Strážci řádu 2

Obsah

• Prolog
• Část první – Cesta, kapitola 1 – Náhlý odjezd
• Nečekaný host
• Předehra
• Aliance
• Mise
• Hra na schovávanou
• Odhalení
• Konspirační schůzka
• Ztracená vzpomínka
• Rodinné setkání
• Naslouchání
• Rodinné tajemství
• Napadení
• Po útoku
• Hledání cesty ven
• Poslední fáze
• Admiralita
• Živý svědek
• Část druhá - bojiště Země & Alfa, kapitola 19 – Superšpión
• Okamžik před bouří
• Útok
• Únos
• Nečekané spojenectví
• Únik
• Do neznáma
• Střetnutí
• Tamuli
• Stopy
• Zmizení
• Oběti
• Nápověda
• Znepokojivý nález
• Měsíční základna
• Virus
• Strážce
• Virus
• Úder ze stínů
• Kostky jsou vrženy
• Nepravděpodobné důvody
• Po boji
• Po bouři
• Enterprise
• Část třetí - Obrat; Kapitola 43 – Nabídka
• Diplomatická návštěva
• Tieru 4
• Návrat
• Otázka plánování
• Tajemství Zentieranů
• Dohoda
• Gralgar
• Ztracená Archa
• Strážci řádu
• Důsledky
• Poslední krok
• Návrat domů

Odhalení

USS Titan – na cestě k Zemi

Kapitán Aran Dar zjistil, že je nervózní z toho, když neví, co se vlastně děje. Nebyl u zdroje událostí a to ho užíralo. Za žádných okolností nehodlal kapitánu Rikerovi zasahovat do velení, ani si chodit na můstek pro informace. Ne, taková věc, byla pod jeho úroveň, jenže to čekání bylo prostě ubíjející. Původně chtěl zajít do simulátoru, ale loď přešla do pohotovostního režimu, takže musel svůj úmysl rychle vzdát a najít si něco jiného na práci.

Nu, alespoň lodní bar byl v té chvíli prázdný. Prázdný a potemnělý, vhodný akorát na jednu skleničku, kterou popíjel u okna s výhledem na mlhovinu tam venku. Vybavila se mu podobná situace, kdy se s Voyagerem schovával celé týdny v mlhovině a měl z okna své kajuty podobný výhled. Jenomže tohle nebyl Voyager, jak musel sám sobě přiznat. Rychle dopil a odešel dřív, než mohl propadnout melancholické náladě kvůli své bývalé lodi.

Zamířil zpátky do kajuty. Když už nemohl nic moc dělat, tak alespoň zkusí udělat záznam do osobního deníku. Jenomže když došel do kajuty, usedl do křesla a vzal záznamník do ruky, zjistil, že vlastně ani nemá pořádně co zaznamenat. Z krátké porady před pár dny zjistil, že rozvědka ho celou dobu brala vážně, ačkoliv to nedávala nijak najevo. A pak tu byla ještě ta záležitost s jeho otcem. Tušil, že něco není v pořádku, ale představa, že by právě on byl agentem cizí mocnosti, ho znepokojovala.

S ohledem na projevované názory proti všemu ne-bajoranskému to asi nebylo takové překvapení. Zašel by až tak daleko, aby pomáhal napadnout svůj domovský svět a zabíjet vlastní lidi? Ne, to už k němu nesedělo. I když, možná o tom prostě jenom nevěděl. Byla to chabá útěcha, ale lepší než žádná. A kde vlastně byl? Kam zmizel? A hlavně jak? Jedna otázka lepší než druhá. Zato se nabízela ještě jedna otázka.

Jak do toho zapadala Sedmá? Nevěřil ani na okamžik tomu, že si ji plukovník vybral pouhou náhodou. Ne, když tihle dva nebyli podle počítače na palubě Titanu a tím pádem museli vyrazit na nějakou misi. Misi, o níž on sám nic nevěděl a byl z ní záměrně vyškrtnut. Možná kapitán Riker věděl víc, ale on si dal jasné předsevzetí, že nebude za nikým chodit a vyzvídat. Až přijde čas, tak mu řeknou, co potřebuje vědět.

A ještě tu byla jedna věc. Ta, o které nikomu neřekl. Ani matce, ani bratrovi, ani komukoliv dalšímu. Došlo k ní v Bajoranském chrámu, kde ho vedek Jaron nechal nahlédnout do orbu proroctví. Kéž by to neudělal. Kéž by nezašel do chrámu pro duchovní útěchu. Možná by to tak bylo lepší. Místo toho musel myslet na události, které v orbu viděl a ty mu nedávaly smysl. Zato ho vytrvale pronásledovaly, kdykoliv byl sám, jako třeba teď.

Nejspíš musel na chvíli usnout, jak seděl v křesle a zoufale zkoušel najít v tom všem smysl. Cosi ho probudilo. Šlo o nepatrnou změnu v chodu lodi. Titan se konečně dával do pohybu. Aran Dar vyskočil z křesla a přešel k oknu. Vskutku. Venku viděl černý vesmír, nikoliv mlhovinu a během dalšího okamžiku vstoupila loď do warpu.

„Možná bych si o tom měl s někým promluvit? Ale s kým?“ přemýšlel usilovně. „S poradkyní Troi? Dobrá volba, ale ona je poloviční Betazoid, takže ho bude chtě nechtě hodnotit i podle jeho rozpoložení. Nebo by mohl zajít za…Sedmou…“ napadlo ho ihned. „Ano, to je ono. Sedmá a její analytická mysl bude zkoumat, co řekne, nikoliv, jak se bude přitom cítit.“

„Počítači, urči polohu poručíka Hansenové!“ požádal počítač a přišlo mu značně nepřirozené nazývat Sedmou jejím skutečným jménem. Jak sama řekla, nebyla Anika Hansenová, Ani Sedmá z devíti, byla prostě jenom Sedmá a on tohle rozhodnutí respektoval.

„Poručík Hansenová je ve své kajutě,“ přišla odpověď od lodního počítače,

Víc Aran Dar vědět nepotřeboval. Právě odlétali, takže musela být zpátky na palubě. Odhodlaně vyšel ze své kajuty a zamířil jen o pár kroků dál, kde měla kajutu Sedmá. Zazvonil, ale nepřišla žádná odezva. Zazvonil podruhé, ale ani poté nic. Už chtěl požádat počítač o potvrzení přítomnosti, když se ozvalo prosté:

„Vstupte.“

Dveře se otevřely a Dar v nich zůstal stát. Kdyby mohl, tak by si nafackoval, protože uviděl Sedmou s netypicky rozpuštěnými vlasy, mokrými vlasy, pouze v jednoduchém bílém županu. Nejspíš ji právě vytáhnul ze sprchy, nebo což doufal, právě vycházela ze sprchy. Měl co dělat, aby na ni nezíral, jak na zjevení.

„Sedmá?“ vypadlo z něj nakonec.

„Co je účelem Vaší návštěvy, kapitáne Arane?“ zeptala se. Možná se mu to jenom zdálo, ale v jejím hlase zaznamenal známku nelibosti.

„Nemohu se zastavit na kus řeči?“ zkusil s trochou nadsázky ve snaze zachránit situaci.

„V tom případě pojďte dál,“ řekla Sedmá po chvilce a v její tváři zahrál náznak pochopení. Přepnula do společenského rozhraní a rychle přemítala, jak pokračovat dál. S Chakotayem tuhle hru občas hrála, ale jinak neměla zase tolik příležitostí na vylepšování svých společenských dovedností a umění nezávazné konverzace, které se v běžné mluvě říkalo: “zastavit na kus řeči.“

„Prosím posaďte se,“ směřovala Bajorana do pohodlného křesla, totožného s tím ve kterém posledních pár hodin seděl ve své kajutě a také v něm usnul. „Dáte si něco k pití?“

„Bajoranský čaj, prosím,“ odpověděl s pečlivě skrývaným úsměvem. Sedmá zkrátka měla hodně do sebe. Taky vypadala unaveně, jakkoliv to zkoušela nedávat najevo.

„Děkuji,“ převzal od ní šálek s čajem a usrknul. Jídelní automat nedokázal udělat takový čaj, jaký pil před pár dny doma na Bajoru, ale nic lepšího ho v dané chvíli nenapadlo.

„Doufám, že Vaše dovolená na Bajoru, byla příjemná,“ začala blondýnka ve snaze navázat nezávazný hovor. Nebyla to věc, ve které by vynikala, vlastně vůbec. Na druhé straně měla ráda výzvy a tohle určitě výzvu představovalo. Z nějakého důvodu si kapitána Arana vážila. Patřil k těm lidem, stejně jako kapitán Picard, kdo jí nezkoušel za každou cenu vnucovat její lidství. Byla člověk, cítila se jako člověk, ale stále tomu něco chybělo, aby jím byla úplně.

„Ach ano, ano, děkuji.“

„Vaše rodina si jistě ulevila, když Vás Proroci zachránili.“

„Nebyl tam můj otec, takže ano, ulevila,“

„Chápu,“ přisvědčila Sedmá a nic dalšího nedodala. Nevěděla, jestli může sdělit kapitánovi informaci, kterou znala.

„Vlastně to byla úleva tak nějak pro nás všechny, protože když tam nebyl on, znovu jsme si připadali jako rodina.“

„Muselo to pro Vás být jistě těžké.“

„Těžké ve smyslu, že když jsem byl poblíž, nebo přišel domů, narážel jsem do stejně neprostupné zdi názorů a odmítání,“ povzdechl si Dar a pokračoval dál: „Přitom, když jsem byl pryč, tak s otcem bylo všechno v pořádku. Stále odmítal všechno ne-Bajoranské, ale nikdy to nedělal příliš veřejně. Všichni přátelé a známí věděli o jeho averzi. Stejně jako věděli, že když mu ji nebudou zkoušet vyvracet, tak s ním nebudou problémy. Jenomže jakmile uviděl mě, tak to bylo jako by před ním stál symbol všeho, co odmítal.“

„Tušíte, kam mohl zmizet?“ zajímala se.

„Na jedné straně si přeju, aby zmizel navždycky,“ pronesl Bajoran pohnutě. „Jenže na druhé straně, je pořád můj otec, ať už je jakýkoliv.“

„Možná má tahle situace své řešení.“

„Jo možná. Anebo také ne,“ pokrčil Bajoran frustrovaně rameny.

„Nerozumím,“ nakrčila Sedmá zamračeně obočí.

„To teď není důležité,“ mávnul nad tím Aran rukou. „Podstatné je, že jsem měl konečně možnost strávit čas s rodinou, obzvláště s mým bratrem Malkinem. Zašli jsme na ryby a společně navštívili okolní provincie Dahkur a Rekana, kde můj bratr společně s dalšími Bajorany pomáhali obnovit tamní provincie od Cardasianské okupace.“

„Ano slyšela jsem, že Cardasiané v těchto největších zemědělských oblastech kontaminovali půdu a...“

„Ano, díky půdním rekultivátorům, které dodala Hvězdná flotila, bylo možné detoxikovat půdu a obnovit zemědělské oblasti, ale jde o běh na dlouho trať. Produkce potravin sice za posledních deset let stoupla o 50%, dost k tomu, aby se stal Bajor soběstačný, ale potrvá přinejmenším jednou tak dlouho než budou veškeré stopy okupace v těchto provinciích zahlazeny.“

„Bajor je překrásný svět.“

„V tom máte dozajista pravdu, ale...“ přitakal, ale hned mu došlo, co právě řekla. Ta slova ho z nějakého důvodu překvapila. Ne samotná slova, ale tím, že je vyslovila zrovna ona. Mnozí Sedmou opravdu podceňovali a za její strohostí a skoro až vulkánským vystupováním viděli nedostatek lidskosti. Opak byl pravdou. Sedmá byla mnohem vnímavější, než si mohl kdokoliv myslet.

„Proč mi neřeknete, co Vás doopravdy trápí, kapitáne?“ udeřila nečekanou otázkou. Vida, jak se zarazil, rychle dodala: „Kvůli tomu jste přeci tady? Žádná společenská návštěva. Chcete si o něčem důležitém promluvit.“

„Opravdu jsem tak průhledný? Nebo s Vámi mluvila poradkyně Troi?“

„Nikoliv, komandér Troi se mnou nemluvila. Ne o Vás.“

„Den předtím, než jste mě vyzvedla doma, mi zavolal vedek Joran,“ začal Bajoranský kapitán mluvit. „Měl jsem v plánu se v chrámu beztak zastavit, abych zjistil, jak pokračují opravy a možná i nabrat trochu duchovní útěchu, kterou jsem cítil, že potřebuji. Můj otec se mohl kdykoliv znovu objevit a já na něj chtěl být připraven.“

„A jste připraven?“ zeptala se Sedmá zvědavě, protože tahle slova mohla být velice brzy realitou. Způsob, jakým se s ní kapitán Aran vypořádá, ji velice zajímala.

„Moje návštěva kláštera přinesla více otázek než odpovědí a po pravdě...po pravdě jsem z toho všeho zmaten. Nerozumím tomu, co jsem viděl a slyšel. Nechápu to..“

„Co jste viděl a slyšel?“

„Vedek Joran mě nechal nahlédnout do orbu proroctví.“

„Ach tak, chápu,“ přikývla s pochopením. Sama do orbu proroctví nahlédla, takže věděla, jaký to může být zážitek.

„Já bohužel ne. Vedek Joran mi řekl, že obsah té vize byl určen pouze pro mě, nikoliv pro něj.“

„Ty vize mohou být matoucí, ale nakonec se všechny do jedné vyplní,“ potvrdila ze své vlastní zkušenosti, neboť ke všem událostem, které viděla v orbu během mise Voyageru skutečně došlo.

„Možná ne.“

„Viděl jste vyslance?“

„Ne, ale to co jsem viděl, bylo matoucí.“ Aran Dar se na chvilku odmlčel, než pokračoval dál. „To, co jsem viděl, mi nepřišlo jako něco, co se má teprve stát, ale jako něco, co se mělo stát, ale nikdy nestalo.“

„Máte na mysli něco konkrétního?“

„Naši misi. Naši první misi s Voyagerem.“

„Skončila neúspěchem. O to se postarali...“

„V té vizi,“ přerušil ji rychle, „bylo všechno úplně jinak. Od návštěvy Tieru 4 a setkání s Zentierany, přes návštěvu Akviarských zahrad na planetě Egmor, Fraweyanské muzeum techniky na Eleniaku, Gaalianský poutní chrám na planetě Duede, výcvikový tábor Rudých seker na Ramgatrue až po vyhlídkovou terasu s pohledem na samotný chrám Z’Antare na Tamuli 4. S vyslancem Slokarijem a jeho bratrancem Sonmareusem jsme tam popíjeli a hodnotili průběh naší mise i to jaké změny vnesou do chodu impéria.“

„Pokud jste přesně tohle viděl, tak k tomu i dojde, ale nemusí to být způsobem, jaký očekáváte.“

„Spíš mám pocit, jako by šlo o ukázku mého selhání v celé misi. Ukázku toho, jak mohla proběhnout, kdybych zabránil...

„Nemohl jste tomu zabránit!“ přerušila ho Sedmá. „Ten raketoplán explodoval v mé vizi a stejně tak i ve skutečnosti. Samotný neúspěch byl podle té vize určen od samého počátku. Akorát to v té chvíli ještě nikdo z nás netušil.“

„V té vizi,“ pokračoval Bajoran dál zamračeně, „bylo ještě něco, co mi přišlo, jako by tam nepatřilo.“

„Nepatřilo?“

„Zhruba uprostřed vize, jsem na krátký okamžik uviděl něco úplně jiného. Voyager. Ne však nový Voyager, ale starý Voyager. Vedle něj letěl náš starý známý Koloniální vlajkový Dravec třídy D. Bylo to na orbitě nějaké planety, možná měsíce, ale...“

„Během cesty Voyageru zpět do kvadrantu alfa nedošlo k žádnému kontaktu s Novou Kolonií.“

„A během toho šeptal nějaký hlas slova o tom, že tohle se nikdy nestalo.“

„Zajímavé,“ zpozorněla Sedmá. „Tahle slova pronesla major Kronesová poté co přišla do zasedací místnosti na Voyageru.“

„Poznala, že Vy a Tuvok jste byli součástí původní posádky Voageru, ale když jsem se jí zeptal, odkud to ví, tak odpověděla, že tohle se nikdy nestalo,“ vybavil si Aran Dar první setkání s Koloniální velitelkou.

„Přesně tak,“ přikývla zaujatě a dodala: „Myslíte, že to může mít souvislost s Vaší vizí?“

„Po pravdě mě lepší vysvětlení nenapadá. Ne, když je zrovna teď na palubě.“

„Škoda, že se jí na tuhle část nemůžete zeptat.“

„Možná poradkyně Troi něco zjistila...“ vstal kapitán prudce z křesla, připraven ihned jednat.

„Doporučuji Vám, počkat s otázkami až do zítřka. Je dost pozdě a...“ zarazila ho rychle

„Ano, ovšem. Máte pravdu.“

„Myslím, že zítra se dozvíte mnohem víc věcí než doposud.“

„Našli jste s plukovníkem nějaké nové odpovědi?“

„Osobně bych hodnotila celou situaci, že víc než odpovědi, jde o nové otázky, ale plukovník je jiného názoru.“

„Co jste vlastně našli?“4

„Bude lepší, když to zítra uvidíte na vlastní oči.“

„Zítra...“

„Ano, zítra,“ přikývla Sedmá a taktéž vstala. „Dobrou noc, kapitáne Arane.“

„Dobrou noc, Sedmá,“ slyšel Dar sám sebe říkat, když ho vyprovázela ke dveřím. Než se nadál, stál přede dveřmi. Jen pomalu a neochotně směřoval do své kajuty.

USS Titan - druhý den ráno

Kapitán William T Riker neměl nejmenší radost z toho, jak dopadla mise na Menronu. Navzdory veškerému ujišťování, že všechno proběhlo v poklidu a podle očekávání, což byl názor, který rozhodně nesdílel. Moc nechybělo k tomu, aby odhalil jejich ukrytí a vyrazil výsadku na pomoc. Gul Lorek se totiž nehodlal smířit s tím, jak mu zmizeli a když je nedokázal najít, tak prostě zahájil orbitální bombardování a doslova základnu na povrchu Menronu rozstřílel.

Naštěstí tam výsadek v té době už nebyl, takže střílel pouze na prázdno a zničil pouze jakési prastaré ruiny, nad nimiž byla malá základna postavena. Dvě hodiny poté, co odletěl, dorazil výsadek na palubě velice zvláštně vypadajícího hybridu raketoplánu a stíhačky. Přivezli jakousi kóji, kterou plukovník nechal ihned transportovat do laboratoře s označením přísně tajné. Jediný, komu k ní dal přístup, byla doktorka Ogawa.

Následně nechal onen raketoplán vypustit do prázdného prostoru a ještě předtím, než opustili mlhovinu, zničit. Nijak podrobně svůj počin nevysvětlil, kromě lakonického prohlášení, že to bylo v rámci utajení nezbytné. Veškeré podrobnosti slíbil sdělit všem zainteresovaným následující den ráno.

„Nuže, co myslíš?“ nadhodil Will ke své ženě, když opouštěli společnou kajutu a směřovali do zasedačky.

„Přesně to, co včera a předevčírem,“ odpověděla mu s klidem. „Plukovník Marcen si je dobře vědom toho, co dělá. Nemá pochybnosti, ani z něj necítím žádné známky nejistoty, či nervozity.“

„Přílišné sebevědomí může být na škodu.“

„Nepozoruji u něj žádnou aroganci ani pocit nadřazenosti.“

„To mě zase tolik neuklidňuje.“

„Je velice koncentrovaný a soustředěný na svůj úkol. Mnohem víc než bych považovala za možné.“

„Potom nemusí koukat vlevo či vpravo.“

„Jestli ti jde o tohle, tak myslí naprosto vážně to, co říká.“

„Doufám, že ta mise na Menronu alespoň stála za to, když už...“

„Děláš si zbytečné starosti.“

„No, někdo musí, když máme na palubě agenta od rozvědky. A ne ledajakého.“

„Snad jsi nezkoušel...“

„Ale ano, zkoušel,“ přisvědčil s potutelným úsměvem. „Pár lidí na velitelství mi dluží laskavost, tak jsem si našeho plukovníka trochu proklepl.“

„A zjistil jsi něco neobvyklého?“

„No, jenom tolik, že je hodně velké zvíře v rozvědce a je možná napojen na Sekci 31.“

„Tak potom bych si na tvém místě dávala dvojnásobný pozor.“

„To mám v plánu,“ přisvědčil a rychle otočil list: „A co tvoje naslouchání?“

„Skoro si říkám, jaká škoda, že tu není Guinan. Ta uměla opravdu dobře naslouchat.“

„Pokud se ovšem dotyčný nenacházel v hluboké hibernaci.“

„Zatím nemám nic moc. Jen slabé útržky, které nedávají smysl.“

„Takže celá ta věc je k ničemu?“

„To si nemyslím,“ zavrtěla hlavou. „Začínám se do toho pomalu dostávat, ale nechci to uspěchat.“

„Zase tolik času nemáme.“

„Já vím, já vím, ale…ale je to tak zvláštní. Skoro…skoro, jako bych se dotýkala něčeho, co znám, ale vzápětí zjistím, že ve skutečnosti jde o něco zcela cizího.“

„Ano, také jsem z ní měl ten pocit.“

„Souhlasím, že to je velice zvláštní.“

„Nejhorší na tom je, že nemáme nejmenší tušení, co má Nová Kolonie v plánu. A věř mi, že oni určitě nějaký plán mají,“ dodal významně.

„Nemyslím si, že jejich úmysly jsou nepřátelské, ale máš pravdu, že sledují vlastní cíl.“

„O kterém nevíme vůbec nic, a mohlo by jít o velice nepříjemné překvapení, až konečně vyloží karty,“ doplnil za ní

„To nepochybně ano,“ souhlasila.

„A co si myslíš o tom nálezu z Menronu?“

„Tahle věc bude hodně zajímavá s ohledem na skutečnosti, že kapitán Aran Dar je zrovna na palubě.“

„Jo o tom mi povídej.“

„Nemyslíš si, že jde o náhodu?“

„Kolem našeho plukovníka od rozvědky je příliš mnoho podivných náhod, než aby šlo o pouhou náhodu.“

„Sleduje vlastní cíl, ale necítím z něj žádné nepřátelské úmysly, jestli ti jde o tohle.“

„Dal bych přednost tomu mít nějakého konkrétního nepřítele, jakéhokoliv, na kterého by šlo ukázat prstem. Cokoliv jen ne tyhle stínohry.“

„Potom by tvoje práce nebyla ani z poloviny tak zajímavá jako doposud.“

„Myslíš?“

Dál už se nedostal, protože vcházeli do zasedačky. Tam už na ně čekala Sedmá s kapitánem Aranen, kteří podle všeho přišli těsně před nimi a s nimi i doktorka Ogawa. Poslední člen plánované schůzky, plukovník Marcen dorazil krátce poté a nic nebránilo tomu, aby schůzka mohla začít. Většina přítomných už věděla, o čem bude řeč. Všichni až na Bajoranského kapitána, který vše sledoval s jistou dávkou očekávání.

„Vezmu to stručně,“ spustil plukovník, jakmile všichni usedli do svých křesel. „Naše mise na Menronu přinesla velice nečekané výsledky a neméně nečekaný nález. Proto jsem požádal tady doktorku Ogawu, aby vše náležitě prověřila a seznámila vás s výsledky své lékařské analýzy. Asi bych měl upozornit, že pro některé z vás to bude šok.“

„O jakém nálezu to mluvíme?“ zajímalo kapitána Arana.

„Na Menronu jsme nalezli jakousi kóji a v ní Bajoranského muže.“

„Proč zrovna na Menronu?“

„To už se nejspíš nedozvíme, protože náš člověk byl nalezen mrtvý v raketoplánu,“ vysvětlil plukovník upjatě.

„Podle analýzy, byl zabit distruptorem. Romulanským distruptorem,“ přidala Sedmá pro pořádek.

„Romulanským?“ vyletělo Bajoranovo levé obočí překvapeně nahoru. „Opravte mě, jestli se mýlím, ale Menron je pokud vím jeden z planetoidů na hranicích mezi Cardasií a Federací, ne v Neutrální zóně.“

„O to podivnější je celý nález, ale s ohledem na skutečnost, že zde došlo předtím k bitvě mezi Dominionem a Federací, plus našimi Klingonskými a Romulanskými spojenci, není taková věc zcela vyloučena.“

„Tím Bajoranem myslíte mého otce?“ vida, že tím muže od rozvědky trochu zarazil, pokračoval dál: „Proč jinak byste mě asi bral sebou na palubu Titanu, když ne kvůli tomuhle?“

„Myslete si o mně, co chcete, kapitáne, ale nalezení Vašeho otce bylo překvapením pro nás všechny. Doktorko?“ předal šéflékařce Titanu slovo.

„Provedla jsem úplnou analýzu DNA našeho neznámého. Hledala jsem jakékoliv nesrovnalosti v jeho DNA, odchylky, mutace, buněčnou degeneraci, zkrátka cokoliv, co by naznačovalo, že není tím, za koho se vydává.“

„A k čemu jste dospěla?“

„Nenašla jsem nic. Ten muž v té kóji je Aran Shaktan. Skutečný Aran Shaktan, žádná kopie, klon či něco podobného. Pokud snad ano, tak to naše lékařské vybavení nedokáže odhalit.“

„Co myslíte tím skutečný, doktorko?“

„Tohle pro Vás bude asi trochu šok, kapitáne, ale podle záznamů, které získala Sedmá, tam v té kóji ležel minimálně posledních deset let.“

„To není možné. Mluvil jsem s ním…“

„Mluvil jste s někým, kdo vypadal, jako Váš otec, ale nebyl to ve skutečnosti on!“ nenechal ho plukovník domluvit.

„Tím by se leccos vysvětlovalo, ale…“ zamračil se Dar nad tou zprávou.

„V té kóji bylo jakési neurální rozhraní napojené přímo na jeho mozek. Nikdy jsem nic podobného neviděla, ale mohu celkem bezpečně říct, že to mělo plný přístup k jeho paměti a přenášelo signál někam jinam, pravděpodobně do jiného kompatibilního rozhraní v mozku, který byl schopen zpracovávat tyto informace.“

„Předpokládáme, že takhle náš agent-dvojník dokázal operovat, aniž by ho kdokoliv podezíral, dokonce ani vlastní rodina ne.“

„Proč potom předstíral, že mě nenávidí? K čemu to bylo? Díky tomu jsem ho akorát podezříval a…“

„Zjevně sledovali vyšší cíl, kapitáne a Vy jste představoval proměnnou, která mohla vše zhatit, což jste nakonec stejně udělal, jinak byste neseděl právě teď zde,“ nadhodil Marcen svoji teorii.

„Tomu nerozumím.“

„Nikdo z nás tomu plně nerozumí, ale uvidíme, co nám bude Váš otec schopen říct.“

„Potom, hodně štěstí.“

„Co prosím?“

„Ať už byl ten dvojník kdokoliv, nemusel ani moc předstírat, neboť můj otec nemá Federaci o moc víc v lásce než Cardasiany. Vždycky byl proti mému vstupu na akademii. Vinil Federaci z mnoha věcí a věřte mi, že šlo o hodně dlouhý seznam. Ne všechno bylo bezdůvodné, ale hodně věcí zase naopak podporovalo jeho podezřívavost hraničící s paranoiou.“

„Nu, jak je na tom, doktorko?“

„Jeho fyzický stav je v nominálních hodnotách. Pokud byste ho odtamtud nepřinesli právě teď, tak počítám, že do deseti dnů, by podpůrné systémy udržující ho naživu, selhaly.“

„Je možné, že po jeho odhalení na Bajoru už ho nemohli použít jako agenta. Tím pádem nepotřebovali originál a mohli ho v tichosti zhasnout. Nikdo by ho nikdy nenašel, nikdo by ho nikdy nehledal.“

„Potrvá přinejmenším deset, dvanáct hodin, než bude bezpečné ho vzbudit. Víc než jeho fyzický stav mi dělá starosti jeho psychický stav. Těžko říct, kdo se vlastně probudí.“

„Postarám se, aby u něj byla celou dobu stráž,“ chopil se iniciativy Riker.

„Zkusím posoudit jeho psychický stav, ale bojím se, že přítomnost stráží u někoho, kdo projevuje paranoidní sklony a nedůvěru, bude obtížné,“ mínila Deanna.

„Dokud nezjistíme víc, musíme ho mít pod dohledem. Diskrétně.“

„Já s ním promluvím,“ navrhl Aran Dar

„S tím rozhodně počítám, ale ne hned,“ zarazil ho plukovník. „Nejprve chci zhodnotit jeho stav a promluvit s ním osobně. Na základě těchto poznatků, pak mohu předat štafetu dál.“

„Mluvíte o mém otci, jako o nějakém experimentu a…“

„Špatně jste mě pochopil, kapitáne Arane!“ nenechal ho muž od rozvědky domluvit. „Jde o otázku bezpečnosti, žádné experimenty. Jsem dostatečně kvalifikovaná osoba, abych dokázal posoudit něčí stav.“

„To nepochybně.“

„Mohu Vás ujistit, že Vašemu otci nikdo neublíží. Jeho nalezení na Menronu je záhadou, na kterou chci najít odpověď. A nejenom já. Pokud je více takových jako on, potom máme vážný problém s bezpečností a já beru bezpečnost velice vážně, rozumíte?“

„Ano, pane.“

„Dobře. V tom případě se dejme do práce,“ rozpustil poradu. „A ještě jedna věc, kapitáne Arane!“ zastavil Bajorana předtím než mohl opustit zasedací místnost.

„Ano?“

„Dokud neřeknu, budete se držet dál, rozumíte?“

„Chcete mě snad…“

„Rozumíte!“ dodal důrazněji.

„Jistěže.“

„Vaše chvíle přijde, kapitáne Arane. Máte moje slovo. Do té doby se držte stranou a nezkoušejte zasahovat do mé práce,“ dodal již mírnějším tónem.

Následuje:
Konspirační schůzka