Strážci řádu 2

Obsah

• Prolog
• Část první – Cesta, kapitola 1 – Náhlý odjezd
• Nečekaný host
• Předehra
• Aliance
• Mise
• Hra na schovávanou
• Odhalení
• Konspirační schůzka
• Ztracená vzpomínka
• Rodinné setkání
• Naslouchání
• Rodinné tajemství
• Napadení
• Po útoku
• Hledání cesty ven
• Poslední fáze
• Admiralita
• Živý svědek
• Část druhá - bojiště Země & Alfa, kapitola 19 – Superšpión
• Okamžik před bouří
• Útok
• Únos
• Nečekané spojenectví
• Únik
• Do neznáma
• Střetnutí
• Tamuli
• Stopy
• Zmizení
• Oběti
• Nápověda
• Znepokojivý nález
• Měsíční základna
• Virus
• Strážce
• Virus
• Úder ze stínů
• Kostky jsou vrženy
• Nepravděpodobné důvody
• Po boji
• Po bouři
• Enterprise
• Část třetí - Obrat; Kapitola 43 – Nabídka
• Diplomatická návštěva
• Tieru 4
• Návrat
• Otázka plánování
• Tajemství Zentieranů
• Dohoda
• Gralgar
• Ztracená Archa
• Strážci řádu
• Důsledky
• Poslední krok
• Návrat domů

Tamuli

Systém Atria - hlavní svět impéria

Kompletní šestá flotila i s doprovodem vystoupila z warpu a dál směřovali k domovskému světu, Tamuli 4. Admirál Sonmareus se musel v duchu ušklíbnout, jak asi bude vláda a potažmo admiralita reagovat na jeho splnění rozkazů, kdy přivedl Koloniální delegaci přímo sem. Nikdo mu nemohl nic vytknout, neboť rozkazy splnil do puntíku. Nicméně sebou přivedl všechny své lodě a soustavu Ozeum ponechal zcela nechráněnou. Pokud měli v plánu nechat tam jeho flotilu jako cvičný terč, tak budou velmi zklamáni.

Tuhle věc určitě nečekali a on si naopak užíval celou hru, ačkoliv ho mohla stát hlavu, pokud se mýlil ve svém hlavním předpokladu. Tím předpokladem bylo, že opravdu hodlají použít bitevní pevnosti a zničit Koloniální bitevní loď, která přiletěla pod vlajkou příměří. Všechno tomu nasvědčovalo, neboť je řízení letového provozu nesměřovalo na orbitu domovského světa, ale přímo do chřtánu bitevních pevností, jež zaujaly pozici, která snad nemohla být jasnější.

Místo aby bránili domovský svět, tak se přesunuly hlouběji do soustavy a ještě k tomu do formace pomyslného U, aby měli jistotu, že na cíl budou moci pálit všichni naráz. Nehoráznost s jakou vláda tohle všechno zorganizovala a ještě si myslela, že jim to projde, přiváděla Sonmareuse v úžas. Pro ně to byla jenom politická hra, ale neuvědomovali si, jaké může mít následky.

Nu, pokud chtějí hrát, tak bude hrát s nimi, ale ne za jejich pravidel. Nová Kolonie přinesla do celé věci jeden prvek, který mu výrazně ulehčil práci a umožnil provést celou věc, aniž by kdokoliv poznal, že věci nejsou zdaleka takové, jaké mají být. Jak moc velké asi bude jejich překvapení, až uvidí, že je doběhl? Cílem samozřejmě nebylo je doběhnout, ale přimět začít jednat.

Fraweyané to celé ještě vyšperkovali, když nastavili lokalizační maják Koloniálního bitevníku, aby odpovídal lodi přilétající pod vlajkou příměří, a řídící počítače v pevnostech tím pádem odmítnou zaměření. V takovém případě bude muset obsluha vypnout bezpečnostní protokoly a provést zaměření ručně. Pak tu byl další krok, který připravili pro změnu Pelengové. Tahle situace pro ně představovala splněný sen, neboť jim otevřela možnost živého vysílání a šance vytáhnout na někoho pořádnou špínu.

Sonmareus nepochyboval ani na okamžik, že nebeský maršál, je pouze loutka, prodloužená ruka vlády, který udělá, cokoliv mu přikážou. Kromě toho patřil k té neblaze proslulé gardě, která trpěla pocitem nadřazenosti, a na ostatní rasy v impériu hleděl hodně z vrchu. Však ho také do funkce nedosadili, protože by oplýval nějakými opravdovými velitelskými schopnostmi, které byly očekávány od muže, jenž stane v pozici nejvyššího velitele imperiální flotily. Ne, jak mu vysvětlil radní T’Asador, dosadili ho tam, protože měl jednu velice užitečnou vlastnost, loajalitu.

Což byla nejspíš jediná skutečně užitečná vlastnost, nebeského maršála S’Varuse. Pokud mohl Sonmareus sám soudit, tak za jeho dosavadního vedení, imperiální flotila upadala víc než za jeho předchůdce. Ten byl, když už nic, alespoň schopný administrátor, jenž udržel alespoň základní úroveň flotily, když ne bojeschopnost, ale S’Varus nebyl ani to. Neměl smysl pro taktiku ani vedení, ale zato byla jeho pozice díky vládní podpoře neotřesitelná.

„Stále žádná odpověď z domovské planety?“ protnul Sonmareus ticho, vida, že ani po dvaceti minutách letu nikdo nereaguje na jejich přílet. Přemýšlel, jak to asi udělají, ale pokud očekával, že půjde o rafinovanou hru, tak se mýlil.

„Stále nic, pane.“

„Domovská flotila?“ nadhodil záměrně další dotaz. Samozřejmě věděl, že tady není, ale nemohl to dávat najevo před posádkou. Pouze úzký okruh lidí byl zasvěcen do jejich plánu, takže kromě něj a kapitánky Namuras nikdo nevěděl, že jejich mise není ve skutečnosti taková, jak vypadala v oficiálních rozkazech. Posádka žila v blažené nevědomosti a dle reakcí toužebně vyhlíželi mírové jednání a ukončení celé války. Nikdo nechtěl, aby pokračovala. V tomto ohledu do něj vkládali velké naděje a on mohl jenom doufat, že je nezklame.

„Velmi zvláštní pane,“ odpovídal mu operátor z taktického střediska. „Domovská flotila není na své obvyklé pozici, stejně jako bitevní pevnosti a...“

„Takže jsou pryč?“

„Zachycuji pár signálů na odvrácené straně soustavy, ale to nemůže být víc jak pár eskader.“

„A důvod proč nemůžeme navázat spojení s domovským světem a vůdkyní Zoe?“

„Spojení je podle mého otevřené, ale nikdo neodpovídá na naše volání. Možná mají mimořádné zasedání a...“ zkusil operátor nadhodit možnou alternativu, ale zněla hodně nepřesvědčivě. Kromě toho měl Sonmareus neodbytný pocit, že je na svoji pozici operátora 2. třídy trochu moc mladý a nezkušený. Operátoři taktických operací patřili k novinkám, s nimiž přišli Hunmariané v rámci vylepšení a zvýšení úrovně bojeschopnosti flotily. Na základě údajů operátorů, činil velící důstojník svá rozhodnutí v rámci flotily.

„Nepravděpodobné, aby se neozval alespoň někdo z vládní administrativy,“ přerušil ho nesouhlasně.

„Ano pane, jistě.“

„Za jak dlouho doletíme k bitevním pevnostem?“

„Stávající rychlostí za 13minut.“

„Signalizujte všem lodím. Zpomalit na polovinu.“

„Zpomalit na polovinu, rozkaz.“

„Co myslíte, že mají v plánu?“ přistoupila k němu kapitánka Namuras. „Hodlají nás ostentativně ignorovat? Dokud jim nevkročíme přímo do chřtánu?“

„Docela bych tomu i věřil,“ ušklíbnul se.

„Jaký je stav bitevních pevností první operátore?“ udeřila kapitán nečekaným dotazem na dalšího z operátorů, kterých bylo celkem šest. Dělala to poslední dobou často, v rámci snahy trochu vycepovat posádku, přimět je k větší flexibilitě a její úsilí přinášelo výsledky.

„Ehmm…stav...kapitáne?“ vypadal mladý Tamulský operátor překvapen tou otázkou. Ano, až příliš mladý musel konstatovat admirál. „Pevnosti nevykazují žádné známky poškození, ani...“

„Na to jsem se Vás neptala!“ zpražila ho Namuras okamžitě. Bylo to trochu komické, protože tím jak on seděl a ona stála, došlo k vyrovnání jejich výškového nepoměru a ona na něj mohla hledět víc svrchu. „Zajímá mě, jestli na bitevních pevnostech neproběhly nějaké dodatečné úpravy. Například na zbraních a obranných systémech.“

„Zbraňové systémy?“ zamrkal viditelně překvapen tou žádostí. Nicméně ke cti mu sloužilo, že se vzpamatoval dostatečně rychle, aby dodal: „Jistě. Taktické systémy, štíty a zbraně. Hned to zjistím!“

„Myslíte na totéž co já?“ nadhodil Sonmareus konverzačně.

„Možná jsem příliš velký cynik, ale to rozestavení pevností mě prostě zneklidňuje.“

„Tak to nebudete jediná.“

Po dalších deseti minutách ticha, nepřišla žádná další odpověď, ale zato přišly výsledky stavu bitevních pevností a při pohledu na ně museli oba dva velící důstojnici jenom nevěřícně kroutit hlavami. Někdo se jak vidno činil a čtveřice bitevních pevností měla nejenom plný stav, ale i úplnou výzbroj, což byla asi ta nejpřekvapivější věc s ohledem na skutečnost, jak moc na téhle položce vláda v posledních letech šetřila.

Ještě před pár měsíci, kdy byl Sonmareus naposledy doma, neměly pevnosti ani polovinu své taktické výzbroje. Nyní už ji měli a ještě k tomu přesahovala obvyklý palebný rámec. Podle taktického souhrnu o dobrých 19%. Že by přeci jenom věděli o jeho plánech? Těžko říct, podle omezené komunikace či spíše snaze vyhnout se veškeré přímé komunikaci, ale na tuhle hru jim velitel šesté flotily nehodlal skočit.

„Vzdálenost k nejzazšímu dostřelu pevností?“ vyžádal si informaci, přestože ji mohl s trochu snahy zjistit sám na taktickém displayi.

„V jejich dosahu budeme za pět…pět minut.“

„Zastavit. Všechny lodě!“ nařídil.

„Ano pane, zastavujeme.“

„Vyšlete zprávu na velitelství, řekněte jim, že požaduji potvrzení rozkazů, osobně!“

„Ano, posílám zprávu.“

„Co myslíte, že odpoví, pane?“

„Nejspíš nic. Rozhodně ne hned. Určitě budou dělat drahoty,“ odtušil suše.

„Máme tu příchozí zprávu, admirále.“

„Pusťte ji.“

„Jenom text pane. Potvrzují rozkazy a říkají, že máme pokračovat.“

„Připravte se k nahrání a odeslání zprávy.“

„Můžete, pane.“

„Tady admirál Sonmareus, velitel šesté flotily, žádám o osobní potvrzení rozkazů od velitele stanice,“ řekl a pokynul operátorovi, aby zprávu odeslal. Chvilku se nic nedělo, než operátorská konzole přijala odpověď.

„Přichází zpráva, admirále. Pouze text. Říkají, že máme pokračovat a…“

„Připravte nahrání další zprávy!“ přerušil ho Sonmareus. Počkal, až mu kývne, že ho kamery zaměřují a spustil: „Hovoří admirál Sonmareus, žádám o potvrzení stávajících rozkazů velitelem základny, jinak se moje flotila nepohne ani o píď!“

Jeho zpráva letěla do éteru, ale podle výrazu Tamulského poddůstojníka dostal znovu tutéž odpověď, což přišlo Sonmareusovi trochu, malicherné, ale podobné výstřelky asi mohl očekávat.

„Vyšlete moji zprávu znova, a pokud neodpoví, tak jak mají, posílejte ji znovu a znovu. Uvidíme, koho to přestane dřív bavit.“ S těmito slovy zamířil dál na můstek ke svému velitelskému křeslu.

Nyní mohl ocenit rozšířený můstek po úpravách, jež provedli Fraweyané. Díky nim jeho vlajková loď sloužila zároveň jako mobilní velitelství a řízení bojových operací. Kdyby Fraweyanům ponechal volnou ruku, nejspíš by celou T’Saan od základů přestavěli. Na tohle neměli čas, ale k provedení úprav navržených Hunmariany ano. Sonmareus usedl do svého křesla a v poklidu projížděl svodku o stav flotily Za normálních okolností, by nedělal takové scény, ale teď situace doslova volala po tom, aby se nenechal odbýt. Ostatně šlo o budoucnost impéria.

Říkal si, jak dlouho asi potrvá, než to ti na druhé straně vzdají. Dával jim tak deset nanejvýš patnáct minut. O to víc ho překvapilo, že to vzdali až po dobré půlhodině. Ten, kdo stál na druhé straně, musel být hodně umíněný a tahle umíněnost hodně napověděla o veliteli bitevních pevností, jehož bude mít proti sobě. Také se nemýlil, neboť jeho protivníkem nebyl nikdo jiný, než samotný nebeský maršál S’Varus.

„O co se to tady pokoušíte, Sonmareusi!“ vyjel po něm ostře, sotva se objevil na hlavní obrazovce. „Máte jasné a srozumitelné rozkazy, tak je koukejte splnit!“

„Tyhle rozkazy nedávají smysl, pane maršále. Diplomatické jednání má proběhnout dole na Tamuli 4. Proč máme letět k bitevním pevnostem? Nebo se snad něco změnilo?“

„To není vaše věc, admirále. Nejste tady od toho, abyste pochyboval o rozkazech, ale splnil je, neprodleně!“

„Promiňte, pane maršále, ale tohle je diplomatická mise a mým úkolem je doprovodit bezpečně Koloniální delegaci k setkání s naší vůdkyní, Zoe.“ Při vyslovení vůdčina jména uctivě sklopil oči k zemi, stejně jako všichni přítomní na můstku. Všichni kromě maršála, jenž choval k vůdkyni stěží skrývaný despekt. „Obdržené rozkazy, jež přivedou Koloniální loď přímo do palebného pole bitevních pevností, vyvolávají jisté otázky o tom, jaké máte záměry.“

„Já pouze plním rozkazy Sonmaerusi!“ odseknul maršál sžíravě. „Což nemohu říct o Vás, když jste přiletěl i s celou to vaší flotilkou a nechal systém Ozeum zcela nechráněný!“

„I já plním rozkazy, pane maršále,“ opáčil Sonmareus s klidem. „Ty rozkazy zněly doprovodit Koloniální delegaci na místo setkání. Nikde nebylo řečeno, jak velký sebou mám či nemám vzít doprovod.“

„Tak potom Vám teď přikazuju, abyste poslal tu svojí flotilu zpátky do systému Ozeum a ponechal tu pouze přiměřený doprovod, který vyšlete na zadané souřadnice, rozumíte!“

„Rozumím, ale Váš rozkaz nemohu splnit, pane maršále.“

„Co…cože! Jak se opovažujete neuposlechnout rozkaz od svého přímého nadřízeného? To je porušení subordinace!“ začal na něj ječet. „Jste ihned zbaven velení a…kapitáne převezměte velení flotily, zatkněte admirála a dopravte ho neprodleně do cely…“

„Promiňte, pane maršále,“ opáčila Namuras s klidem. „Tady admirál Sonmareus Vám chtěl sdělit, že tenhle rozkaz nemůžete vydat.“

„Já jsem nebeský maršál a…“

„To Vám nikdo nebere, pane maršále, ale šestá flotila není oficiálně součástí imperiální flotily, takže jim nemůžete vydávat rozkazy, jakožto vrchní velitel imperiální flotily.“ Tímhle prohlášením vzal Sonmareus svému nadřízenému na okamžik dech. Nebyl zvyklý, že na něj někdo vytahuje podobné kličky. „Šestá flotila oficiálně existuje již tři měsíce a jistě si vzpomenete, že jsem Vám osobně zasílal během té doby celkem šest žádostí o registraci. Bez odpovědi. Takže to znamená, že stále nejsme oficiálně součástí imperiální flotily a nemůžete tudíž šesté flotile přikázat, aby kamkoliv letěla.“

„Nezkoušejte na mě tyhle rádoby chytré právnické kličky, admirále!“

„Pouze Vaše vlastní slova, pane maršále.“

„Takže odmítáte splnit rozkazy, které jste obdržel, když jste přivedl tu Koloniální špínu až sem do naší domovské soustavy!“

„Ne, pane.“

„Tak ho splňte a přestaňte plýtvat mým časem!“

„Je tu jedna věc, na níž Vás musím upozornit, pane maršále.“

„Nezajímají mě Vaše upozornění a…“

„Jsem povinen Vás upozornit,“ nenechal ho Sonmareus domluvit a do slova upozornit vložil zvláštní důraz, „že pokud vystřelíte na loď, letící pod vlajkou příměří, bude to porušení paragrafu 73.“

„Já plním pouze rozkazy, Sonmareusi…“

„Já také pane maršále,“ nenechal ho ani podruhé domluvit. „Pokud porušíte příměří, vyvodím z toho pro Vás důsledky!“

„Zkoušíte mi vyhrožovat?“

„To není výhrůžka. To je zcela legitimní…“

„Ušetřete mně těch Vašich pitomých keců a splňte rozkazy, admirále!“ zavrčel na něj maršál a přerušil spojení.

„Ten je ale pěkně nervózní,“ okomentovala situaci Namuras.

„Víc než bych čekal.“

„Co uděláme, admirále?“

„Nu, splníme přeci rozkazy, jak nám káže imperiální přísaha. Co jiného bychom asi měli udělat, kapitáne.“

„Rozumím,“ ušklíbla se Tamulka, ale úšklebek jí zmizel z tváře dříve, než obrátila pohled k operačnímu. „Dejte pokyn pro Anterius 21, že mohou vyrazit.“

„My poletíme za nimi, ale zastavte nás na hranici dostřelu pevností,“ přidal Sonmareus druhý rozkaz k pilotovi.

„Ano pane,“ přikývnul na přijetí rozkazu, ale vypadal trochu zmateně.

„Myslíte, že nám na to skočí, pane admirále?“

„Pan maršál není osobou taktického ražení. Dokáže vidět i napůl plnou sklenici jako plnou. Možná i méně.“

„Podařilo se Vám napojit na jejich komunikační protokoly?“ pohlédla Namuras ke stanici u níž seděl Fraweyanský hacker Altamay. Ten jenom nedbalým gestem ruky potvrdil, že má všechno připravené. Zato potěšený úšklebek jeho Pelengského kolegy působil o to výmluvněji.

„V tom případě můžete začít vysílat Loshariku,“ pokynul admirál Pelengovi.

„Dle Vašeho rozkazu, pane admirále,“ přisvědčil Lasharik a nadšením mu zasvítily oči.

„Hlavně to zbytečně nepřežeňte, rozumíte? Tamulci možná uvítají diskreditaci vlády, ale nejsou úplně hloupí…“

„Nemějte obavy, pane admirále. Můj tým moc dobře ví, jak na veřejné mínění a udělají z Vás superstar,“ přidal Peleng úlisně.

„Máte moji důvěru, Lashariku, ale jestli se po Vašem vysílání nebudu moct ukázat v ulicích Tamuli 4, tak Vám slibuji, že zaletím Zuyagil a nechám vysušit tu Vaši odpornou bažinu odkud Vy a vaši příbuzní pocházíte! Rozumíte!“

„Naprosto, pane admirále,“ ušklíbnul se Peleng.

„Dobře, potom to mějte na paměti,“ přisvědčil Tamulec a zaměřil pozornost k hlavní obrazovce. S Pelengy to zkrátka nebylo nikdy jednoduché a pokud měli něco udělat pořádně, tak nejlépe pod nějakou pohrůžkou. Tolik se za poslední tři měsíce naučil.

Zato situace na druhé straně odpovídala přesně předpokladům. Po rozhovoru s nebeským maršálem, už Sonmareus nepochyboval, že hodlá udělat přesně to, co očekává, že udělá. Jenom nemohl uvěřit tomu, že to celé hodlá udělat takhle křiklavě. Bylo jasné, že má rozkazy od vlády, respektive předsedy T’Aranise, jinak by nebyl tak zatvrzelý a odhodlaný. Možná si ve své samolibosti opravdu myslel, že může zcela beztrestně tohle udělat a projde mu to.

Přesněji řečeno, prošlo by mu to. Jenomže tuhle věc nehodlal Tamulský admirál dopustit. Ne pokud bude moci do celé věci zasáhnout a nijak mu nevadilo, že u toho nebeského maršála zesměšní v očích veřejnosti. Za tohle všechno, co udělal, si plně zaslouží všechno, co se mu stane. Na tuhle část hodlal dohlédnout, ale to již hlavní obrazovka naskočila a ukazovala dění na druhé straně. Nikdo si nevšimnul, že spojení je stále otevřené na jejich straně a oni mohou nejenom vidět, ale i nahrávat co se tu odehrává.

„Koloniální bitevní loď vstupuje do našeho vektoru, pane maršále,“ hlásil Tamulský důstojník L’Sal svému vrchnímu veliteli a doufal, že na něj není příliš vidět nervozita. Neměl nejmenší radost z toho, kam situace směřuje. A ještě hůř neměl radost z toho, kde právě teď sedí on sám.

„Zaměřte ty Koloniální špinavce!“ zavrčel maršál s nenávistně ohnutými rty.

„To…to nemohu, pane…maršále,“ odpověděl mu L’Sal a vida vražedný pohled, který na něj vrhnul, rychle dodal: „Ta loď letí pod spřátelenou vlajkou a zaměřovací počítače odmítají zaměřit…“

„Přepnout na manuální řízení! Vypněte tyhle pitomé protokoly a zaměřte na ně všechny zbraně!“

„Na Váš rozkaz pane?“ vydal ze sebe chvějícím hlasem.

„Řekl jsem, vypněte ty protokoly a zaměřte ty parchanty!“

„Já vím, pane…ale nemohu to udělat bez přímého rozkazu vyššího důstojníka a…“

V tomto ohledu musel Sonmareus připustit mladému důstojníkovi pořádné uznání, když se navzdory přítomnosti samotného maršála zachoval přesně podle protokolu. Což byla naopak voda na mlýn maršálovy trpělivosti, kterou on sám podnítil tím, že mu odporoval. Nesnášel, když mu někdo odporoval a ještě méně snášel, když někdo stále mezi ním a splněním rozkazu.

To co maršál S’Varus následně provedl, však překvapilo i jeho samotného. Věděl, že je umíněný, ale netušil jak moc. Přiskočil k nebohému poddůstojníkovi, popadl ho za límec, vytáhnul z taktického křesla a odstrčil ho stranou. Dost prudce, aby nebožák ztratil rovnováhu a dopadl nedůstojně na zadek, zatím co on zrušil na jeho konzoli pod jeho oprávněním bezpečnostní protokoly.

„No vida, pan maršál není žádný hlupák,“ zamumlal Sonmareus polohlasem v reakci na maršálovo jednání. „Pokud něco nevyjde, vždycky to může na někoho hodit.“

„Stráž!“ neskončil S’Varus ještě své představení. Počkal, až k němu doběhne ochranka. Podle výrazu jakým je počastoval ne příliš brzy, ale tuhle část nekomentoval. „Zatkněte toho muže za zbabělost před tváří nepřítele a odveďte mi ho ihned z očí!“ Poslední slova už křičel a dvojice strážných raději rychle a velice nevybíravě popadla nebohého důstojníka, který jenom konal svoji povinnost, a odvlekla ho pryč.

„Zaměřit na cíl! Všechny zbraně!“

„Cíl zaměřen…pane maršále…“ zareagoval střelecký důstojník váhavě. Hodlal poukázat, že v dostřelu je pouze Koloniální plavidlo, nikoliv jeho doprovod, který zastavil na hranici aktivního dostřelu. Tuhle část raději nedodal.

„Palte! Palte vším, co máme!“

Bylo vidět, že Tamulec obsluhující taktickou stanici neplní jeho rozkaz s nijak velkým nadšením. Skrze konzoli předal rozkaz ostatním a během deseti vteřin vypálily všechny aktivní zbraně všech pevností a do prostoru vyletělo přes čtyři stovky torpéd. Trochu dost na zničení jedné pouhé lodi. Sonmareus trochu napjatě hleděl na tu spoušť a čekal, jestli jejich trik vyjde či nikoliv. Viditelně vyšel. Následná exploze byla pouze jedna a ten, kdo by lépe sledoval situaci, tak tomu by došlo, že to celé proběhlo příliš snadno a hladce s ohledem na bitevní loď. K tomu jim nehodlal dát příležitost a právě teď nadešla jeho chvíle.

„Navažte spojení s velitelskou pevností,“ přikázal.

„Můžete, pane,“ přikývnul operátor z operačního.

„Pane maršále, právě jste se dopustil porušení protokolu 73 a nechal vystřelit na loď přilétající pod vlajkou příměří.“

„Pouze plním rozkazy, Sonmareusi, takže seberte tu svoji flotilečku a pakujte se odsud pryč.“

„Říkal jsem Vám, že pokud tohle uděláte, vyvodím z toho důsledky!“

„Pche, vyvozujte si, co chcete, teď už na tom nezáleží. Tohle už nemůžete zastavit.“

„Zato Vás mohu zatknout.“

„Chcete se postavit domovské flotile?“

„Dobře víte, že žádná domovská flotila tu není, aby Vás zachránila, pane maršále!“

„Zachránila?“ odfrknul S’Varus posměšně. „A před čím? Snad ne před Vámi a tou vaší ubohou flotilkou?“ zcela nemaršálsky se tomu zasmál, jako by šlo o největší vtip, ale smál se mu pouze on. Nikdo kolem něj, totiž neprojevil nejmenší známku pobavení, či ochoty akceptovat jeho vtip. „A co má být? Myslíte si, když máte pár lodiček a ta děvka, co ji zvolili za vůdkyni, Vám nasadila admirálské frčky, že jste hned někdo?“

„Já si na nic nehraju, pane maršále. Považujte se za oficiálně zatčeného.“

„A jak mě asi chcete zatknout, he?“ vysmál se mu. „Pošlete na mě ty Maloganské hňupy, kterým musíte ukázat cíl a desetkrát jim zopakovat co mají udělat? Nebo snad ty pacifistické hvězdičkáře, kteří umí akorát kecat o vesmírném univerzu? Nebo snad ty Fraweyanské chytrolíny, aby nás bombardovali těma chytrejma řečičkama?“ maršál se dostával do ráže, což bylo v daném okamžiku ve prospěch věci. Už jen tahle slova by znamenala nejhrubší urážku, ale Sonmareus se při nich musel začít usmívat. Postará se, aby zaplatil za všechno, co řekl a udělal. A celé to bude o to sladší, když jeho slova uslyší celé impérium.

„Nebo pošlete tu bandu pirátů, která uteče sotva na ně někdo zadupe, či ty modrásky, co si o sobě myslí, kdo ví, jací nejsou obchodníci a analytici? Tohle tu na mě chcete zkoušet?“

„Ujišťuji Vás, že na Vás bych neplýtval ničím tak obyčejným, pane maršále!“

„Stojíte na špatné straně, admirále!“

„Alespoň mám čisté svědomí.“

„To já taky!“ odseknul maršál přezíravě. „A proč? Protože plním rozkazy! Neptám se na to proč nebo jak, prostě jdu a splním rozkaz, ať je jakýkoliv!“

„Obávám se, že takhle věci nefungují, pane maršále a existují zákony, které jsme se zavázali dodržovat. Zákony, jež stojí nad všemi příkazy. Kromě toho, dost pochybuji o tom, že vás ctihodný pan ministerský předseda nehodí přes palubu, jakmile se mu nebudete hodit a to se děje právě teď.“

„Pche! Jenom plané…“ Zarazil se, protože stanice se otřásla. Nikdo po nich nestřílel, štíty měli zvednuté, přesto došlo k narušení. Načasování nemohlo být lepší. „Hlášení! Co se to děje!“ vyštěkl S’Varus okamžitě.

„Narušení vnějšího trupu v sektoru 11, 12 a 17 až 20.“

„To budou nejspíš ti Maloganští hňupové, právě se probíjejí na palubu vaší základny,“ napověděl mu Sonmareus s pečlivě skrývanou škodolibostí.

„Na co tady čekáte! Vyhlaste poplach!“ křičel maršál na důstojníka u taktiky.

„Nemohu, pane. Hlavní počítač odmítá příkaz…“

„To bude nejspíš dílo těch Fraweyanských chytrolínů. Zatím co jsme spolu mluvili, hacknuli vaše systémy a právě teď vás bombardují svoji chytrostí.“

„Co tady stojíte! Vzburcujte posádku. Všichni do zbraně! Odrazte ty drzé vetřelce!“ křičel maršál na své lidi a zároveň zkoušel okázala Sonmareuse ignorovat.

„Asi bych vás měl upozornit, že na vaši základnu se právě probíjí Maloganská 88. divize Rudých seker.“ Ta slova zapůsobila na většinu personálu. Všichni slyšeli o Maloganských elitních oddílech zvaných Rudé sekery. Už jenom slyšet o nich, znejistělo každého jen trochu soudně uvažujícího Tamulce.

„Na co čekáte veliteli!“ obořil se maršál na Tamulského šéfa bezpečnosti.

„Pane, Rudé sekery…“

„Generál Barga je vede osobně,“ přisadil Sonmareus pro jistotu. Generálovo jméno mělo taktéž nemalý věhlas.

„Okamžitě vzburcujte všechny oddíly a konejte svoji povinnost. Tyhle tupá a hloupá zvířata přeci nemůžou naši vycvičení lidé od bezpečnosti nezastavit!“

„Bez posil…“

„Povolejte posily z ostatních pevností!“

„Spojení je zahlceno šumem. Nemůžeme navázat spojení s ostatními základnami.“

„Jo, to jsou ti Pelengové...“

„Ukončete to spojení a Vy se postavte nepříteli, jako důstojník imperiální flotily!“ obořil se maršál na velice nešťastného šéfa bezpečnosti, kterému jenom zbytek hrdosti bránil v tom, aby svého nadřízeného poslal do háje.

„To nemůžeme, pane. Nasadili nám do hlavního počítače nějaký virus, který přepisuje řídící protokoly.“

„V tom případě mi dovolte, abych vám trochu pomohl, jako správný důstojník imperiální flotily,“ vzal si Sonmareus slovo a zcela ignoroval maršálovy marné rozkazy, aby ho odpojili. „Hovoří admirál Sonmareus, veškerému personálu základny. Pokud jste to ještě nezaznamenali, tak na palubu základny právě pronikají Maloganské elitní oddíly z 88. divize. Jejich úkolem je obsadit základnu a zabijí přitom každého, kdo se jim postaví na odpor. Každého, kdo se jim dobrovolně vzdá a nebude dělat problémy, mají příkaz ušetřit. Dobře rozvažte, co právě teď uděláte. Volba je pouze na Vás…“ dál už se nedostal, protože hlavní obrazovka zhasla.

„Právě odpojili hlavní řídící jádro a přerušili spojení,“ informoval ho jeden z operátorů.

„Konečně jim to došlo,“ zahučel Fraweyanský hacker přezíravě. „Právě teď restartují všechny systémy, a pokud mají špetku inteligence a trochu schopné techniky tak nahrávají čerstvý systém ze záloh a nechají přitom uzavřené všechny příchozí brány, dokud nenaběhne hlavní jádro a vnitřní bezpečnostní síť. Přes ni už bude od dost obtížnější se jim dostat nepozorovaně až do kuchyně.“

„Alespoň bude mít generál Barga snadnější práci při obsazování základny,“ přikývnul Sonmareus.

„Hlavně ať to tam moc nerozstřílí, aby to naši technici dokázali dát dohromady,“ zamumlala Namurs polohlasem.

Následuje:
Stopy