Strážci řádu 2

Obsah

• Prolog
• Část první – Cesta, kapitola 1 – Náhlý odjezd
• Nečekaný host
• Předehra
• Aliance
• Mise
• Hra na schovávanou
• Odhalení
• Konspirační schůzka
• Ztracená vzpomínka
• Rodinné setkání
• Naslouchání
• Rodinné tajemství
• Napadení
• Po útoku
• Hledání cesty ven
• Poslední fáze
• Admiralita
• Živý svědek
• Část druhá - bojiště Země & Alfa, kapitola 19 – Superšpión
• Okamžik před bouří
• Útok
• Únos
• Nečekané spojenectví
• Únik
• Do neznáma
• Střetnutí
• Tamuli
• Stopy
• Zmizení
• Oběti
• Nápověda
• Znepokojivý nález
• Měsíční základna
• Virus
• Strážce
• Virus
• Úder ze stínů
• Kostky jsou vrženy
• Nepravděpodobné důvody
• Po boji
• Po bouři
• Enterprise
• Část třetí - Obrat; Kapitola 43 – Nabídka
• Diplomatická návštěva
• Tieru 4
• Návrat
• Otázka plánování
• Tajemství Zentieranů
• Dohoda
• Gralgar
• Ztracená Archa
• Strážci řádu
• Důsledky
• Poslední krok
• Návrat domů

Část druhá - bojiště Země & Alfa, kapitola 19 – Superšpión

Země - Atlanta

Osobní deník Arana Dara:

Už je to dvacet dní, co jsem tady na Zemi. Nedošlo k ničemu. Žádný náznak toho, že by k něčemu vůbec mělo dojít. Věci se vrací do vyjetých kolejí a šest miliard lidí na celé planetě nemá nejmenší tušení, že by jim vůbec něco hrozilo. Inu, nevědomost může být sladká. Těch pár lidí, co ví o hrozbě jako já, tak těm nezbývá než sedět, čekat a být připraven až přijde ten okamžik.

Skoro to vypadá, jako by opravdu bylo po všem a nic dalšího už nemělo přijít. Hodně lidí zainteresovaných v celé záležitosti by tomu chtělo věřit, ale ti z nás, kteří vědí a viděli, čeho jsou naši protivníci schopni, chápeme, že tahle věc ještě neskončila. Problém je v tom, že nevíme kdo, ani odkud udeří a jak. Víme pouze tolik, že musí udeřit a to velice brzy. Ačkoliv slovo brzy může být trochu relativní pojem, neboť brzy může být za hodinu, zítra, nebo taky za týden či měsíc.

Podle plukovníka Marcena to brzy bude v rámci dní a já s ním souhlasím. Pokud chtějí něčeho dosáhnout, pokud chtějí Federaci přimět k činu, potom musí uvést své plány do chodu dříve, než skončí příměří dohodnuté mezi Tamulským impériem a Novou Kolonií. Jakmile se Koloniální flotila vybavená stovkami těch jejich nových Dravců třídy D pohne kupředu, dosáhnou nad Impériem strategického vítězství a potom už bude pozdě. Hvězdná flotila se nepohne kupředu s vidinou hrozby na druhé straně galaxie.

Podstatně znepokojivější je fakt, že tu existuje napojení na jejich rozvědku. Celou dobu jsem je podezříval a nejenom já, že mají v celé věci kolem Tieru 4 prsty. A měl jsem pravdu. Otázkou zůstává, jestli jde pouze o agenty, stejné, jako na naší straně, nebo jestli jejich zapojení jde dál a hlouběji až do samotné Tamulské vlády. Všechno tomu nasvědčuje, ale způsob, jakým neskutečně hloupě promrhali svoji příležitost zničit Novou Kolonii, vzbuzuje nové otázky.

Bylo tohle celou dobu jejich cílem? Nebo jde o mnohem komplikovanější plán s cílem zničit obě strany? Nová Kolonie jenom tak nepadne, ale impérium je mnohem křehčí, představuje podstatně větší cíl a hlavně nemají kam ustoupit, kdyby došlo na nejhorší. Budou jim vydáni napospas, pokud udělají nějakou další hloupost.

Nic z toho nemohu ovlivnit. Jediné, co mohu ovlivnit, jsou události odehrávající přímo zde. Hledání tajemných agentů je však nápadně podobné hledání pověstné jehle v kupce sena. Pokud o ně vyloženě nezakopneme, šance odhalit je dřív než znovu udeří, zůstává mizivou. Přesto, pokud bych to celé vzdal tak bych nejspíš propadl vlastnímu zoufalství a nic takového nehodlám udělat. Ne, najdu toho parchanta, co se vydává za mého otce a potom, teprve potom bude mít jeho duše konečně klid.

Nebude to ovšem jednoduché. Ten chlap je jako duch, ale věřím tomu, že není daleko. Nyní však mám prověřit jinou stopu vedoucí ke Gulu Lorekovi. A k tomu by mohl přispět náš Cardasianský přítel, bývalý špion a syn posledního vůdce Obsidianského řádu, Elim Garak. Bohužel u něj nejsem tolik v přízni, ani nemohu říct, že bych ho znal natolik dobře, jako někdo jiný. Jako takový doktor Julian Bashir. Pokud bude ochoten s někým mluvit, tak s ním určitě a...

Přerušit záznam!“ zastavil nahrávání zprávy, neboť na dveřích do jeho rezidence zazněl zvonek.

„Vstupte!“ vyzval dotyčného, ať jde dál. Ostatně na něj čekal, i když doufal, že stihne dokončit záznam do svého osobního deníku. Přesně podle očekávání dovnitř vešel doktor Bashir. S úsměvem, svěží a podle všeho i v mnohem lepším rozpoložení než byl on sám. Což musel být skoro každý, neopomněl Dar trpce dodat.

„Juliane, jste tady dřív, než jsem čekal,“ uvítal ho co nejsrdečněji.

„Jste připraven na setkání se super-špiónem, Dare?“

„Nikdy mi jako super-špión nepřišel,“ namítnul opatrně. Ano, několikrát ho potkal na DS9, ale nepatřil k součásti hlavního týmu a posádky velitele Siska, takže o něm nevěděl tolik co pozemský doktor.

„No, jen počkejte, až ho uvidíte.“

„Viděl jsem ho, několikrát, ale...“

„Ale nikdy jste s ním osobně nemluvil, ani nevedl zasvěcené debaty u oběda, že?“

„To rozhodně ne.“

„Víte, osobně jsem docela zvědav, jak se Garak v současnosti má. Potom co skončila válka a Cardasianská vláda, včetně toho jejich Obsidianského řádu rozpadla a prakticky všichni, kdo ho chtěli doma zabít, skončili mrtví, tak se konečně mohl vrátit zpátky domů.“

„Potom se klidně ptejte, co hrdlo ráčí, Juliane, ale nezapomeňte, co máme za úkol.“

„Nemějte obavy, Dare. Garak je velice dobrý pozorovatel, aby pochopil, že mu nevoláme jenom tak.“

„V tom případě neztrácejme čas a pojďme na to,“ vyrazil Bajoran směrem ke dveřím. Počkal, až jeho společník vyjde ven a poté vyšel i on.

„Vypadáte trochu ztrhaně, kapitáne,“ poznamenal Bashir venku.

„Mám trochu nabitý program.“

„Nejsem sice Váš šéflékař, ale pokud bych předložil příslušné údaje o Vaše stavu, tak bych mohl, jako lékařský důstojník navrhnout...“

„Děkuji za vaši snahu, Juliane,“ přerušil ho uprostřed věty. „Ze všeho nejvíc teď potřebuji něco dělat. Odpočinek nepřichází v úvahu, protože jinak bych se z toho nejspíš zbláznil.“

„Nemůžete jet pořád na plný plyn. Každý potřebuje odpočinek.“

„Nemějte obavy. Nepracuji dnem i nocí. Potřebuji být připraven, až přijde ta chvíle a ona přijde. Já to vím.“

„Lépe připraven budete, když na chvilku vypnete a uděláte něco úplně jiného, byť by to měla být jenom procházka po pláži nebo zajít na večírek.“

„Teď opravdu nemám náladu na večírky, Juliane.“

„Všichni jsme napjatí, neboť útok může přijít kdykoliv, ale pokud bych měl citovat Ezri, musíme předtím nabrat trochu pozitivní energie. Třeba dneska večer nás pozvali manželé O’Brienovi.“

„O’Brienovi?“

„Kapitán Picard, poručík La Forge a Worf již potvrdili účast. Já s Ezri samozřejmě půjdeme také a...“

„Děkuji za Vaši snahu zvednout mi morálku, ale...“ zbytek jeho námitky zůstal nedokončen, neboť právě vcházeli do hlavní budovy základny. Nebylo nad to, že mu přidělili soukromou rezidenci jen pár minut od místa, kde posledních deset dní pracoval.

„Kapitáne! Doktore!“ vítal je u vchodu hned seržant Larson. Navzdory všemu jim zasalutoval, což bylo archaické gesto, ale armáda ho stále používala.

„Seržante,“ kývnul mu Dar na pozdrav.

„Tudy prosím. Zabezpečené připojení na Cardasii Prime je připraveno,“ ukazoval jim cestu a vedl oba dva důstojníky po schodišti do prvního patra budovy. Dále chodbou až k posledním dveřím napravo. Vyťukal bezpečnostní kód a dveře se otevřely. Dar už byl na podobné věci za poslední dny zvyklý, takže ho nic z toho nepřekvapilo, jako Juliana. Mohl by dodat, že zdejší týmy v posledních dnech procházely nezvyklým počtem cvičení proti nejrůznějším hrozbám.

„Děkujeme, seržante. Nechte nás prosím o samotě,“ propustil poddůstojníka, který úsečně kývnul. Počkal, až budou oba uvnitř a poté za nimi zavřel dveře.

„Nevypadá to tady jako v super tajné komunikační místnosti,“ poznamenal Bashir, když si pozorně prohlédl místnost, kam právě vešli. Vypadala jako obyčejná kancelář s psacím stolem a neméně obyčejným terminálem na něm.

„Kolem oken je stínění, stěny jsou zvukotěsné a ta malá věcička na stole má za účel zajistit, že nikdo v dosahu dvou metrů od ní neuslyší ani slovo z toho, co budeme říkat.“

„Přesto si myslím, že z Enterprise by to bylo o poznání bezpečnější.“

„Copak? Máte strach z rozvědky?“

„Z rozvědky ne. Tohle všechno mi nápadně připomíná sekci 31 a...“

„Tak potom Vám dám dobrou radu. Nemyslete na to a raději udělejte to, proč jsme sem přišli.“

„Nu dobrá, pojďme na to,“ souhlasil doktor nepříliš ochotně a usedl do křesla. Aran Dar zůstal stát mimo záměr obrazovky vedle něj. Stiskl blikající tlačítko s čekajícím připojením a na obrazovce naskočil nápis „navazuji spojení.“ Během několika vteřin ho vystřídala tvář Cardasiana v hnědozeleném civilním oblečení.

„Doktore Bashire? To je mi ale překvapení!“ reagoval Cardasian na druhé straně a tvář se mu rozzářila.

„Garaku, jak se máte?“ opětoval pozemšťan jeho úsměv a nemusel se k němu vůbec nutit.

„Nu, řekl bych, že s ohledem na okolnosti celkem dobře.“

„Stále jste ještě krejčí?“

„Stále,“ přisvědčil.

„Neslyšel jsem o Vás od chvíle, kdy jste se vrátil na Cardasii.“

„Však také nebylo moc o čem mluvit. Jedna věc se Klingonům musí nechat. Když už něco vybombardují, tak pořádně.“

„Pořád ještě Cardasia Prime vypadá tak hrozně?“

„Už je to mnohem lepší. Mimo jiné díky pomoci, která přichází od Federace. Cardasie znovu povstane, ale jaká Cardasie to bude, už je druhá věc.“

„Rýsuje se nějaká představa nové vlády?“

„Příliš mnoho kompromisů, příliš mnoho neshod mezi armádou a civilisty. Potrvá ještě dlouho, než k něčemu opravdu dojde.“

„Nezkoušel jste se do toho vložit? Ostatně kdo lepší než vyhoštěný špion by mohl ukázat ten správný směr.“

„Byly to hezké časy, připouštím,“ pokýval Garak souhlasně hlavou. „Nicméně teď jsem krejčí a hodlám jím tentokrát zůstat.“

„Předpokládám, že se Vám daří.“

„Oh ano, mohu říct, že dokonce velmi. Poté co skončila válka a ty nejhorší škody byly zaceleny, vrátila se lidem chuť nechat si ušít něco hezkého na sebe, ale tohle jistě není ten důvod, proč mi voláte, milý doktůrku.“

„No...po pravdě ne. Tedy ne úplně.“

„Co kdybyste rozšířil obraz, abych viděl i Vašeho společníka, který je předpokládám tím, kdo mi chce položit zasvěcené otázky.“

„Proč myslíte, že...“

„Stojí nalevo od Vás,“ nenechal se Cardasian ani na okamžik zmást. „Všimnul jsem si hned na začátku, že vaše oči neznatelně směřují směrem doleva, jako by vedle Vás někdo stál.“

„Nu dobrá, bod pro Vás. Vidím, že jste nevyšel ze cviku.“

„Věřte nebo ne, doktore, ale mám hodně příležitostí využít svých dovedností z dob působení v Obsidianském řádu.

„Nuže dobrá. Potom mi dovolte, abych Vám představil...“ začal Julian, jakmile rozšířil obraz a zabíral oba dva.

„Aran Dar, že?“ doplnil Garak za něj promptně.

„Garaku,“ kývnul mu Dar.

„Dokonce kapitán Aran Dar, pokud se nemýlím. Blahopřeji.“

„Děkuji.“

„Bohužel jsem zmeškal Vaše jmenování, ale kdybych mohl, nenechal bych si ho ujít,“ pokračoval dál se spokojeným úsměvem. „Nuže, co může pouhý krejčí udělat pro prvního Bajoranského kapitána a šéflékaře Enterprise?“

„Tak tohle bylo opravdu dobré Garaku,“ zasmál se Bashir. „Kdyby tady seděl někdo jiný, nejspíš by Vám na toho obyčejného krejčího skočil.“

„Občas mě napadlo, že bych mohl být i herec, ale raději dávám přednost tomu být krejčí. Je to přeci jenom mnohem jednodušší“

„Jste přeci profesionální lhář.“

„To je poněkud ošklivý výraz,“ nasadil bývalý špión ublížený výraz. „Já bych použil spíše výraz jako zkreslení skutečnosti. To zní mnohem lépe než lež.“

„Zato jste mi právě prozradil, že nejste jenom krejčí, jinak byste nevěděl takové informace, jako je moje současné zařazení a tady kapitánovo jmenování.“

„Nuž dobrá. Vzdávám se. Vaše brilantní dedukce mě dostala, můj drahý doktůrku.“

„A doktůrku mi říkáte, jenom když mě zkoušíte tahat za nos.“

„Opravdu?“

„Opravdu.“

„Nu dobrá, dobrá,“ usmál se široce a poté trochu zvážněl. „Přiznávám, že tyhle naše debaty mi trochu chybí. Ukázal jste se být zdatným soupeřem a neztratil za ty roky nic ze svého glancu. Takže...co pro Vás mohu udělat?“

„Víte něco o Gulu Lorekovi?“ zkusil Dar první otázku, vida, že vzájemné slovní škádlení mezi pozemšťanem a Cardasianem dospělo konečně ke konci.

„Gul Lorek?“ vyletělo Garakovo obočí překvapeně nahoru.

„Býval prefektem na Bajoru v počátcích okupace.“

„Proč se zajímáte zrovna o něj?“

„To je poněkud spletitý příběh.“

„Vím o něm ze záznamů Obsidianského řádu. Skvělý voják s velkým smyslem pro disciplínu, ale začal být trochu moc aktivní v politických kruzích, takže ho centrální velitelství uklidilo na Bajor. Jenže i tady jim přišel po čase příliš nepohodlný a vypadalo, že si buduje vlastní mocenskou základnu. Příliš velkou pro pouhého prefekta, takže hledali způsob, jakým ho sesadit a nahradit někým vhodnějším.“

„Pokračujte.“

„Moc toho k pokračování není. Dříve než došlo k realizaci celého plánu, tak Bajorané Gula Loreka zavraždili. Spáchali atentát, jaký neměl obdoby, a začali vytvářet své první buňky odboje.“

„Jste si naprosto jist, že ho opravdu zavraždili? Nemohl to přežít?“

„Zcela jistě. Bajorané ho odpálili i s celou lodí, ze které zůstal pouze vrak, což rozhodně vzbudilo pozornost a zároveň ukázalo, jak moc Lorek podcenil hnutí odporu a jak moc tvrdou rukou vládl coby prefekt. Napáchal škody, které se už nepodařilo odstranit a následujících třicet let museli Cardasiané čelit bezpočtu teroristických útoků ze strany odboje. Odboje, který nedokázali nikdy vypátrat, což je po pravdě velice frustrovalo. Vím to z vlastní zkušenosti.“

„Kvůli tomu Vás vyhostili?“

„To je příběh na trochu jinou chvilku. Příběh, který bych nikdy nevyprávěl přes polovinu kvadrantu,“ opáčil Garak vyhýbavě.

„Můj otec byl jedním z Bajoranů, kteří se na celé věci podíleli.“

„Ach ano, Aran Shaktan, že?“

„Ano, přesně ten.“

„Zvláštní. Obsidianský řád ho nikdy nepodezříval z Lorekovy vraždy.“

„Můj otec nahlédl do orbu proroctví a uviděl svoji smrt Lorekovou rukou.“

„Pokud by Lorek přežil, určitě bychom o tom něco věděli. Navíc kromě toho existovaly nezvratné důkazy jeho smrti. V troskách lodi se našly zbytky jeho těla. Těžko mohl být více mrtvý.“

„Garaku, to co Vám teď řeknu je přísně tajné a necháte si to pro sebe,“ naklonil se Dar trochu blíže k obrazovce a pro umocnění celého efektu trochu ztlumil hlas. Ani on nebyl v téhle hře úplným nováčkem, takže věděl, jak správně zapůsobit a dodat záležitosti dramatičtější ráz. „Před měsícem jistý Cardasian, který o sobě prohlašoval, že se jmenuje Gul Lorek pronikl na loď Federace a před zraky nás všech zabil mého otce. Málem se mu odtamtud i povedlo utéct, načež ho dvě obstarožní Cardasianské válečné lodi začaly velice neodbytně shánět a nijak jim nevadilo, že se nacházejí hluboko na území Federace.“

„Říkáte obstarožní válečné lodi?“

„Stará třída Galor. Přinejmenším dvacet spíš třicet let stará plavidla. S nějakými modifikacemi, které hravě překonaly štíty i zbraně nejmodernější lodě Federace. Chápete, kam tím mířím?“

„Taková věc, by se dala chápat jako provokace a narušení mírové smlouvy,“ zamračil se Cardasian na druhé straně a bylo na něm vidět, jak usilovně přemýšlí. „Otázkou je, proč ještě Federace nevyrukovala na současnou vládu s obviněním z útoku na jejich území? Měsíc je dlouhá doba a takový křiklavý útok není ničím, co by šlo brát na lehkou váhu.“

„Důvodů je několik. Jedním z nich je ten, že si nemyslíme, že za tím stojí Cardasie. A za druhé, obě ty lodě byly nakonec zničeny. Důkazy jejich existence jsou tudíž trochu nejasné a Federace nechce vyvolávat zbytečnou roztržku na základě nejasných údajů.“

„Předpokládám, že teď ode mě očekáváte laskavost, abych Vám vytáhl z archivů Obsidianského řádu, které už oficiálně neexistují, informace o Gulu Lorekovi.“

„Ano, včetně lodi které velel.“

„Myslíte si snad, že to mohla být...“

„Na základě událostí nemohu vyloučit vůbec nic, ale byl bych rád, kdybych mohl potvrdit, nebo vyloučit alespoň něco.“

„A považoval byste to za takovou laskavost, že řeknete svým nadřízeným, že Vám Cardasie byla v této záležitosti nápomocna?“ pronesl Garak tázavě, ale jeho otázka v sobě zároveň skrývala i jistou vypočítavost.

„Ovšemže,“ souhlasil kapitán Aran.

„Dobrá. Pošlu vám všechno, co seženu a…a bylo mi potěšením opět s vámi mluvit doktore Bashire,“ dodal Cardasian s úsměvem, načež přerušil spojení.

„Nápodobně Garaku, nápodobně…“ odpovídal pozemšťan již prázdné obrazovce.

„Myslíte, že ty materiály sežene?“

„Pokud ne on, tak nejspíš nikdo.“

„Nu, dobrá. Snad nám to ve výsledku k něčemu bude.“

Kolem poledne už bylo jasno, že Garak splnil, co slíbil. Možná dokonce víc než si Dar myslel, když prohlížel zaslaná data. Lidé od rozvědky už je stačili analyzovat a on tak mohl hodnotit závěry, ke kterým došli. Skoro si říkal, že by možná bylo lepší neznat pravdu. Za předpokladu, že jim Garak nepodstrčil falešné údaje, ale to by musel vědět, o jaké lodě šlo a on neuvedl žádné podrobnosti ohledně lodí, které zaútočily na Titan.

„Základní konstrukce odpovídá,“ ukazoval mu akorát plukovník rozdíly mezi oběma plavidly, když celou věc probírali na základně. „Nicméně tu byly provedeny rozsáhlé úpravy, takže to plavidlo vypadalo, že je o poznání novější.“

„O dvacet let,“ zamručel Bajoran při pohledu na zprávu.

„Těžko říct, čeho tím chtěli dosáhnout, ale pokud je pravda, co nám Garak poslal, tak ta loď skončila na kusy. Nepoužitelný vrak. Znova ji sestavit dohromady, muselo dát sakra práci. Za to by postavili celou novou loď, možná i dvě.“

„Z nějakého důvodu si dali tu práci, aby všechno vypadalo jinak, než si myslíme.“

„Myslím, že je na čase, povolat do pole Sedmou.“

„Máte tu spoustu expertů…“

„Jeden z důvodů je ten, že využijeme její odborné expertízy a ten druhý důvod je, že čas se nám pomalu nachyluje. Bude lepší, když ji budeme mít na očích, než aby se jí stala nějaká podivná nehoda tam, kde to nebude nikdy čekat.“

„To…to by bylo velmi nešťastné.“

„V tom s vámi souhlasím,“ přitakal muž od rozvědky a znovu měl ve tváři ten lehce potměšilý skoro až šibalský úsměv. „Co kdybyste pro ni osobně zaletěl?“

„Já?“

„Nenapadá mě nikdo, komu bych v dané chvílí věřil více, že ji bezpečně přivede.“

„Zaletím pro ni,“ přikývnul. Bylo to tu zas. Opět si nebyl jist, jestli si z něj dělá legraci, nebo to myslí úplně vážně. Za daných okolností na tom zase tolik nesešlo. Po pravdě mu to poskytlo tolik kýženou příležitost, vidět Sedmou v civilu. Ne v civilu jako takovém, ale prostě v jiném prostředí než tom pracovním. Matně si vzpomínal, že v jejím spise byla zmínka o tetě, žijící kdesi v oblasti zvané střední Evropa.

„Raketoplán už je připraven. Můžete vyrazit ihned.“

Následuje:
Okamžik před bouří