Strážci řádu 2

Obsah

• Prolog
• Část první – Cesta, kapitola 1 – Náhlý odjezd
• Nečekaný host
• Předehra
• Aliance
• Mise
• Hra na schovávanou
• Odhalení
• Konspirační schůzka
• Ztracená vzpomínka
• Rodinné setkání
• Naslouchání
• Rodinné tajemství
• Napadení
• Po útoku
• Hledání cesty ven
• Poslední fáze
• Admiralita
• Živý svědek
• Část druhá - bojiště Země & Alfa, kapitola 19 – Superšpión
• Okamžik před bouří
• Útok
• Únos
• Nečekané spojenectví
• Únik
• Do neznáma
• Střetnutí
• Tamuli
• Stopy
• Zmizení
• Oběti
• Nápověda
• Znepokojivý nález
• Měsíční základna
• Virus
• Strážce
• Virus
• Úder ze stínů
• Kostky jsou vrženy
• Nepravděpodobné důvody
• Po boji
• Po bouři
• Enterprise
• Část třetí - Obrat; Kapitola 43 – Nabídka
• Diplomatická návštěva
• Tieru 4
• Návrat
• Otázka plánování
• Tajemství Zentieranů
• Dohoda
• Gralgar
• Ztracená Archa
• Strážci řádu
• Důsledky
• Poslední krok
• Návrat domů

Rodinné setkání

USS Titan – o několik hodin později

„Nuže, jste připraven promluvit si s Vaším otcem, kapitáne Arane?“ zeptal se ho muž od rozvědky, když společně vstoupili do zabezpečené oblasti s čtveřicí zadržovacích cel, jinak též známé jako vězení.

„Na tohle asi těžko budu někdy úplně připraven,“ odtušil Bajoran suše.

„Možná Vás třeba nepozná, kdo ví.“

„Nějaké rady, jak mám postupovat?“

„Obezřetně. Netlačte příliš příliš na pilu. Nevnucujte mu za každou cenu svoji verzi. Dejte mu trochu času, aby všechno náležitě pobral. Získejte postupně jeho důvěru.“

„Víte, můj otec byl od začátku proti tomu, abych vstoupil do Hvězdné flotily. Pouze proto, že si myslel, že se tam budu mít mnohem lépe, než doma ho přesvědčilo, abych vstoupil na akademii. Chtěl, abych měl lepší život, který mi nemohl dát. V podmínkách, kde jsem vyrůstal, nebylo zrovna moc prostoru k rozletu a…“

„Vím moc dobře, kde jste vyrůstal, kapitáne,“ přerušil ho plukovník shovívavě. „Nebylo to moc hezké místo předtím a není to moc hezké místo teď.

„Otec se chtěl vrátit zpátky na Bajor, odkud musel během okupace Cardasianů utéct.“

„Což se mu splnilo, poté co Cardasiani opustili Bajor.“

„Otázka zní, komu se to vlastně splnilo.“

„Dotáhl jste to daleko. Dál než jiní Bajorané ve flotile. Jednoho najdete v posádce Titanu, nebo si můžete vzpomenout na podporučíka Ro Larenovou. Ta byla také velice nadějným důstojníkem, ale nakonec se vydala jiným směrem.“

„Možná proto, že moje matka byla člověk, takže nejsem úplně čistokrevný Bajoran.“

„To není podstatné. Podstatné je, čím jste se stal.“

„Možná byste mohl zkusit změnit profesi. Byl by z vás skvělý důstojník pro zvedání morálky,“ odtušil Dar s nádechem pobavení a ironie. Tu část s manipulátorem si nechal pro sebe. Nepotřeboval muže od rozvědky popichovat a také to nebylo příliš zdravé.

„Tyhle věci raději nechávám jiným,“ opáčil s pokrčením ramen. „Každopádně máte volnou ruku. Pokud usoudíte, že ho můžeme bezpečně pustit, klidně ho nechám jít. On je oběť, ne žádný zločinec a sabotér.

Aran Dar se naposledy nadechnul před velkým okamžikem. Ano, čekal na něj netrpělivě poslední dva dny, ale teď, když konečně přišel, tak si nebyl úplně jist, jestli ten krok vlastně udělat chce. Udělal ho. Jak sám zjistil, váhání není vlastností pro kapitána, takže nasadil svůj, co možná nejneutrálnější výraz pokynul muži od bezpečnosti a vstoupil dovnitř věznice. Byly tu celkem čtyři cely, ale pouze jedna z nich byla obývána.

V prvním okamžiku svého otce nepoznal, ale na druhou stranu, ani on na první pohled nepoznal jeho. Sotva uviděl, že vstoupil dovnitř, vstal a měl ve tváři ten důvěrně známý posměšný výraz, který Dar poznal již tolikrát, že si ho nešlo splést. Takže odsud pocházel. Jeho otec býval normálně klidný muž, rozhodně to platilo doma, kde prakticky nezvýšil hlas, ale zato venku už tomu bylo jinak. Hájil své názory a postoje velice halasně.

Nyní byl dalek od toho muže, kterého si pamatoval před dvaceti lety ještě jako kluk. Poslední dva dny strávil prohlížením řady rodinných fotek, ale žádná příliš nepřipomínala jeho otce v současnosti. Vypadal pohuble, tvář měl bledou, jako by celé roky nespatřila světlo slunce, vlasy neupravené, prokvetlé stříbrem a dlouho nečesané. Tvář plnou vrásek, a přestože mu bylo teprve kolem šedesátky, vypadal tak o dobrých deset let starší.

„No, koukám, že tu mám dalšího důležitého oficíra, který na mě chce zkoušet ty svoje triky a přesvědčovat o tom, jak jste ti hodní, kteří mi chtějí pomoct!“ spustil muž z druhé strany silového pole posměšně.

„Nic takového nemám v plánu…“ málem vyslovil to poslední slůvko, kterým by prozradil, kdo je, ale na poslední chvíli se ovládl.

„Takže, co bude? Další výslech? Už jsem řekl všechno, co jsem hodlal říct a…“

„Nikdo tě nebude vyslýchat. Ne pokud nebudeš sám chtít.“

„Tak potom můžeš vyřídit, těm co tohle celé sledují, že já, Aran Shaktan nejsem včerejší a…“ zarazil se a pozorněji se na druhého muže podíval.

„Obávám se, že jsi včerejší, což platí téměř doslova.“

„Dare?“ zarazil se najednou a překvapeně si ho prohlížel. Najednou bylo jeho arogantní chování pryč. „Dare…jsi…jsi to opravdu ty? Nebo je to nějaký další trik, který tu na mě zkouší?“

„Ne, jsem to já.“

„Vypadáš…vypadáš nějak jinak a…“

„Ano, vypadám.“

„Proč máš na sobě tu oficírskou uniformu? Tohle dávají na té akademii absolventům?“

„Akademii Hvězdné flotily jsem absolvoval před patnácti lety.“

„Patnácti lety…“

„Proto ti připadám jiný.“

„Tohle…tohle…je…je…musí být nějaký trik…“

„Žádné triky.“

„Ne…ne, to nemůže být pravda. Já…“

„Možná bude lepší pohlédnout pravdě přímo do očí,“ dostal Dar zajímavý nápad, jak svého otce přesvědčit, že to není žádný trik. Za předpokladu, že jeho paranoia nepřekročila určitou hranici, za níž nepomůže už nic. Nicméně pokud z něj plukovník něco dostal, tak to s ním ještě nemohlo být tak špatné. Poodešel zpátky k druhému bezpečnostnímu poli a pokyn muži od bezpečnosti, aby ho uvolnil.

„Potřebuji zrcadlo,“ řekl prostě.

„Zrcadlo?“ podivil se bezpečák.

„Víte přeci co to je?“

„Jistěže vím…jen…“

„To nemusí být vůbec špatný nápad,“ ozval se plukovník Marcen stojící opodál u jednoho z terminálů.

„Ano pane, hned ho seženu.“

O pár minut později se Dar vracel i se zrcadlem v ruce směrem zpátky k zadržovací cele. Kráčel klidně, volným krokem, nikam nespěchal. Byl si jist, že pečlivě monitorují každý jeho krok a každé slovo. Bylo to pochopitelné, ostatně šlo o vězení.

„Uvolnit silové pole,“ přikázal a modrá bariéra ihned zmizela. Ne neměl strach ze svého otce. Kdyby došlo na věc, určitě by ho dokázal zpacifikovat. Větší obavy mu dělalo, co se s ním a z něj stalo. A hlavně jak bude reagovat.

Reakce byla, alespoň měl pocit taková, jakou očekával. Aran Shaktan pohlédl do zrcadla s výrazem nevíry. Dokonce od něj převzal zrcadlo, aby měl jistotu, že je skutečné. Musel si určitě všimnout i jiných příznaků, ale v cele nebylo žádné zrcadlo, aby si mohl prohlédnout svoji tvář. Teď ji uviděl, a byl to pro něj šok. Rukou si přejížděl po obličeji, po tvářích, čele i nosu, jako by tomu odmítal uvěřit.

„Proboha…“ bylo jediné, co ze sebe dokázal v dané chvíli vydat.

„Jsi starší, než si asi pamatuješ,“ konstatoval Dar suše.

„Jak…jak dlouho…“

„Já nevím,“ pokrčil rameny. „Můžeme to zjistit tím, že si porovnáme vzpomínky.“

„A co Maria a Malkin?“

„Ti jsou v pořádku doma na Bajoru.“

„Na Bajoru? Oni…“

„Ano, okupace Bajoru Cardasiany skončila roku 2369, tedy před dvanácti lety.“

„Vím, že jsme plánovali návrat, pokud to bude možné, ale…“

„Stalo se to. Vrátili jste se na Bajor. Ty, matka i Malkin.“

„Nevzpomínám si na nic takového.“

„Je o tom řada záznamů, ale ve světle současných událostí je patrné, že jsi to nebyl ty, ale nějaký dvojník, který tě nahradil.“

„Dvojník?“

„Kvůli tomu tohle všechno. Kvůli tomu jsi byl zadržen. Našli tě na opuštěném planetoidu v demilitarizované zóně.“

„Cardasiani?“

„Čekaly tam jejich lodě, ale nic nenasvědčuje tomu, že by s tvým zmizením měli něco společného. Podle všeho jsi zmizel dřív, než došlo k ukončení okupace.“

„Kdo jiný by byl něčeho takového schopen než Cardasiani?“

„Někdo mnohem vychytralejší a s mnohem pokročilejší technologií než oni. Navíc Cardasiané teď mají úplně jiné starosti než Bajor.“

„Já…já tomu pořád nerozumím.“

„Byl jsi posledních patnáct let uzavřen v jakési kapsli a celou dobu se ti nejspíš vrtali v hlavě, takže znali všechny tvé myšlenky a na jejich základě vytvořili naprosto přesvědčivý duplikát. Vypadal přesně jako ty, mluvil jako ty, jednal jako ty. Nikdo nepodezříval, že by nemohl být Aran Shaktan.“

„Chceš mi říct, že celou tu dobu co já jsem ležel v nějaké pitomé kóji, napojený na nějaké hadičky a kdo ví co, tak tam byl někdo jiný s mojí ženou, s mým synem v našem…“

„Byla to dokonalá kopie.“

„Ani tys neměl tušení, že to nejsem já?“

„Neměl jsem k tomu příležitost. Poněkud jsme si nesedli do noty, obzvláště poté, co nad Bajorem převzala ochrannou ruku Federace a ještě méně poté, co se Bajor stal členem Federace.“

„Proč? Proč tohle všechno? Nejsem nijak významný. Můj otec měl možná na Bajoru před příchodem Cardasianů jistý vliv, ale…“

„Nikdo tě nepodezříval. Všichni věděli o tvých radikálních názorech a postojích.“

„A co bude teď?“

„Plukovník Marcen si myslí, že jsi oběť, ne zločinec a sabotér.“

„Sabotér?“ odfrknul si posměšně. „Já? Vždyť nemám technické vzdělání, jako ty!“

„Já vím, že ho nemáš, což neznamená, že ho neměl ten druhý.“

„Tohle…tohle…tohle je na mě trochu moc,“ udělal dva kroky zpět a usedl vyčerpaně na postel.

„Pro mě to byl také šok, když mi o tom řekli.“

„Ví o tom už Mara?“

„Ne, zatím ne,“ zavrtěl Dar hlavou. „Ten dvojník zmizel, během přesunu, poté co ho zatkla Bajorská rozvědka. Nikdo ho od té doby neviděl a ty dva muže od rozvědky taktéž nikdo nenašel. Doslova do písmene se po něm slehla zem.“

„Musím jí o tom říct. Musím jí vysvětlit, že…“ prudce vstal pod náhlou myšlenkou.

„Tím akorát všude roztroubíš, že jsi naživu a ohrozíš matku i Malkina!“ zarazil jeho agilitu rychle. „Tihle lidé si nehrají. Už jsem byl svědkem toho, jak dokázali zlikvidovat nepohodlné svědky, lidi, které už nepotřebovali. Kromě toho, mají své špehy všude, na Bajoru, ve Federaci a nejspíš i mezi Cardasiany, podle toho, jak se ometali kolem Menronu.“

„Potom se musím vrátit. Ochránit svou rodinu a…“

„Tahle loď neletí na Bajor, ale z Bajoru.“

„To nevadí. Chytnu jinou loď a…“

„Dokud nechytneme ty, kteří za tím vším stojí, Dokud nenajdeme ty, kteří ti tohle udělali, nebude nikdo z nás v bezpečí. Tebe nevyjímaje.“

„Nemám nejmenší tušení, co jsou zač. Vybavuji si, že ses chystal na závěrečný test v akademii a všechno ostatní…to…to…všechno je jako v mlze a…“

„Jsi důležitý svědek. Možná si nic nevybavuješ, ale už jenom to, že jsi, je důkazem toho, že to není jenom iluze a moje konspirační teorie. Oni existují a také o sobě dali vědět na Bajoru i na Zemi.“

„Co udělali?“

„Chtěli srovnat se zemí Bajorský chrám. I se všemi vedeky a naším novým kajem uvnitř.“

„Proboha…“

„Povedlo se mi tomu zabránit s pomocí Proroků, ale bylo to drahé vítězství.“ Aran Dar pečlivě volil slova, aby neprozradil zbytečně moc detailů z celého střetnutí.

„Tohle všechno, co mi říkáš, je prostě příliš…příliš neuvěřitelné. Já…já…prostě nemohu, tohle…“

„Nemusíš sedět tady v téhle cele.“

„Byl jsem kapánek nervózní a řekl tomu chlápkovi od bezpečnosti pár věcí, které se mu asi moc nelíbily.“

„Hodláš snad ještě dělat další scény?“

„Ne. Asi ne. Nemá cenu chovat se umíněně, když jsem přišel o patnáct let života.“

„V tom případě jim to řekni.“

„Ty myslíš, že mě někdo bude poslouchat?“

„Já tě poslouchám.“

„A já nevěřím Federaci o moc víc, než Cardasianům.“

„Cardasianům nevěříš vůbec.“

„Pravda. Ti chladní a vypočítaví bastardi…“

„Dostali, co si zasloužili. Celá Cardasie skončila v troskách. Doslova do písmene.“

„Dobře jim tak.“

USS Titan - Konferenční místnost

Kapitán William T. Riker hleděl z okna konferenční místnosti. Čekal, až k němu přivedou jejich pasažéra a zachráněného, který se konečně trochu uklidnil. Samozřejmě to mohl pouze předstírat, ale on věřil svému protějšku, kapitánu Aranovi, že svého otce zná lépe, takže pozná, jestli to na ně hraje či nikoliv. Proto tu s ním také byla i jeho žena, lodní poradkyně a osoba schopná posoudit jeho stav. Zatím neříkala nic, pouze seděla mlčky v křesle a on si byl zatraceně jist, že ví na co myslí.

Konečně přišlo zasyčení otevíraných dveří a dovnitř vstoupil jeho šéf bezpečnosti Ranul Kerua, následován Bajoranem, který byl jeho dokonalým protikladem. Oproti osmahlému veliteli bezpečnosti vypadal bledě, přepadle, vrásčitě, vlasy spíše bílé než černé, ale jeho pohled byl jasný a neméně ostražitý. Za ním vstoupil dovnitř plukovník Marcen a kapitán Aran Dar. Tím pádem tu byli všichni. Nenápadně si urovnal uniformu, nasadil neutrální výraz a vykročil jim vstříc.

„Pane Arane, jsem William T. Riker, kapitán této lodi, Titanu,“ uvítal návštěvníka a zkoušel do toho dát trochu srdečnosti, ačkoliv mu to příliš nešlo.

„Kapitáne,“ přijal nabízenou ruku, ale vzápětí pohlédl tázavě na svého syna. Do tváře se mu dostal náznak podezřívavosti a vypadal ostražitěji.

„Předpokládám, že ostatní už znáte, včetně Vašeho syna, který s námi letí na Zemi, podat hlášení radě Federace.“

„Přišel jsem o loď, během obrany Bajoru,“ podal druhý kapitán stručně vysvětlení, proč jsou na jedné lodi dva kapitáni. Tím částečně rozptýlil jeho obavy, ale ne úplně.

„Pane Arane, všichni v této místnosti se shodujeme v tom, že jste obětí dalekosáhlého spiknutí. Nebudu předstírat, že vím, jaké to pro Vás musí být, protože takovou věc si lze jen těžko představit. Každopádně Vás chci ujistit, že nejste náš vězeň. Za předpokladu, že se budete chovat slušně a spořádaně, můžete se pohybovat volně po veřejných částech lodi a dostanete kajutu pro hosty.“

„To co říkáte, zní jistě hezky, kapitáne, ale i když nejsem váš vězeň, stejně mě nehodláte pustit. Nebo se mýlím?“

„Jste důležitý svědek,“ vstoupil do hovoru plukovník Marcen. „Proto jsem rozhodl v zájmu bezpečnosti, že zůstanete zde na Titanu, dokud nedorazíme na Zemi.“

„A pak co?“

„Nu, pak uvidíme, co přijde. Nicméně po dobu trvající krize budete pod naší ochranou.“

„Už jsem Vám řekl, že si nic nepamatuji a…“

„A já Vám to věřím. Stejně jako předtím.“

„Tak co ode mě vlastně chcete?

„Potřebujeme vaši pomoc, pane Arane. Víc než cokoliv jiného.“

„Nevím nic, co by Vám mohlo pomoct. Nemám tušení, kdo mě unesl ani co je to za lidi, ani…“

„Já netvrdím, že ano.“

„Tak proč…“

„Zjednodušeně řečeno, to spojení s Vaším dvojníkem bylo podle našeho průzkumu oboustranné. On měl přístup k vašim myšlenkám a vzpomínkám, ale muselo to fungovat i oboustranně. Jelikož jste nebyl při vědomí, tak jste si toho nebyl vědom, ale určitě to tam bylo a…“

„Aha, takže o tohle Vám jde,“ dovtípil se starší Bajoran a ve tváři mi svitlo pochopení. Pochopení, ale nikoliv nadšení, čemuž se asi nešlo příliš divit.

„Nemusíte to dělat, pokud nechcete. K ničemu Vás nebudu nutit, ale moc by nám to pomohlo najít ty spiklence. Čím dřív je najdeme, tím dříve celou věc uzavřeme a Vy se můžete vrátit konečně domů, na Bajor. Ke své rodině, což je věc, kterou tak moc chcete, nebo ne?“

„Proč bych Vám měl věřit, že mě nebudete zkoušet pitva a hrabat se mi v hlavě jako ti druzí?“

„Nemusíte to dělat, pokud nechcete. Můžete počkat, až budeme na Zemi.“

„Jak do toho všeho zapadá můj syn?“ vyrazil Bajoran po chvilce uvažování protiotázkou.

„Proroci ho nenechali padnout, takže s ním mají své plány. On bude v centru dění až to přijde. Jeden z důvodů proč jsem ho vzal sebou, abych ho měl hezky na očích. A také s ním chtěli osobně mluvit na admiralitě,“ dodal s lehce zlomyslným úsměvem.

„Asi nemám na vybranou, že?“

„Nemusíte nic z toho dělat. Ne dokud jste na mé lodi!“ pronesl Riker pevně.

„No tak potom se do toho dejme, ať to mám rychle za sebou.“

„Nejprve si musíte trochu odpočinout. Vypadáte jako chodící smrt,“ zarazil ho plukovník rychle. „Teprve pak, až budete řádně odpočinutý a způsobilý, můžeme něco dělat. Váš syn byl první, kdo to neurální rozhraní vyzkoušel, takže Vám klidně muže popsat, jaké to vlastně je.

„Počkat? Chcete použít to…“ zpozorněl Bajoranský kapitán při těch slovech.

„Věřte mi. Ta věcička má mnohem širší využití a také je o dost bezpečnější než všechny ostatní postupy. Nehodlám riskovat ničí životy jenom při honbě za informacemi, které mohou, ale nemusí existovat.“

„Dobrá v tom případě, pane Arane budete po doby pobytu na palubě lodi naším hostem,“ vzal si Riker opět slovo. „Nicméně jako kapitán musím dbát na bezpečnost mé lodi a posádky. Věřím tomu, že nebudete dělat nějaké potíže, nicméně jak říká tady plukovník Marcen, jste důležitý svědek, proto Vás budeme držet pod dohledem a před Vaší kajutou bude stát ostraha.“

„Bude Vás pouze doprovázet, kamkoliv budete chtít zavítat, kromě sekcí s omezeným přístupem. Pokud budete cokoliv potřebovat, stačí říct,“ přidal šéf bezpečnosti pečlivě neutrálním hlasem. „Nebo to můžeme udělat po zlém a zbytek cesty na Zemi strávíte v zadržovací cele. Tam budete pod velmi pozorným dohledem.“

„Souhlasím.“

„Mám Vaše slovo, že nebudete dělat problémy?“ zajímal se kapitán Titanu.

„Máte ho mít. Jsem příliš unavený a starý, abych dělal problémy.“

„Dobře. V tom případě doufám, že váš pobyt na Titanu, bude co možná nejpříjemnější.“

Tím celé setkání skončilo. Nyní zbývalo jenom vyhodnotit s jakým úspěchem. Svým způsobem se musel pousmát nad tím, jak celou věc naaranžoval. Bajoran si nejspíš ani nevšimnul, že v křesle sedí jeho žena a pozorně sleduje, co říká.

„Nuže? Co si o našem hostu myslíš?“ obrátil se na ni, jakmile osaměli v zasedací místnosti.

„Rozhodně to není zlomený starý muž.“

„Takže bude dělat problémy?“

„To bych neřekla.“

„A jaký z něj máš pocit?“

„Pozorovala jsem ho, když mluvil s kapitánem Aranem ve vězení,“ začala Deanna rozebírat své dojmy. „Byl rozzlobený, frustrovaný, ale to bylo za daných okolností celkem pochopitelné. Podstatné je, že přítomnost jeho syna na něj mělo a má jakýsi uklidňující účinek. Řekla bych, že mu jednak uvěřil a jednak mu na Darovi záleží.“

„To je dobré vědět.“

„Nicméně pod tím vším klidem to vře, a pokud nebude jeho syn poblíž, nemusí se plně ovládat.“

„Potom je dobře, že je tady, protože nechci nikoho držet ve vězení.“

„Doufám, že to nebude třeba.“

„A co to neurální rozhraní? Fungovalo to?“

„Ano, funguje,“ přisvědčila obratem.

„A kapitán Aran fungoval jako pokusný králík?“ tahle věc pro něj znamenala novinku.

„Myslím, že jsi ještě pořádně nepoznal Sedmou.“

„No, slyšel jsem, že je velice zdatnou náhradou za Data a že si ji Jean-Luc cení, ale...“

„Ona je víc než jenom náhrada za Data.“

„Troufal bych si říct, že jeho nemůže nikdo úplně nahradit.“

„Sedmá je velice zajímavá osobnost.“

„Strávila polovinu života jako Borg.“

„O to lidštější je teď.“

„Směřuješ tím někam?“

„Moje původní naslouchání původně nikam nevedlo. Možná proto, že jsem telepat a jsem si příliš vědoma jejích bariér. Je to jako bych chtěla nahlédnout za zeď. Když vyskočím tak na malý okamžik spatřím co je za zdí, ale je to jenom okamžik. A přesně tohle se děje.“

„Takže někdo kdo není telepat, dokáže víc? Tohle mi chceš naznačit?“

„Spíš mě napadlo, že bychom to zkusili oba současně.“

„Oba dva?“

„Podle doktorky Ogawy je to bezpečné.“

„Kdy to chceš provést?

„Co třeba teď?“

„Teď?“

„Máš snad něco lepšího na práci? Kromě setkání s Enterprise za dva dny?“

„No dobrá, proč ne, ačkoliv mi to pořád přijde jako šmírování.“

„Nenazvala bych to šmírování. Spíš ozvěny myšlenek.“

„To nezní o moc líp. Kromě toho...“

„Nemusíš do toho jít, jestli nechceš.“

„A nechat tě to udělat samotnou?“

„Mohu požádat Sedmou, ale cosi mi říká, že ty budeš podstatně lepší kotva.“ Při posledních slovech se její rty zacukaly v náznaku úsměvu.

„No dobrá, dobrá jdu do toho, ale...“

„Já vím, já vím, bude to trochu podivné s ohledem na skutečnost, jako moc je podobná Tashe Yarové.“

„Natolik, že bych se klidně vsadil, že to musí být ona.“

„Jenže není. Doktorka Ogawa to jasně potvrdila.“

„Ne, není, ale to mi nebrání, abych si myslel, že ano.“

„Ach, Wille,“ povzdechla si lehce útrpně. „I já bych si přála, aby tomu tak bylo, ale fakta jsou prostě fakta.“

„Já vím. Já vím, ale přesto...přesto jsem měl během těch jednání na DS9 chvílemi pocit, jako bych viděl něco známého. Za vší tou kamennou maskou, fasádou klidu a vyrovnanosti.“

„V tom případě raději pojďme, než začneš celou věc rozebírat víc do hloubky.“

Následuje:
Naslouchání