Konspirace 2

Obsah

• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13
• Kapitola 14
• Kapitola 15
• Kapitola 16
• Kapitola 17
• Kapitola 18
• Kapitola 19
• Kapitola 20
• Kapitola 21
• Kapitola 22
• Kapitola 23
• Kapitola 24
• Kapitola 25
• Kapitola 26
• Kapitola 27
• Kapitola 28
• Kapitola 29
• Kapitola 30
• Kapitola 31
• Kapitola 32
• Kapitola 33
• Kapitola 34
• Kapitola 35
• Kapitola 36

Kapitola 21

USS Voyager. Hvězdné datum 52869,722 (13.11.2375 - 10:00)

Hvězdná loď Voyager vstoupila v závěsu mnohem většího a mohutnějšího Dravce do pásu asteroidů. Nešlo si nevšimnout, že je větší loď záměrně chrání, přestože to nebylo potřeba. Voyager se o sebe v dané chvíli dokázal postarat sám. Jejich štíty i zbraně byly plně funkční a nepotřebovali tudíž další ochranu. Kapitán Janewayová s Chakotayem si vyměnili pouze tázavé pohledy. První důstojník jenom neznatelně pokrčil rameny v neurčitém gestu. Ve tváři mu zahrál slabý úsměv.

„V jakém stavu jsou naše štíty, Tuvoku?“ ohlédla se kapitán po Vulkanci u taktické konzole. Věděla moc dobře, že je všechno v pořádku, ale potřebovala se ujistit, že on nevidí žádnou překážku.

„Štíty jsou plně funkční, kapitáne,“ odpověděl, aniž by vzhlédnul.

„Potom se tedy nemusíme držet ve stínu Oko 7Z.“

„Asteroidy a trosky kolem pro nás nepředstavují hrozbu,“ potvrdil Tuvok.

„Pane Parisi, přejděte na pozici pod koloniální lodí!“ přikázala hlavnímu pilotovi.

„Ano, kapitáne.“

„Harry, začněte skenovat okolí. Maximální senzorový rozsah.“

„Ano, kapitáne,“ kývnul praporčík z druhé strany můstku.

„Možná to nebude třeba,“ nechal se slyšet Tuvok.

„Co máte, Tuvoku?“

„Příchozí vysílání na federační frekvenci. Zaměřuji pozici.“

„Žádná jiná loď Federace kromě Voyageru by zde být neměla. Může to být past,“ ozval se Chakotay.

„Možná ano, každopádně signál vychází odsud,“ zobrazil na hlavní obrazovce, co má na mysli.

„Je tohle to, co si myslím?“ zamračila se Kathryn při pohledu na trosky.

„Pravděpodobně je to část koloniální základny, kterou hledáme, ale signál vychází zpoza ní.“

„Takže základna byla přeci jenom v epicentru výbuchu,“ vzpomněla si kapitán Voyageru, co jí před vstupem dovnitř říkal Tolkin. Zmínil neuronovou bombu coby mimořádně ničivou zbraň, která tohle všechno způsobila.

„Možná záchranný modul,“ ozval se Harry se známkou naděje.

„Vysílající na frekvenci Federace?“ uzemnil ho okamžitě Tom Paris.

„Podle senzorů jde o Deltaplán,“ ukončil spekulace Tuvok.

„Deltaplán?“ nevěřila vlastním uším kapitán. Teprve pak jí došlo, co to může znamenat.

„Znovu nás volají.“

„Na obrazovku!“

K její obrovské úlevě hlavní obrazovku zaplnila postava Sedmé z Devíti. Vypadala ošklivě zraněná na čele, ale jinak v pořádku. Alespoň navenek. Podle všeho nebyla sama, kapitán v kokpitu spatřila dva humanoidní příslušníky pro ni dosud neznámé rasy.

„Sedmá z Devíti volá Voyager!“ promluvila svým zvučným hlasem.

„Slyšíme vás, Sedmá. Jste v pořádku?“ zajímalo ihned Kathryn.

„Můj stav je momentálně irelevantní. Čekáme na vás již čtyřicet hodin.“

„Ale jak…“

„Arexivané mě zachránili a využili mé přítomnosti k útěku. Čas je ovšem proti nim.“

„O tom nám budete vyprávět později.“

„Hned jak dokončím svou regeneraci, tak vám všechno povím.“

„Vydržte, letíme k vám.“ Kapitán kývla na Toma, což ani nemusela. Odpoutal se okamžitě od Koloniálního Dravce a zamířil na Tuvokovy souřadnice.

„Deltaplán byl tou explozí poškozen, takže nám nefungují štíty. Naštěstí nás zasáhla pouze okrajová nárazová vlna, jinak bychom zde již nebyli,“ vysvětlovala dál Sedmá současný stav.

„Budeme u vás co nejdřív.“

„Děkuji, kapitáne,“ přitakala, že rozumí, a ukončila spojení.

„Měli bychom být opatrní,“ nadhodil Chakotay znovu své podezření. „Všude kolem je spousta zbytkové radiace, která může před našimi senzory skrýt další loď.“

„V tom máte nejspíš pravdu, ale jsem připravená to riziko podstoupit,“ pronesla kapitán pevně. „Ostatně za sebou máme spolehlivé krytí. Navíc víme, že piráti nemají téměř žádné zbraně.“

„Na tohle bych nespoléhal, Kathryn. Prokázali dostatek vynalézavosti, aby ochromili celý Voyager!“ nabádal první důstojník k opatrnosti.

„V tom máte pravdu,“ zamyslela se na okamžik. „Tuvoku, můžete určit, v jakém stavu je Deltaplán?“

„Nemám přesné senzorové odečty, ale mohu bezpečně potvrdit, že je poškozen. Jak moc, to bych zde pouze spekuloval.“

„Dobrá. Přeneste Sedmou a Arexivany hned, jak budeme v dosahu transportéru,“ pozvedla ruku naznačujíc, že ještě neskončila. „Předpokládám, že nikdo neví, že díky koloniálním úpravám má náš transportér mnohem větší dosah. Deltaplán si přitáhneme vlečným paprskem, jakmile se ujistíme, že na nás nečeká další překvapení.“

„Blížíme se na transportní vzdálenost,“ upozornil šéf bezpečnosti s přehledem.

„Přeneste je všechny na ošetřovnu.“

„Rozumím,“ kývnul na souhlas a současně na ošetřovnu povolal dvojici členů bezpečnosti.

„Můstek Doktorovi,“ otevřela kapitán kanál na ošetřovnu.

„Slyším.“

„Připravte se přijmout trojici pacientů.“

„Jsme připraveni,“ utrousil sardonicky, přestože se mu již podařilo částečně pochopit principy koloniální medicíny a začal si na ošetřovně vytvářet vlastní prostředí a replikovat vlastní nástroje. Bohužel zde stále měl koloniální asistenci a z doktorky Markusové i její asistentky Krystal málem šílel.

O půl hodiny později už bylo vše mnohem jasnější. Sedmá se zhroutila pár minut po přesunu na Voyager. Při pohledu na její stav doktorka Markusová nechápala, jak to že byla dosud při vědomí. Odsunula Holodoktora s tím, ať se postará o Arexivany. Ona si vzala na starosti Sedmou. Pomlčela o neodstraněných implantátech i stálé nutnosti regenerace. Nepotřebovala lékaře Voyageru ještě více popichovat. Naštěstí Nová Kolonie měla s Borgy víc než dost zkušeností z pásma Na okraji. Stačilo propojit se s databází na Oko 7Z a během deseti minut vytvořila stabilizační prostředí nahrazující regenerační výklenek. Předtím stihla plně ošetřit její zranění. Při bližším zkoumání lebečního implantátu zjistila, že některé jeho funkce vypadly nebo byly záměrně deaktivovány. S výrazem jistého nesouhlasu obnovila jeho původní funkce a dále situaci nerozebírala. Dostala víc než jasné pokyny od Tolkina, aby se nepletla do jejich záležitostí. Jakmile najdou piráty a získají zpět vše potřebné, tak vše vymaže a nechá je dělat podle svého.

Kapitán Janewayová s majorem Kronesovou vešla po zmíněné půlhodince na ošetřovnu. Kapitán Voyageru pohlédla s určitou starostlivostí do rohu ošetřovny, kde ležela Sedmá. Poslala tázavý pohled k doktorce, která dala gestem najevo, že všechno je v pořádku. Konečně tedy bylo možné věnovat plnou pozornost dvojici uprchlíků. Vše nasvědčovalo tomu, že jde o uprchlíky, ale po poslední zkušenosti se k tomu Kathryn stavěla velice opatrně. Nehodlala se nechat napálit podruhé. I když záchrana Sedmé hovořila v jejich prospěch, mohl to být další propracovaný plán pirátů. Proto k rozhovoru s nimi přistupovala velice obezřetně. Vedle ní velitelka koloniální lodi nasadila neutrální výraz. Přenesla se na Voyager, hned jak zjistili, že základna 51 je opravdu minulostí. Ještě prováděli senzorový průzkum, ale šance, že to někdo přežil, byla téměř nulová. Více je zajímalo, proč byla základna takhle zničena, když měla údajně vydržet.

„Takže, vy říkáte, že jste byli vězni na palubě pirátské lodi,“ začala Tasha klást první otázky směrem k Hallovi, který dorazil do konferenční místnosti a usadil se do připraveného křesla. Kromě ní seděl u půlkulatého stolu Tolkin s Tuvokem a kapitánem Janewayovou. Arexivan požádal o naléhavé setkání, sotva opustil ošetřovnu.

„Ano,“ přisvědčil sleduje odezvu. Sedmá musela regenerovat, takže zde neměl žádného zastánce. Musel se spoléhat jen na sebe.

„Zachránili jste člena mé posádky a za to jsme vám vděční,“ vzala si slovo Kathryn. „Ovšem musíme být přeci jenom opatrní. Tihle piráti prokázali příliš mnoho bezohlednosti a vynalézavosti nato, abychom vám bezvýhradně věřili.“

„Toho jsem si samozřejmě vědom,“ nemohl nesouhlasit a klidně by dodal celou řadu příkladů.

„Možná byste nám mohl lépe osvětlit, o jakou pomoc vám jde,“ promluvil Tolkin s klidem. „Předpokládám, že to má souvislost s tím, proč jste byli nuceni pracovat pro piráty.“

„Samozřejmě,“ kývnul a trochu se uklidnil. Koloniální kapitán v něm vzbuzoval jistou naději, že ho pochopí. „Moji lidé dlouho utíkali před Borgy, než byli rozprášeni a většina z nich pravděpodobně zabita či asimilována. Postavili jsme tuhle loď a jako jedni z mála utekli společenstvu. Založili jsme nový domov na zapadlém světě, který byl pojmenován Arres. Nebyla to příliš pohostinná planeta, takže jsme byli nuceni shánět zásoby jinde. Arres byl vybrán záměrně. Ta planeta měla nulový strategický význam, žádné suroviny, nic, co by kohokoliv lákalo tento svět zabrat. Začali jsme hledat ostatní rasy, s nimiž Arexivané dříve obchodovali, ovšem bylo jen málo takových, které Borgové zanechali na pokoji. Jednou z mála byli právě Woronové.“

„Takže vaše obchodní schůzka nedopadla podle očekávání,“ poznamenala Tasha suše. Samozřejmě znala podrobnosti, které jim řekl woronský vyslanec Soo. Jenom ji zajímala jiná verze, ačkoliv o upřímnosti Sooa se osobně přesvědčila. Nelhal jim. Alespoň ne o vlastní vůli. Byl přesvědčen, že říká pravdu. Bohužel kolem Woronů existovalo mnoho otazníků a pravda mohla mít více tváří.

„Náš vůdce Darr se dopustil strašné chyby, když uvěřil woronským radikálům. Naštěstí se nedožil toho, co později nadešlo. Jeho a většinu členů vlády včetně kapitána Qoa zabili. Metodicky zlikvidovali celé vedení, aby minimalizovali riziko vzpoury. Poté na loď přenesli zbytek svých členů a zcela ovládli loď. Jejich vůdce se nás chtěl taktně zbavit tím, že nás odveze na Arres a nechá nás tam zcela bez prostředků.“ Hall se na okamžik odmlčel, protože s ním ta vzpomínka otřásla. „Nejspíš by to ve své zaslepenosti udělali, kdyby jim Quirel nepřipomněl, že bez nás nedokážou loď plně ovládat. Zjevně na ně zapůsobil, protože se stal naším mluvčím. Vůdce Woronů Ghoor netušil, že on je posledním členem vlády, který unikl woronské čistce. Quirel ho nakonec přesvědčil, že pro ně bude výhodnější, když nás nechá žít. Výměnou za naše dovednosti a služby. Na Arresu bylo kolem třiceti tisíc Arexivanů. Ti obyčejní skončili v dolech na quadrii a nikdo o nich nikdy víc neslyšel. Zůstalo nás kolem pětadvaceti tisíc v kolonii. Prováděli jsme tam pro ně výzkum, analyzovali data, adaptovali nové technologie. Já a můj bratr jsme zůstali na lodi jako pomocníci. Hledali jsme celé roky způsob, jak se vymanit z tohohle vlivu. Velice dobře si nás pojistili. I kdybychom utekli, k čemuž bylo poměrně dost příležitostí, nic bychom tím nezískali. Bez lodi nebyla šance naše lidi odvést pryč, i kdybychom věděli kam. Navíc by se tam stejně nevešli. Nákladový prostor je sice opravdu velký, ale momentálně by se tam nevešli.“

„Nová Kolonie má prostředky k přesunu všech Arexivanů a určitě v databázi najdeme příhodný svět, který pro vás bude vyhovující,“ začal Tolkin uvážlivě. Vrhnul pohled po své nadřízené, která se netvářila zdaleka tak optimisticky.

„Ovšem chceme si být jisti, že to děláte kvůli vašim lidem,“ doplnila Tasha za něj. „Oko 7Z stejně jako Voyager měly štěstí, že je nepotkal osud všech lodí před nimi.“

„Vaše pohnutky a motivy mají patřičné opodstatnění. Znějí logicky, ale nezahánějí zcela naše pochybnosti,“ přidal Tolkin opatrně.

„Co mám udělat, abyste mi uvěřili?“ zeptal se s náznakem beznaděje.

„Například proč unesli Sedmou?“ vmísila se do diskuse kapitán Janewayová.

„Mysleli si, že je klíčem k porážce Borgů,“ pokrčil Hall lehce rameny. „Věřili tomu, že to je důvod, proč Voyager před společenstvem pokaždé unikl. Důvod, proč jste je nezničili sami, je ten, že jste příliš moralističtí a uznáváte právo všech ras na existenci. Podle nich je kvůli tomu, že máte morální zábrany, nedokážete zničit.“

„To je směšné!“ odfrkla si Kathryn nevěřícně. „Borgové…“

„…mají schopnost adaptace. Dokáží se přizpůsobit jakékoliv známé technologii či zbrani,“ doplnil Arexivan za ni. „Problém je v tom, že piráti tomu věří a jsou ochotni udělat cokoliv.“

„Třeba to, co udělali na základně 51,“ dodal Tolkin.

„Oni se nechovají logicky. Jejich chování je příliš nepředvídatelné,“ povzdechl si Hall.

„Což nás vede stále k otázce, proč máme čemukoliv z toho, co říkáte, věřit,“ poznamenala Tasha chladně. „Zní to sice dokonale logicky a všechno do sebe zapadá, ale máme jenom vaše slovo. Nová Kolonie přišla o velice důležité stanoviště nepočítaje spoustu lodí a životů, které byly promrhány z absurdních důvodů.“

„Co po mě chcete?“ sevřel Arexvan pevně rty, aby neřekl něco ostřejšího. Čekal odpor, ale ne, že bude každé jeho slovo zpochybněno. „Nemám nic víc než své a bratrovo slovo.“

„V sázce je příliš mnoho, než aby stačilo pouhé slovo,“ usadila ho Tasha rychle.

„Určitě je tohle nutné, Tasho?“ přiklonil se na Hallovu stranu Tolkin. Koloniální kapitán moc dobře věděl, co bude následovat. Ostatně totéž provedla se Sooem, aby si byla naprosto jistá, že nic neskrývá.

„Co máte v plánu?“ dotazoval se Tuvok, kterému neušlo, že se něco chystá.

„Je všechno, co jste nám řekl, pravda?“ Tasha vstala z křesla a zamířila k němu.

„Ano,“ odtušil pevně.

„Potom se nemáte čeho bát,“ ujistila ho. Obratem dodala: „Pokud mi ale lžete, tak na to přijdu a vyhodím vás přechodovou komorou, než napočítáte do deseti.“

„Říkám pravdu,“ polknul nervózně, neboť z jejího výrazu bylo patrné, že by toho určitě byla schopná.

„Dobře,“ přikývla souhlasně. Zůstala stát nad ním a koncentrovala se. S tím problém neměla, oproti ostatním mentálním technikám. „Zůstaňte v klidu a nehýbejte se. Nebude to vůbec bolet.“

S tím přiložila prsty na jeho spánky a ponořila se do jeho mysli. Léta cviku ji naučila vstoupit nepozorovaně a opatrně. Hall si nejspíš ani nebyl vědom její přítomnosti, dokud pouze nahlížela. Teprve v okamžiku, kdy se ponořila hlouběji, ztuhnul. Netrvalo to příliš dlouho. Tolkinův výraz jasně naznačoval, ať se v jeho mysli zbytečně nepřehrabuje. Nejspíš si poté vyslechne cosi o etice a morálce, takže svou přítomnost neprotahovala. Našla, co hledala, a všechno do sebe zapadalo. Ukončila spojení a odstoupila. Pár vteřin zabralo, než vstřebala samotný dojem. Pomalu obešla stůl a znovu usedla na své místo. Zato Hall byl evidentně otřesen a zatraceně rád, že má tuhle nepříjemnost za sebou. Všechny pohledy teď směřovaly na Tashu a Hallův zvlášť.

„Věříte tomu, co říkáte,“ pronesla svůj verdikt. Ještě okamžik přemýšlela, než dodala: „Potom budu i já brát, že se nás nesnažíte oklamat.“

„Pomůžete mým lidem?“ zašeptal Arexivan téměř prosebně.

„Věřím, že si můžeme pomoci navzájem,“ pokračovala Tasha již normálním hlasem.

„Jak?“ Arexivan znovu znejistěl při poslední větě. „Sice nemohu mluvit za své lidi, ale určitě vám dají, cokoliv budou mít. My…“

„Nechceme žádnou materiální odměnu!“ zarazila ho Tasha rychle.

„A co tedy?“

„Vy a váš bratr jste byli celou dobu na Denebole. Víte o té lodi víc než dost. Jinak byste z ní tak snadno neutekli.“

„To je pravda. Můj bratr byl jedním z inženýrů…,“ začal chápavě.

„Chceme tu loď najít!“ Tasha ho znovu nenechala domluvit. „Nejde nám o loď jako takovou, ale o ty, co ji řídí!“

„Chápu,“ oddechl si ulehčeně. Chtěl ještě dodat, že jim s velkou radostí řekne všechno, co ví, ale zůstal jenom u toho.

„Určitě víte, jak adaptovali naše technologie, a s vaší pomocí je dokážeme vystopovat. Na oplátku se Nová Kolonie postará o veškeré Arexivany. Zajistíme jejich přesun na nějaké hezké místo, kde budou pod naší ochranou moci znovu založit vlastní civilizaci.“

„Děkuji.“

Následuje:
Kapitola 22