Strážci řádu 2

Obsah

• Prolog
• Část první – Cesta, kapitola 1 – Náhlý odjezd
• Nečekaný host
• Předehra
• Aliance
• Mise
• Hra na schovávanou
• Odhalení
• Konspirační schůzka
• Ztracená vzpomínka
• Rodinné setkání
• Naslouchání
• Rodinné tajemství
• Napadení
• Po útoku
• Hledání cesty ven
• Poslední fáze
• Admiralita
• Živý svědek
• Část druhá - bojiště Země & Alfa, kapitola 19 – Superšpión
• Okamžik před bouří
• Útok
• Únos
• Nečekané spojenectví
• Únik
• Do neznáma
• Střetnutí
• Tamuli
• Stopy
• Zmizení
• Oběti
• Nápověda
• Znepokojivý nález
• Měsíční základna
• Virus
• Strážce
• Virus
• Úder ze stínů
• Kostky jsou vrženy
• Nepravděpodobné důvody
• Po boji
• Po bouři
• Enterprise
• Část třetí - Obrat; Kapitola 43 – Nabídka
• Diplomatická návštěva
• Tieru 4
• Návrat
• Otázka plánování
• Tajemství Zentieranů
• Dohoda
• Gralgar
• Ztracená Archa
• Strážci řádu
• Důsledky
• Poslední krok
• Návrat domů

Otázka plánování

USS Voyager – konferenční místnost, hvězdný čas: 57889,39

Nakonec zabralo bezmála dvacet hodin, než se třetí flotila náležitě přeskupila, takže zaujímala pozici na orbitě kolem šesté, tedy poslední planety soustavy Zavia. Dost daleko od Koloniálních sil, které zaujaly naopak pozici u Tarsu, jediného měsíce planety Tieru 4. Mezi nimi zůstávaly jenom tři plavidla. Voyager na vysoké orbitě Tieru 4, Koloniální vlajkový Dravec na straně druhé a H´Wallara na straně třetí. Rozmístění takticky odpovídalo situaci.

Kapitán Aran měl konečně tu možnost oficiálně pozvat na palubu Voyageru kapitána Rah’Mada, aby mu konečně mohl oplatit přátelskou návštěvu a ukázat svoji loď. Z Tamulského kapitána měl o dost lepší pocit než předtím, kdy vehementně tvrdil, že všechno dopadne špatně. Z jeho pohledu šlo o pouhé dny, kdežto pro kapitána Voyageru uběhl víc než rok. Alespoň mohl říct, že Voyager udělal na kapitána bitevní lodi dojem.

Na palubu dorazil konečně i Tamulský kapitán Nuelos. Na rozdíl od svého nadřízeného neměl problém s tím, nechat sklopit štíty a přenést se na palubu Voyageru. Podle vyslance měl být vlajkový kapitán třetí flotily klíčovým hráčem v celém diplomatickém snažení. Na rozdíl od ostatních kapitánů měl totiž smysl pro čest. Řídil se pravidly a regulemi Imperiální flotily, což ho řadilo mezi světlé výjimky. Kromě toho znal vyslance Slokarije, neboť společně absolvovali akademii a vyslanec o něm měl vysoké mínění.

„Kapitáne Nuelosi, jaké potěšení Vás znovu vidět po tolika letech,“ popošel vyslanec vstříc Tamulskému kapitánovi, sotva dorazil v doprovodu nadporučíka Tuvoka do konferenční místnosti. Rukou udělal gesto rukou, které znamenalo podle Tamulských měřítek pozdrav. Z lidského pohledu by šlo o potřesení rukou. Aran Dar už ho jednou viděl. Tenkrát na DS9, když vyslance potkal poprvé. Gesto, jež provedl, však působilo více důstojně, možná archaicky, čímž druhého Tamulce viditelně zaskočil.

„I pro mě je velikou poctou, znovu Vás potkat, pane velvyslanče,“ odpověděl rychle a napodobil jeho gesto, ale přes veškerou snahu postrádalo onu vytříbenost.

„Čekal bych Vás jako vlajkového důstojníka u domovské flotily, nikoliv u třetí flotily ve vnějších systémech a ještě k tomu pod velením admirála Saarose.“

„Osud má jak vidno smysl pro humor,“ odtušil kapitán s nádechem ironie v hlase.

„Nebo je to taky důvod, že jste dělal svoji práci a tohle je důkazem, že dobře.“

„Zrovna, když jsem si říkal, že třetí flotila není tak špatná, tak jejím velením pověřili právě Saarose. Už se Nedivím, že jste odešel a dal se raději na politiku.“

„Oh, věřte mi, kdybych měl o sobě a svých schopnostech jen trochu větší mínění, tak bych nikdy nevyměnil kapitánský post za místo v radě.“

„Díky lidem jako jste Vy a Váš bratranec Sonmareus ještě Imperiální flotila něco znamená.“

„Ach ano, můj drahý bratranec,“ povzdechl si Slokarij melancholicky. „Už dávno by měl být přinejmenším admirálem, či alespoň komodorem, ale je stále jenom kapitánem bez šance na další povýšení.“

„Ano, měl tendenci říkat, jak věci dělat lépe.“

„Ano, to měl, ale otočme list,“ pokynul směrem ke křeslům u konferenčního stolu. Tady už čekal, kromě komandéra Maddena mimo jiné i druhý Tamulský kapitán Rah’Mada. Ten vstal z křesla a podobným gestem, jako předtím vyslanec pozdravil svůj protějšek. Ten mu jeho pozdrav oplatil již s mnohem větší jistotou a důstojností, načež zaujal místo vedle něj. Aran Dar neusedl do čela stolu, ale naproti vyslanci, takže seděli tři tedy on, komandér Madden, nadporučík Tuvok a Vyslanec s oběma kapitány proti sobě.

„Nuže, teď když tu nemáme žádné zvědavé oči a uši, můžeme si konečně v klidu promluvit,“ začal velvyslanec. „Admirál Saaros nebyl ohledně rozvědky příliš sdílný. Doufám, že Vy nám o jejich záměrech budete schopen říct více, kapitáne Nuelosi.“

„No…vlastně ani moc ne,“ odtušil Tamulský kapitán rozpačitě. „Admirál Saaros si nechával spoustu věcí pro sebe a nám říkal jen nezbytně nutné věci. Nicméně máte pravdu, že jejich nízká přítomnost v misi takového významu budí otázky. Za celou dobu jsem totiž viděl pouze jednoho z jejich agentů.“

„Poručík N’Karras.“

„Přesně ten,“ přitakal Nuelos. „Nevím, k čemu došlo tam dole, ale to k čemu došlo zde nahoře, rozhodně byla nehoda. Poručík nalétal do hangáru pod špatným úhlem a příliš rychle, aby ho správně zachytil vlečný paprsek a vtáhnul bezpečně do doku. Takhle se rozmáznul uvnitř a je zázrak, že kromě něj nepřišel nikdo další o život.“

„Admirál jeho smrt automaticky připsal na vrub Nové Kolonii.“

„Admirál připisuje Nové Kolonii úplně všechno. Včetně jeho přidělení sem ke třetí flotile.“

„Proč jste vlastně tady, kapitáne? Jaké má třetí flotila rozkazy?“ položil Slokarij konečně otázku, která zajímala všechny přítomné.

„Po pravdě nevím, pane velvyslanče. Admirál byl v tomto ohledu poněkud nesdílný.“

„S ohledem na operaci, jíž se účastní tolik lodí, přeci musí existovat nějaký štáb, nebo operační skupina. Admirál nemůže řídit všechno sám a podle toho, co jsem viděl, tak si nedovedu představit, že by řídil nějakou složitější operaci,“ podotknul Madden jako první. „Teda, tak bychom to nejspíš postupovali u nás doma,“ dodal pro jistotu, vida jak sebou Tamulský kapitán polekaně trhnul.

„V tom máte rozhodně pravdu, komandére,“ přisvědčil Nuelos obezřetně. „Před příchodem admirála Saarose do velení třetí flotily zde existovalo hned několik desítek štábů. Víc než by bylo třeba, ale na druhou stranu nutno podotknout, že díky nim dokázala třetí flotila vždy pružně a efektivně reagovat na možné hrozby ve vnějších systémech. Hlavně kvůli Gandorům, kteří se kvůli třetí flotile měli zatraceně na pozoru. Jakmile však převzal admirál Saaros velení, tak ihned prohlásil veškeré štáby za zbytečné a zrušil je.

„Takže vytvořil jeden vlastní štáb?“ zajímalo dál Martina.

„Právě že ne,“ opáčil Tamulský kapitán a zatvářil se opravdu hodně nešťastně. „Zrušil veškerou velitelskou strukturu s tím, že on jakožto admirál bude udělovat rozkazy osobně.“

„A co když se s ním něco stane?“ naléhal pozemšťan dál. Dar svého přítele doslova pobízel očima, protože jeho poznámka směřovala ke správné otázce ohledně posloupnosti velení. On už odpověď znal, věděl, že Saaros rozpustil velitelskou strukturu a po jeho smrti se z velení třetí flotily stala pouhá fraška, ale pokud měl dodržet zásady, před nimiž ho major varovala, nesměl být tím, kdo přijde s odpověďmi. Musel k nim ostatní nasměrovat, ale jak sám viděl, tak ani nemusel.

„Tuhle část si admirál Saaros zjevně nepřipouští. Představa, že by snad mohl být v boji zabit, či jeho vlajková loď zničena mu nepřijde jako reálná možnost. On si myslí, že přežije za každých okolností a s ním i velitelská struktura. Proto nestanovil žádné postupné velení. Třetí flotila existuje a padá zároveň s ním.“

„Panebože. To je, ale…“

„Tahle věc mě děsí už od prvního okamžiku,“ připustil Nuelos vážně. „Já sice figuruji coby jeho přímý zástupce, ale oba dva jsme na jedné lodi. Stačí, aby Nová Kolonie zničila H´Wallaru a třetí flotila bude v troskách. Naopak většinu těch opravdu schopných kapitánů poslal s polovičním platem domů, nebo nechal zmizet, kdo ví kam. Sice máme početní i palebnou převahu, ale zároveň jsme zranitelní. Stačí jeden šťastný zásah a Nové Kolonii bude stačit i jediná eskadra, aby uvedla celou třetí flotilu v chaos!“

„Nemyslím, že hodlají ponechat věci náhodě,“ podotkl Dar opatrně. Nemělo cenu říkat, že právě tohle Nová Kolonie už udělala, což mohla být v celkovém důsledku právě ta věc, kterou druhá strana chtěla, aby udělali. „Jejich posily jsou už na cestě, takže počet sil se brzy vyrovná, což by mohlo přinést buď patovou situaci, nebo naopak způsobit ještě větší katastrofu.“

„Takže netušíte, co má vlastně rozvědka za lubem?“ položil velvyslanec ještě jednou otázku ohledně mise třetí flotily.

„Vypadali, jako když tady vůbec nejsou a tahle soustava je ve skutečnosti vůbec nezajímá. Sepsali o ní zprávu, to ano, a pak...pak prostě odešli. Admiralita sem na pokyn vlády poslala třetí flotilu, ale nikdo neřekl, co tady vlastně máme dělat. Zaútočit na Koloniální hlídku? Zabrat Tieru 4 a silou ho připojit zpátky k Impériu? Nebo prostě přinutit Novou Kolonii k odchodu? Nic. Nic konkrétního nepřišlo,“ rozhodil Tamulský kapitán rukama v bezradném gestu. „Jediný, kdo měl informace, admirál Saaros, tak mlčel. A nevypadal přitom, že by ho celá věc nějak znepokojovala. Právě naopak.“

„Možná není na místě tohle říct, ale když je třetí flotila zde, kdo potom brání vnější soustavy?“ nadhodil kapitán Rah’Mada tázavě.

„Děkuji,“ učinil Nuelos souhlasné gesto, ačkoliv v sobě neslo hodně trpkosti a málo skutečných díků za položení samotné otázky. „Tuhle otázku jsem admirálu Saarosovi pokládal hned několikrát, ale jeho odpověď byla pokaždé ve smyslu, že má své rozkazy.“

„Takže nikdo nebrání vnější světy?“

„Doma zůstalo jen pár lehkých jednotek, nic víc. Kdyby nás teď někdo napadl...“

„Myslíte třeba konkrétně, Gandorové?“ napověděl mu Slokarij, ačkoliv ani nemusel.

„Nemyslím. Nikdo jiný nepřichází v úvahu a dobře víte, že Gandorové prahnou po tom získat znovu technologickou nezávislost, což by v celkovém důsledku znamenalo katastrofu. Rozhodně pro vnější světy impéria, které by pak mohli ohrožovat, když by jejich lodě přestaly být závislé na omezených dodávkách paliva. Impérium je drží svým embargem na uzdě a Nová Kolonie svým způsobem také.“

„Taková věc mi přijde příliš bezohledná i na naši vládu,“ přemítal velvyslanec nad těmi zprávami. „Spíš bych řekl, že si pohrávají s ohněm, neboť v posledních letech odsouvají vnější systémy stále více a více stranou.“

„Mohli by zajít tak daleko, aby se jich vzdali úplně?“ zkusil navrhnut Aran opatrně. Ta možnost se sama nabízela, ale nikdo ji nechtěl vyslovit.

„Nu, taková věc by z politického hlediska dávala určitý smysl. Vnější systémy jsou pro naši současnou vládu spíše přítěží, takže...“

„Tady nemluvíme o několika zapadlých soustavách. Tady mluvíme o desítkách soustav, včetně území skoro tak velkému, jako u světů jádra!“ namítnul Nuelos okamžitě.

„Nikdo neříká, že by tomu tak zůstalo navždy. Vláda by mohla jednotlivé soustavy přijmout zpátky. Za patřičných podmínek...“

„To je důvod, proč se nemíchám do politiky,“ zamručel Rah’Mad přezíravě.

„Na druhou stranu by podobná věc vládě nejspíš neprošla. Jakkoliv mají ve vládě většinu a mohou si prakticky schválit cokoliv chtějí, rozdělení či rozpad impéria by jim u veřejnosti neprošlo. Nehledě na skutečnost, že vnější systémy přináší do vládní pokladny nemalé zdroje, byť se jedná o pouhých 13% z celkového rozpočtu. To není zdaleka zanedbatelná částka.“

„Takže třetí flotila je tady v soustavě Zavia a nikdo nemá nejmenší tušení proč?“ shrnul komandér Madden situaci do jedné otázky.

„Vím, že admirál Saaros je v pravidelném spojení s rozvědkou. Na H´Wallaře vytvořili lidé od rozvědky speciální komunikační místnost. Odtud s nimi admirál nejspíš komunikuje.“

„A všechno si nechává pro sebe.“

„Přesně tak.“

„Potom je třeba nějakým způsobem celou věc rozseknout. Dříve než dojde ke skutečné pohromě a k té určitě dojde až Gandorové zjistí, že třetí flotila není pozicích.“

„Bohužel máme přísné rozkazy nekontaktovat Novou Kolonii, stejně jako nenechat je, aby nás kontaktovali,“ rozhodil Tamulský kapitán třetí flotily bezradně rukama nad absurdností celé situace.

„Tuhle část dokážeme překlenout, neboť tady kapitán Aran souhlasil s rolí prostředníka a jakmile jednou protneme mlčení, potom už nebude důvod pro další komunikační embargo. O to už se postará náš vůdce.“

„Nemyslím, že to rozvědka nechá jenom tak, pane velvyslanče. Nezapomínejte, že neváhali a odstranili by Vás dole na Tieru 4. Jenom při pomyšlení, že byste porušil jejich...“

„Jsem si vědom této skutečnosti i toho, že jsem se dole na Tieru 4 nechal Zentierany trochu unést!“ zarazil Slokarij ihned jeho námitky Takže podruhé to uděláme správně.“

„A jak do toho všeho vlastně zapadají Zentierané?“ položil otázku kapitán Voyageru.

„Zajímavé, že o nich mluvíte, kapitáne Arane,“ přikývnul kapitán Nuelos kysele. „Ti do komunikačního embarga nijak nezapadají, přesto je do něj admirál Saaros promptně zahrnul. Žádná komunikace s Novou Kolonií, ani jejich přisluhovači. Tak je nazval.“

„Což je s ohledem na situaci tam dole naprostý nesmysl!“ zavrčel vyslanec podrážděně. „Nová Kolonie jsou pro Zentierany zachránci, kdežto my, jakožto jejich bývalí spoluobčané jim nestojíme ani za zmínku. A proč? Protože o ně vláda posledních dvacet pět let nezavadila pohledem, ani je nezkoušela kontaktovat. Pro ně jsme sotva víc než cizinci.“

„Všechno nasvědčuje tomu, že navzdory přítomnosti Nové Kolonie se nachází Zentierané ve fázi předkosmického věku. Nikde jsem neviděl ani zmínku toho, že by používali pokročilé technologie či zbraně,“ vstoupil Bajoranský kapitán do debaty s vlastním příspěvkem. Tady mohl mluvit celkem bez obav, neboť všechno tohle dole na Tieru 4 viděl. Předtím na planete něbyl, ale teˇa konečně ano. „Navíc Koloniální zařízení jsou prázdná. Většinu ne-li všechno vybavení už stáhli a věřím tomu, že kromě malého pozorovacího týmu hodlají stáhnout svoji přítomnost z Tieru 4 úplně. Pokud je ovšem něco nepřiměje zde zůstat. Jako třeba přítomnost 180ti lodí třetí flotily.“

„O co vládě zatraceně jde? A proč najednou teď? Kvůli tomu, že Nová Kolonie hodlá odejít?“ mračil se nad tím kapitán Rah´Mada.

„Těžko říct, jako politickou hru tady chtějí hrát,“ pokrčil Slokarij rameny. „Jedno však vím jistě. Ani v nejmenším jim nezáleží na Zentieranech.“

„Pokud by tu měli nějaké plány, tak stačilo počkat pár měsíců a měli by volné pole. Takhle akorát na sebe Novou Kolonii upozornili a oni to nenechají jenom tak být. Neodejdou, dokud nebudou mít jistotu, že impérium zde nehodlá provádět něco nekalého.“

„Možná je jejich skutečným cílem, napadnout jejich argument, že hodlají odejít a nechat Zentierany dál jít vlastní cestou. Pokud je tady bude třetí flotila dál vázat, tak nebudou moci splnit svůj slib, což podpoří vládní argumenty o tom, že jim nelze věřit,“ připustil Slokarij. „Ovšem výhoda takového kroku by byla velice sporná s ohledem na možné důsledky, které sebou nese přítomnost třetí flotily zde a nepřítomnost doma.“

„Takže, co uděláme, pane velvyslanče?“ vyzval ho Rah’Mad k závěru.

„Tady kapitán Aran zorganizuje schůzku zde na Voyageru. Jakožto oficiální velvyslanec samotného vůdce mám pověření jednat jeho jménem a mluvit s Novou Kolonií. Za předpokladu, že budou splněny patřičné náležitosti. K tomu potřebuji jednoho, nebo alespoň dvě osoby, kteří budou svědky. Doufám, že s vámi dvěma mohu počítat.“ Pohlédl na oba kapitány a počkal, až se mu dostane souhlasné reakce, načež pokračoval: „Důležité je celou věc neuspěchat. Tady kapitán Aran tuším zmínil, že Nová Kolonie posílá do oblasti svoje posily.“

„Tak mi alespoň major Kronesová řekla, během našeho setkání dole na Tieru 4,“ přisvědčil Bajoran okamžitě. Nemělo cenu tuhle informaci skrývat. Právě naopak.

„Jakmile dorazí Koloniální posily, potom bude poměr sil vyrovnaný a tím pádem i silnější argument proč zahájit dialog, místo abychom na sebe zírali skrze ústí svých zbraní. Sice nebudeme jednat z pozice silnější strany, ale o to v této věci nejde. Ani jeden z nás si nechce Tieru 4 podmanit, tudíž bude výhodnější, když k jednání vstoupíme jako dvě rovnocenné strany.“

„To je hodně odvážný krok, pane velvyslanče,“ poznamenal Nuelos zamračeně.

„A Vy budete hlavním bodem, kapitáne.“

„Já?“

„Samozřejmě budete udržovat admirál Saarose v obraze, což jak doufám trochu pohladí jeho velitelské ego. Řeknete mu o schůzce na palubě Voyageru, ale neřeknete mu všechno, o čem jsme tady hovořili. Trochu ho navnadíte, aby si myslel, že se tady v tom jenom bezmocně plácám. Rozumíte?“

„Aha...to...to je od Vás velice mazané, pane velvyslanče,“ připustil Tamulský kapitán uznale.

„Dáte mu dostatek věcí k zamyšlení, aby se nezačal hned zabývat tím, co máme v plánu a nezkusil kontaktovat svoje přátele z rozvědky, kteří by následně přišli s nějakým geniálním plánem, jak tohle všechno překazit.“

„Rozumím.“

„Spoléhám na Vás, kapitáne. Právě teď máte osud celé této mise ve svých rukou.“

Následuje:
Tajemství Zentieranů