Konspirace 2

Obsah

• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13
• Kapitola 14
• Kapitola 15
• Kapitola 16
• Kapitola 17
• Kapitola 18
• Kapitola 19
• Kapitola 20
• Kapitola 21
• Kapitola 22
• Kapitola 23
• Kapitola 24
• Kapitola 25
• Kapitola 26
• Kapitola 27
• Kapitola 28
• Kapitola 29
• Kapitola 30
• Kapitola 31
• Kapitola 32
• Kapitola 33
• Kapitola 34
• Kapitola 35
• Kapitola 36

Kapitola 19

Koloniální vlajkový Dravec, Koloniální čas: 2233,13.11

Velitelka koloniální vlajkové lodi seděla zadumaná v křesle ve své pracovně. Nebývala zadumaná příliš často, ale nynější situace rozhodně nutila k zamyšlení. Odehrála se řada věcí, kdy jen zázrakem vyklouzli Borgům, takže si kladla otázku ohledně podivného počínání společenstva. Borgové však nebyli nejaktuálnějším problémem. Doufala, že se jich na nějaký čas zbavila. Právě letěli na základnu 51, odkud hodlala zahájit pátrání po pirátech. Voyager letěl vedle nich a společně udržovali warp devět už hezkých pár hodin. Mohli by tam být rychleji, kdyby jim plně fungoval vlečný paprsek. Bohužel základna 51 neměla během jejich přestavby potřebné díly, a tak se museli spokojit pouze se základní verzí, montovanou na Dravce třídy B a B2a. Teprve třída C byla navržená tak, aby mohla novou technologii pojmout. Vlastně šlo o jednu z podstatných změn u nové třídy vedle pár dalších úprav, s kterými loď nabrala kolem padesáti metrů délky navíc, větší tonáž a také vyšší rychlost. Samotný Dravec třídy D dokázal vyvinout rychlost, která by je k cíli přivedla dříve, ale bylo nutné dohlížet na Voyager, který nemohl dosáhnout jejich relativní světelné rychlosti. Federační technologie nebyla úplně kompatibilní s koloniální. Některá vylepšení prostě nebylo možné instalovat, nehledě na utajení. Ne bez kompletní výměny jejich warp pohonu. Taková úprava nebyla v jejich silách. Jedině základna 51 mohla provést podobnou úpravu, ale na druhou stranu, jakmile k ní doletí, nebudou už úpravy zapotřebí. Postarala se, aby dorazili Dravci třídy C a s nimi i potřebné náhradní díly, včetně vlečného paprsku, bez kterého nebyli úplně operativní.

K cíli zbývala ještě necelá půlhodina stávající rychlostí, přesto Tasha kdesi uvnitř cítila, že něco není v pořádku. Problém spočíval v tom, že nedokázala říci, co není v pořádku. Týkalo se to blízké budoucnosti, víc nedokázala určit. Za dlouhé roky už se naučila věřit těmto instinktům, kterým přes všechnu snahu stále nerozuměla. Fungovaly jako varování, ale nikdy dopředu nevěděla před čím. Vždy to znamenalo nebezpečí a ona je nehodlala za žádnou cenu ignorovat. Právě tohle bylo předmětem současného zamyšlení. Dokázala by poznat, jaké nebezpečí na ně čeká? Mikel určitě ano, jenomže určitě by sám od sebe nic neprozradil. Ne, bude muset jednat sama. Tak jako vždy. Dosud ji její instinkty nezklamaly, takže věděla, že musí být prostě mimořádně opatrná. Zbytek už doplní zkušenosti a dlouholetý výcvik. Dokáže však jednou svým schopnostem plně porozumět? Ovládnout je? Pochopit, čím skutečně disponuje? Mohla by situaci konzultovat s Tolkinem, ale on míval ve zvyku rozebírat problémy příliš do hloubky. Ne, tady bylo třeba rychlé a jasné akce. Natolik si byla jistá. S povzdechem vstala z křesla a vešla na můstek.

„Spojte mě s Voyagerem!“ přikázala, aniž by usedla do velitelského křesla.

„Spojení navázáno,“ splnila u taktiky komandér Ostlinová, oč žádala. Zaznamenala u své nadřízené známý výraz, který znamenal blížící se problémy.

„Kapitáne, připravte se přejít na warp pět a spustit maskování,“ řekla Tasha bez jakéhokoliv úvodu, jakmile se obraz kapitána Janewayové ukázal na obrazovce. Jak bývalo jejím zvykem, neztrácela v podobných okamžicích čas.

„Stalo se něco?“ zajímal se její protějšek znepokojeně.

„Nejsem si jistá, ale něco není úplně v pořádku a to znamená potíže,“ zamručela Tasha kysele. „Budu se rozhodně cítit lépe, když jim budu čelit tak, že mě neuvidí.“

„Rozumím. Ostatně jsem velice zvědavá na váš systém maskování.“ V hlase kapitána Voyageru byla patrná známka zvědavosti. Pokud jí bylo známo, žádná loď Federace dosud nenesla maskování.

„Funguje, maximálně při warp 5. Při vyšší rychlosti vypadává. Aminiové krystaly se při vyšších rychlostech dekrystalizují a nefungují správně,“ upozornil Tolkin, ačkoliv varování nebylo třeba. O této skutečnosti už hlavní inženýr Simon Ingirus informoval jak svůj protějšek na Voyageru, tak kapitána Janewayovou. Simon si dával opravdu záležet, aby inženýři z Voyageru správně pochopili funkci dočasně implantované technologie.

„Jsem o tom informovaná,“ kývla pouze Kathryn, že rozumí.

„Je spousta věcí, které o nich nevíme, takže nemá cenu pokoušet osud,“ pokračoval Chartocký kapitán dál, cítě potřebu upozornit na tento fakt.

„Jak budeme komunikovat?“

„Pošleme vám naši tajnou frekvenci, ale komunikaci pro všechny případy omezíme na absolutní minimum,“ vzala si Tasha znovu slovo. „Nevíme, co nás tam čeká. Jediné, co mohu bezpečně říci, je to, že se tam něco stalo, a proto je opatrnost na místě.“

„Rozumím.“

„Budeme zanechávat nepatrný stín. Pošleme vám specifikace, podle kterých ho bude možné zachytit. Tak nás budete moci následovat, aniž bychom museli porušit rádiový klid.“

„Chápu.“

„Zabere nám to více času, ale je lépe, když budeme obezřetní.“

„Děláte tohle často?“ zeptala se kapitán Voyageru s náznakem zvědavosti smíšené s obavami.

„Víc, než bych chtěla,“ ušklíbla se Tasha než ukončila spojení.

* * *

Oko 7Z vystoupil z hyperprostoru společně s Voyagerem několik světelných minut od okrajové části asteroidového mračna. Dále pokračovali na plný impuls směrem k senzorovému poli rozmístěnému v asteroidech, tvořícímu hlavní obrannou linii základny. Automatické zbraňové platformy byly součástí obranného perimetru. Původní kódy byly změněny a na Oko 7Z nahráli z řídícího centra nové identifikační protokoly. Pirátům tím pádem byly získané kódy nanic. Problém spočíval v tom, že nepřicházela žádost o autorizaci. Na danou vzdálenost musely senzory zachytit jejich stín, který fungoval jako vizitka pro Koloniální lodě. Účinné senzorové plošiny by je prostě musely zaznamenat. Přesto základna i její předsunuté stanoviště mlčely. Komunikační ticho nevěstilo nic dobrého. Cokoliv se stalo, muselo vyřadit celou síť, nebo ještě něco horšího. Příliš mnoho interferencí a senzorových duchů bránilo proniknout hlouběji do oblasti.

„Stále nic?“ zeptala se Tasha za poslední půlhodinu asi po páté.

„Ne, základna 51 neodpovídá na naše kódované volání,“ zavrtěla Miriam Ostlinová u taktiky rezolutně hlavou.

„A co senzory?“

„Základna je dobře ukrytá i před našimi senzory.“

„V celém pásmu jsou rozmístěné pozorovací stanice. Copak ani jednu z nich nevidíme?“

„Základna byla navržená tak, aby ji nikdo nenašel. To, že nic nevidíme, ještě nemusí nic znamenat,“ pronesl Tolkin chlácholivě.

„Tak proč sakra neodpovídají?“ udeřila Tasha podrážděně pěstí do opěrky svého křesla.

„Je tam hodně interferencí a náš signál nemá dostatečně silnou nosnou vlnu, aby prošel skrz.“

„Vím!“ mávla podrážděná rukou, protože tohle dávno věděla.

„Pokud ho zesílíme, tak hrozí, že ho zachytí někdo nepovolaný,“ doplnil pevně.

„Opakuješ celkem zřejmá fakta!“ zavrčela na něj podrážděně.

„Za třicet minut dorazíme k senzorovému pásmu. Potom budeš znát všechny odpovědi,“ odtušil stále klidně. Nebral její instinkt na lehkou váhu, jakkoliv se její podezření zdála nelogická.

Věnovala mu velice ošklivý pohled, než usedla zpět do velitelského křesla. S napůl trucovitým výrazem, který spatřil jenom on. Kdesi uvnitř se nad tím pousmál. Podobné teatrální výlevy ho vždy pobavily. Možná bez nich by Tasha nebyla tou ženou, kterou tolik miloval. Víc než by ho před dvaceti lety napadlo. Na druhou stranu musel připustit, že její nervozita není zcela neopodstatněná. Na základně měla být silná hlídka a některá z lodí by určitě měla signál zachytit a odpovědět na něj. Pokud se nestalo něco opravdu špatného. Potom by vše dávalo smysl. Tato druhá možnost však zněla s každou další minutou pravděpodobněji.

Tasha raději nechtěla domýšlet možnost zničení základny 51. Zatím se nemohla dopídit, který z hrozivých scénářů bude ten pravý. Zato si živě představovala, co udělá s piráty, jakmile je najdou. Sama netušila, kde v sobě bere všechny ty nápady, jak jim způsobit co nejhorší konec.

Tolkin věnoval informacím přenášeným do jeho velitelské konzole zvýšenou pozornost po celou dobu. Jedním okem sledoval Tashu, ale ta upřeně hleděla na obrazovku. Seděla bez hnutí jak vytesaná z kamene. Nejspíš zkoumala situaci pomocí svých schopností, jinak by určitě nebyla takhle klidná. Samozřejmě navenek klidná, protože uvnitř vřela bouře emocí. Nedokázal skrze tu bouři proniknout, aby zjistil, nač přesně myslí. Jak se blížili k základně, přicházely konečně první kusé údaje potvrzující původní domněnku. Podrobný senzorový průzkum narazil na nesrovnalosti a změny v pásu asteroidů. Celá síť musela být narušená, takže na základně nemohli vědět o jejich příletu, pokud se jim nestalo ještě něco horšího. Bez sítě satelitů byla základna poměrně zranitelná a to znamenalo, že se stalo něco hrozného. Základna 51 samozřejmě měla silné štíty několika bitevních lodí a poměrně silnou obrannou výstroj, ale byla pevným cílem, zaklesnutá v jednom z velkých asteroidů.

„Zachycujeme velké množství trosek v obranné zóně základny 51,“ nahlásila Miriam jako první, potvrzujíc, že zde došlo k boji.

„Analýza?“ zajímala se Tasha ihned.

„Evidentně patří našim lodím. Podle použitého materiálu,“ odpověděla až po notné chvilce, kdy si vše dvakrát ověřila.

„A základna?“

„Byla ukrytá ve stínu asteroidu, který stále nemohu najít.“

„Víme, kdo má tohle na svědomí?“ udeřila velitelka rychlou otázkou, aby věděla, na koho má zaměřit svůj vztek.

„Bohužel ano.“ Hlas komandéra Miriam Ostlinové byl nezvykle chladný. Nic dalšího neřekla, pouze na hlavní obrazovce ukázala část trosek. Nepocházely z Koloniální lodě ani ze základny. Ne, podobné lodě stavěla jen jedna jediná rasa, Borgové.

„Jak sakra našli naši základnu?“ zatnula Tasha pěsti sotva se ovládajíc. Přeci jenom jim neunikli. Otázka, jak se dostali z porušené oblasti tak brzo, zůstávala záhadou. Pokud šlo o tu samou loď a ne jinou. Tím by do rovnice vstoupila nová neznámá, což by nebylo ani trochu dobré.

„Někdo nám sebral kompletní databázi včetně polohy základny 51,“ doplnil Tolkin, který uvažoval vždy rychleji.

„Čeho tím sakra chtěli dosáhnout?“ rozčilovala se dál. Celkem zbytečně, protože s tím momentálně nemohla nic udělat.

„Naši piráti se chtěli zjevně přesvědčit o tom, jak si poradíme s Borgy. V naší databázi totiž zcela určitě nenašli žádné potřebné informace, ale dozvěděli se o Horakusových úspěších Na okraji Věřím, že to celé odněkud z povzdálí sledovali, nebo ještě sledují, pokud jsou dost hloupí,“ konstatoval znovu Tolkin.

„A samozřejmě viděli, jak nás Borgové rozdrtili!“ zavrčela neskrývajíc podráždění nad nebetyčnou hloupostí a arogancí pirátů.

„Nejspíš nevěřili Sedmé z Devíti, že Borgové jsou mimořádně adaptabilní společenství,“ učinil Tolkin logický předpoklad. Samozřejmě nepředpokládal, že by piráti byli tak nesmírně hloupí, aby ji zabili. Proč jinak by jí sebrali z Voyageru i s regeneračním výklenkem? „Podle toho, co nám řekl Soo, bych usuzoval, že už jim dávno nejde o revoluci, ale o něco úplně jiného.“

„A o co jim podle tebe jde?“ požádala ho o názor.

„Peníze nebo jiný druh materiálního bohatství. Možnost ovládat druhé, být těmi, co jsou nahoře. To, čeho doma nemohli dosáhnout ani mít.“

„Takže jim jde o moc,“ zamračila se nad jeho obsáhlejším vysvětlením. Předtím, než Sooa vzala na jejich loď, pořádně woronského vyslance vyzpovídala. Předtím i potom. Důkladně se ujistila, že říká celou pravdu. Nemohla si pomoci, ale bylo jí Woronů svým způsobem líto. Slíbila předběžnou pomoc při evakuaci jejich lidí na bezpečnější místo a nechala Sooa, aby sám vybral, které jim bude lépe vyhovovat.

„Podle všeho ani Borgové neodešli ze střetnutí vítězně,“ vmísila se do jejich rozhovoru komandér Ostlinová.

„Co tím myslíš?“ zpozorněla Tasha.

„Těch trosek je příliš mnoho, než aby odpovídaly střetnutí s Borgy,“ odpověděla zamračeně.

„Neuronová bomba?“ zamyslela se Tasha, neboť nic jiného nedávalo smysl. Smysl ostatně nedával ani název nejničivější zbraně, kterou Nová Kolonie měla, ukazoval na nedostatek fantazie. Ano, zbraň vyvinuli Chartokové, ale vymyslet název mohl někdo jiný. Kromě jediného, speciálního neuronového obvodu neměl název se zbraní nic společného. „Zbytkové záření by tomu odpovídalo. Nejspíš ji protlačili skrze štíty krychle a výsledná exploze Borgy zničila.“

„A vzala spoustu okolních lodí sebou. Včetně základny 51,“ doplnila Tasha suše. Tohle byl jeden z problémů s touto extrémně ničivou zbraní. Měla příliš velký dosah, ačkoliv její účinnost klesala se vzdáleností.

„Zdá se to jako nejpravděpodobnější vysvětlení,“ připustila Miriam.

„Budeme pátrat po trosečnících?“ zeptal se Tolkin.

„Pokud najdeme základnu, tak ano, ale jinak nemá cenu hledat. Explozi takové síly žádná z našich lodí nemohla přečkat.“

„Nerada to říkám, ale množství trosek je přiliž velké, než abychom do něj mohli vletět zamaskovaní bez štítů,“ ozvala se znovu Ostlinová z taktického. „Ty trosky jsou dost velké, aby poškodily trup.“

„V tom případě nám nic jiného nezbývá,“ povzdechla si Tasha. Doufala, že si bude moci prohlédnout, co se stalo, aniž by se vystavila riziku odhalení. Ve světle nových skutečností však bylo víc než jasné, že kromě trosek tu není nic ani nikdo další. Výsledek úspěšného kamikadze koloniálního Dravce. Zbývalo jediné. Zjistit, jestli to někdo náhodou nepřežil. Obzvláště základna nesla silné ochranné prostředky a mohla podobnou explozi vydržet. Hlavně pokud byla krytá asteroidem. „Provést odmaskování!“

„Rozkaz.“

„Informuj Voyager, ať učiní totéž. Je čas se tu důkladně porozhlédnout,“ kývla znovu k taktickému.

„Provedu.“

„Štíty na maximum. Bojová pohotovost, stupeň dva!“

Komandér Ostlinová na to jenom kývla a splnila rozkaz. Tolkin mlčel. Nemusel nic říkat. Tasha držela situaci pevně v rukou a jednala logicky krok za krokem. Voyager se vynořil hned za nimi. Navedla je do jejich závěsu. Federační loď byla sice menší a tudíž i méně zranitelná, ale přesto ji navedla do bezpečného stínu Dravce. Pochopila, že Voyageru se nesmí nic stát. Z toho důvodu byla opatrná. Jako další opatření aktivovala zbraně a vlečný paprsek. Vlečný paprsek neměl po opravách takovou tažnou sílu, jaká by odpovídala jejich třídě, ale k vychýlení menších kusů asteroidů a trosek lodí stačil. Tím pádem musely jejich štíty absorbovat mnohem méně kinetické energie při nárazu. Ne všechny překážky ale mohl odstranit z cesty vlečný paprsek, proto nechávala phasery a iontová děla v pohotovosti. Torpéda nemělo při jejich účinku smysl používat. Střelba na blízkou vzdálenost by jim víc uškodila, než pomohla, nehledě na skutečnost, že koloniální torpéda měla vysokou explozivní sílu. Tím pádem by štíty musely absorbovat další energii.

„Zaměřte všechny senzory a hledejte stopy po základně!“ Tasha zdaleka neskončila a vydávala další a další rozkazy, aniž by si uvědomila jistou jejich absurditu.

„Nemáme naše původní senzory. Ti piráti nám ukradli…,“ zrozpačitěla Miriam, když viděla, jak se její nadřízená tváří.

„Tak použij trochu fantazie!“ vyjela na ni ostře. Měla dost všech těch řečí o tom, co všechno jim donedávna fungovalo a po opravách nefunguje jako dřív.

„Naše senzory nemají takový rozptyl, Tasho. S tím nic nenaděláme,“ vložil se do toho Tolkin.

„Ti piráti mě začínají stále víc štvát! Je vůbec něco, co nám neukradli?“ obrátila se na něj s útrpným pohledem.

„Určitě ano. Myslím, že když budeme dostatečně pečlivě hledat, tak něco najdeme,“ odtušil s náznakem humoru v hlase.

„Dělej, co umíš,“ obrátila k Miriam pohled a pokrčila stoicky rameny.

„Rozumím.“

„Možná když se rozdělíme, prohledáme větší prostor.“

„Nevíme, kdo nebo co tady může číhat. Bude lépe zůstat pohromadě.“

„To může být trochu problém,“ nechala se Miriam znovu slyšet.

„Cože?“ Tasha ihned zpozorněla napnutá jako struna.

„Voyager se odpoutává a vystupuje z našeho stínu.“

„Ihned je zavolejte, ať se vrátí na pozici!“

„Zbytkové neuronové záření brání v komunikaci,“ ušklíbla se Miriam, neboť dopředu věděla, jak se tahle informace nebude Tashe líbit.

„Skenují oblast,“ dodal rychle Tolkin.

„Zdá se, že zachytili nějaký signál na federační frekvenci. Letí na jeho pozici.“

„Držte se jich!“

„Tasho, základna 51…,“ vydechla Miriam šokovaně. Také bylo proč. Speciálně vyztužený a upravený asteroid byl rozlomený na několik kusů a s ním i základna 51. Tajné stanoviště Nové Kolonie v hlubokém vesmíru bylo zničeno. Ve stínu základny se však skrývalo malé plavidlo a z něj vycházel signál.

Následuje:
Kapitola 20