Konspirace 2

Obsah

• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13
• Kapitola 14
• Kapitola 15
• Kapitola 16
• Kapitola 17
• Kapitola 18
• Kapitola 19
• Kapitola 20
• Kapitola 21
• Kapitola 22
• Kapitola 23
• Kapitola 24
• Kapitola 25
• Kapitola 26
• Kapitola 27
• Kapitola 28
• Kapitola 29
• Kapitola 30
• Kapitola 31
• Kapitola 32
• Kapitola 33
• Kapitola 34
• Kapitola 35
• Kapitola 36

Kapitola 35

Voyager, vysoká orbita Halesu IV. Hvězdné datum: 52927,262 (4.12.2375 – 11:00)

Konečně nadešel okamžik, kdy koloniální základna uvolnila plně opravenou loď Federace ze své náruče. Všechny systémy nyní běžely podle federačních standardů a veškerá koloniální technologie byla z Voyageru odstraněna. Beztak by při delším použití nefungovala. Blízko a přesto daleko, tak by se dala přirovnat technologie Nové Kolonie vůči Federaci. Podobné provedení, ale odlišné principy, založené na zcela odlišných materiálech. Můstek Voyageru už dlouhé minuty předtím žhnul aktivitou, jak osádka můstku prováděla diagnostiku systémů spojených s předstartovními přípravami. Kapitán Voyageru Kathryn Janewayová seděla ve svém křesle a stále se lehce vrtěla, jak hledala tu správnou pozici.

„Moc nové křeslo?“ nemohl si první důstojník nevšimnout její reakce.

„Nemyslím,“ zavrtěla zadumaně hlavou. „Spíš má lehounce odlišný tvar od originálu.“

„Ještě máte šanci ho reklamovat,“ nadhodil s rozšiřujícím se úsměvem.

„Však já si na něj zvyknu,“ přešla jeho poznámku ležérně.

„Systémová diagnostika dokončena, kapitáne,“ oznámil Harry Kim. Neodpustil si ještě dodat: „Všechny systémy v nominálních hodnotách. Skoro bych řekl, že Voyager je jako nový.“

„Před námi je ještě dlouhá cesta, Harry, takže Voyager, který bude jako nový, rozhodně nebude k zahození,“ usmála se na praporčíka, který byl jako skoro celá posádka v dobré náladě. Dvoutýdenní dovolená přišla každému vhod.

„Diagnostika taktických systémů je hotova, kapitáne,“ přidal tentokrát Tuvok.

„Také jsou naše zbraně a torpéda jako nová, Tuvoku?“ zeptala se ho kapitán škádlivě.

„Tak daleko bych nezacházel, ovšem musím připustit, že všechny zbraňové systémy pracují na plný výkon.“

„Jako by byly nové,“ neodpustil si poznámku Jacob Carter. On a jeho sestra nebyli sice na můstku vyloženě zapotřebí, ale podařilo se jim sem dostat pod záminkou rozloučení. Tuvok na poznámku nereagoval.

„Kapitáne, máme povolení k opuštění doku,“ řekl místo toho.

„Už bylo na čase.“ Kathryn povstala ze svého křesla a popošla blíž k hlavní obrazovce. „Uvolnit kotevní svorky!“

„Kotevní svorky uvolněny,“ dostala ihned odpověď.

„Manévrovací motory!“

„Odpoutáváme se z doku.“

„Přejít na impuls, jakmile budeme venku.“

„Ano, kapitáne!“ přitakal Tom Paris a jeho prsty se rozeběhly po konzoli. V doku nemohli použít impulsní motory, takže měl plné ruce práce s manévrováním. Bez problémů dokázal dostat Voyager ven ze základny do otevřeného prostoru. Tady už na ně čekal doprovod. Impozantní Koloniální Dravec protnul jejich dráhu.

„Zaměřují na nás vlečný paprsek. Vlastně ne jeden, ale hned tři!“ oznámil Tuvok.

„Zjevně nechtějí, abychom se byť o milimetr pohnuli,“ poznamenal Chakotay.

„Nevadí. Hlavně když nás dostanou na původní kurz,“ odvětila kapitán, načež klepla do komunikačního odznaku: „Zajistit všechny paluby! Inerciální tlumiče na maximum!“

„To nejspíš nebude…,“ začala Sára, ale bratrův pohled ji rychle umlčel. Nepotřebovali, aby její prostořekost všechno zkazila.

„Oko 7Z nás zachytilo,“ oznámil Harry po několika vteřinách. Nikde žádný náraz. Vlečné paprsky se zachytily zcela lehce a vzaly Voyager do vleku bez jediného drcnutí.

„Taky nás mohli nechat letět na vlastní pohon a ne nás táhnout,“ postesknul si hlavní pilot.

„Nevíme nic o jejich prostorovém portálu, Tome, takže tohle může být pro naše bezpečí,“ uklidňovala pilota kapitán.

„Já jenom že Voyger byl za poslední dobu víc jako přívěsek, který táhli za sebou, než skutečná hvězdná loď.“

„To ano, ale vezměte v potaz, jakou ten přívěsek urazil vzdálenost, Tome.“

„Proto si taky nestěžuji oficiálně.“

„Možná by to potom třeba Federaci naúčtovali,“ neodpustil si Jacob.

„Och ano, ano!“ chytil se toho ihned Tom. „Za odtažení do vzdálenosti dvou set padesáti světelných let si účtujeme…“

„Přichází zpráva z Oko 7Z!“ přerušil Parisovu tirádu Tuvok.

„Na obraz!“ kývla kapitán. Stěží zadržovala úsměv při Tomových slovech. Dovolená evidentně zvedla náladu celé posádce. Dokonce i Chakotay se uculoval. Lehce si odkašlala nasazujíc vážnější výraz.

„Kapitáne, připravte se k průletu portálem!“ oznámila koloniální velitelka, sotva se objevila na hlavní obrazovce. Jako vždy neztrácela čas zbytečnými řečmi a šla hned k věci. „Vezmeme vás do vleku, takže se pohodlně usaďte a modlete, ať nám přídavné vlečné paprsky nainstalovali dobře.“

„A je to tady,“ ušklíbnul se Tom, kterého vyhlídka na další jízdu, v níž bude pouhým divákem, příliš nenadchnula.

„Rozumím,“ zpražila kapitán hlavního pilota pohledem.

„Samozřejmě vám cestovné napočítáme, a až někdy v budoucnu poletíme kolem, tak si to u Federace vyzvedneme,“ dodala Tasha zcela nevážně. S pořádnou dávkou škodolibosti si vychutnala, jak někteří členové osádky můstku ztuhli.

„Zmíním se o tom, až budeme zpátky na velitelství Hvězdné flotily na Zemi,“ přistoupila na její hru kapitán Voyageru. „Ujišťuji vás, že nezůstaneme nic dlužní. Věřím, že někteří členové posádky Voyageru jistě uhradí veškeré cestovní náklady a patřičnou provizi ze svých platů.“

„Uděláme vám výhodnou cenu,“ kývla Tasha sotva zadržujíc smích. Nevšímala si nesouhlasného pohledu Miriam Ostlinové. První důstojník považovala podobné žerty za zcela nemístné. Nemístné a nehodné vyšších důstojníků, kteří měli udržovat určité dekórum. Alespoň na veřejnosti a před posádkou. „Žerty stranou“ říkávala v podobných situacích.

„Doufám, že jste žertovala, kapitáne,“ vrhnul hlavní pilot Voyageru pohled směrem za sebe.

„Ujišťuji vás že ani v nejmenším, pane Parisi.“

„A máš to, Tome,“ přidal se Harry.

„Příště budu raději mlčet a nebudu si stěžovat,“ zamumlal Paris.

„Vezmi to z té lepší stránky, Tome,“ přidala se Sára sotva zadržujíc smích. „Za těch čtyřicet let cesty, co máme před sebou, budeš mít na kontě tolik kreditů, že si budeš moct koupit menší planetu, takže tě nějaké cestovní náklady určitě nevytrhnou.“

„Díky za povzbuzení. Hned se cítím lépe.“

Oko 7Z s Voyagerem ve vleku zamířil hlouběji do soustavy. K jednomu z měsíců Halesu IV. Všechny údaje přenášeli na Voyager, takže na můstku mohli vidět, kde se nachází Prostorový portál. Ostatně kolem něj byly rozmístěné satelity a monitorovací stanice. Způsob, jakým se otevřel, nebylo možné zaznamenat. Skoro jako by si dávali záležet, aby nikdo neodhalil jejich tajemství. Svým způsobem na tom nezáleželo. Vstoupili do portálu v očekávání nového. Proto byli také překvapeni, když následoval subprostorový koridor, který překonali za dvě, nanejvýš tři vteřiny od vstupu. Posádka Voyageru tudíž neviděla nic úžasného. Prostě se vynořili na druhé straně, kde Koloniální loď uvolnila vlečné paprsky.

„Jsme volní!“ oznámil okamžitě Tom Paris, přestože si toho na můstku musel jistě každý všimnout.

„Nastavit kurz do alfa kvadrantu!“

„Kurz nastaven!“

„Koloniální loď se otáčí. Vstupuje znovu do portálu!“ přidal Tuvok.

„Neztrácí čas,“ podotknul Chakotay.

„Potom ho nebudeme ztrácet ani my,“ usmála se kapitán. „Kupředu! Warp devět!“

„Ano, madam.“

„Původní kurz dosáhneme během dvou dnů!“ doplnil Harry

„Myslíte, že je ještě někdy uvidíme?“ položila Sára otázku. Čekala přeci jenom ještě nějaké rozloučení.

„Kdo ví?“ pokrčila Kathryn rameny. „S jejich technologií subprostorových portálů by mě to ani nepřekvapilo.“

„Taky mám ten pocit,“ zamumlala dívka v odpověď.

O pár hodin později, kdy skončila hlavní směna, zavítali členové posádky i vyšší důstojníci do jídelny. Neelix samozřejmě servíroval své nově získané recepty od Halesianů, čímž zvednul mnohým náladu. B’Elanna Torresová veškeré počínání vnímala jenom jedním uchem. Na rozdíl od ostatních si vytáhla záznamy senzorů při průchodu portálem a začala je pečlivě studovat. V jeden okamžik totiž uvěřila, že našla klíč k této technologii. Jenomže později začala nacházet stále více proměnných.

„Mohu si k tobě přisednout?“ B’Elanna při otázce vzhlédla.

„Jistě!“ kývla Tomovi, ať si sedne. Obsah talíře sice nezkoumala, ale podle specifické vůně poznala specialitu z Halesu IV, kterou Neelix pohotově převzal do své kuchyně.

„Na čem pracuješ?“ zeptal se s plnou pusou.

„Nebude to fungovat,“ položila zklamaně padd na stůl. „Ať už ty portály vytváří jakkoliv, ta technologie je mnohem složitější a náročnější, než se na první pohled zdá.“

„Kdyby šlo překonat stovky, tisíce světelných let snadno, potom by to dělal určitě každý. Nebo ne?“ zamumlal Tom mezi jednotlivými sousty.

„Asi máš pravdu,“ připustila porážku.

„Mimochodem, už jsi to slyšela?“

„Co?“

„No…, o Carterových.“

„Co jsem měla slyšet?“ zpozorněla v očekávání nových drbů.

„No, šušká se, že jsou ve skutečnosti milenci,“ ztišil Tom hlas.

„Ne, nešušká!“ zavrtěla B’Elanna rezolutně hlavou.

„Na téhle lodi se nic neutají, B’Elanno,“ namítnul netuše, proč je takhle podrážděná. Přeci chtěla celou dobu vědět, jak to mezi oběma sourozenci ve skutečně je. Stejně jako skoro každý na palubě Voyageru.

„Odkud tohle víš?“

„No, něco jsem zaslechl na ošetřovně.“

„Jsi špatný lhář, Tome!“ obvinila ho okamžitě. „Navíc se na palubě Voyageru šuškalo už předtím, že jsou milenci.“

„Ne, nešuškalo!“ vrátil inženýrce předchozí zápor.

„Tak odkud to sakra víš?“

„Jak říkám, zaslechl jsem to,“ odtušil a v podstatě ani nelhal.

„Ani jeden z nich ti to neřekl, takže mě napadá jediná možnost: že jsi šmíroval!“

„Takhle bych to určitě neřekl. Prostě jsem šel náhodou kolem a zaslechl Jacoba, jak všechno vykládá Harrymu.“

„Komu všemu jsi to řekl?“

„Proč?“

„Tome,“ začala B’Elanna s trpělivostí, o níž netušila, kde ji v sobě bere. „Já se Sárou mluvila dole na Halesu IV.“

„Opravdu?“

„Bylo to během jednoho odpoledne, kdy jsi byl s Harrym na té….,“ snažila si vybavit, kde vlastně byli, protože Tom se v tomto ohledu vyjadřoval hodně vyhýbavě.

„Vzpomínám si!“ přisvědčil rychle.

„Připadala jsem si jako zpovědník,“ povzdechla Klingonka při té představě. „Pochybuji, že je teď něco, co o nich vlastně nevím.“

„Pane jo.“

„Ovšem slíbila jsem Sáře, že o tom nikomu neřeknu. Vlastně mě o to prosila.“

„Na mě se nedívej!“ bránil se Tom při inženýrčině pohledu. „Já nikomu nic neřekl.“

„A tak to i zůstane! Souhlasíš?“

„Samozřejmě,“ přitakal rychle. „Mají přeci právo na své tajemství.“

„Přesně tak,“ přitakala na souhlas.

„Já v tom nevidím problém.“

„Ani já ne.“

„Potom nevidím důvod situaci dále rozebírat,“ zkoušel Tom mít za každou cenu poslední slovo. B’Elanna mu věnovala podrážděný pohled, ale nehodlala pokračovat.

Oba sourozenci poté, co jim skončila služba, na rozdíl od ostatních zapadli do své společné kajuty. Ne, aby tropili neplechu. V tomto ohledu přeci jenom dospěli k určitému kompromisu. Nadešel čas chovat se vážněji. Nejenom na veřejnosti, ale i v soukromí. Dospěli k závěru, že nadešel čas chovat se jako dospělí lidé. Setkání s Tashou je v tom utvrdilo. Svým způsobem šlo o deja vu, a to pro obě strany. Pokud oni byli překvapení, potom ona doslova šokovaná. Ačkoliv navenek nedávala nic najevo. Vlastně díky ní tady ještě Sára seděla. Pokud něco nešlo Tashe vytknout, potom že by nejednala patřičně rázně a hlavně ihned. Mohli jí závidět způsob, kterým se během vteřiny dokázala rozhodnout. Hlavně správně rozhodnout. Tím vynikala. Byla přirozeným vůdcem, kterého nešlo neobdivovat. V jejich případě i něčím víc.

Bylo už hodně pozdě večer. Sára seděla Jacobovi na klíně, rukou si upravovala neposlušné pramínky vlasů, zatímco oba dva četli zprávu z paddu. Četli stejnou rychlostí, takže nemuseli nikdy zastavovat a hltali každý nový řádek textu společně. Tasha doplnila další chybějící místa v jejich kronice. Místa, která záhadný Mikel záměrně nedoplnil. Nebylo toho vůbec málo. Museli se podivit nad tím, kolik času asi strávila vyhledáváním záznamů a vytvořením jednotlivých datových souborů. Skoro jako by během posledních čtrnácti dní nedělala nic jiného. Šlo totiž o opravdu velké množství dat. Teda pokud je už neměla dávno připravená.

„Jsem unavená,“ pronesla Sára s povzdechem. Už četli z paddu několik hodin a jí se klížily oči.

„V pořádku, klidně běž spát,“ zamumlal Jacob v odpověď, aniž by odtrhnul pohled od textu.

„Ty půjdeš taky.“

„Ještě nejsem unavený,“ zalhal pohotově.

„Kdepak, Jacobe!“ usedla naproti němu. „Za žádných okolností nedovolím, abys měl ve čtení náskok.“

„Nic mi nedopřeješ,“ zamumlal si pro sebe.

„Zatím si můžeš číst tohle. Klidně ti dám náskok,“ podala bratrovi s šibalským úsměvem druhý padd.

„Teorie subprostorových portálů?“ podivil se.

„Přesně tak.“

„Myslím, že přeci jenom půjdu raději spát.“

„Skvělý nápad. Zítra máme před sebou dlouhý den.“

„Ano, a pozítří také,“ odtušil sardonicky.

„Domů je to ještě hodně daleko, takže čím dřív zjistíme, jak ty subprostorové portály fungují, tím dřív budeme doma.“

„Představuješ si to moc jednoduše, Sáro,“ namítnul.

„V jednoduchosti je síla,“ opáčila s širokým úsměvem.

„Koloniálním vědcům trvá celé roky, než propočítají novou pozici pro portál. A to nepočítám fakt, že vesmír není neměnný, takže do těch výpočtů musí zahrnovat velké množství proměnných.“

„No a?“

„Tím chci naznačit, že vypočítat průnikový bod může hezkých pár let trvat.“

„Jak vidím, máš už přede mnou náskok.“

„Trochu jsem o tom mluvil s Leithou.“

„Já si pořád říkala, kam jsi předtím zmizel!“ obrátila k němu zpátky pohled.

„No…, víš. Nekladla jsi správné otázky!“ našel Jacob nakonec ta správná slova. Akorát tím svou sestru moc nepřesvědčil.

„Takže tě zatáhla k sobě do kajuty, kde ti odpověděla na tvé správné otázky?“ zeptala se Sára jedovatě.

„Občas nevím, kam chodíš na podobné nápady,“ zavrtěl nevěřícně hlavou. „To, že jsem ti na chvíli zmizel z očí, neznamená…“

„Chápu!“ přerušila ho uprostřed věty. Usedla na postel, ale ještě si nelehla. „Ale musíš uznat, že Leitha byla opravdu krásná.“

„Tohle téma jsem s ní zrovna neprobíral.“

„Ale no tak, viděla jsem, jak se na tebe dívá!“

Poslední poznámka Jacoba přinejmenším zarazila, neboť obsahovala poměrně velkou dávku sarkasmu. Sarkasmu, který k Sáře zrovna nepatřil. Jenomže problém spočíval v tom, že nepoznal, jestli si z něj utahuje nebo to myslí vážně. Jako hráč pokeru by určitě vynikla. Teda, alespoň jeho přesvědčit dokázala. Z rozpaků ho vysvobodil až zvonek u dveří. Nikoho nečekali, takže je příchozí určitě překvapil. Nakonec Jacob vyzval dotyčného, ať vejde. Málem se mu zastavilo srdce, protože tím příchozím byla právě kapitán Janewayová.

„Doufám, že neruším,“ začala omluvně, neboť si všimla Sáry, jak sedí na posteli.

„Vůbec ne, kapitáne!“ nasadil Jacob trochu nucený úsměv.

„Právě jsme probírali koloniální technologii subprostorových portálů,“ doplnila Sára pohotově.

„Pochybuji, že jste jediní, kdo tohle probírá,“ pronesla kapitán lehce pobaveně. „Ovšem kvůli tomu tady nejsem.“

„Udělali jsme snad něco?“

„Ne, vůbec ne!“ ujistila Kathryn blonďatou praporčici obratem. „Jen jsem si chtěla promluvit. Víc nic.“

„Aha,“ odtušil Jacob s narůstajícím znepokojením.

„Možná byste mi vy dva konečně mohli vysvětlit pár věcí.“

„Obávám se, že to nebude až tak jednoduché,“ vzala si Sára slovo. Přešla ke stolu, vzala do ruky padd a přišla blíž ke kapitánovi. „Odpověď leží někde tady, ale najít ji nám může zabrat zbytek života.“

„Obzvláště když nám Tasha doplnila databázi o prázdná místa,“ přihodil Jacob, který ihned pochopil, kam jeho dvojče míří. „Čteme v tom každý večer, každou volnou chvilku, posledních deset měsíců, ale nepřečetli jsme ani setinu celkového množství dat.“

„Vysvětlila vám Tasha, odkud že vás zná?“ Tahle otázka Kathryn dlouhou dobu pálila na jazyku.

„Nás ne, pouze naše vzdálené předky.“

„I po mnoha generacích vypadáme skoro stejně jako oni.“

„Podle toho, co říkala, jí právě oni zachránili život a nejspíš zachránili i celou Novou Kolonii.“

„Což je dle časového měřítka nemožné.“

„Právě,“ přitakal Jacob. „Tím je celá záhada ještě záhadnější. Obzvláště když náš přítel Mikel stojí kdesi v pozadí toho všeho.“

„Ano,“ zamumlala Kathryn. „Máte samé podivné přátele.“

Následuje:
Kapitola 36