Konspirace 2

Obsah

• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13
• Kapitola 14
• Kapitola 15
• Kapitola 16
• Kapitola 17
• Kapitola 18
• Kapitola 19
• Kapitola 20
• Kapitola 21
• Kapitola 22
• Kapitola 23
• Kapitola 24
• Kapitola 25
• Kapitola 26
• Kapitola 27
• Kapitola 28
• Kapitola 29
• Kapitola 30
• Kapitola 31
• Kapitola 32
• Kapitola 33
• Kapitola 34
• Kapitola 35
• Kapitola 36

Kapitola 16

USS Voyager. Hvězdné datum 52861,278 (10.11.2375 – 8:00)

Od okamžiku, kdy hvězdná loď Voyager zůstala napůl vyřazená v oblasti narušeného subprostoru, uplynulo přes třicet hodin. Jeden člen posádky zmizel a kapitán Janewayová raději nechtěla přemýšlet, co piráti hodlají se Sedmou provést. Všechno, co řekl Soo, sedělo. Snažila si zcela upřímně říci, zda by ho poslouchala, kdyby začal říkat to, proč ji minulou noc vzbudil. Woronové je využili a jenom díky zázračnému zásahu dvojice praporčíků na šesté palubě neskončili jako šestnáctá oběť pirátů. Navíc narušení subprostoru znemožňovalo dosáhnout stabilní warp reakce. I kdyby bylo možné warp motory použít, bez hlavního počítače by se stejně nikam nehnuli. Zatím zůstávalo prioritou dostat se alespoň ze sektoru. Na plný impuls poletí skoro deset dní, než budou venku. Do té doby snad něco vymyslí. Možná vymyslí, ale realizace může být mnohem horší. Piráti zcela bezostyšně sebrali základní součásti Voyageru. Nepočítaje všechno ve skladech. Všechny zbraně, dokonce i torpéda, hydroponická laboratoř byla prázdná, v podstatě celou ošetřovnu, veškeré zásoby deuteria a také dilithium. Měli pouze tolik dilithia, kolik zůstalo v jádru. I kdyby nahodili zázrakem motory a obešli chybějící hlavní počítač, jejich let by byl krátký.

Kathryn si povzdechla. Mohlo to dopadnout mnohem hůř. Procházela po provizorní ošetřovně doprovázená Chakotayem. První důstojník se snažil tvářit optimisticky, ale nebylo příliš mnoho důvodů k optimismu. Vlastně přemýšlel, jak sdělí kapitánovi další špatné zprávy. Na ošetřovně se momentálně nacházelo asi tucet členů posádky, ale pouze jeden pacient ve vážném stavu. Většinu ostatních případů Doktor provizorně ošetřil s použitím nouzových lékárniček. Jako by však smrt Jacoba Cartera stále vyhledávala. Jeho sestra seděla vedle jeho lůžka a nic blonďatou praporčici nepřesvědčilo, aby se od něj hnula od okamžiku, kdy se plně zotavila z nedostatku kyslíku na šesté palubě. Nad tím vším stál Doktor. Ještě nikdy neviděli PZH takhle běsnit. Jen díky tomu, že Sooa napadlo, že piráti zkusí ukrást všechno, co budou moci, přikázala kapitán, aby přehrál svůj program do mobilního emitoru a od té doby byl spuštěný. Zmizení veškerého vybavení ošetřovny, nepočítaje prázdnou lékařskou databázi, bylo pilulkou, kterou nějak nedokázal překousnout. Od té doby improvizoval, a jelikož jeho program neobsahoval všechny informace a lékařská databáze byla pryč, tak ani nebylo divu, že má hodně špatnou náladu.

„Jak to s ním vypadá, Doktore?“ zeptala se Kathryn jako první.

„Sám nevím,“ pokrčil rameny. „Zřejmě upadl do komatu, ale bez řádného vybavení vám mnoho neřeknu.“

„A co ona?“

„Nevzala to moc dobře, kapitáne. Upadla do stavu apatie, ale na to existuje lék. Ovšem co se týče praporčíka Cartera, tak opravdu nevím. Třeba se probudí, nebo taky ne,“ rozhodil bezradně rukama. „Pokud dokážeme kontaktovat Novou Kolonii, potom oni mohou mít potřebné lékařské vybavení a budou pro něj moci udělat mnohem víc,“ řekl Doktor s nadějí v hlase.

„V tom máte pravdu,“ přikývla nepřítomně.

„Kapitáne, nejsem inženýr, ale myslím, že zranění takového rozsahu nemohla způsobit gelová baterie,“ vynesl konečně na povrch další špatnou zprávu. Jako by jich nebylo dost.

„Rozumím,“ přikývla podruhé. „Udělejte, co můžete. Já zkusím nějak zaměstnat Sáru.“

„Hodně štěstí,“ popřál Doktor.

Kathryn se pořádně nadechla. Tohle nebude ani trochu jednoduché. Navíc Chakotay držel za zády padd a určitě nešlo o dobré zprávy. Spíš naopak. Oddalovala je, ale nemohla před nimi utíkat věčně. Ne, jako kapitán Voyageru znala své povinnosti. Chakotay zatím mlčel. Nejspíš čekal, až bude vhodný okamžik. Udělala první dva kroky směrem k Sáře, když zatútal komunikační odznak.

„Můstek kapitánovi!“ Tuvokův hlas zněl klidně a nevzrušeně jako vždy, ale přesto v něm mohla zachytit nepatrnou známku napětí.

„Ano, Tuvoku?“

„Senzory zachycují loď. Právě se odmaskovala přímo před námi. Letí naším směrem.“

„Rozumím. Jdu tam.“

Povzdechla si. Tohle bude muset počkat. Nebylo dobré odkládat záležitost podobného charakteru. Možná konečně dobrá zpráva, ale spíš čekala tu horší, když s Chakotayem za zády utíkala k nejbližšímu výtahu. Na můstek dorazila během necelé minuty. Zamířila rovnou k taktické stanici, ale při nefunkčnosti senzorů mohla vše stejně dobře vidět na hlavní obrazovce. Při pohledu na přilétající loď pocítila naději.

„Hlášení, Tuvoku! Je tohle to, co si myslím?“ zeptala se Vulkánce čekajíc, zda potvrdí její domněnku.

„Senzory nepracují příliš přesně, ale evidentně jde o Koloniální loď. Dokonce bych si troufnul tvrdit, podle velikosti a tvaru, že jde o jejich vlajkovou loď,“ připustil.

„To není možné. Oni ji přeci zničili,“ vydechl Soo, který trávil na můstku hodně času a pro něhož tato informace znamenala šok. Jeho mise se měla naplnit dříve, než vůbec čekal. Nemohl uvěřit, že to bude až tak snadné. Nakonec Nová Kolonie nezůstala své pověsti nic dlužná.

„Možná je nevyřadili úplně jako nás,“ namítnul Chakotay.

„Ne,“ zavrtěl Soo rezolutně hlavou. „V té zprávě bylo jasně řečeno, že cíl byl zcela vyřazen.“

„Mohli podcenit množství sekundárních systémů Oko 7Z,“ nadhodil první důstojník jednu z nabízejících se možností.

„Možná,“ připustil vyslanec a začal přemýšlet. Novou Kolonii předcházela pověst profesionality, takže možná opravdu mohli přežít vyřazení své lodi.

„Volejte je, Tuvoku!“ obrátila se kapitán na taktického důstojníka zcela automaticky.

„Kapitáne, naše komunikace zde nefunguje, kvůli subprostorovému rušení,“ připomněl Vulkánec zjevný fakt, který přehlédla.

„Tak zkuste rádiový signál, morseovku, cokoliv, co není závislé…,“ začala mluvit, ale nedostala se k tomu větu dokončit.

„Další kontakt!“ přerušil Tuvok její snahu.

„Cože?“ pohlédla na něj ostře. Najednou se to tu hemží loděmi? Otočila se zpátky k hlavní obrazovce a byla by raději, kdyby se neotočila.

„Plavidlo o tvaru krychle. Velikost…,“ začal Tuvok hlásit, co všechno dokázal ze senzorů vyčíst, ale ona ho neposlouchala. Jako fascinovaná popošla dopředu, stále neschopná tomu uvěřit.

„Za jak dlouho doletí k nám?“ zeptal se Chakotay místo ní.

„Budou zde během dvaceti minut stávající rychlostí,“ vyčetl Tuvok z taktické stanice. „Koloniální loď za pět minut.“

„Možná až budou blíž, mohli bychom navázat spojení pomocí rádiového vysílání,“ navrhnul Harry Kim.

„Udržují kurz směrem k nám. Nejspíš se s námi hodlají setkat.“

„Mohli by Voyager vzít do vleku nebo přesunout posádku na svou palubu a odletět. Jejich loď je podle všeho rychlejší než borgská krychle,“ odhadoval Vulkánec jejich záměry.

„Možná ano, ale nevíme, co mají za lubem. Snažte se s nimi nějak navázat spojení. Jakkoliv!“ Učinila gesto, že nezáleží na tom, jestli to bude odpovídat standardům Federace nebo ne.

„Možná to nebude ani třeba. Zdá se, že nás volají,“ promluvil Tuvok po chvilce ticha.

„Co máte, Tuvoku?“ udělala Kathryn dva kroky směrem k taktické stanici.

„Jde o krátkou zprávu,“ zamračil se lehce.

„Pusťte ji.“

„Nemá zvukový ani obrazový signál.“

„Tak co tedy obsahuje?“

„Převeďte velení do strojovny a evakuujte paluby jedna až tři,“ přečetl zprávu. Lehce nazdvižené obočí dávalo přinejmenším najevo údiv.

„Co se nám snaží říct?“

„Myslím, že mám vysvětlení, kapitáne,“ připomněl se Harry sledující údaje ze senzorů krátkého dosahu.

„Ano, Harry?“

„Magnetizují trup. Systémy na palubách jedna až tři začínají selhávat. Včetně podpory života.“

„Chápu,“ přikývla na souhlas. Klepla na komunikační odznak. „Mluví kapitán! Pro všechny! Evakuujte paluby jedna až tři.“

„Jdeme,“ pokynula všem na můstku směrem k turbovýtahu. Nemusela ani předávat velení do strojovny, jak bývalo v podobných případech zvykem. Bez hlavního počítače šlo veskrze o akademickou záležitost. Většina systémů stejně pracovala ovládaná ručně ze strojovny. Nyní se jenom kapitán a osádka můstku přesune do místa, které je centrem lodi. Kathryn Janewayová vstoupila jako první dovnitř strojovny. Ve strojovně už bylo dostatečně rušno a nacházela se zde třetina posádky na různých místech, ovládajíc ručně určité části lodi. Za dvacet čtyři hodin odvedli spoustu práce. Vynalézavost B’Elanny Torresové byla neuvěřitelná. Nejspíš by dokázala uvést loď do chodu i bez gelových baterií a hlavního počítače. Jenomže statistika byla až příliš jasná. Ocitli se více méně na suchu, jen s minimálním množstvím zásob. Naštěstí jim přišla pomoc skutečně za pět minut dvanáct.

„Hlášení, B’Elanno!“ dožadovala se kapitán odpovědí, sotva se dostala dostatečně blízko.

„Nevím, co přesně zamýšlejí, ale magnetizují trup. Podle senzorů a venkovních záběrů na nás hodlají přistát.“ Prudký otřes celou lodí jenom podtrhnul její slova.

„Možná nás chtějí vzít do vleku,“ ozval se Harry se svou teorií, o níž přemýšlel celou cestu výtahem do strojovny.

„Možná ano, ale podle všeho Koloniální technologie obsahuje vlečný paprsek a to se mi zdá dostatečně jednoduché, než aby zkoušeli prostě přisát se k trupu.“

„A co když jejich vlečný paprsek nemá takový výkon, aby nás odtáhli pryč?“ oponoval černovlasý praporčík okamžitě.

„Harry,“ odvětila B’Elanna trpělivě. „Ta loď je třikrát větší než Voyager. Při jejich technologii, která je zhruba na naší úrovni a spíš vyšší, musejí mít i výkonnější vlečné paprsky.“

„Zapomínáš, že i oni se stali obětí těch pirátů. Co když jim nefungují některé systémy? Třeba vlečný paprsek není nejdůležitější součástí lodi. Bez něj se může loď klidně obejít a letět dál,“ nenechal se jen tak odbýt.

„Snad ano. Každopádně se nás snaží pevně zahákovat. Magnetické pole je tak silné, že prosakuje přes dvě paluby a narušuje trup.“

„Všechno nasvědčuje tomu, že nás chtějí odvléct pryč,“ souhlasila kapitán.

„Otázkou je kam pryč. Mohou obsadit celou loď. Jakmile se dostanou z dosahu Borgů, budeme jim vydáni na milost,“ nechal se slyšet Tuvok.

„Proč by to dělali?“ nechápal Harry. „Přeci nám už jednou chtěli pomoci.“

„Zničení jejich sesterské lodi si mohli vyložit jako důsledek pomoci Voyageru. Proto jejich reakce řekněme nemusí být přátelská,“ hodnotil Vulkánec situaci ze zcela nezaujatého hlediska.

„Pořád to bude lepší než se nechat asimilovat Borgy,“ promluvila Kathryn do diskuse.

„S tím nelze nesouhlasit,“ přidal se i Chakotay.

„Hotovo, zahákovali nás,“ ozvala se zase Torresová sledující pečlivě monitor před sebou. Použila přirovnání, jež se v dané chvíli zdálo příhodné. Nic podobného zatím nezažila. Kromě okamžiku, kdy Vidiiané obsadili siamské dvojče Voyageru. V té chvíli Voyager zahákovali a obsadili, než kapitán Janewayová nechala loď zničit.

„Táhnou nás pryč, kurs 0-2-5 na 0-1-3,“ doplnil vedle stojící Carey. „Roztahují ochranný štít i kolem Voyageru.“

„Začínáme pomalu zrychlovat,“ potvrdila B’Elanna.

„Zaznamenávám zvýšené pnutí trupu, ale stále je v bezpečných hodnotách,“ přidal znovu její zástupce Carey. „Nabíráme rychlost, ovšem problém je, že Borgové nás dostihnou mnohem dřív.“

„Odpalují torpéda!“ Nebylo nutné to ani konstatovat, neboť upravená konzole jasně indikovala kolem dvaceti střel vypálených směrem k Borgům.

Nadešel souboj, který se odehrál během následujících několika minut. Borgský vlečný paprsek se začal přizpůsobovat stále se měnícímu vektoru Koloniálních štítů a vypadalo to, že neuniknou. Sice se jim vzdalovali, ale velice zvolna. Navíc vlečný paprsek, přestože je nezachytil, dokázal alespoň Koloniální vlajkovou loď zpomalit. Nakonec přišlo to, co muselo přijít. Přizpůsobili se jejich štítům a srovnali rychlost. Silné koloniální motory kladly odpor, nepočítaje stálou snahu uvolnit se. Bezvýsledně. Až do okamžiku, kdy se loď trochu naklonila a čtveřice zadních phaserových bank doplněná o ionizátory udeřila do jednoho bodu. Borgské štíty sice poklesly, ale ne dost, aby se podařilo je prorazit. Což, jak se ukázalo, ani nebylo úmyslem. Vzápětí vylétlo celkem dvanáct torpéd. Polovinu z nich zastavily štíty, ale druhá polovina prošla skrz a borgská loď se prudce otřásla pod tím úderem.

„Vlečný paprsek je pryč, osvobozujeme se!“ zajásal Carey.

„Borgové zpomalují. Ten poslední zásah s nimi musel pořádně zamávat.“

„Znovu zkouší vlečný paprsek!“

„Štíty drží, unikáme jim!“ zaradoval se Harry, který B’Elanně a Careymu asistoval u konzole. „Mimo dosah budeme během dvaceti vteřin.“

„Volají nás,“ obrátila se Torresová na kapitána. Přesně po dvaceti vteřinách, co nebyli v ohrožení, se Koloniální loď ozvala. Skoro jako by v tom byl záměr.

„Pusťte to, B’Elanno,“ kývla Kathryn na inženýrku.

„Tady kapitán Tolkin z Koloniální lodě Oko 7Z,“ zazněl hlas a na obrazovce se objevila tvář kapitána vlajkové lodi. Vstal ze svého křesla a popošel blíž v potemnělém můstku, aby ho lépe viděli, než pokračoval. „Zdá se, že jsme z toho konečně venku. Jak si stojíte u vás? Potrvá ještě pár hodin, než opustíme sektor, ale jsme připraveni pomoci vám, pokud máte nějaký opravdu naléhavý problém. Momentálně tu máme trochu rušno, ale s tím si poradíme.“

„Zatím se nějak držíme, ale hodila by se nám lékařská pomoc. Máme tu několik zraněných vyžadující lékařskou péči a celý obsah ošetřovny je pryč.“

„Rozumím. Lékařský tým se přesune na vaši ošetřovnu……ěhem několika…inut.“

„Ztrácíme váš signál!“

„Víc toho není,“ zavrtěla B’Elanna hlavou.

„Tuvoku, jděte na ošetřovnu.“

Šéf bezpečnosti jenom kývnul a v doprovodu dalších dvou lidí od bezpečnosti odkráčel ze strojovny v jedenáctém patře. Turbovýtahem dojel do pátého, kde byla ošetřovna. Předtím stihnul stručně informovat Doktora. Lékařský tým z Oko 7Z se zhmotnil, sotva vstoupili na ošetřovnu. Transportní paprsek trval o něco déle. Nakonec se čtveřice zdravotníků zhmotnila. Podle uniforem bylo jasné, kdo tady velí. Doktorka Karen Markusová si s pobavením prohlédla PZH. Krátký pohled věnovala Tuvokovi a lehce nazdvihnuté obočí odpovídalo přesně tomu vulkánskému. Poté konečně věnovala pozornost pacientům a přes Doktorovu snahu přeuspořádala ošetřovnu podle svého. Dala mu víc než jasně najevo, aby se tady nepletl. Nikdo jí nemusel říkat, kdo je tím vážně zraněným pacientem. Našla ho téměř automaticky. Gestem pokynula své kolegyni a Krystal jemně odtáhla Sáru. Než si cokoliv uvědomila, píchla jí nějaký uklidňují prostředek, aby zabránila reakci, kterou z ní cítila.

Poté kývla Doktorovi, ať ji vezme stranou. Chtěl protestovat, ale ona na něj nedbala. Místo toho už vytáhla svůj lékařský trimetr a skenovala jejího bratra. Čekala na pokyn hlavní lékařky, aby začala z kufříku vytahovat náčiní. Během další minuty měly připravené funkční biolůžko i s lékařským panelem. Bez prodlev zahájila operaci a bylo patrné, že zdravotnický tým je opravdu sehraný. Nikdo se ji neodvažoval rušit, neboť bylo jasné, že by jakékoliv vyrušení mohlo mít neblahé následky. Dokonce i Doktor, přestože zůstával stranou, zvědavě sledoval, jak si počínají. Koloniální lékařská technologie byla v mnoha ohledech odlišná, ale základní aspekty víceméně odpovídaly federálním standardům. Poté, co úspěšně dokončili operaci, zkontroloval vše svým trikordérem a musel uznat, že odvedli dobrou práci. Doktorka Markusová jako by teprve teď věnovala pozornost okolí. Její tým stihnul ošetřit všechny ostatní lehčí případy. Poprvé pohledem spočinula na Tuvokovi. Lehce nazdvižené obočí na obou stranách mohlo znamenat leccos, ale každopádně šlo o údiv, překvapení.

„Velmi zajímavé,“ vyslala svoji myšlenku.

„Jste telepati,“ konstatoval Tuvok v odpověď.

„Svým způsobem ano. Vždy máme radost, když můžeme potkat zástupce takové významné a vážené rasy,“ odvětila ve vší vážnosti, načež spojení přerušila a upřela pozornost jiným směrem.

Následuje:
Kapitola 17