Konspirace 2

Obsah

• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13
• Kapitola 14
• Kapitola 15
• Kapitola 16
• Kapitola 17
• Kapitola 18
• Kapitola 19
• Kapitola 20
• Kapitola 21
• Kapitola 22
• Kapitola 23
• Kapitola 24
• Kapitola 25
• Kapitola 26
• Kapitola 27
• Kapitola 28
• Kapitola 29
• Kapitola 30
• Kapitola 31
• Kapitola 32
• Kapitola 33
• Kapitola 34
• Kapitola 35
• Kapitola 36

Kapitola 31

Pirátská loď Denebola, dvě hodiny před příletem Gandorů

Leitha postupovala chodbami s kočičí ladností a trikordéru Sedmé věnovala pouze minimální pozornost. Samozřejmě brala na vědomí informace, které obdržela, ale byla příliš soustředěná, než aby odpovídala. Instinkt samotný ji vedl k cíli. Ne úplně, protože za poslední roky získala hodně inženýrských zkušeností, aby věděla několik důležitých zásad o hvězdných lodích. Většina stěn zde byla stíněných, takže trikordér jim příliš nepomohl při náhodných setkáních. Leitha se ovšem na něj nespoléhala. Šla v čele vedle Sedmé. Na každém rohu ji zastavila, aby si mohla důkladně vše prohlédnout a vyhodnotit hrozbu. Přesně v tom okamžiku, kdy Sedmá už ztratila trpělivost s jejím opatrným tempem a udělala krok kupředu, k tomu došlo. Leitha byla v pohybu ještě dříve, než jeden z Woronů vyšel ze dveří. V podstatě prostrčila svojí pušku Sedmé pod paždí a bez váhání vystřelila. Neměl nejmenší šanci. Možná zahlédl na prchavý okamžik Sedmou, ale poté už ho zasáhla střela z Leithiny zbraně.

„Drž se víc za mnou,“ bylo jediné, co k tomu poznamenala, nechávajíc blondýnku zaraženě stát.

„Tyto dveře vedou do zadní části strojovny,“ řekla Sedmá nakonec, ukazujíc na místo, kde ležel bezvládný Woron.

„Výborně.“

„Očekával bych větší ruch kolem strojovny,“ zamumlal kdosi vzadu.

„Všichni jsou uvnitř,“ vysvětlila Sedmá prostě.

„Kolik?“ zajímalo Leithu okamžitě.

„Celkem dvanáct Woronů a dvacet různých humanoidů, nejspíš členů posádky.“

„Je do strojovny ještě jiný vstup?“

„Ne, tenhle je jediný.“

„Tak potom na ně musíme vpadnout rychle a čistě. Nastavte si biodetektory na woronské známky života a střílejte po nich přednostně,“ kývla Leitha na svůj tým. „Nejdřív ale potřebujeme vědět, jak strojovna vypadá.“

„Mám podrobné skeny strojovny.“ Sedmá začala skenovat oblast dříve, než Leitha vydala pokyn, takže pro ni měla informace téměř okamžitě. Otevřené dveře umožnily jejímu trikordéru získat potřebná data. Efektivnost a preciznost spojená s určitou dávkou nenucenosti bylo to, co na chaocké specialistce obdivovala.

„Ukažte!“ vytáhla Leitha svůj přenosný holoprojektor.

„Vypadá to, že strojovna má dva klíčové kontrolní body,“ ukazovala Sedmá na hologramu. „Oba dva jsou v patře a je z nich dokonalý výhled na spodní část strojovny. Nespíš odsud Woronové kontrolují své podřízené.“

„Výborně,“ kývla Leitha spokojeně, protože tohle bylo přesně to, co potřebovala. Získání taktické výhody by jim značně usnadnilo ovládnutí celé strojovny.

„Přístup k nim je monitorován a nikdo kromě Woronů nemá do kontrolních místností přístup,“ podávala Sedmá další důležité informace. „Zdejší systém je na principu nanotické biodetekce. Pouze osoby se specifickou DNA projdou vstupní kontrolou. Jinak se spustí poplach a zapnou bezpečnostní opatření.“

„Potom použijeme našeho nového přítele,“ ukázala na omráčeného Worona. „Bude stačit vzorek jeho DNA, nebo je tam ještě nějaké další bezpečnostní opatření jako sken oční sítnice či otisky prstů?“

„K těmto datům bohužel nemám přístup,“ zavrtěla Sedmá hlavou. „Vyžadují bezpečnostní ověření stupně pět.“

„Nevadí, vezmeme ho sebou a poslouží nám, jak bude potřeba,“ rozhodla Leitha nakonec. „Čas je drahý, takže pokud cokoliv nevyjde, potom se budeme muset prostě probít.“

Celá akce proběhla maximální rychlostí. Leitha s pomocí zajatého Worona vnikla do prvního řídícího střediska, odkud vypnula bezpečnostní opatření výtahu a umožnila Sedmé a jednomu z členů týmu vstup nahoru. Nikdo si jich nevšimnul. Woronové věnovali svým podřízeným více pozornosti, takže ztrátu spojení se stanovištěm jedna nezaregistrovali. Až po dvou minutách, když bylo potřeba něco udělat. To už byli na místě.

„Tady je řídící terminál!“ zašeptala Leitha ukazujíc neomylně na jeden z panelů. Nepotřebovala trikordér, aby ho našla. „Zkuste přes něj získat kontrolu nad strojovnou!“

„Rozumím,“ přikývla Sedmá.

„Čas nás tlačí, takže klidně použijte svoje asimilační trubice k infikování systému nanosondami.“

„Jak si přejete, i když poradím si i bez nich. Získat kontrolu nad řídícími protokoly zabere jenom pár minut…,“ začala Sedmá mluvit, když zazněl první výstřel.

„Do toho!“ poplácala ji Leitha po zádech a sama se s jistou dávkou zadostiučinění vrhnula do boje. Lehce kývnula na Santosovou. Mladá žena s plachým úsměvem hodila na druhé stanoviště šokový granát. Leitha už měla v ruce svůj vystřelovací hák, který vypálila. Zasekl se přesně do místa, kde ho potřebovala. Za plného běhu překonala pomocí háku vzdálenost pěti metrů, který dělil obě stanoviště od sebe. Uvnitř byli dva Woronové, poboční zbraně vytažené z pouzder. Alespoň v okamžiku, kdy se dostala na stanoviště dva, už byli jenom dva. Další dva dostala během skoku. Šokový granát předtím dostal jenom jednoho z nich. Prvnímu vykopla zbraň z ruky, uhnula před výstřelem druhého a pažbou své pušky ho srazila k zemi. Prvního dorazila nedbalou otočkou s výkopem, kterou během likvidace jeho druha provedla. Celé to zabralo necelých šest vteřin. Strojovna byla v podstatě jejich během dvou minut. Zbytek týmu měl snadnou práci. Woronové v dolní části strojovny nedostali čas k reakci, neboť zbytek týmu krytý z horního podlaží celkem v pohodě většinu z nich dostal. Kromě jediného, kterému to zapalovalo o něco víc a který stačil zmizet v jednom přístupovém tunelu.

„Rychle, odřízněte mu cestu!“ zakřičela Leitha na Sedmou.

„Vyhýbá se bezpečnostním koridorům,“ odpověděla Sedmá soustřeďující plnou pozornost ke svému panelu. Během dvou minut získala kontrolu nad základními protokoly. „Navíc používá nadřazené příkazy, takže ho nemohu zastavit, pouze přibrzdit.“

„Kam směřuje?“zajímalo Leithu, která se mezitím přesunula zpátky k Sedmé.

„Míří k sekci D, palubě šest.“

„Je tam něco důležitého?“

„Podle všeho se tam nachází subprostorový zhušťovač částic, který tvoří jádro multidimenzionálního prostorového zařízení.“

„Nikdy se tam nedostane!“ Leitha se ohlédla po hlase, který vyšel odněkud z posádky. Nemusela ani dávat pokyn svým lidem, aby přivedli dotyčného, protože vystoupil sám.

„Lethosian…,“ vydechla překvapeně. Podle všeho Lethosiané podlehli vlivu Cestovatelů a Nová Kolonie musela zničit jejich rasu, aby zabránila šíření lioňanského viru a časové radiaci. Piráti nejspíš museli přepadnout jednu z posledních lodí, která unikla z holocaustu domovského světa. Musela být čistá, jinak by neunikla senzorům koloniálních lodí.

„Co jste udělal?“ vzpamatovala se Leitha, když Wrocke, nejmladší člen elitního sboru, žádal Lethosiana o vysvětlení jeho slov.

„On nikdy nedorazí do sekce D,“ zopakoval Lethosian vzdorně. „Díky vám musí projít přes sekci C6. Proto nikdy nedorazí na místo a konečně zemře.“

„Co je v sekci C6!“ obrátila Leitha rychle pohled k Sedmé.

„Nic, je to jenom přechodový tunel mezi sekcemi C a D. Moment!“ zpozorněla, když zaznamenala změnu. „Zaznamenávám dekompresi v sekci C6. Otevírá se venkovní přepážka!“

„Zavřete ji!“

„To nemá cenu. Právě ho to vytáhlo do otevřeného prostoru,“ vzhlédla Sedmá bezradně.

„Tunel C6 je dost hladký, neměl se tam kde zachytit, i kdybyste ten poklop mohli zavřít,“ přišel Lethosianovi na pomoc další člen posádky. Jeho druh už nepoznávala.

„Konečně jsme pomstěni!“ V tváři lethosianského muže se objevil výraz nevýslovného uspokojení.

„Ano, Cyrrusi,“ odtušil znovu jeho druh, tentokrát sardonicky. „Ovšem on stihnul zablokovat počítač, než zdrhnul. Než jsi ho nechal zdrhnout!“

„Neutekl, Brajjaku,“ opáčil Lethosian přezíravě. „Věděl jsem, co udělá. Proto jsem mu ponechal iluzi, že může celou tuhle loď poslat k čertu a sám uniknout modulem.“

„Jenomže než prorazíme jeho kódy, tak už tady budou Gandorové a nevím jak ty, ale já se s nimi odmítám setkat tváří v tvář.“

„Na tom už mi celkem nezáleží,“ pokrčil rameny Lethosian, jehož nazývali Cyrrusem. „Nová Kolonie nebo Gandorové. Já v tom nevidím rozdíl. Jedni hrdlořezové větší než druzí!“ odfrknul pohrdavě.

„Odveďte ho a pořádně hlídejte!“ nařídila Leitha tiše. O jeho osudu nechá rozhodnout někoho povolanějšího. Dva členové týmu ho ihned převzali a odvedli stranou. „Strojovna volá můstek!“ promluvila tentokrát do vysílačky.

„Můstek hlásí příjem,“ ozval se dle očekávání Hawe. „Kapitán Ghhor byl zajat a s ním i všichni na můstku,“ hlásil okamžitě.

„Strojovna je taky naše, ale nemáme přístup k hlavnímu počítači a potrvá nejspíš několik hodin, než prolomíme zdejší kódy a budeme schopní loď ovládat.“

„Nějaký nápad?“

„Spojte se s Deltaplánem a odešlete signál na Oko 3Z, aby přiletěli a odtáhli Denebolu pryč odsud.“

„Rozumím.“

„Na palubě nejspíš ještě budou nějací volní Woronové, takže ať kapitán Landis připraví obrněné družstvo, abychom v klidu a pokoji zajistili zbytek posádky.“

„Provedu!“ Leitha v duchu zaúpěla, protože on měl vyšší hodnost. Přesto se k ní choval jako by byla nadřízená ona.

„A už je to tady!“ odtušil Tolkin z můstku Oko 7Z. Opravářské týmy odváděly skvělou práci při obnově zničené hřbetní výzbroje. Zázraky však nebyly v jejich možnostech. Ani s pomocí inženýrů a náhradních dílů z Oko 3Z neobnovili víc než 15 % výzbroje. O to více torpéd bylo připravených v odpalovacích komorách. Denebolu přitáhli před necelou půlhodinkou a nyní zbýval poslední krok. Celkem deset Dravců třídy B1 a šest třídy B bylo necelých deset hodin od nich. Transportní plavidla nesla poměrně slušnou výzbroj, takže s nimi by Gandory hladce rozdrtili.

„Vidíme,“ opáčila kapitán Voyageru na příjmu.

„Přesuňte se nad nás, aby nemohli proskenovat naší hřbetní výzbroj. Pokud by zjistili, že jsme napůl ochromení, mohli by se odvážit k útoku,“ nastínil Tolkin stručně narychlo vytvořený plán.

„Rozumím,“ dala Kathryn najevo souhlas. „Jste si jistý, že nezaútočí hned, jak nás uvidí?“

„Gandorové mají s Novou Kolonií špatné zkušenosti. Ve všech střetnutích utrpěli katastrofální porážky. Nemluvě o tom, jak jsme je vyhnali z Rabotevu VI a Halesu IV a osvobodili Rabotany a Halesiany od jejich nadvlády. Na tuhle bitvu rozhodně nikdy nezapomenou. Určitě budou váhat s použitím síly, dokud nebudou mít jistotu vítězství, a tu bez našich pirátů mít nebudou..“

„Nebude jim podezřelé, že něco skrýváte?“

„Doufám, že nepochopí smysl naší formace. Ostatně Gandorové nikdy nevynikali v taktice.“

„Máte taky plán B pro případ, že by něco nevyšlo?“

„Bohužel ne. Plán A, musí vyjít. Jinak jsme všichni mrtví. Naše lodě jsou příliš daleko, než aby dorazily včas,“ odtušil vážně.

„To nejsou moc pěkné vyhlídky,“ ušklíbla se Kathryn nad neradostnými vyhlídkami. V duchu si však musela připustit, že s Novou Kolonií nebyly nikdy příliš dobré vyhlídky a zatím pokaždé všechno dobře dopadlo. Přesto podle ní hazardovali až příliš a jednou jim nemusí jejich hra vyjít.

„Zůstaňte na spojení a sledujte, co se bude dít,“ pokračoval Tolkin dále. „Pokud něco nevyjde, potom budete mít za úkol zničit Denebolu. Nesmí tu po nás nic zbýt,“ kývnul naposledy, než zmizel z obrazovky.

„Komunikace stále běží, kapitáne,“ potvrdil její zpětný pohled Tuvok. „Momentálně se soustřeďují na vyjednávání, protože Gandorové jsou tady.“

„Co si myslíte o jejich plánu?“

„Je přiměřený, vzhledem k okolnostem,“ zhodnotil Tuvok situaci věcně. „Koloniální lodě jsou mnohem silnější a výkonnější, takže mají taktickou převahu nad gandorskými fightery.“

„Oni nezaútočí, toho se neodváží!“ zazněl nový hlas, patřící Leithe, která právě vycházela se Sedmou z výtahu. „Mají z nás příliš velký respekt!“

„Hned se cítím klidnější.“

„Věřte tomu, kapitáne!“ dodala Leitha sebevědomě. „A co dělá náš vězeň?“ otočila rychle list, aby překlenula tíživé ticho.

„Od okamžiku, kdy byl umístěn v zadržovací cele, nepromluvil ani slovo,“ odpověděl Tuvok.

„Je pravda, že ten Lethosian, Cyrrus, úmyslně otevřel bezpečnostní poklop a nechal hlavního inženýra Deneboly vyletět do vesmíru?“ zajímalo Kathryn. Chtěla si být jistá, že ten muž je v cele právem.

„Ano, kapitáne,“ odpověděla místo Leithy Sedmá. „Učinil tak zcela záměrně, jako akt pomsty.“

„Hlavní inženýr nebyl ani Woron,“ odtušila Leitha suše. „Dokonce to byli kdysi nejlepší přátelé. Vlastně byl také Lethosian.“

„Proč to potom udělal?“

„Nejspíš zradil své druhy, aby si získal post hlavního inženýra na Denebole.“ Výraz chaocké ženy ztvrdnul. „Dokonce zašel tak daleko, že odstranil své vlastní lidi, kteří by mu mohli konkurovat. Nikdy se to neprokázalo, ale Cyrrusova žena a jeho bratr zahynuli při údajné nehodě přesně na stejném místě, to je v přechodovém tunelu C6.“

„Potom asi chápu, proč se chtěl pomstít,“ přikývla kapitán Voyageru. „Ovšem nechápu, proč jste chtěli, aby byl na palubě naší lodi?“

„Nemohu vám popsat, u čeho jsem nebyla, ale mohu říci, co je v záznamech a co je oficiálně známo,“ povzdechla si Leitha.

„Poslouchám.“

„Vlastně toho není mnoho co říci,“ pokrčila chaocká žena lehce rameny. „Válka mezi Novou Kolonií a Lioňanskými extrémisty, jinak se nazývajícími Cestovatelé, se protáhla na dvacet let. Dvacet let, než major Kronesová a admirál Hix po zničení většiny časových laboratoří společnými silami rozdrtili jejich poslední síly v Hertlandském prostoru.“

„Co přesně to má společného s Lethosiany?“

„Lethosiané se nechali zlákat falešnými lioňanskými sliby a připojili se na jejich stranu. Veškerá diplomacie selhala, sliby, prosby, výhrůžky, nic nezabralo. Ostatně jako u všech ras, které Lioňané získali na svou stranu. Získali si v krátkém čase jejich bezmeznou důvěru a loajalitu. V následujících střetnutích byli Lethosiané zcela zničeni, Lioňané konečně dostiženi a ve finální bitvě definitivně poraženi. Po válce jsme pátrali, jestli někteří Lethosiané přežili, ale nikoho jsme nenašli. Až dodnes jsme měli za to, že jsou vyhynulým druhem,“ shrnula Leitha své vyprávění, které doplnila filozofickou úvahou: „Nepřežili větry války, které je sfoukly jako prach u bezejmenné cesty.“

„Co jsou ty časové laboratoře?“ zajímalo Sedmou.

„Něco, o čem nemluvíme a na co se mnozí marně snaží zapomenout,“ odtušila Leitha o malinko ostřeji. „I když byly všechny zničeny, přesto se sem tam objeví nějaký zapomenutý střípek a koloniální flotila zde musí rychle zasahovat, aby se nerozhořel další válečný oheň.“

„Myslím, že to začalo, kapitáne!“ přerušil diskusi ohledně Lethosianů Tuvok.

„…okamžitě se vzdejte a připravte se na obsazení. Nemáte žádnou šanci ubránit se gandorským imperiálním silám, takže si ušetřete zbytečnou námahu a ihned složte zbraně! Od tohoto okamžiku se považujte za naše zajatce!“ oznamoval hrdelním hlasem velitel Gandorských sil. Mluvil patřičně arogantně a nafoukaně, jako muž zvyklý dostat, co chce. Kathryn se ohlédla po koloniální specialistce, ale ta nad tím jenom pobaveně pokrčila rameny.

„Pokud jste si nevšimnuli, tak proti sobě máte Koloniální Dravce hvězdné třídy. Vaše ubohá plavidla se koloniálním silám nemohou rovnat. Navíc další posily jsou na cestě,“ odpovídal Tolkin nevzrušeně.

„Proti stovce našich lodí se neubráníte!“ přišla posměšná odpověď. „Máte poslední šanci se vzdát, jinak vás zničíme a vezmeme si, co nám patří jménem Gandorského obchodního konsorcia.“

„Mohu Vás ubezpečit, že naše lodě se nepohnou ani o píď,“ zněla opět Tolkinova klidná odpověď. „Beztak z té planety Arexivany nikdy nedostanete, takže vaše obchodní konsorcium si může nechat zdát o dalších otrocích pro vaše doly v soustavě Oria. Pokud mi nevěříte, můžete to klidně zkusit, abyste si nemyslel, že stojíme v cestě vašim nelegálním obchodním aktivitám.“ Teď již Tolkinův hlas zněl záměrně posměšně. Dával jim najevo, že ví mnohem víc, než si myslí.

„Chcete nás pouze zdržet, než dorazí vaše posily!“ vyštěkl na něj gandorský velitel rozzuřeně.

„Ani v nejmenším. Ty posily dorazí tak jako tak, aby vyzvedly Arexivany.“

„Potom zničíme tuhle planetku dříve, než dorazí!“ zasmál se Gandor s ošklivým úšklebkem.

„Ne dokud jsme tady my!“ neustoupil Tolkin ani o krok.

„Nezabráníte nám v tom kapitáne. Na to zde nemáte dost lodí!“

„Mám zde tolik lodí, kolik potřebuji, a brzy budu mít ještě víc.“

„Arexivané jsou majetkem Gandorského obchodního konsorcia! Pokud si pamatuji, Nová Kolonie se zavázala, že nebude narušovat gandorský obchod, ale evidentně jste stejně proradní jako zákeřní!“

„Pokud se dovoláváte obchodního práva, měl byste prokázat platnost smlouvy a předvést společníka, který je vlastníkem Arexivanů.“

„Odleťte dokud ještě můžete! Nenuťte mě, abych vás zničil!“ zahrozil Gandor naposledy

„Pokud nechcete, aby si Nová Kolonie posvítila na vaše aktivity v soustavě Oria, potom bych vám radil nechat Arexivany být.“

Gandorský kapitán ukončil spojení, sotva Tolkin domluvil. Bylo stále více patrné, že začal ustupovat ze svých požadavků a není si zdaleka jist svojí pozicí.

„Příjemný chlapík,“ neodpustila si Leitha poznamenat na jeho účet. Pohledy všech na můstku se v jednom okamžiku obrátily směrem k ní. „Říkala jsem, že nezaútočí!“

„Právě nás obklíčili,“ podotknul Tuvok.

„Na víc se zcela jistě nezmůžou. Určitě si zkusí ověřit, jestli mohou dolů na planetu či nikoliv, ale jakmile zjistí, že neblafujeme, začnou brát vážně všechno, co Tolkin dosud řekl.“

„Určitě nemohou proniknout atmosférou?“ dělala si kapitán Voyageru starosti. Ostatně dole měla své lidi, takže neměla starosti jenom o Arexivany.

„Ani naše raketoplány to nedokážou, takže buďte klidná.“

„Pokusím se,“ usmála se lehce a přeci jenom se trochu uvolnila. „A co dál?“

„Teď zbývá jenom zůstat ve střehu, než dorazí kavalerie,“ opáčila chaocká žena uklidňujícím hlasem. „Nesmíme je vyprovokovat k akci, ani u nich vzbudit pocit nepřátelství. Jakmile nebudou mít jistotu, potom vyhrajeme. Určitě nás budou zkoušet vyprovokovat, ale nesmíme jim dát příležitost. Naše lodní poradkyně by pro nynější stav jistě našla nějaký přiléhavý název, ale postačí, když zůstaneme v klidu.“

„Udržujte pohotovost, Tuvoku!“ kývla na Vulkance kapitán Janewayová.

Následuje:
Kapitola 32