Konspirace 2

Obsah

• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13
• Kapitola 14
• Kapitola 15
• Kapitola 16
• Kapitola 17
• Kapitola 18
• Kapitola 19
• Kapitola 20
• Kapitola 21
• Kapitola 22
• Kapitola 23
• Kapitola 24
• Kapitola 25
• Kapitola 26
• Kapitola 27
• Kapitola 28
• Kapitola 29
• Kapitola 30
• Kapitola 31
• Kapitola 32
• Kapitola 33
• Kapitola 34
• Kapitola 35
• Kapitola 36

Kapitola 22

Voyager, soustava Arres. Hvězdné datum: 52877,827 (16.11.2375 – 09:00)

Ve strojovně Voyageru bylo rušno poté, co dorazili k místu určení, arexivanské planetě Arres. Díky koloniální technologii v rekordním čase. V troskách základny 51 se totiž podařilo najít nepoškozený deflektor z Dravce třídy C. Posádce už pomoci nemohli, zato deflektor pomohl jim. Namontování zabralo necelé dvě hodiny a Oko 7Z mohlo konečně vzít Voyager do vleku při své relativní rychlosti světla, takže dorazili k Arresu skoro o dva dny dříve, než by jim trvalo warpem 9. Senzory ukazovaly, že základna na planetě je neporušená a Arexivané jsou stále dole, živí a zdraví. Holl s Hallem se přesunuli dolů, aby informovali jejich vůdce Quirela o právě dorazivší pomoci. Zorganizovali evakuaci a zahájili první kroky k opuštění planety. Oko 7Z byla velká loď, schopná pojmout několik tisíc lidí navíc, a další lodě byly na cestě. Okamžitě dolů přenesli nejnutnější zásoby, hlavně potravin a léků, které jim dole pomalu docházely. Piráti se zde zatím neobjevili, takže začínali být znepokojeni ohledně zásobování. Bez zásobování byli dole všichni odsouzeni k jisté záhubě. Štědrý příděl tolik potřebného vybavení probudil Arexivany z dosavadní apatie. Voyager zůstával na orbitě a udržoval spojení, zatímco koloniální loď skenovala nejbližší oblast. Hledali léčku, která zde podle Tashy nepochybně musela čekat. Další ze série jejích tušení. Obzvláště nápadný se ukazoval jeden asteroid, za kterým, jak zjistili, se skrývaly gandorské lodě. Bylo jich kolem dvaceti. Gandorové zatím nevěděli, že jsou odhaleni, a na Oko 7Z nedávali nijak najevo, že si jich všimli. Nebylo jich dost, aby představovali hrozbu pro vlajkovou loď, jenomže nikdo netušil, co všechno jim piráti prodali. Nejspíš také kompletní plány lodě třídy D, takže nyní znali všechna její silná i slabá místa. V takovém případě by těch dvacet lodí bohatě stačilo. Pokud jim vyřadí adaptační štíty, potom nebudou s to přizpůsobit se gandorským zbraním. Samotný počet a hrubá síla bude stačit gandorským válečníkům k vítězství.

„Převeďte energii z warp pohonu do impulsních motorů a štítů!“ zakřičela hlavní inženýr Voyageru na sourozeneckou dvojici, která právě prováděla poslední možné úpravy na zapůjčeném maskování. Strávili na koloniální lodi nejvíce času a tím pádem i nejvíce věděli o jejich technologii. Koloniální specialistka Leitha jim v tomto ohledu udělala rozsáhlou přednášku. Dozvěděli se více o aminiových krystalech, na něž Leitha soustředila posledních deset let svou pozornost. Proč k nim byla většina posádky tolik vstřícná, a to včetně jejich velitelky, netušila. Další záhada kolem těch dvou. Záhady, které nebraly konce. Alespoň s jejich pomocí přenastavili všechny ovládací konzole ve strojovně do srozumitelnějšího, federálního standardu. Poslední rozkaz naprosto jasně naznačoval, že kapitán nehodlá z boje vycouvat. Nikdo z posádky Voyageru netušil, co by se asi Arexivanům mohlo stát, kdyby je opustili. Gandorové neměli příliš dobrou pověst, a kdykoliv si mohli nějakou planetu či celou rasu zotročit, tak se nijak nerozpakovali využít příležitosti. Jednali z pozice síly a podle toho všechno vypadalo. Navíc tu bylo několik nepatrných narážek na zacházení se zajatci. S nepřáteli neměli žádné slitování. Alespoň tolik naznačila komandér Ostlinová během posledních příprav. Arexivané její tvrzení rozhodně potvrdili. I oni slyšeli leccos o Gandorech a nebylo to v žádném případě v dobrém slova smyslu.

„Ano, poručíku,“ kývla Sára a prsty se jí rozeběhly po konzole.

„Sáro…,“ vydechl její bratr s úlekem, když viděl, jak z ničeho nic mizí. Všimla si toho i B’Elanna, která na rozdíl od něj neváhala ani na okamžik.

„Zastavte ten transport!“ zakřičela na něj, protože byl blíž ke konzoli než ona.

„Snažím se, ale nemůžu najít zdroj!“ odpověděl zoufale. Prsty se mu rozjely po konzoli. Bezvýsledně. Nemohl přenos nijak zastavit.

„Jak ji sakra mohl někdo přenést, když máme zvednuté štíty!?“ zaláteřila Torresová hned po něm. Jenomže nebyl čas křičet nad rozlitým mlékem. Pořádně si zkontrolovala údaje na ovládacím panelu, ale dostala jenom potvrzení jeho slov. V duchu zaklela. Tohle jim ještě chybělo.

„Zaměřuji senzory na kolonii,“ pronesl Jacob bezvýrazně, pohled upřený na displej. „Není tam, ani nikde v nejbližším okolí.“

„Strojovna volá můstek!“ klepla Torresová na svůj komunikátor.

„Slyším, B’Elanno. Stalo se něco?“ ozval se kapitánův hlas.

„Ano, kapitáne. Někdo právě unesl praporčíka Carterovou.“ Kathryn Janewayová měla pocit, jako by jí někdo dal pořádnou ránu.

„Arexivané?“ nadhodila tázavě, neboť šlo o první možnost. Nebyli by první, kdo by je zkusil využít pro vlastní účely. Ačkoliv osobně pochybovala, že by Arexivané udělali něco tak křiklavého. I když zoufalí lidé mohou dělat zoufalé věci. Ne, Arexivané určitě ne. Poté, co jim Nová Kolonie slíbila pomoci, by jistě neriskovali ztrátu jejich důvěry. Koloniální lodě byly na cestě, připraveny evakuovat všechny na jiné, bezpečnější místo. Neměli proto žádný důvod k únosu člena posádky Voyageru.

„Skenuji… Na jejich základně není,“ potvrdil domněnku Tuvok.

„Dobře,“ přitakala Kathryn a mysl už jí pracovala na plné obrátky. „Harry, Sedmá, proskenujte celý povrch planety a zkuste ji najít.“

„Ano, kapitáne,“ zazněl sborový souhlas.

„Tuvoku?“ obrátila se na šéfa bezpečnosti pro další informace.

„Velmi neobvyklé, kapitáne,“ doplnil Vulkánec svá slova lehkým zamračením. „Zaměřil jsem senzory na poslední známou pozici praporčíka Carterové a zachytil slabou stopu, která by mohla být po transportním paprsku. Nepodobá se však ničemu, s čím jsme se dosud setkali.“

„Možná nám Arexivané neřekli všechno. Víme, že vytvořili dimenzionální kapsu uprostřed lodi. Kdo ví, co všechno ještě mohli vytvořit jejich údajně mrtví vědci,“ zamyslel se Chakotay spíše, aby řeč nestála, než že by podezříval Arexivany jako takové.

„Nemyslím si, že to byli Arexivané. Tato technologie je mnohem pokročilejší než jejich,“ vyvrátil Tuvok okamžitě domněnku.

„Pokud to nebyli oni, potom kdo? Gandorové?“ zajímala se kapitán znepokojeně.

„Ne, kapitáne. Gandorové jsou podle informací na nižší technologické úrovni a neznají transportní technologii,“ zavrtěl nesouhlasně hlavou.

„A co naši piráti? Mohli by mít něco takového?“ hledala Kathryn dál možné vysvětlení.

„Podle Arexivanů ne. Z toho, co nám řekl Holl, transportní technologie je stále nad jejich omezené chápání.“

„Mám ji!“ ozvala se Sedmá dříve, než mohla kapitán rozšířit svojí teorii o tom, kdo Sáru mohl či nemohl unést.

„Kde?“ zajímala se kapitán okamžitě.

„Zde.“ Sedmá zobrazila údaje na hlavní obrazovce. „V oblasti severního pólu Arresu. Daleko mimo oblast, kterou Arexivané dosud prozkoumali.“

„Můžeme ji zaměřit a přenést zpátky?“ obrátila se kapitán na Tuvoka.

„Ne, kapitáne. V oblasti se nachází nějaký druh rušení, který propouští signál pouze dovnitř, nikoliv ven,“ doplnil Tuvok.

„A transportní posilovače?“ zkusila další nápad.

„Ty bohužel nemáme,“ zavrtěl Tuvok lehce hlavou. Piráti ukradli opravdu všechno.

„Pravda.“ Kapitán začala usilovně přemýšlet, hledajíc jiné možné řešení. V duchu zaklela, protože transportní posilovače právě mohly být klíčovou součástí k vyřešení problému.

„Kapitáne, měla byste vědět, že tam není sama. Zachycuji další humanoidní známku života v její blízkosti,“ dodal Tuvok.

„Druh 3102, Wendarané. Borgové je asimilovali…,“ chtěla okamžitě upřesnit Sedmá, ale nedostala se k dokončení věty.

„Kapitáne! Gandorové opouštějí pozici za asteroidem!“ přerušil její výklad Tuvok.

„Dobře. Chakotayi, vezměte si tříčlenný tým a raketoplán. Najděte ji a přiveďte zpátky. My se postaráme o Gandory.“

„Kapitáne, měla byste o Wendaranech vědět…,“ začala Sedmá, ale opět se nedostala k tomu, aby dokončila větu.

„Koloniální loď nás volá,“ přerušil ji uprostřed věty znovu Tuvok.

„Na obraz!“ kývla Kathryn. Očekávala, že s nimi koloniální loď naváže spojení hned, jakmile půjde do tuhého. Chakotay ještě posečkal na můstku, aby před odletem vyslechl poslední novinky. Z nějakého důvodu mu krátké zdržení přišlo jako důležité. V duchu si mohl vybrat členy posádky k výsadku. Prvního vybral téměř okamžitě, aniž by o tom vědomě přemýšlel.

„Kapitáne, Gandorové se konečně pohnuli, takže teď nadešel okamžik, kdy bude třeba jednat. Musíme se jim postavit, tady a teď.“ Hlas velitelky Koloniální expedice zněl pevně a rozhodně. Nehodlala ustoupit.

„Neříkala jste, že mohou mít plány vaší lodě?“ zajímala se Kathryn. Ani tak ne ze zvědavosti, jako spíš se chtěla ujistit, že její protějšek bere tento fakt na vědomí.

„To je pravděpodobné, ale oni Oko 7Z nechtějí zničit, nýbrž obsadit,“ překvapila Tasha svou odpovědí kapitána Voyageru.

„To mi nepřijde jako moc dobré vyhlídky.“

„Já vím. Ovšem pokud to zkusí, potom budou velice nepříjemně překvapeni!“ Výraz velitelky koloniální expedice ztvrdnul a nahradil ho jiný, v kterém nebyla žádná známka slabosti ani slitování. Příliš dobře si uvědomovala, co by s nimi Gandorové udělali, kdyby obsadili Oko 7Z. Nehodlala tento scénář dopustit.

„Vždy je dobré bojovat na místě, které si sama zvolíte, než nechat vybrat protivníka, aby určil místo a podmínky boje,“ přidal Tolkin, který byl do celé záležitost detailně zasvěcen. Věděl o plánu, který připravili Hawe a Leitha. Oba Chaokové zkrátka měli talent pro taktické bojové situace podobného charakteru. Jeden z důvodů, proč byl rád, že má na palubě dva takové ostřílené veterány.

„Každopádně potřebujeme, abyste jim vpadli do zad. Jejich štíty jsou vzadu slabší a mezi motory mají sotva patrnou mezeru. Dost velkou, aby tam prošlo torpédo, a těch máte víc než dost,“ doplnila Tasha. Počítala s touto možností od okamžiku, kdy sonda odhalila ukryté gandorské lodě. Nehodlala Voyager vystavit přímému nebezpečí. Jenomže bez nich neměli šanci vyhrát a čas, kdy přiletí posily, zatím neznala. Dostala pouze potvrzení, že dorazí co nejdříve.

„Rozumím,“ kývla Kathryn na souhlas.

„Nechte je, ať na nás zaútočí, a teprve v okamžiku, kdy budeme zcela vyřazeni, je napadněte,“ instruovala Tasha o něco podrobněji.

„Neznají nové systémy Voyageru, takže proti nim budete mít velkou výhodu,“ přidal pohotově Tolkin. Dobře věděl, co Tasha plánuje. Ostatně tvořili už dlouhá léta sehraný tým. „Dobře, ale máme zde jeden problém. Někdo unesl praporčíka Carterovou do odlehlé oblasti dole na planetě,“ nadnesla kapitán Janewayová problém, o kterém chtěla původně hovořit.

„Zatraceně!“ neskrývala Tasha své podráždění. Jako by tušila, že Gandorové nebudou jedinou proměnnou, a zdánlivě jednoduchá rovnice o jedné neznámé získala druhou neznámou.

„Posílám dolů raketoplán s výsadkem, neboť je tam nějaké rušení, které nám zabraňuje přenést ji zpátky.“

„Postarám se o to. Osobně!“ ukončila Tasha spojení dřív, než mohla kapitán Voyageru cokoliv namítnout. Kapitán Janewayová už nemohla vidět, jak Tasha kývla za sebe na Miriam, komandéra obsluhující taktickou konzoli.

„Zachycuji přenos z koloniální lodi dolů na planetu,“ ohlásil ihned Tuvok, který zaznamenal transport z Oko 7Z dolů na planetu. Levé obočí šlo tázavě nahoru, když dodával: „Lidská známka života. Není ozbrojená.“

„Ta opravdu neztrácí čas,“ nemohl nepoznamenat Chakotay, který stál na horní plošině můstku vedle Sedmé. Chtěl být připraven co nejblíže výtahu, aby mohl rychle vyrazit a neztrácet ani minutu.

„Jděte a přivezte je zpátky. Obě dvě,“ pokynula mu Kathryn. Tasha musela opravdu hodně pospíchat, když se přenesla dolů neozbrojená. Jen doufala, že její sebevědomí je oprávněné.

„Ano, kapitáne!“ lehce kývnul na znamení souhlasu a rychlým krokem zamířil k turbovýtahu. Pokynul Sedmé, ať jde s ním. Opustila své stanoviště, dobře skrývajíc překvapení a následujíc prvního důstojníka do výtahu. Přemýšlela, jestli mu má říci více o Wendaranech. Alespoň co věděla ona z jejich asimilace Borgy. Wendarané mohli výrazně posílit společenství a umocnit postup společenstva při zabrání většího území kvadrantu Delta a možná i celé galaxie Mléčné dráhy. Pokud by nedošlo k jisté podivné události, za níž stál pravděpodobně záhadný Mikel. Usoudila, že bude lépe ponechat informaci, až bude vhodnější okamžik.

Mezi tím koloniální Dravec zaujal čelní pozici a neohroženě se vydal vstříc Gandorům. Tvář kapitána Tolkina se znovu objevila na hlavní obrazovce Voyageru. Z lehce svraštěného obočí bylo patrné, že zvažuje stávající možnosti. Na rozdíl od Tashy byl přeci jenom realista. Uvědomoval si, co znamená obsazovací útok. Přes všechna opatření a přípravy se mohla situace ošklivě zvrtnout.

„Kapitáne, nemáme zde příliš na výběr. Naší povinností je ochránit Arexivany. Je to přání mé nadřízené i v souladu s filozofií, kterou Nová Kolonie vyznává,“ promluvil uvážlivě.

„Musíme se jim postavit,“ konstatovala kapitán Voyageru. Ani ona nehodlala opustit Arexivany, kteří jim pomohli zachránit člena její posádky a o jejichž přátelských úmyslech neměla v současné době nejmenší pochybnosti.

„Gandorové nám neukazují svou plnou sílu,“ začal Tolkin hovořit. „Tohle je jeden z jejich charakteristických rysů. Dost průhledné, ale oni si na tom velmi zakládají. Chybí jim nápaditost a taktické myšlení. V boji jsou sice vynikající, ale po stránce plánování zůstávají příliš konzervativní. Chtějí nás nalákat blíž a jejich záloha nás obklíčí. Deset lodí této třídy bychom společně určitě zvládli. Ovšem dvacet lodí, které navíc znají všechny naše systémy a taktiku, už neustojíme.“

„Co přesně máte v plánu?“

„Nejdříve jim dáme najevo, že na jejich trik neskočíme,“ pokračoval Tolkin dál. „Zůstaňte více vzadu. Jakmile se ukáže i zbytek jejich lodích, tak vám pošlu nekódovanou zprávu, abyste letěli na nejbližší základnu pro posily.“

„A dál?“ dotazovala se Kathryn. Nečekala na odpověď a sama dodala. „Zamaskujeme se a vpadneme jim do zad?“

„Správně, ale ne hned,“ souhlasil opatrně. „Okamžik překvapení bude hrát klíčovou roli.“

„A jak poznáme ten správný okamžik?“

„V okamžiku, kdy se začnou transportovat na naši palubu,“ odtušil Tolkin suše. „Plány Voyageru sice mají, ale o provedené přestavbě nic nevědí. Budete mít proti nim v danou chvíli patřičnou výhodu. Pamatujte, že jejich štíty jsou nejsilnější vepředu a nejslabší vzadu. Phasery jsou účinné proti jejich bočním štítům ve vyšším frekvenčním pásmu. Nejideálnější je torpédo mezi jejich motory, ale jejich lodě jsou velice pohyblivé a nedávají k tomu mnoho příležitostí.“ Zopakoval trochu podrobněji, co už říkal. Obraz přešel z kapitána Dravce na taktickou stanici, kterou obsluhovala žena s označením komandéra. Upřela své tmavě modré oči na obrazovku a lehce kývla.

„Dobrá,“ přisvědčila Kathryn pomalu. „Byla bych raději, kdybyste nepodstupovali takové riziko.“

„Nebojte se, máme s tím víc zkušeností, než bych si přál. Pro posádku to bude pořádný křest ohněm a to přesně potřebujeme,“ reagoval Tolkin, přestože si nebyl úplně jistý, jak budou všichni ti nováčci na Oko 7Z reagovat.

Následuje:
Kapitola 23