Strážci řádu 2

Obsah

• Prolog
• Část první – Cesta, kapitola 1 – Náhlý odjezd
• Nečekaný host
• Předehra
• Aliance
• Mise
• Hra na schovávanou
• Odhalení
• Konspirační schůzka
• Ztracená vzpomínka
• Rodinné setkání
• Naslouchání
• Rodinné tajemství
• Napadení
• Po útoku
• Hledání cesty ven
• Poslední fáze
• Admiralita
• Živý svědek
• Část druhá - bojiště Země & Alfa, kapitola 19 – Superšpión
• Okamžik před bouří
• Útok
• Únos
• Nečekané spojenectví
• Únik
• Do neznáma
• Střetnutí
• Tamuli
• Stopy
• Zmizení
• Oběti
• Nápověda
• Znepokojivý nález
• Měsíční základna
• Virus
• Strážce
• Virus
• Úder ze stínů
• Kostky jsou vrženy
• Nepravděpodobné důvody
• Po boji
• Po bouři
• Enterprise
• Část třetí - Obrat; Kapitola 43 – Nabídka
• Diplomatická návštěva
• Tieru 4
• Návrat
• Otázka plánování
• Tajemství Zentieranů
• Dohoda
• Gralgar
• Ztracená Archa
• Strážci řádu
• Důsledky
• Poslední krok
• Návrat domů

Předehra

USS Titan – druhý den ráno

Aran Dar procitnul toho dne o poznání později. Jednak mu nesvítilo oknem světlo do postele a jednak byl na úplně jiném místě. Jediné co viděl oknem, byly protáhlé čáry hvězd, jak hvězdná loď letěla vysokým warpem směrem k zemi. Každým okamžikem se vzdalovali od Bajoru, jeho domova. Povzdechl si a vstal z postele. Doma byl zvyklý vstávat za úsvitu, ale na hvězdné lodi bylo vnímání času jiné. Pohled na hodiny ho přiměl k větší rychlosti. Hodiny ukazovaly čtvrt na deset.

Sotva dost času, aby si dal rychlou sprchu, obléknul uniformu a hodil do sebe rychlou snídani. Chvilku váhal, jestli na sebe nevzít civilní šaty, místo uniformy kapitána. Přeci jenom, byl zde hostem a loď měla mít jenom jednoho kapitána. Nakonec zvítězila uniforma. Přeci jenom byl ještě kapitánem hvězdné flotily a nikdo ho z této funkce neodvolal. Odložil šálek s nedopitým čajem zpátky na stolek a naposledy ještě zkontroloval v zrcadle svůj vzhled.

Všechno vypadalo v pořádku, takže mohl vyrazit na schůzku s kapitánem Rikerem. Přemýšlel, jestli nemá ještě zajít za Sedmou, ale nakonec, kapitán lodi chtěl podle všeho mluvit pouze s ním. O vědecké důstojnici neříkala první důstojník nic. Možná v tom byl záměr, možná jí kapitán nedůvěřoval, nebo ji prostě nebral v potaz, to se jistě brzo dozví. S těmito myšlenkami vyšel ze své kajuty a zamířil k výtahu.

Titan měl podobnou konstrukci, jako jeho Voyager, takže konferenční místnost nemusel hledat. Byla na stejném místě, kde bývala obvykle, hned za můstkem. Cestou potkával členy posádky lodi. Každý ho uctivě zdravil a on jim odpovídal na pozdravy. Tahle část mu přišla nepřirozená, protože nešlo o jeho posádku. Ne byl na palubě cizí lodi a nikoho nepoznával. Zato oni poznávali jeho. Díky zvlnění na jeho Bajoranskému nosu si ho těžko mohli splést s někým jiným.

O to raději byl, když konečně vešel do konferenční místnosti. Vládlo zde lehké přítmí a v prvním okamžiku si myslel, že tu nikdo není. Teprve při pozornějším rozhlédnutí zaznamenal postavu u okna. Dotyčný se otočil poté, co se za ním dveře zavřely. Kapitán Riker, podle očekávání. Vyšel mu vstříc a v jeho tváři zahrál navzdory všemu slabý úsměv.

„Kapitáne Arane. Vítejte ještě jednou na Titanu.“

„Děkuji, pane.“

„Pane?“ vyletělo Rikerovo levé obočí překvapeně nahoru. „Možná jsem kapitánem o pár pátků déle než Vy, ale rozhodně nemám pocit, že bych něco víc.“

„Omlouvám se, síla zvyku.“

„Ano, je mi líto, co se stalo s Voyagerem. Byla to zatraceně dobrá loď.“

„To máte zatraceně pravdu.“

„A nebýt Vás, nejspíš by tady nikdo z nás teď nebyl.“

„Zkouším si to opakovat, ale moc to nepomáhá.“

„Nu dobrá, tak otočme list a mluvme o něčem jiném.“

„Předpokládám, že jste mi chtěl něco říct, než přijde náš pan plukovník.“

„Vlastně toho moc není,“ rozhodil Riker rukama. „Přišel sem před dvěma dny s rozkazy a pověřením od flotily.“

„Proč vybral zrovna Titan, k převozu majora Kronesové na Zemi?“

„Asi proto, že žádná jiná loď nebyla v takovém stavu, aby mohla bezpečně odletět.“

„To si nemyslím. Se vším tím utajením…“

„Ani já si nemyslím, že nám na to Nová Kolonie skočí.“

„Pokud budou chtít svého majora zpátky, tak si ho mohou kdykoliv vzít. Titan proti nim není žádný soupeř. Určitě vědí, kde je a na které lodi letí.“

„Z toho mám také obavy, ale zároveň si musím klást otázku, proč ji tam nechali?“

„Spíš proč tam zůstala?“ opravil ho Dar. „Proč převzala veškerou odpovědnost za to, co se stalo i když s tím podle mého neměla nic společného?“

„Možná ano, možná ne,“ pokrčil kapitán Titanu neurčitě rameny. „Deana ji sledovala po celou dobu konference, ale nedokázala ani na okamžik proniknout skrz tu zeď, kterou kolem sebe vystavěla, takže můžeme jenom hádat, co se jí asi mohlo honit hlavou a jaké měla skutečné motivy. Stejně jako teď.“

„Myslím, že o tomhle se brzy dozvíme víc. Za předpokladu, že ten člověk od rozvědky bude alespoň trochu sdílnější.“

„Viditelně má něco za lubem, protože neletíme přímo na Zemi, ale děláme si malou zajížďku podél Cardasianských hranic.“

„Tak z toho mám velice špatný pocit.“

„Věřte mi, že já také a…“

„A já Vás mohu ujistit, že není důvod k obavám,“ vstoupil do zasedací místnosti muž o kterém právě mluvili a dokončil za Rikera zbytek věty. Hned za ním vstoupila Sedmá, což přimělo Arana Dara zpozornět. Zkoušela snad rozvědka Sedmou naverbovat? Taková myšlenky byla děsivá, ale nedovedl si představit, že by se jí kapitán Picard jenom tak vzdal.

„Posaďte se prosím. Je čas, abych Vás zasvětil do celé operace.“

Počkal, až všichni usednou, přičemž kapitána lodi nechal usednout do čela stolu a sám usedl po jeho levici, Aran Dar po pravé straně a Sedmá usedla hned vedle něj.

„Doufám, že mi vysvětlíte, proč neletíme přímo na Zemi, ale ke Cardasianským hranicím,“ spustil Riker jako první.

„Vysvětlím. Až přijde čas. Nemějte obavy.“

„Potom dovolte, abych zase já Vám vysvětlil, že nesu zodpovědnost za tuto loď a její posádku a…“

„A já Vás ujišťuji, že nehodlám hazardovat se životy vaší posádky ani lodi.“

„Tak, to rád slyším.“

„Nebudeme si nalhávat, že tu nejsou žádná rizika, jistě. Ovšem riziko není o nic větší, než na jaké jste zvyklí. Rozhodně po Vás nechci, abyste se pouštěl do nějaké hazardní mise.“

„To rád slyším,“ zopakoval Riker podruhé, ale z jeho hlasu bylo patrné, že ho to ujištění příliš nepřesvědčilo.

„Nu a teď, pokud dovolíte, zkusím nastínit situaci.“

„Prosím.“

„Určitě Vás zajímá, proč zrovna Vy dva a proč zrovna Titan,“ začal plukovník rozvláčně. „Pravdou je, že jste v celé záležitosti ohledně Nové Kolonie dostatečně zasvěceni, takže bude jednodušší, když budete v celé věci pokračovat, než abychom zkoušeli zasvětit někoho dalšího, což by nemuselo mít ten správný efekt. Oba dva jste byli svědky událostí k nimž došlo před měsícem a oba dva jste měli možnost poznat Novou Kolonii.“

„Ve světle současných událostí si nejsem jist, jestli je vůbec znám,“ odtušil Aran Dar zamračeně.

„Vaše zpráva, kapitáne Arane,“ pokračoval muž od rozvědky, jako by ho neslyšel, „říká, že v celé věci musela být zainteresovaná ještě třetí strana, která ve vhodný okamžik eskalovala napětí mezi oběma stranami a přivedla je k válce. Počínali si přitom velice rafinovaně a používali přitom techniku, jejíž úroveň přesahuje tu naši, včetně agentů, které nasadili do hry.“

„Takhle jsem to určitě nenapsal,“ namítnul Bajoran zamračeně. Poslední co chtěl, bylo dostat se do slovíčkaření o tom, jak která část jeho zprávy mohla vyznít.

„Takhle Vaše zpráva vyzněla a rozvědka si nad tím poslední rok lámala hlavu. Teprve události, k nimž došlo před měsícem, vnesly do celé situace trochu víc jasno a díky nim jsme byli schopni udělat si alespoň rámcový obrázek toho, co se tu děje.“

„A co se vlastně děje?“

„Nová Kolonie má problémy.“

„Oni sami představují jeden velký problém.“

„Předpokládáme, že mezi nimi nebo v jejich blízkém okolí, operuje nějaká skupina, frakce, nebo klika, která je hodlá zničit.“

„Tím, že rozpoutá válku s Impériem.“

„A potažmo i s Federací, nejlépe. Dva nepřátele naráz by určitě neustáli.“

„Tím bych si nebyl tak jist s těmi jejich novými Dravci.“

„Federace se do žádné války rozhodně nepohrne, ale nebylo od toho daleko. O tom však později. Teď je podstatné, že Nová Kolonie vstoupila do války s Tamulským impériem a to je věc na kterou nejsou jednak připraveni a jednak ani nehodlají impérium dobývat. Proč? Navzdory tomu, co ten nový Tamulský vyslanec tak vehementně vykřikoval, oni nemají dobyvatelské chutě. Proč? Nemají k tomu prostředky, ani zdroje, a pokud mohu soudit, tak ani chuť. Stačíte mě sledovat?“

„Ano, souhlasím. Impérium je příliš rozsáhlé k dobývání, ale že nemají zdroje, bych tvrdil velice opatrně.“

„Moje pozorování ukazují, že nechtějí v téhle nesmyslné válce pokračovat. Nemají k tomu prostě důvod. Co se stalo na Tieru 4, za to už impérium dostatečně vytrestali. Teď se chtějí za každou cenu dohodnout, aby nemuseli pokračovat s dalšími vojenskými operacemi, které by je stály příliš mnoho, a nic by tím nezískali. Nejspíš by Tamulce nakonec porazili, ale museli by zároveň udržovat okupační jednotky, které budou dohlížet, že pro ně nadále nebudou hrozbou a to je věc, kterou prostě nechtějí.“

„Z čeho usuzujete, že nechtějí mít svého největšího rivala, který je celé roky provokuje na kolenou?“ zajímalo kapitána Titanu.

„Věřte mi, kapitáne Rikere, mám velice podrobnou analýzu, ale ta není za daných okolností podstatná,“ odtušil Marcen s klidem. „Podstatné je, že Nová Kolonie má protivníka, který převyšuje dokonce i je samotné. Takového, který operuje v jejich řadách a nejenom v jejich řadách. Je nemyslitelné, aby něco takového mohlo fungovat, kdyby neměli své agenty také v Tamulské vládě. A bohužel, jak jste sám naznačil, kapitáne Arane, musí mít agenty také v našich řadách. Tím se z toho bohužel stává i náš problém. Což je věc, která je o to víc znepokojivá, že jsme nikoho z nich nedokázali odhalit, až donedávna.“

„Myslíte tím mého otce?“

„Vašeho otce zatknula Bajoranská rozvědka dva dny po útoku na Bajor.“

„Potom mě překvapuje, že mi nezaklepali na dveře. Předtím vypadali hodně zvědavě a měli neméně zvědavé otázky.“

„Agenti, kteří Vašeho otce zatknuli, beze stopy zmizeli, společně s ním.“

„Aha…“

„Stejná záhada a obdobný způsob provedení, jaký byl zaznamenán u té pilotky jménem Leena.“

„Takže můj otec je mrtvý?“

„Dobrá otázka, jejíž zodpovězení by nás mohlo posunout blíže k odpovědi, kdo za tím vším stojí.“

„Pokud myslíte, že snad vím, kde…“

„Nic takového nenaznačuji!“ zarazil ho plukovník rychle. „O čem tu hovořím, je že nás tahle v uvozovkách Třetí strana zkouší vmanévrovat do něčeho, co chtějí oni. Co vlastně chtějí, netušíme. Záměrně nás vmanévrovali do pozice smírčího soudce, aby nás následně napadli a vše vypadalo, že za tím stojí právě Nová Kolonie. V této chvíli Vám již mohu říct, že souběžně s tím k čemu došlo na Bajoru, došlo k podobnému incidentu i na Zemi.“

„Na Zemi?“

„Stejné provedení, stejný záměr, akorát nestříleli na žádný chrám, ale…“

„Na Velitelství Hvězdné flotily!“ doplnil Bajoran, neboť mu prakticky ihned došla pointa.

„Výsledek byl takový, že jejich torpédo ztratilo zaměření a dopadlo do moře nedaleko San Franciska. Vylovili jsme ho z Pacifiku a podle všeho mělo torpédo vadný zaměřovací systém, takže netrefilo cíl.“

„Vadné zaměřování?“

„Kdyby dopadlo na cíl, nebo jen blízko cíle, byla by to katastrofa. Samotná hlavice měla sílu, která by srovnala se zemí celé San Francisko.“

„Panebože…“

„Taková věc by nemohla být ničím jiným než vyhlášením války.“

„Kdyby dopadla, kam měla.“

„Máme za to, že Nová Kolonie si uvědomuje existenci téhle „Třetí strany“ a nejspíš jim i došlo, že zkusí ukradnout jejich nejlepší lodě, proto záměrně sabotovali zbraňové systémy, aby eliminovali škody a přiměli je ukázat, co mají v plánu.“

„To by dávalo jistý smysl.“

„Předpokládáme, že napodruhé už si všechno řádně prověří a tentokrát budou střílet přesně a ostrými.“

„Máte tušení, kde mohou zaútočit?“

„Bohužel ne,“ zavrtěl plukovník rezolutně hlavou. „Nicméně dobrá zpráva je, že mají k dispozici jednu, nanejvýš dvě lodě, což výrazně omezuje jejich možnosti.“

„I jeden Dravec třídy D stačí k napáchání škod.“

„Podle našich předpokladů znovu nezaútočí. Ne dokud nebudou moci hodit veškerou vinu na Novou Kolonii. Což dost dobře nemohou, protože jejich vlajkový Dravec zmizel neznámo kam. Evidentně je hledají a hodlají zasáhnout, jakmile se objeví, ovšem…“

„Nejlepší by bylo, kdybychom se s nimi mohli domluvit a postupovat společně,“ mínil Riker.

„To není způsob, jakým oni postupují. Svoje problémy si zásadně řeší sami.“

„Tohle je ale i náš problém, řekl bych.“

„Oni to tak nejspíš nevidí. Proto pokračují ve své vlastní hře a odkryjí karty, až přijde podle nich správný čas.“

„A my samozřejmě netušíme, co hodlají podniknout.“

„Možná ne, ale možná můžeme trochu nahlédnout do jejich plánů a z toho si odvodit příslušné závěry.“

„A to uděláme jak?“

„Máme přeci majora Kronesovou, že?“

„Ta nám toho moc neřekne. Už na DS9 se uvedla do stavu podobného hibernaci a…

„A právě proto je tady Sedmá,“ učinil plukovník gesto směrem k vědecké důstojnici, která seděla naproti němu a dosud neřekla ani slovo. „Její lebeční implantát mě inspiroval k tomu, abychom vytvořili…“

„Chcete použít Borgskou technologii, abyste z ní dostali potřebné informace?“ zpozorněl Aran ihned.

„Nikoliv,“ promluvila poprvé za celou dobu blondýnka. Nic dalšího nedodala, takže si slovo vzal znovu Marcen.

„Doktor Bashir i doktorka Ogawa se shodují v tom, že podobná procedura by neměla patřičný efekt. Kromě toho, podobný případ už byl zaznamenán během Vaší první mise s Voyagerem, kapitáne Arane. Tím pacientem, u kterého byl diagnostikován tento stav je…“

„Jake Sisko,“ vzpomněl si Aran okamžitě na vypjatou situaci při které vyslancův syn málem zemřel. Kvůli reportáži, kterou dostal přímo od majora Kronesové.

„Správně,“ přikývnul plukovník, pokračuje dál. „Takže tady Sedmou napadlo použít neinvazivní prostředky. S neurálním rozhraním, které se napojí skrze spánkový lalok na příslušné části v mozku a umožní nám obrazně řečeno naslouchat ozvěnám jejích myšlenek. Těch, které volně proniknou přes mentální zeď, jíž vztyčila kolem své mysli. “

„Myslíte tím, naslouchat jejím snům?“

„Ona ve skutečnosti nespí, protože nemá spánkový cyklus Rem. Její mozek je v bdělém stavu 24hodin denně. Nechápeme, jak je to možné, ale její fyziologie to zkrátka umožňuje.“

„Aby celá věc fungovala, potřebujeme schopného naslouchače, případně telepata s mimořádnou schopností vnímat emoce druhých.“

„Narážíte tím na moji ženu?“ zpozorněl kapitán Titanu.

„Komandér Troi, je podle mého naprosto ideálním kandidátem pro naslouchání.“

„A co když se to našemu majorovi nebude líbit a zkusí proti tomu zasáhnout? Podle informací kapitána Arana je velice silný telepat a…“

„Riziko je minimální!“ přerušila ho Sedmá. „Jak bylo řečeno, nejde o žádné invazivní prostředky a komandér Troi dokáže zachycovat emoce nahodile, stejně jako řízeně, aniž by si toho byl někdo přímo vědom.“

„To jistě ano, ale…“

„Proto je zde použit celkem trefně termín naslouchač. Ona bude pouze naslouchat ozvěnám. Nic víc. V případě, že by…“

„Sedmá chce říct, že pokud bude pouze naslouchat, nehrozí žádné nebezpečí. V případě silového průniku už by mohla být považována za hrozbu a podle toho by mohla přijít i odezva.“

„Chápu.“

„Věříme, že tohle je naše nejlepší šance, jak zjistit víc o pozadí celé věci. Možná to nepřinese nic. Možná to ani nebude fungovat, ale podstatné je, že když vůbec nic neuděláme, nic se nedozvíme. Možná se rozvědka mýlí, možná jenom špatně chápeme skutečné Koloniální záměry, ale ať už se nám to líbí či ne, tady jde o bezpečnost Federace. Tam venku poletuje nějaká parta spiklenců s nejmodernější válečnou lodí schopných udělat cokoliv.

Nemůžeme jenom sedět, koukat a čekat, že prostě přestanou. Ne, musíme aktivně jednat a hlavně najít jejich špehy, pokud existují a potom i je samotné, donutit je zaplatit za jejich činy a odstranit hrozbu, kterou představují pro Spojenou Federaci planet. To je povinností nás všech, jak tu sedíme. Věřím, že se na Vás mohu spolehnout. Děkuji to je vše,“ ukončil celou poradu.

Aran Dar vstal z křesla a s ním i Sedmá. Neuniknulo mu, že plukovník pokynul kapitánovi lodi, aby ještě zůstal. Zřejmě mu hodlal něco říct mezi čtyřma očima, jak naznačoval na samotném začátku.

„Neurální rozhraní?“ nadhodil Bajorský kapitán tázavě sotva se za nimi zavřely dveře.

„S tím přišel plukovník Marcen.“

„Ale Vy jste to dokázala realizovat.“

„Ano,“ přisvědčila krátce a úsečně, jak bývalo jejím zvykem.

Víc už se Aran Dar nedozvěděl, protože Sedmá, jak bývalo neméně jejím zvykem přidala do kroku a zmizela mu za ohybem chodby. Musel nad tím jenom pokrčit rameny. Ze schůzky si odnesl spoustu dojmů. Vidina, že také rozvědka vidí stejný problém jako on, ho přeci jenom trochu potěšila, neboť si rázem nepřipadal jako blázen. Akorát z manévrů, které plukovník zahájil, neměl příliš dobrý pocit.

Přitom nešlo o muže z rozvědky jako takového. Působil velice rozumně a zdaleka ne tak tajuplně jak bývalo u lidí z rozvědky zvykem. Odhalil poměrně dost věcí, ale Dar nebyl hlupák, aby si myslel, že jim řekl zdaleka všechno. Určitě má ještě spoustu věcí v záloze a nevzal ho sebou na Zemi jenom proto, že je v celé věci zainteresovaný. Určitě s tím bude mít něco společného to, co právě říká kapitánu Rikerovi.

V zasedací místnosti zavládlo po odchodu Sedmé a Arana Dara ticho. Plukovník Marcen si propletl prsty obou rukou a notnou chvíli hleděl na dveře, jako by myslel, že snad za nimi někdo zkouší poslouchat. Kapitánu Rikerovi jeho gesto neuniklo, ale spíš než pobavení nad tím sotva skrýval podráždění. Došlo mu totiž, že celá diplomatická mise nemohla nikdy uspět a rozvědka to celou dobu tušila, aniž by cokoliv řekli. Díky tomu zahynulo přes tisíc lidí, nepočítaje materiální škody v podobě zničených lodí Federace.

„Kapitáne, řeknu Vám to velmi stručně,“ začal plukovník mluvit. „Zaletíme na místo určení v oblasti bývalé demilitarizované zóny, vyzvedneme náklad a rychle odtamtud vypadneme.“

„To jste řekl opravdu velmi stručně,“ ušklíbnul se Riker.

„Nemám tušení, co je to za náklad. Tahle část zůstala utajena i přede mnou. Pro případ, že by mě snad zajali, tak bych nemohl nic prozradit. Souřadnice místa, jsem obdržel až na DS9. Jedno bez druhého bylo naprosto bezcenné.“

„A co Cardasiané?“

„Ach ano, Cardasiané. Na ty můžeme narazit. Vlastně spíš určitě než možná. Jejich velitelství je od konce války s Dominionem jak na trní a pečlivě stráží sporné oblasti podél hranic.“

„Mohou dělat problémy?“

„Nezaútočí na nás ani neudělají nic, co by šlo vykládat jako akt agrese vůči Federaci. Nemají nás rádi, ale nemohou si dovolit nás znepřátelit kvůli pomoci, kterou jim Federace poslední roky poskytuje. Nebudou z nás mít radost, ale ani nám nemohou bránit v průletu. Zato nás budou bedlivě sledovat.“

„Chcete jim to celé dělat přímo před nosem?“

„Ne, to ne. Na tohle máme plán.“

„Jaký plán?“

„Bude lepší, když ho nebudete znát, kapitáne,“ opáčil Marcen upjatě. „Jednak sehrajete věrohodněji svou roli a jednak jde o něco s čím se rozvědka nechce nikde moc chlubit. Nejde o nic s čím byste si musel dělat starosti.“

„Pokud jde o moji loď a moji posádku, tak mi promiňte, když si dělám starosti!“

„Mohu Vás pouze ujistit, že nejde o nic, co by ohrozilo Vaši loď a posádku.“

„Za předpokladu, že to Cardasiané nezjistí.“

„Nezjistí. Věřte mi.“

„A mám snad jinou možnost?“

„Moje slovo platí. Nehodlám ohrozit Vás ani Vaši posádku.“

„Jak ten náklad hodláte dostat na palubu?“

„Malý výsadkový tým se přenese dolů na planetu. Vy s Titanem se schováte v blízké mlhovině, kde na nás počkáte. Jakmile budeme bezpečně na palubě, zamíříme na místo setkání s Enterprise.“

„S Enterprise?“

„Nebo jste si myslel, že poletíte až na Zemi bez doprovodu? Nebo že hodlám kapitánu Picardovi ukrást jeho důstojníka?“

Následuje:
Aliance