Konspirace 2

Obsah

• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13
• Kapitola 14
• Kapitola 15
• Kapitola 16
• Kapitola 17
• Kapitola 18
• Kapitola 19
• Kapitola 20
• Kapitola 21
• Kapitola 22
• Kapitola 23
• Kapitola 24
• Kapitola 25
• Kapitola 26
• Kapitola 27
• Kapitola 28
• Kapitola 29
• Kapitola 30
• Kapitola 31
• Kapitola 32
• Kapitola 33
• Kapitola 34
• Kapitola 35
• Kapitola 36

Kapitola 18

Koloniální vlajkový Dravec. Hvězdný čas: 2233,11.12

Uběhlo necelých deset hodin, než Koloniální vlajková loď odtáhla Voyager do bezpečné vzdálenosti. Sice jim došlo palivo v motorech, ale tady, mimo anomálii, mohli plně využít warp pohonu. Minimální bezpečnou rychlostí letěli zpět na základnu 51. Už první dojem jasně poukazoval na skutečnost, že ti samí piráti, co přepadli před měsícem Oko 7Z, udělali totéž i s Voyagerem. Jen zázrakem vyvázla posádka federační lodě živá. Zato přišli o všechny zásoby, zbraně, lékařské vybavení. Sotva unikli borgské krychli, poslali z Oko 7Z na Voyager lékařský a inženýrský tým. Zraněných sice nebylo mnoho, ale v jednom případě šlo o závažnější zranění. Svým způsobem za to Tasha mohla sama, jak si později uvědomila, když Jacoba pobídla ke zničení té gelové baterie. Jeden z hlavních důvodů, proč učinila rozhodující krok a přenesla se na Voyager osobně. Vulkánce, jehož během krátkého spojení spatřila, poznala ihned. Nyní znala i jeho jméno, Tuvok. Poznala i další důstojníky a členy posádky Voyageru, a pokud tím byli překvapeni, nedávali to nijak najevo.

Na ošetřovně Voyageru probíhala napůl komická scéna, jak se Karen Markusová, šéflékař na Oko7Z, snažila vzít trochu vážněji Holodoktora. Nutno přiznat, že se jí to přes veškerou snahu nedařilo. Lékařské vybavení Nové Kolonie se značně lišilo od federačního, tudíž byl Doktor sotva víc než pátým kolem od vozu. Samozřejmě velice nelibě nesl, že je odstrčen stranou, a snažil se co nejrychleji vklouznout do koloniální medicíny, ale bez výraznějšího úspěchu. Nelíbilo se mu ani dočasné přizpůsobení ošetřovny koloniálním standardům. Piráti ukradli úplně všechny lékařské nástroje, tudíž byl odkázán jenom na nouzové vybavení. Moc nechybělo a nejspíš by ukradli i jeho program, kdyby mu kapitán Janewayová nepřikázala překopírovat se do mobilního emitoru. Během těch deseti hodin Karen celkem v pohodě zvládla všechna větší i menší zranění.

Tasha si tak konečně mohla v reálu prohlédnout tu důvěrně známou tvář, jež patřila úplně jiné ženě než té, kterou poznala. Skutečnost, že šlo o jejího vzdáleného potomka, nehrálo roli. Naštěstí byla alespoň Sára dost daleko, když gelová baterie vybuchla, ale přesto skončila na hezkých pár hodin v bezvědomí. Teď Sára seděla u lůžka v zadní části ošetřovny. Seděla tam od okamžiku, kdy přišla k sobě. Přes veškeré ujištění, že její bratr bude v pořádku, neodešla. V prvních okamžicích si Tashy ani nevšimla. Teprve když k ní koloniální velitelka přisedla a položila jí ruku na rameno, vzala její přítomnost plně na vědomí. Tasha se na ni povzbudivě usmála, když viděla její nevěřící výraz. Mladá praporčice nejspíš Tashu poznala, i když se osobně nesetkaly. „Jak to s ním vypadá?“ zapředla Tasha hovor.

„Stále nepřišel k sobě,“ zašeptala Sára sotva slyšitelně.

„Hm…,“ zamračila se na to Tasha lehce. Ohlédla sem kde Karen právě stojí. Vždy velice nelibě nesla, když někdo zasahoval do její práce, takže musela postupovat krajně opatrně. „Předpokládám, že ti neřekla, jak na tom je?“

„Ne,“ špitla Sára napůl nepřítomně. Stále ještě byla pod vlivem uklidňujících prostředků, a proto situaci vnímala napůl vzdáleně.

„Nebude vadit, když se podívám, jak na tom je?“

„Pokud rozumíš tomu, co je na té konzoli napsáno, tak ano,“ neměla dívka sílu protestovat. Vlastně si ani pořádně neuvědomovala, že Tashe tyká. Přišlo jí, jako by mluvila s někým známým, a tudíž formality šly stranou.

„Nepotřebuji žádné zařízení,“ mrkla na ni.

„Ale jak…“ Sára zamrkala, neboť si uvědomovala, že něco není úplně v pořádku.

„Nesmíš to doktorce říct,“ přiložila jí Tasha prst na ústa.

Volnou ruku položila na Jacobovu hruď. Soustředila se a hledala, co je špatně. Vnímala jeho auru, jež byla slabá a v pozadí, ale viděla ji jasně. Což znamenalo, že neupadl do komatu. Potom by ho necítila vůbec a musela by dlouho tápat v temnotě, kde se ukrývá. To by pak bylo špatné. Jenomže ona ho našla poměrně brzy a nemohla si prostě pomoci. Natáhla po něm obrazně ruku a táhla ho nahoru. Sára ji sledovala s rostoucím zájmem. Obzvláště jak její dlaň začala žhnout zlatavou září, která se přenášela na Jacobovu hruď. Z nějakého důvodu jí to přišlo povědomé a odněkud známé. Oči měla doširoka otevřené údivem a také se dočkala. Jacob otevřel po dlouhé době oči. Zhluboka se nadechl a začal pomalinku vnímat své okolí. V tu chvíli záře pohasla a Tasha se nenápadně odtáhla ohlížejíc se, zda ji někdo neviděl. Samozřejmě viděl. Uvědomila si s úsměškem, že je marné něco zakrýt, obzvláště když je Karen Markusová poblíž. Stála tam nad nimi, ruce složené na prsou a ve tváři kyselý výraz.

„Už jsi skončila, Tasho?“ zeptala se navenek klidně.

„Myslím, že ano…,“ odtušila dotázaná s nevinným výrazem ve tváři.

„Když jsem mluvila o tom, že máš rozvíjet své mentální schopnosti, tak jsem určitě nemyslela, že máš léčit moje pacienty za mými zády!“ odtušila lékařka sardonicky.

„Říkala jsi přeci pod odborným dohledem,“ bránila se Tasha okamžitě.

„Ano, říkala, ovšem…,“

„Můžete se přestat hádat?“ přerušila je Sára nedůtklivě. Rychlý sled událostí způsobil, že překonala uklidňující prostředky a zase plně vnímala dění kolem sebe.

„Nehýbej se!“ zarazila doktorka ihned Jacoba, který chtěl během slovní přestřelky vstát. „A vy dvě laskavě odejděte, ať se mu mohu věnovat a zjistit, jestli tvé experimenty nezanechaly nějaké následky!“ zavrčela na obě blondýnky, svoji nadřízenou obzvlášť. V ruce už držela trimetr a kontrolovala, zda je všechno v pořádku. Nenašla nic, co by nasvědčovalo opaku, takže se uklidnila.

„Co se vlastně stalo?“ zajímal se Jacob, když mu ticho přišlo moc dlouhé. „Poslední, co si pamatuji, je, jak nám na palubě šest vypadla podpora života.“

„Zdá se, že všechno je v pořádku. Kromě té ruky, na ní budu muset ještě provést regenerativní terapii, ale to počká. Beztak tu nemám potřebné vybavení k provedení zákroku.“

„Aha…,“ hlesnul slabě nechápaje o čem mluví. Až do okamžiku, kdy zjistil, že pravou rukou nemůže pohnout.

Právě tento okamžik si kapitán Janewayová vybrala pro vstup na ošetřovnu. Prováděla s prvním důstojníkem obhlídku lodi. Mezitím se na palubu přesunul další kontingent koloniálních inženýrů a dalšího personálu včetně tolik potřebných zásob. Voyager byl zpola nefunkční, odkázaný pouze na místní systémy, jež byly propojené zvlášť, odkázané na lokální ovládání. Jakmile byli v bezpečné vzdálenosti od anomálie, vrhli se s vervou do práce. K údivu, a to nejen jejímu, obsahovala jedna bedna i koloniální pulsní pušky. Jak jí vysvětlil poručík Hawe, mají být připraveni na všechno. Nebylo jich mnoho, ale pro Tuvokův bezpečnostní oddíl stačily. Krátce jim vysvětlil, jak se s nimi zachází, a takhle to pokračovalo dál. Zahájili na Voyageru opravy, jako by šlo o jejich vlastní loď. Nejprve nechápala přesně, proč jim tak důvěřují, než uviděla ji.

Velitelku Koloniální expedice nešlo přehlédnout mezi jejími lidmi. Jako jediná měla blond vlasy a vypadala mnohem více lidsky než ostatní. Tři druhy představující Novou Kolonii měly podobnost s lidmi více než patrnou, ale existovaly rozdíly spíše v jejich fyziologii než samotném vzhledu. Podobně jako mezi Vulkánci a lidmi. Navíc měla blondýnka sedm insignií na klopě uniformy, takže musela mít zákonitě vysokou hodnost. Právě si o něčem povídala se Sárou a Kathryn se při pohledu na ty dvě nemohla neusmát. Byly si totiž hodně podobné. Stejně vysoké, stejné oči i vlasy, dokonce jejich sestřih. Pokud by od Tuvoka nevěděla, že je velitelkou koloniální expedice, tak by ji určitě považovala za Sářinu starší sestru. Navíc vše nasvědčovalo tomu, že si dobře rozumí, přestože se vidí poprvé.

„Předpokládám, že vy budete major Kronesová?“ oslovila ji jako první kapitán Voyageru.

„Ano,“ přitakala Tasha, neboť nevěděla, co říct, aniž by musela něco vysvětlovat, do čehož se jí ani v nejmenším nechtělo.

„Ještě jsem neměla příležitost poděkovat vám za všechno, co jste pro Voyager udělali.“

„To je to nejmenší,“ pokrčila lehce rameny.

„Opravdu?“ podivila se Kathryn lehce. „Podle Tuvoka je tohle všechno větší část vaši zásob.“

„Máme poblíž základnu, kde si doplníme zásoby. Což vy o sobě říci nemůžete,“ odtušila Tasha s jistou nenuceností.

„Slyšela jsem o ní,“ přikývla Kathryn. Tohle byl sice logický argument, ale něco nebylo úplně v pořádku. Vypadalo to spíš jako úmyslné zlehčování situace.

„Jakmile najdeme piráty, tak se postarám, abyste dostali zpátky všechno, co vám ukradli,“ pronesla Tasha pevně. Sevřela více rty, aby nedodala, co s nimi hodlá udělat ona. Zatím se jí v mysli vynořovala jedna vražednější myšlenka za druhou.

„Slyšela jsem, že hodláte zorganizovat pátrací operaci,“ nadhodila Janewayová téma, o němž věděla už od Tuvoka. Velitelka koloniální lodi se tím ani příliš netajila.

„Ano, mám to v plánu,“ učinila major souhlasné gesto, i když opět trochu neochotně. „Na základně 51 je silná koloniální hlídka, navíc nedávno posílená speciálně vyčleněnými eskadrami Koloniální expedice. Před Novou Kolonií se nikde neschovají!“ sevřela ruku v pěst, čímž podtrhla svůj postoj k celé záležitosti. Nepřekousla drzost, s jakou piráti málem vyřadili pýchu Nové Kolonie i se všemi na palubě.

„Pokud vím, tak vás také okradli, že?“ Kathryn tu otázku položila spíše konverzačně než s úmyslem vyzvídat. Jednoduše si dala dvě a dvě dohromady.

„Jak tohle víte?“ trhla sebou Tasha při otázce. Doufala, že tuhle skutečnost dokáže nějak utajit, aby Nová Kolonie neztratila na vážnosti, když je nějací piráti bezostyšně okradli.

„Mám na palubě vyslance Woronů. Má informace, které vás určitě budou zajímat.“

„Pak se s ním musím co nejdříve sejít!“ Tasha ukázala rukou směrem ke dveřím. Byla zvyklá neodkládat podobné záležitosti na později. Navíc, pokud někdo měl informace o hledaných pirátech, potom nehodlala ztrácet čas. Čím dříve bude mít nové zprávy, tím lépe pro další dění. Možná se konečně pohnou kupředu. Zatím stále nevěděla, kde začít hledání. Nevýhoda vesmíru, který jako na potvoru musel být tak rozlehlý, pomyslela si sarkasticky.

Kapitánův deník, dodatek.

„Po dvou dnech s pomocí Nové Kolonie je Voyager znovu schopen letu warpem. Nikdy bych nevěřila tomu, že je to možné, ale koloniální inženýři dokázali Voyager nejenom opravit, ale soudě podle nových specifikací i podstatně vylepšit. Většina systémů je znovu v provozu, včetně ošetřovny, kde se náš Doktor snaží proniknout do jejich medicíny. Po dlouhé době, co byl spuštěný, se podařilo jeho program znovu vložit do databáze ošetřovny. Přesto část lékařského týmu zůstává, aby mu asistovali. Ačkoliv o tom, kdo komu asistuje, by se dalo diskutovat,“ neubránila se Kathryn úsměvu, než pokračovala dál. „Dokonce máme i maskování, což je i pro mě samotnou velká novinka. Jde o systém, který se nepodobá ničemu, co jsem dosud viděla u Romulanů, Klingonů či dalších ras doma v Alfa kvadrantu. Jak sami říkají, jde o dočasné úpravy, než najdou piráty, kteří přepadli nejenom nás a loď majora Kronesové, ale i další koloniální lodě. Možná kvůli tomu namontovali na Voyager i další přídavné zbraně a doplnili prázdné zásobníky fotonových torpéd, a to hned na čtyřnásobek jejich počtu. Těžko bych mohla vyjmenovat, co jejich inženýři stihli udělat. Hlavně díky jejich specialistce jménem Leitha.“

Kapitán na krátký okamžik zastavila záznam, aby si připomněla první setkání s koloniálním specialistou. Víc vlastně až do prvního setkání nevěděla. Koloniální inženýři důkladně prozkoumali stav Voyageru a v prvních okamžicích si nevěděli rady. Teprve po dvou hodinách jeden jejich specialista nalezl optimální řešení. Konečně také mohla poznat osobně kapitána Tolkina, který koordinoval veškerou činnost, zatímco jeho nadřízená vedla dlouhý rozhovor s woronským vyslancem. Vešel v doprovodu Tuvoka do její kanceláře a ona si nemohla nepovšimnout jisté podoby mezi nimi. Ne přímo fyzické podoby či barvy pleti, Tuvok měl na Vulkánce nezvykle tmavou pleť, ale spíš něco ve způsobu, jakým se tvářili, typicky vulkánsky. Chartocký kapitán skutečně vypadal na první pohled jako Vulkánec, včetně špičatých boltců, i když ne tak výrazných. Za nimi vešel ještě někdo. Muselo jít o specialistu, o němž slyšela, že má plán, jak Voyager znovu zprovoznit, a to během dvou dnů. Musela přiznat jisté překvapení, když specialistu uviděla, a zjistila, že někdo celou dobu úmyslně mlžil. Mezi Tuvokem a Tolkinem se objevila ona specialistka, tudíž si ihned trochu opravila původní mínění.

„Kapitáne Janewayová,“ začal jako první mluvit Tolkin. „Tohle je naše specialistka Leitha,“ představil členku své posádky.

„Moc mě těší,“ odpověděla co nejsrdečněji a potřásla si s ní rukou. Skoro toho zalitovala, protože chaocká žena měla silný stisk. Omluvně se usmála, neboť si neuvědomila, že její odměřený stisk není až tak odměřený, jak se domnívala. Kathryn proto hned pokračovala, nevšímajíc si toho. „Takže vy říkáte, že dokážete moji loď plně zprovoznit za dva dny?“

„Přesně tak,“ přisvědčila Leitha bez zaváhání.

„Předpokládám, že jste viděla, co nám piráti udělali?“

„Ano, viděla,“ kývla znovu na souhlas a dodala: „Nemám ráda, když někdo zneužívá moji práci!“

„Prosím?“ Teď bylo na kapitánovi Voyageru, aby překvapeně zamrkala.

„Nanité, které použili, patřili k mému poslednímu výzkumu!“ Sevřela pevněji rty, aby při vzpomínce na ukradený výzkum nevybuchla. „A ti samí nanité, jen mnohem lepší, vyčistí zbylé systémy a vytvoří nové rozvody a vedení. Podle mých výpočtů budou potřebovat asi tak třicet hodin a dalších deset, dvanáct hodin zabere napojení na jednotlivé neurální uzly, které nahradí vaše gelové baterie a propojí se s hlavním jádrem počítače.“

„Zatím poletíme dál warpem jedna, abychom neztráceli čas,“ přidal Tolkin.

„Opravte mě, jestli se mýlím, ale to magnetické pole narušuje všechny systémy na palubách jedna až tři.“

„S tímto problémem už jsme si poradili a vytvořili tlumící pole. Navíc koloniální technologie je vůči těmto magnetickým vlivům imunní. Budete mít svůj můstek plně funkční a spojený se zbytkem lodi,“ ujišťoval ji Tolkin.

„Tuvoku?“ obrátila se na Vulkánce o názor.

„Ty plány vypadají slibně,“ zhodnotil situaci jednoduše a věcně.

„Je to na vás, kapitáne,“ promluvil znovu Tolkin. „Warpem jedna dorazíme na základnu 51 za pár týdnů a ani tam neprovedou potřebné opravy rychleji.“

„Tak dobrá,“ souhlasila nakonec.

Za pár hodin zjistila, jak moc dobře udělala. Můstek znovu ožil, takže mohla do své pracovny. Znovu přešli na warp, takže z okna viděla protáhlé hvězdy, ačkoliv jich bylo méně než při rychlostech, na něž byla zvyklá. Warp jedna byla zatraceně pomalá rychlost pro průzkumnou loď. Dokonce i ve vleku. Jenomže nanité se vskutku činili a ona je mohla sledovat při práci. Leitha jí ponechala plný přístup k veškerým změnám a úpravám, které na lodi udělala. Bylo to úžasné. Ještě teď, když dokončili svou práci a Voyager mohl konečně letět na vlastní pohon, žasla. Znovu se vrátila k záznamu do osobního deníku.

„Nutno přiznat, že nalezení pirátů berou velice osobně, možná taky proto, že tak bezostyšně okradli jejich vlajkovou loď. Zatím mohu jen doufat, že Sedmá je stále ještě naživu. Ovšem podle toho, co mi řekl Soo, se obávám toho, co s ní mohli udělat. Je více než zřejmé, k čemu ji chtějí, neboť ona jediná ví hodně o Borzích. Čekám, že během hodiny budeme schopní doletět na koloniální základnu 51, kde by měla být Koloniální hlídka, která s větším množstvím lodí započne pátrání.“

Kathryn Janewayová ukončila záznam do osobního deníku a přešla k jídelnímu automatu pro šálek kávy. Nebylo to úplně ono. V Nové Kolonii neměli ani potuchy o kávě, proto měla odlišnou chuť, než na jakou byla zvyklá. Alespoň že pochopili, co znamená káva, ačkoliv to jejich hlavní lékařka prohlásila za neefektivní a nezdravé. Kdyby neviděla věci s odstupem, dospěla by k závěru, že jde o loď ovládanou Vulkánci. Chartokové a Vulkánci si určitě mohli potřást pravicí, neboť si byli hodně podobní. Alespoň soudě podle Tuvokovy reakce, která byla sice sotva patrná, ale každopádně byl setkáním potěšen. Obzvláště s kapitánem Tolkinem našel společnou řeč na intelektuální téma, jímž Vulkánci lezli lidem tolik na nervy. Zjevně nebyl jediný, kdo zde narazil na spřízněnou duši. Ano, nešlo nepostřehnout sourozenecký dvojlístek Carterových. Za ty dva dny strávili na palubě koloniální lodi hodně času. Nejprve kvůli Jacobově ruce, později si našli další a další důvody proč zůstávat.

Kapitán Voyageru do toho nezasahovala. Pochopila už dávno, že tihle dva jsou prostě něčím zvláštní. Kromě toho problémy doslova přitahovali. Nejraději by si s nimi pořádně promluvila, ale nemohla jim nepřiznat jisté zásluhy. Nebýt jich a toho modifikovaného EMP výboje do systémů Voyageru, tak by zde nejspíš nebyli. Vlastně, když už o tom tak uvažovala, kdykoliv si s nimi chtěla vážně pohovořit, tak se něco stalo. Posledně to byla nehoda ve sprše a předtím další a další naléhavější problémy. Byla to opravdu jenom náhoda? A odkud je znala velitelka koloniální expedice? Respektive, proč tolika lidem připadají povědomí? Dokonce i rase, kterou lidé nikdy předtím nepotkali. Nemohli potkat. Příliš mnoho otázek a záhad. Tohle už bylo divné víc než dost. Učinila si poznámku, že musí téhle záhadě přijít na kloub. Možná když najde potřebné spojitosti, celá záležitost začne konečně dávat smysl.

Nyní bylo třeba se soustředit na jiné záležitosti. Konečně mohli přejít na vlastní pohon. Posádka včetně těch dvou už byla na místě, takže zbývalo provést odpojení od Koloniální lodi a letět vedle nich na jejich základnu. Samozřejmě tam mohli doletět i ve stávajícím seskupení, ovšem pokud poletí vlastní silou, tak vytáhnou v pohodě warp devět a budou u cíle podstatně dříve. Naposledy pohlédla na hodiny. Podle plánu mělo dojít k počáteční fázi odpojení asi za deset minut. Dost času na poslední kávu. Vypila ji poměrně rychle, neboť neměla tu chuť, na niž byla zvyklá. Navíc obsahovala cosi zdravého, o čem raději nechtěla slyšet. Vzala kabát uniformy a vyrazila ze své pracovny na můstek.

Následuje:
Kapitola 19