Strážci řádu 2

Obsah

• Prolog
• Část první – Cesta, kapitola 1 – Náhlý odjezd
• Nečekaný host
• Předehra
• Aliance
• Mise
• Hra na schovávanou
• Odhalení
• Konspirační schůzka
• Ztracená vzpomínka
• Rodinné setkání
• Naslouchání
• Rodinné tajemství
• Napadení
• Po útoku
• Hledání cesty ven
• Poslední fáze
• Admiralita
• Živý svědek
• Část druhá - bojiště Země & Alfa, kapitola 19 – Superšpión
• Okamžik před bouří
• Útok
• Únos
• Nečekané spojenectví
• Únik
• Do neznáma
• Střetnutí
• Tamuli
• Stopy
• Zmizení
• Oběti
• Nápověda
• Znepokojivý nález
• Měsíční základna
• Virus
• Strážce
• Virus
• Úder ze stínů
• Kostky jsou vrženy
• Nepravděpodobné důvody
• Po boji
• Po bouři
• Enterprise
• Část třetí - Obrat; Kapitola 43 – Nabídka
• Diplomatická návštěva
• Tieru 4
• Návrat
• Otázka plánování
• Tajemství Zentieranů
• Dohoda
• Gralgar
• Ztracená Archa
• Strážci řádu
• Důsledky
• Poslední krok
• Návrat domů

Nečekaný host

Systém Ozeum – Imperiální hvězdná základna 19

Admirál Sonmareus nově jmenovaný velitel právě vytvářené šesté flotily právě vyhlížel z pozorovací paluby další přilétající plavidla. Nedělal si žádné velké iluze, poté co ho na základě dodatku o ústavní krizi samotný vůdce impéria, Zoral, jmenoval do funkce. Naprosto bezprecedentní rozhodnutí, které nemělo podporu ani vlády ani admirality. V podstatě byl sice jmenován mezi vysoké důstojníky, ale neměl žádnou flotilu, které by mohl velet. To, co měl k dispozici, bylo k smíchu.

Vůdce Zoral, však myslel i na tuhle část a svůj odchod z funkce dokonale naplánoval. Když už odešel, tak s plnou parádou a způsobil pořádné zemětřesení, které vláda sice ustála, ale jejich vliv a důvěryhodnost byla nalomena. Zoral znechucen tím vším, přistoupil ke kroku, který nikdo nečekal. Spáchal politickou sebevraždu v přímém přenosu a před všemi občany impéria. Zato jim řekl pravdu. Pravdu o tom, jak se věci mají a jak neschopná je vláda předsedy T’Aranise.

Před svým odchodem stačil udělat ještě dvě věci. Jednak vytvořit šestou flotilu a jednak jmenovat svého případného nástupce. Šestá flotila neexistovala od rozpadu původní Federace před více než sty lety. A co se nástupce týče, těžko mohl vybrat lépe. Nejenom že prošel, ale jeho kandidátka byla před dvěma dny zvolena většinou hlasů do funkce vůdkyně Tamulského impéria. K nemalému vzteku předsedy T’Aranise, neboť patřila k velkým kritikům jeho vlády a dávala to již od první chvíle najevo.

Po porážce, kterou utrpěla čtvrtá a pátá flotila, kterou Nová Kolonie prakticky vymazala z mapy, nejevila vláda žádnou snahu o posílení základen či rozšíření loďstva, byť jim musela být jasná hrozba, kterou představovaly Koloniální Dravci nové generace třídy D. Jednoduše řečeno, neudělali nic, aby posílili flotilu, ba dokonce právě naopak dále prováděli škrty v rozpočtu, aby získali potřebné zdroje k udržení moci v systémech jádra.

Při téhle myšlence musel Sonmareus jen pohrdavě ohrnout rty. On sám pocházel stejně jako bratranec Slokarij z významné rodiny, měl dobrý původ, ale to mu nijak nebránilo v tom, aby bránil impérium jako celek, nikoliv pouze zájmy Tamulské vlády. Dostalo se mu skvělého vzdělání, mohl si vybrat prakticky jakékoliv povolání a on jako nemnoho dalších zvolil imperiální flotilu. Lákalo ho létat vesmírem a ještě víc velet vlastní vesmírné lodi.

Také velel, ale v průběhu let přišel o iluze, neboť si dovolil kritizovat systém, za což ho odsunuli stranou. Přitom neudělal v podstatě nic špatného, jenom vypracoval rozsáhlou studii o tom, jak neefektivní je současný systém, který automaticky povyšoval synáčky z dobrých rodin do hodností na které neměli ani v nejmenším kvalifikaci. Vše pouze na základě jejich původu a rodinných konexí. Nijak přitom nenaznačoval, že by díky svému skvělému vzdělání neměli být ve vůdčích rolích, právě naopak.

Pouze poukázal na to, že jenom dobré vzdělání a dobrý původ z nikoho automaticky nedělá dobrého velícího důstojníka. Nejenom poukázal, dokonce navrhnul možné řešení, jak tohle všechno zefektivnit, neboť se nemohl dívat na to, jak velení hromadně povyšuje namyšlené pitomce, kdežto skutečně dobří důstojníci i z řad nižší třídy, neměli šanci se prosadit a celé loďstvo tím pádem ztrácelo efektivní bojeschopnost. K čemu jim byli lodě, když neměli skutečně dobré kapitány, kteří by jim dokázali velet? Každá loď či každý úsek velení byl v první řadě tak dobrý, jak dobrý byl kapitán.

Velení o tom samozřejmě nechtělo ani slyšet. Jeho studii smetli ze stolu a zastavili mu další kariérní postup. Alespoň, že k tomu došlo až v okamžiku, kdy dosáhl velitelské hodnosti. Jedna z věcí, která mu ani příliš nevadila, neboť velet vesmírné lodi bylo tím, co doopravdy chtěl. Teprve po Slokarijově smrti se jeho priority lehce změnily. Navzdory neotřesitelné vládní rétorice se přeci jenom našli tací, kteří začali mít obavy z toho, jakou může současný neutěšený stav imperiální flotily přinést katastrofu. Byly to však ojedinělé hlasy a ten jeho byl kupodivu vyslyšen.

Byl v trvalé nemilosti u admirality, takže mu nehrozilo, že mohl ještě něco víc ztratit. Ano, mohli ho spláchnout a poslat s polovičním platem do zálohy. Radní T’Asador však měl dostatečně velký vliv, aby ho uchránil a jeho vojenské a taktické expertízy představovaly pro něj a jeho stranu více než užitečné informace. Hlavně proto, že se v naprosté většině případů ukázaly být mnohem střízlivější a správnější než cokoliv s čím přišla admiralita či rozvědka. To ho dostalo do popředí pozornosti.

Zároveň si udělal mocné nepřátele, ale ti mu takovou hlavu nedělali. Ne teď, když operoval prakticky na vlastní pěst a bez podpory admirality a vlády. Vše pouze na základě dobrovolně poskytnutých zdrojů od Gaalianů, Fraweyanů, Hunmarianů, Pelengů a dalších. Alespoň mu do toho nikdo z nich neměl co mluvit. Stará hvězdná základna, společně s opravářskou stanicí bylo vše, co měl na začátku k dispozici. K tomu pár těžkých křižníků a doprovodných plavidel.

Těžko by ještě před měsícem bral někdo vážně jeho šestou flotilu. Jenomže to se změnilo. Fraweyané dokázali v rekordním čase modernizovat základnu i opravářskou stanici. A co víc. Do soustavy přilétaly každým dnem nové a nové lodě, které se přidávaly k jeho šesté flotile. Nikoliv Tamulské lodě. Ne, vláda jim s jistou dávkou zlomyslnosti poskytla pouze vraky lodí ze čtvrté a páté flotily, které původně mířily na šrotiště. Pokud si mysleli tohle, tak nikdy neviděli Fraweyany v akci. A nebyli to jenom Fraweyané.

V prvním okamžiku tomu nemohl uvěřit, ale za poslední dva dny přelétaly desítky lodí. Elegatní, zářivě žlutí Gaalianští útočníci třídy Omoko, Močálově zelené Pelengské lodě třídy Yabusha, akvamarínově modré Hunmarianské bitevníky třídy Cerberus, Fraweyanské lodě třídy Kalai ve světle fialové barvě a v neposlední řadě i nevzhlední Malogenští Predátoři s krvavě rudými kamuflážemi. Ti všichni vyslyšeli volání do zbraně, které ve svém proslovu vyslovila nová vůdkyně Zoe během svého úvodního projevu k celému impériu.

Rázem byla šestá flotila něčím, s čím bylo třeba počítat. Celé to mělo jen jednu vadu na kráse. Žádná z lodí nebyla větší třídy než lehký křižník. Jediné těžké lodě byly ty Tamulské a těch bylo i s Fraweyanskými opravami pouze 33. Nikdo totiž nestavěl těžké lodě, protože v impériu vládl posledních sedmdesát let mír a ani samotná domovská flotila neměla velký počet těžkých lodí.

Bylo to celkem logické. Náklady na těžké lodě byly prostě příliš vysoké a v případě bitevních lodí ještě víc. Nebylo divu, že vláda svoji tajnou flotilu držela v naprosté tajnosti, ačkoliv jak utajili flotilu o síle deseti tisíc lodí, mu zůstávalo doteď záhadou. Nicméně ani oni nedisponovali tolika těžkými loděmi, aby navzdory nebetyčné hlouposti dokázali Novou Kolonii porazit.

Vláda Konzervativců, byla spolek pořádně vypočítavých a nelítostných hajzlů. Ano, plně chápal jejich strategii, s kterou rozpoutali celé tohle šílenství. Nezáleželo jim na tom, co to bude stát. Nezáleželo jim, jestli vnější kolonie lehnou popelem, hlavně když oni budou mít svá teplá místečka a výnosné kšeftíky v systémech jádra. Celé to ještě okořenili tím, že v poslední fázi své operace osekali domovskou flotilu až na kost, aby měli dostatek těžkých lodí pro svoji ofenzívu.

Záměrně ignorovali vyhlášení války, protože kdyby ho přijali, tak by museli reagovat a tyhle přesuny by doslova tloukly do očí každému. Ne, předstírali, že o ničem nevědí a snažili se to celé ututlat, jak nejdéle to půjde, aby mohli dokončit své přípravy. Pokud čekali, že Novou Kolonii namlsají a oni poleví v opatrnosti, potom se krutě spletli. Ne, major Kronesová dokonale přečetla jejich záměry a naopak nechala namlsat ona je. Díky tomu to celé skončilo neskutečnou tragédií. Jak by řekli Malogané: „byl to obrovský výsměch.“

Musel nad tím chtě nechtě zavrtět hlavou. Taková věc se mohla stát jenom zde. Měli prostředky k úplnému zničení nepřítele a dokonale je promrhali. Nejhorší na tom bylo, že si byli příliš jisti vítězstvím, takže pověřili velením celé operace admirála typu Saarose, který to celé totálně pohnojil. Místo velkého vítězství, přišla drtivá porážka a vlna kritiky směrem k vládě.

Jenomže vláda nevypadala, že by se poučila. Předseda T’Asador měl ve hře spoustu špehů a ti mu hlásili, že vláda nepodniká žádné oficiální kroky, které by připravily impérium na případné pokračování celé války. Nevěřil ani na okamžik, že hodlají po skončení příměří usednout k jednacímu stolu a uzavřít s Novou Kolonií mír. Ne, měli něco za lubem a z toho byl právě nervózní. Proto byl rád, že bude mít k dispozici také Pelengskou síť pašeráků, Hunmarianskou síť špehů a nebude muset spoléhat na oficiální zdroje a pozorovatele.

Už se chtěl otočit z pozorovací paluby, když ho kdosi oslovil: „Mohu s Vámi na okamžik mluvit, admirále Sonmareusi?“

Ohlédl se, aby zjistil, kdo sem vlastně pronikl. Pozorovací stanoviště nebylo žádným veřejným místem a on neměl náladu na zvědavého novináře či lovce senzací, který ho bude chtít nachytat a následně obrátit všechno co řekne proti němu. Proto měl také od radního T’Asadora přiděleného styčného důstojníka pro styk s veřejností, aby ho před podobnými situacemi ochránil.

Tenhle chlapík, oděný celý v šedém nevypadal jako ani jedno. Vlastně vypadal, že sem vůbec nepatří. Jediná varianta říkala, že ten muž je vetřelec, což přimělo admirála ihned zpozornět. Ne, nenosil sebou zbraň, ani ho nedoprovázeli Malogenští bodyguardi.

„Kdo jste?“ obrátil se na šedého muže podezřívavě. Neviděl mu pořádně do tváře, což ho znervózňovalo.

„Dalo by se říct, že přítel, nebo někdo, kdo Vám chce pomoct.“

„Pomoct, říkáte?“

„Je zbytečné volat bezpečnost, admirále. Já tady vlastně vůbec nejsem,“ odpověděl cizinec pobaveně a aby podtrhnul svá slova, projel rukou skrze zábradlí.

„Projekce?“

„Nic tak grandiózního.“

„Co ode mě chcete?“ zamračil se Sonmareus, kterého ta ukázka zdaleka tolik neuklidnila

„Sleduji Vás už nějakou dobu. Stejně jako jsem sledoval Vašeho bratrance Slokarije,“ začal muž v šedém.

„Sledujete mě?“

„Z jednoho prostého důvodu. Věřím tomu, že jste v této chvíli jediný, kdo může zachránit impérium. Dokončit to, co Váš bratranec nedokončil.“

„Zachránit impérium,“ zopakoval po něm lehce ironicky.

„Nemusíte mě poslouchat, jestli nechcete. Odejdu a už o mě nikdy víc neuslyšíte.“

„Možná toho budu litovat, ale máte moji pozornost.“

„Vaše vláda nehodlá uzavřít mír s Novou Kolonií.“

„Jaké překvapení,“ ušklíbnul se ironicky.

„Ne, mají jiné plány, které možná způsobí Nové Kolonii velkou újmu, ale povedou ke zkáze impéria.“

„Jaké mají plány?“

„Celkem prosté. Počkají až Koloniální delegace v čele s jejich současnou velitelkou, admirálem Brownovou přiletí pod diplomatickou záštitou k Tamuli 4. Poté je nechají rozstřílet bitevními pevnostmi a domovskou flotilou.“

„To je…“

„Takový akt nezůstane bez odpovědi a Nová Kolonie se pohne směrem kupředu. Tentokrát doopravdy s jasným cílem ničit. A zatím co Nová Kolonie přejde do útoku, jejich tajná flotila, kterou mezi tím dávají dohromady z toho, co jim zbylo, zaútočí na jejich tentokrát nekryté základny a dokoná to, co nedokázali předtím. Vítězství, kterého si však příliš neužijí, neboť si na ně Koloniální flotila počíhá a zničí je nemilosrdně do poslední lodě

Po porušení diplomatického protokolu a vyřazení Chartockého vedení se ke kormidlu dostanou Chaokové, jejich válečnická sekta a ti se postarají, aby potrestali všechny Tamulce bez ohledu na to jak moc se na celé věci podíleli či nepodíleli. Zničí impérium a rozdělí ho na desítky nezávislých soustav, které budou žít ve strachu, že by mohli zaútočit i na ně. Impérium zanikne a už nikdy víc nebude představovat hrozbu.

„To je šílené…“

„Oni to tak nevidí. Vidí pouze hrozby pro sebe a Vy jste jednou z hrozeb. Proto Vás tady také doslova vystavují přímo na čele útoku. Proto Vás nechávají, abyste kolem sebe shromáždil všechny ty, kteří s nimi nesouhlasí. Celá Vaše flotila má na čele namalovaný terč, do kterého se Koloniální flotila trefí jako první. Tím se zbaví vnitřního nepřítele, aniž by tušili, že to je absolutní hloupost, ale takhle daleko oni nevidí.“

„Doufám, že mi to tu neříkáte, jako nějakou konspirační teorii, ale máte i důkazy pro taková tvrzení!“

„Nemohu Vám předat žádné důkazy, admirále, pokud jste si nevšiml,“ opáčil šedý mu suše. „Je na Vás, abyste je našel a zabránil zkáze, která hrozí celému Vašemu druhu. Jinak skončíte jako Zentierané, zašlápnuti do země, jako obtížný hmyz.“

„I kdybych Vám na krásno uvěřil, nikdo mě nebude poslouchat.“

„To nepochybně nebude, ale jedna věc je vědět, co přijde než nevědět vůbec nic a žít v nevědomosti.“

„Proč bych Vám měl věřit?“

„Nemusíte,“ pokrčil rameny šedý muž. „Klidně myslete, že jsem lhář, ale sám dobře víte, že Vaše vláda je schopna toho, co Vám zde říkám. Nejde o žádný trik.“

„Potřebuji něco víc než jen slovo, někoho, kdo tu vlastně není a…co je to?“ zpozorněl, když zjistil, že pozorovatelna je pryč a on stojí na úplně jiném místě. Pod nohama spatřil písek před sebou kráter a kdesi na obzoru kouřící trosky velkého města.

„Budoucnost,“ dostalo se mu odpovědi. „Budoucnost, která nastane, pokud selžete. Pohleďte!“

Sonmareus pohlédl směrem, který ukazoval. Socha Z’Antare, nebo alespoň to, co z ní zbylo. Popošel blíž k okraji kráteru a spatřil za ním vládní budovu. To co z ní zbylo. Dokonce už poznával obrysy hlavní Tamulské metropole. Na obloze popatřil zlověstné Koloniální Dravce, kteří systematicky devastovali hlavní město. Nemohl si pomoc, ale zíral na celou tu scenérii s otevřenými ústy.

Takhle nějak vypadala noční můra a on nemohl říct, že tahle scéna je zcela nemožná. Na rozdíl od mnoha jiných, kteří Novou kolonií pouze pohrdali, nebo je nebrali na vědomí, on prostudoval všechny dostupné záznamy o nich. Obzvláště ty neoficiální. Orbitální bombardování planet, během jejich vleklé války v Cestovateli nejednou vyústily v podobnou věc. Tedy podle neoficiálních zpráv, ale těm Sonmareus věřil podstatně víc než těm oficiálním.

„Tohle je možná budoucnost, ke které ještě nedošlo, admirále Sonmareusi,“ promluvil znovu onen cizinec. Všechno kolem zmizelo nahrazeno pozorovací palubu základny 19. „Je pouze na Vás, jak naložíte s informace, které jsem Vám dal.“

„To…“

„Ano, pokud je začnete vykřikovat veřejně, vláda se velice rychle postará, abyste stejně rychle zmizel ze scény. Potom už nebude nikdo, kdo by mohl proti tomu všemu zasáhnout. Triumf bude jejich, ale neužijí si ho moc dlouho. Svým rozhodnutím přivedou impérium ke zkáze. Volba je pouze na Vás…“ zašeptal tajuplně do jeho pravého ucha. Sonmareus se po něm rychle ohlédnul, ale záhadný cizinec už byl pryč. Zanechal ho zmateného a překvapeného na pozorovatelském stanovišti. Právě se mu dostalo varování, o němž nevěděl co si má myslet.

„Admirále?“ nový hlas ho vytrhnul ze zamyšlení. Tentokrát nešlo o neznámý hlas. Ne, patřil kapitánce Namuras, kterou vzal sebou, coby náčelníka svého štábu. Dříve než ji admiralita někam uklidí, neboť si dovolila být mnohem schopnější než většina důstojnického sboru. A on schopné lidi přímo zoufale potřeboval. Kromě toho, tuhle věc už zažil několikrát. Jedna z věcí, ve které personální oddělení flotily fungovalo celkem neúprosně.

„Už je čas, pane,“ dodala pro jistotu.

„Čas?“ zopakoval po ní a stále vstřebával šok z toho, co právě viděl a čeho byl svědkem.

„Naplánoval jste brífink, který má začít za devět minut.“

„Ano, jistě, ovšem,“ odkašlal si a rychle se vrátil zpět do reality. Samozřejmě že svolal brífink. Bylo toho spousta, co potřeboval se svými nečekanými spojenci probrat a hlavně zjistit, jak moc budou ochotni ho podpořit. Ano, tahle část byla možná ze všeho nejdůležitější, protože na imperiální flotilu a oficiální zdroje se nemohl spoléhat. Zato ty neoficiální zdroje a pomoc od ostatních ras impéria, které zůstávaly ze zcela nepochopitelných důvodů vládou přehlíženy, představovaly to jediné, s čím mohl v současné době počítat.

Následuje:
Předehra