jsem ho odstranil, celá sekce se ihned uzavřela.“

„Můžeme se prořezat skrz přepážku?“ navrhla Sára

„Nikoliv, silové pole prochází i skrze stěnu,“ zavrtěl šéf bezpečnosti hlavou.

„Takže jsme v pasti.“

„Ne tak docela. Pokud tomu rozumím správně, tak si silové pole bere odněkud energii. Musíme jenom najít zdroj,“ neztrácel Tuvok rozvahu.

Následuje:
Kapitola 14