Strážci řádu 2

Obsah

• Prolog
• Část první – Cesta, kapitola 1 – Náhlý odjezd
• Nečekaný host
• Předehra
• Aliance
• Mise
• Hra na schovávanou
• Odhalení
• Konspirační schůzka
• Ztracená vzpomínka
• Rodinné setkání
• Naslouchání
• Rodinné tajemství
• Napadení
• Po útoku
• Hledání cesty ven
• Poslední fáze
• Admiralita
• Živý svědek
• Část druhá - bojiště Země & Alfa, kapitola 19 – Superšpión
• Okamžik před bouří
• Útok
• Únos
• Nečekané spojenectví
• Únik
• Do neznáma
• Střetnutí
• Tamuli
• Stopy
• Zmizení
• Oběti
• Nápověda
• Znepokojivý nález
• Měsíční základna
• Virus
• Strážce
• Virus
• Úder ze stínů
• Kostky jsou vrženy
• Nepravděpodobné důvody
• Po boji
• Po bouři
• Enterprise
• Část třetí - Obrat; Kapitola 43 – Nabídka
• Diplomatická návštěva
• Tieru 4
• Návrat
• Otázka plánování
• Tajemství Zentieranů
• Dohoda
• Gralgar
• Ztracená Archa
• Strážci řádu
• Důsledky
• Poslední krok
• Návrat domů

Po boji

USS Titan - o patnáct minut později

Bez warpu, kterým by vzdálenost 35miliónu kilometrů překonali během okamžiku, připadala cesta pod-světelnou rychlostí na poloviční impuls skoro nekonečná. Jeden z důsledků střetnutí, který nakonec omezil i jejich pod-světelný pohon, jinak by tam byli podstatně dříve. Alespoň mezi tím ve strojovně odhalili příčinu poruchy warp-pohonu a velitel Hawrei odhadoval, že za dvě až tři hodiny budou mít znovu funkční pohon. Tím pádem zůstávala už jenom jediná otázka. Co s Koloniální vlajkovou lodí?

Nejevila známky aktivity od okamžiku, kdy je zachránili před jasnou zkázou a následně vyhodili tady v dostatečné vzdálenosti od ohniska exploze. Mohl jenom proklínat tu jejich zatracenou stínící technologii, díky níž nedokázaly senzory projít skrze trup a zjistit jak na tom vlastně jsou. Právě teď by se jim to zatraceně hodilo, protože stačil jeden bližší pohled na pohaslá světla, aby získal neodbytný pocit, že nehledí na elitní plavidlo, ale na vznášející vrak.

„Vzdálenost?“

„Milión kilometrů a blížíme se.“

„Zpomalte na třetinu impulsu,“ pokynul Laveně. „Sedmá?“

„Zatím nic. Senzory nedokážou proniknout skrze jejich trup,“ zavrtěla blondýnka hlavou.

„Myslel jsem, že to jejich stínění funguje pouze, když mají polarizovaný trup.“

„Tato skutečnost za současné situace zjevně neplatí,“ odtušila lakonicky.

„Ale dokážeme proniknout skrz?“ ujistil se pro jistotu.

„Pokud budeme dost blízko.“

„Jak blízko?“ zajímalo prvního důstojníka.

„Hodně blízko. Vzdálenost nelze s ohledem na současné informace přesně určit. Nicméně odhaduji, že půjde o vzdálenost do deseti kilometrů.“

„To je opravdu hodně blízko. V takovém případě nás budou mít jako dlani a...“ zamračila se Valeová na tu informaci.

„Jejich systémy jsou neaktivní. Nemohou nás ohrozit,“ nenechala ji Sedmá domluvit.

„Teď možná ne, ale až budeme těsně u nich...“

„K tomu nemají dostatek energie.“

„My taky nemáme plně dobité štíty a oni mají o dost lepší hračky než ta druhá loď.“

„Mohu Vás ujistit, komandére, že po nás nebudou střílet. Rozhodně ne v dohledné době,“ ujistila ji Sedmá neústupně.

„A co transportéry? Dostaneme na palubu výsadek?“ přemýšlel už kapitán Aran dál.

„Ano, kapitáne. Nicméně musíme...

„Být hodně blízko,“ doplnil za ní, protože bylo nad slunce jasné, kam tohle všechno směřuje.

„Přesně tak.“

„Dostaňte nás na deset kilometrů od Oko 7Z, praporčíku,“ pokynul kapitán pilotovi

„Ano, kapitáne. Už tam skoro budeme.“

„Známky života?“ obrátil se za sebe k vědecké stanici.

„Nejasné. To rušení...“

„Potřebuji alespoň odhad, nadporučíku!“ obořil se na Jazu ostřeji než měl původně v plánu. Rozhodně nechtěl slyšet, jak nic nejde a nic není úplně jasné. „Hodlám tam poslat výsadek a k tomu potřebuji vědět, kolik lidí je na palubě. Alespoň odhadem, když už nic. Pět, deset, nebo sto?“

„Čtyři...možná pět...“ odpověděl nakonec druhý Bajoran opatrně.

„To už zní lépe,“ přikývnul Dar úsečně. „Určitě jich není víc? Ta loď měla tří set člennou posádku.“ Tahle věc mu dělala taktéž starosti. Předtím neměli čas se tím příliš zabývat, ale nyní bylo nad slunce jasné, že na palubě vlajkové lodi k něčemu došlo.

„Pokud je tam někdo další, tak ho nedokážu odhalit. Detekuji přinejmenším dvě lidské známky života a dvě, možná tři Chaocké. Signál přichází z můstku a ze strojovny, ale nedokážu určit, kde se kdo z nich nachází.“

„Je logické, že někdo ovládá loď z můstku a někdo ze strojovny,“ souhlasila Sedmá.

„Opravte mě, jestli se mýlím, Sedmá, ale na můstku má major to své velitelské rozhraní, že?“ vybavil si Bajoranský kapitán svoji návštěvu vlajkové lodi na Aloně 3.

„Ano, skrze něj dokáže pouhou myšlenkou ovládat celou loď.“

„Působivé,“ zamumlala Valeová víc sama k sobě, než by zkoušela hodnotit velitelské rozhraní.

„Jsme na místě, kapitáne. Vstupujeme na vzdálenost deseti kilometrů,“ přišla zpráva od pilota.

„Rozumím. Zastavit!“

„Žádná známka aktivity, žádná známka toho, že by aktivovali zbraně či štíty. Mohu celkem bezpečně říct, že jsou na suchu,“ přidal také Keru.

„V tom případě je čas zjistit, jak na tom ve skutečnosti jsou. Připravte výsadek, komandére!“ pokynul Valeové.

Ta jenom úsečně přikývla, neboť čekala, kdy k tomu dojde a zbývalo jenom zodpovědět otázku, jestli se kapitán bude držet protokolu, nebo bude chtít vést výsadek osobně. Vida, že zůstává sedět, si trochu oddechla, protože nemusela vynakládat další energii k tomu, aby se s ním hádala, což by udělala v případě kapitána Rikera a nejspíš i jakéhokoliv jiného kapitána. V duchu už začala dávat dohromady členy týmu, ale tady jí kapitán Aran trochu doběhl.

„Chci dva tříčlenné výsadkové týmy,“ pokračoval dál.

„Tříčlenné?“ zamrkala trochu překvapeně.

„Nemá cenu, abychom riskovali více lidí než je nezbytně nutné. Ne, dokud nebudeme vědět, k čemu tam na palubě došlo a jestli je bezpečné přesunout tam větší výsadkový tým.“

„Zapomínáte na kapitána Rikera.“

„Nezapomínám. Najít kapitána Rikera má hlavní prioritu. Nicméně zajistit Koloniální vlajkovou loď má ještě větší důležitost. Nebo chcete riskovat další podobný výbuch, jaký nás skoro smetl?“

„To rozhodně ne.“

„Dobře. Potom se dejme do práce.“

„Rozkaz.“

„A vezměte sebou taky Sedmou. Ona se vyzná v jejich strojovně.“

„Ano, kapitáne,“ přisvědčila Valeová úsečně, ale podle toho jak pevněji sevřela rty, z toho neměla zdaleka takovou radost. Pokynula Keruovi a Sedmé, aby ji následovali do výtahu a rázným krokem opustila můstek.

„Ujistěte se, že máte výsadkový tým neustále zaměřený, nadporučíku,“ směřoval další pokyny k Jazovi. „Při první známce potíží je stáhneme zpátky. Nikdo zatím nepřišel o život a já bych rád, kdyby tomu tak zůstalo.“

„Ano, kapitáne.“

USS Titan – transportní místnost 1, paluba 4

O nějakých patnáct minut později se sešli členové výsadku v transportní místnosti 1. Komandér Valeová sice měla jisté výhrady proti dvěma výsadkovým skupinám, protože původně počítala s jedním pětičlenným týmem, ale rozkazy od kapitána dávaly smysl, takže nemělo cenu o nich debatovat. Kdo ví, jací strašáci tam na ně čekají, takže méně může znamenat naopak více, či lépe. V tom mohl mít kapitán pravdu.

„Tyhle signalizační majáčky si vezměte všichni sebou,“ rozdával jim ještě před přenosem hlavní inženýr dodatečné vybavení. „Pro jistotu je použijte při cestě zpět.“

„Myslela jsem, že jsme dost blízko pro bezpečný transport tam a zpátky,“ namítla Valeová zamračeně.

„To taky jsme,“ souhlasil Efrosianský šéf-inženýr. „Nicméně to vypadá, že rušení, které nám brání v lepším výhledu dovnitř, není způsobeno stíněním jejich trupu. Způsobuje ho něco v jejich strojovně.“

„Můžeme očekávat další problémy?“

„To nedokážu říct, protože senzory nejsou schopné dostat jasné údaje. Až budete přímo na palubě, tak Sedmá dokáže nashromáždit dostatečné údaje a najít zdroj.“

„O tom nepochybuji,“ opáčila Valeová škrobeně.

„Měl bych lepší pocit, kdybyste použili k přesunu raketoplán, ale to by vyžadovalo zajistit hlavní hangár. Rozhodně doporučuji, abyste ho pro jistotu zprovoznili, když budete na palubě. Proto také s vámi přesuneme i dva přenosné generátory.“

„Nějaký problém s přenosem?“ nadhodila Valeová znovu neboť jí neuniklo jak se Hawrei ošívá, což nebylo dobré znamení.

„Je možné, že může dojít k nepatrným odchylkám v řádu několika metrů, ale nic s čím byste si musela dělat starosti, komandére.“

„Jestli myslíte, že když se zhmotním uprostřed stěny, že mi to nedělá starosti…“

„S tím si nemusíte lámat hlavu. Transportéry mají nastavené nové bezpečnostní protokoly, takže Vás rozhodně nezhmotní uprostřed stěny, podlahy nebo pevné hmoty.“

„Dobrá, dobrá,“ pokyvovala hlavou již o poznání spokojeněji. „Máme připravené transportní souřadnice?“

„Souřadnice jsou zadány, transport připraven,“ potvrdil náčelník Bowan Radowski, obsluhující přenosovou plošinu.

„Dobrá, jdeme!“ kývla na svůj tým, který tvořila společně s doktorkou Ogawou a poručíkem Sortollem a vstoupila na přenosovou plošinu. „Energii!“

Během okamžiku se přenesli na palubu Oko 7Z. Nikoliv na můstek, tolik první důstojník Titanu pochopila ihned, jakmile zasvítila kolem sebe baterkou do potemnělé místnosti. Nezbylo, než si povzdechnout, že buď transportní souřadnice nebyly přesné, nebo je to zatracené rušení vychýlilo navzdory inženýrově ujišťování nikoliv o pár metrů dál, ale o pár desítek metrů dál. Vlastně to vypadalo spíš jako pracovna.

„Můstek je za těmito dveřmi,“ ukazoval Sortollo směrem doprava, čímž přerušil tok jejich myšlenek.

„Výborně. Potom pojďme.“

„Automatika nefunguje. Budeme ty dveře muset otevřít ručně,“ zhodnotil situaci poté, co jako první zkusil projít.

Na tuhle část komandér jenom přikývla, ale i tak jim zabralo hezkých pár minut, než dokázali dveře otevřít. Manuální ovládání taktéž nefungovalo, tudíž musela přijít na řadu hrubá síla. Teprve pak konečně proniknuli tam, kam původně směřovali, na můstek. Na rozdíl od sousední místnosti, která mohla být kapitánovou pracovnou, tady svítilo alespoň nouzové osvětlení, ačkoliv bylo zřejmé už na první pohled, že většina stanovišť je prázdných.

Ne všechny, protože na jedné konzoli viděla někoho ležet a ihned poznala uniformu Hvězdné flotily. To musel být jedině on. Žádný jiný důstojník flotily na palubě Koloniální vlajkové lodi nebyl. Teda pokud cestou neunesli ještě někoho dalšího.

„Tady!“ ukazovala a rychle překonala vzdálenost dělící ji od těla. „Kapitáne?“ zatřásla s ním lehce.

„Co…“ dostala ke své veliké úlevě odpověď a Riker zamrkal, když mu posvítila světlem do obličeje. „Valeová?“

„Jsme tady, pane. Doktorko?“ přivolala rukou ihned lékařku.

„Nic mi není. Jenom…jenom jsem při tom přetížení ztratil na chvíli vědomí a…“ protestoval, ale Ogawa už byla u něj a trikordérem snímala jeho životní projevy.

„V pořádku. Mírné zvýšení…“ začala okamžitě hodnotit jeho stav.

„Raději zkontrolujte poručíka Haweho, doktorko. On na tom bude podstatně hůř než já,“ ukazoval na pravou stranu, kde stále bezvládně ležel Chaocký šéf bezpečnosti. Všechno se odehrálo natolik rychle, že nebyl vůbec čas zjišťovat jak na tom je.

„Rozsáhla fraktura lebky, četné zlomeniny, vnitřní krvácení…“ sklonila se nad ním hlavní lékařka a odečítala z lékařského trikordéru hodnoty. „Co se mu proboha stalo?“

„Postavil se té bytosti do cesty a dokázal ji porazit.“

„To musela být pořádná bitva, když skončil takhle,“ konstatovala šéflékařka Titanu odtažitě.

„Bohužel ta věc neuměla prohrávat, takže se s ním vypořádala po svém,“ opáčil kapitán s lehkým pokrčením ramen.

„Musím ho urychleně dostat na ošetřovnu!“

„To udělejte,“ souhlasil.

„Je tu ještě někdo další zraněný?“ Ogawa neztrácela čas, připnula zraněnému signalizační majáček a nechala ho okamžitě přenést na ošetřovnu.

„Ano, ona…“ ukazoval na velitelské křeslo, kde napůl seděla, napůl ležela koloniální velitelka.

„Co to má s očima?“ zaznamenala komandér ihned změnu barvy očí.

„Nejsem si úplně jist. Tu barvu měla od okamžiku, kdy vstala z mrtvých.“

„Vstala z mrtvých?“

„Došlo tady k menšímu souboji titánů, který nedopadl, jak dopadnout měl.“

„Nedopadl?“

„Ona tu bytost, v těle Chaockého vraha dokázala na hlavu porazit, jenže on znovu neunesl porážku a udělal něco, co udělat nemohl, či spíše neměl. Zabít ji.“

„Aha,“ přisvědčila Valeová, ačkoliv ani za mák nepochopila pointu. Pointou bylo, že se tu odehrávaly věci mimo jejich chápání a možná i úroveň existence. Jak jinak by se mohla zničená a vybuchující loď znovu vrátit do nepoškozeného stavu. Nebo si tu někdo zahrával s časem, ale známky chronitonových částic nezachytili.

„Naštěstí tu zasáhl plukovník Marcen, takže…“

„Byl tady?“ zpozorněla, neboť o něm předtím mluvil kapitán Aran, ale ona si na nikoho takového rozhodně nevzpomínala.

„Obrátil proti němu jeho vlastní zbraně a nakonec ho donutil vycouvat s tím, že nebudou dále zasahovat a...“

„Musím ji dostat rychle na ošetřovnu,“ přerušila je Ogawa. „Její životní hodnoty nedávají hlavu ani patu a mohu pouze říct, že u ní dochází k celkovému kolapsu vnitřních orgánů, včetně mozkové činnosti a to nejspíš nebude jediný problém.“

„Dokážete pro ni něco udělat, doktorko?“

„Pevně doufám, že ano,“ odtušila neurčitě. „Mám na ošetřovně uloženy její lékařské skeny, když byla ještě na palubě. Myslím, že je mohu použít jako záchytný bod, abych dokázala stabilizovat její současný stav.“

„Dobře.“

„A co zbytek posádky?“ položila Valeová další zásadní otázku, protože tahle část zůstávala dosud nejasná.

„Jsou ve svých kajutách na palubě 9. Ve stázi,“ odpověděl kapitán.

„Ve stázi?“

„Nejspíš proto jste je nedokázali zachytit senzory. Ten sabotér, co si vyměnil pozici s doktorkou Markusovou, totiž vypustil do systémů podpory života virus, který vyřadil většinu posádky.“

„Virus?“

„Není to nakažlivé. Ten virus napadal nervovou soustavu oběti a dokázal nějakým způsobem pozměnit vyšší mozkové funkce, tak aby odpovídaly určitému vzorci a dotyčnou osobu pak bylo možné ovládnout. Podobnou věc nejspíš použili k získání kontroly nad těmi ukradenými loděmi. Získali zcela bez boje loď i s posádkou.“

„Asi to nefungovalo úplně, když je nakonec všechny zabili a těla pohodili na opuštěné planetě.“

„Bylo to naprogramováno na specifickou DNA, tedy Chartockou a Charitskou. V případě Oko 7Z šlo o 99% členů posádky. Pouze pět z nás to nijak nezasáhlo.“

„V tom případě všichni členové výsadku, včetně mě, musí být následně proskenováni kvůli možné infekci,“ prohlásila doktorka, která pečlivě naslouchala jejich hovoru, zatím co připravovala pacienty k přenosu.

„Předběžné výsledky jsou uloženy na ošetřovně. Bohužel smrtí doktorky Markusové tu nebyl nikdo, kdo by mohl vyrobit potřebnou protilátku.“

„Na palubě byl jenom jediný lékař?“

„Možná dokázali Impérium porazit, ale odčerpalo to jejich rezervy, takže museli šetřit. Obzvláště s lékařským personálem, kterého neměli nazbyt.“

„Máte alespoň tušení, proč je celá loď bez energie?“

„Vím pouze tolik, že major brala odněkud energii k chodu lodi, ale odkud ji vlastně brala, netuším.“

„To hned zjistíme,“ odtušila Valeová a klepla rukou na komunikátor. „Valeová, Keruovi! Jak jste na tom?“

„Vyhodilo nás to tři paluby nad strojovnou. Právě se prokousáváme dovnitř, ale jde to ztuha,“ ozval se v komunikátoru hlas šéfa bezpečnosti.

„Dávejte pozor, Ranule. Ve strojovně došlo k boji,“ upozornil ho Riker okamžitě

„To jsem rád, že Vás slyším, kapitáne.“

„Dobře mě poslouchejte. Chaokové, stejní, jako ti, na které jsme narazili na Zemi, zkoušeli obsadit strojovnu. Podle toho mála co vím, se jim to nepovedlo, ale tu informaci nemám potvrzenou.“

„Bio-senzory ukazují pouze dvě Chaocké známky života.“

„To je dobře, protože v celé posádce byli jen tři Chaokové. Jeden je těžce zraněný právě na Titanu a zbývají už jenom dva. Teda spíš dvě. Specialistka Leitha a hlavní sestra Krystal. Ty dvě byly ve strojovně a pevně doufám, že ty známky života, které vidíte, patří jim.“

„Rozumím. Budeme si dávat pozor.“

„Asi bych Vás měl varovat, protože ta jejich specialistka patří mimo jiné i k nejlepším Chaockým válečníkům. Mějte to na paměti, pokud na ni narazíte.“

„Budu to brát v potaz,“ odpověděl Keru a ukončil spojení.

„Průchod je volný, poručíku,“ oznámila mu akorát poručík Aqabaa, která mezi tím zápolila s dalším průlezem.

„Dobrá. Doufám, že jste slyšeli, co říkal kapitán. Odteď si musíme dávat dvojnásobný pozor. Nikdo neví, co na nás může vyskočit.“

„Nemyslím, že na nás bude někdo skákat. Obzvláště ne specialistka Leitha,“ opravila ho Sedmá okamžitě.

„Slyšela jste, co říkal kapitán o tom, že patří mezi jejich nejlepší válečníky?“ odpověděl Ranul tázavě a v duchu zaúpěl, protože Sedmá měla tendenci brát věci doslovně.

„Tato premisa je bezesporu správná,“ přitakala okamžitě.

„Znáte ji? Tu Leithu?“ zeptal se místo toho Andorianka.

„Jistěže.“

„Tak to je určitě dobře, pro nás,“ zamručela uspokojena tou odpovědí.

„Zatím nevíme, kdo tam dole ve strojovně je,“ mírnil její nadšení Trillský šéf bezpečnosti. Jako první slezl po žebříku o palubu níž a pozorně se rozhlížel kolem sebe. „Všude je tma, nikde ani známky po obsluze ani, že by někdo zkoušel nahodit energii. Navíc nepoznáme, jestli ta známka života patří muži, nebo ženě.“

„Možné, leč nepříliš pravděpodobné,“ připustila blondýnka, zatím co lezla po žebříku za ním.

„Myslíte si, že je tak dobrá, aby sama dokázala odrazit útok na strojovnu?“

„Netušíte jak moc.“

„Já asi tuším,“ zamumlala Aqabaa, který mezi tím slezla za nimi a posvítila baterkou směrem před sebe. „Podívejte!“

„Co to...sakra...“ Keruovi chvilku trvalo, než v té tmě rozpoznal mrtvé tělo. V dost bizarní poloze přišpendlené nějakou vrhací zbraní ke stěně.

„Chaocký muž. Podle údajů, které máme, jde o ty samé Chaoky, na jaké jsme narazili při útoku na Zemi.“

„Ti Chaokové si zřejmě potrpí na kreativní...“ odtušil Keru a znechuceně si oba mrtvé prohlížel. Zároveň těkal pohledem na všechny strany, protože tohle si určitě neudělali sami.

„Zajímavé!“ pronesla Sedmá při pohledu na výsledek skenu v trikordéru.

„Mě to tak zase tak zajímavé nepřijde a...“

„Podle trikordéru odpovídá tenhle mrtvý zabitému během boje na Zemi.“

„Myslíte, jako, že má dvojče?“

„Jako první mě napadlo, že pochází ze stejné oblasti, nebo Kolonie, ale podle předběžného skenu je totožný s mužem, který byl zabit už na Zemi.“

„No, tak teď bychom se měli opravdu začít obávat,“ sevřel Keru pevněji fázerovou pušku a pátral pohledem kolem sebe po možných hrozbách.

„Nemyslím, že je důvod k obavám,“ neztrácela Sedmá svůj obvyklý klid a sebevědomí. „Pokud jsou to ti samí válečníci a neměli sebou žádnou podporu, potom lze předpokládat, že ve svém úsilí neuspěli.“

„Raději se budeme mít více na pozoru a předpokládat tu horší možnost.“

„V tom případě doporučuji diplomatičtější přístup. Tedy pokud nechcete skončit, jako tihle dva,“ ukazovala blondýnka na další dvě mrtvá těla.

„Myslíte, že to je její práce?“ zeptal se opatrně, protože už první pohled jasně naznačoval, že tihle zemřeli velice násilnou smrtí a to díky tmě neviděl úplně všechny detaily.

„Ovšem,“ přisvědčila, jako by šlo o naprostou samozřejmost.

„No, nevím, nevím, jestli ji chci poznat,“ Keru odtažitě.

„Pokud mohu říci, tak je velice milá, dle pozemských poměrů mimořádně pohledná a patří k nejlepším Koloniálním inženýrům.“

„Tomu říkám nebezpečná kombinace,“ zamručel šéf bezpečnosti ironicky a pokynul jim, ať jdou pomalu dál.

V té chvíli ani zdaleka netušil, co uvidí dál. Trojčlenný výsadkový tým totiž konečně dorazil do oblasti strojovny a bylo už na první pohled znát, že tady došlo k boji. Kromě toho prakticky všechny dveře byly vylomené, hrubou silou, nebo s použitím výbušnin. Sedmá je směřovala k hlavním dveřím do strojovny. Ty chyběly úplně, ale to nebylo zdaleka nejhorší. Slovo bojiště rázem dostávalo zcela nový rozměr.

„Proboha…“ vydechl Trill šokovaně.

„Jak jsem říkala, je velice zdatnou válečnicí,“ ubezpečila ho Sedmá obratem. Šéf bezpečnosti po ní vrhnul nechápavý pohled, protože takový masakr opravdu nečekal. Nepočítal mrtvá těla, ale muselo jich být na dva tucty a podle velikosti strojovny nemuselo jít zdaleka o konečné číslo.

„Vypadá to, že všechny odrovnala pěkně zblízka. Nikde tu nevidím stopy po střelbě…“ začala andorianka ihned odečítat ze svého trikordéru, ale Keru utnul její analýzu rázným pohledem a gestem ruky dal najevo, aby zmlkla.

„Dokážete zjistit, kde ta ženská je právě teď, Sedmá?“ pronesl a doufal, že jeho hlas nezní příliš stísněně.

„Nikoliv. Údaje z trikordéru dostávají zkreslené hodnoty, takže mohu určit pouze tolik, že kromě nás tu jsou ještě dvě Chaocké známky života v dosahu patnácti metrů.“

„To je dost blízko, aby nás měla jako na dlani a…“

„Potom by nebylo od věci dát najevo svoji přítomnost, aby si nás nespletla s útočníky.“

„To myslíte vážně?“

„Nejsme žádní vetřelci, takže je logické dát to najevo.“

„No dobrá, dobrá,“ souhlasil neochotně, ale musel připustit, že to celé dává jistý smysl. „Skloňte zbraně,“ pokynul andoriance a sám šel příkladem. Udělal několik kroků směrem kupředu a pozorně se rozhlédl. Neviděl nic, kromě desítek mrtvých, což ho značně iritovalo a znechucovalo bez ohledu na skutečnost, že tihle muži přišli jako vetřelci a chtěli obsadit tuto loď. Způsob, jakým zemřeli, byl i na jeho poměry až příliš násilný. Raději nechtěl přemýšlet o tom, kdo tenhle svinčík bude uklízet. Rozhodně dotyčnému nezáviděl, při pohledu na zakrvácené stěny, ovládací panely i podlahu.

„Tady poručík Ranul Keru z Federační lodi Titan. Přišli jsme vám na pomoc!“ zakřičel nakonec od mrtvého ticha strojovny. Žádná odpověď nepřišla, takže postoupil ještě o pár kroků dál a zkusil to ještě jednou: „Haló! Slyšíte mě? Přišli jsme Vám na po…moc.“ Těsně před koncem věty strnul, neboť pocítil velice nepříjemný pocit na zátylku. Pomalu a velice opatrně zkusil otočit hlavou.

„Být Vámi, tak se raději nehýbu, poručíku,“ zarazila ho Sedmá.

„Stojí za mnou, že?“ konstatoval poněkud trpce, protože ji vůbec neslyšel přicházet.

„Ne tak docela, ale stejně se raději nehýbejte.“

„Jsme tu, abychom Vám pomohli. Nepatříme k těm útočníkům a…“

„Potom jdete trochu pozdě,“ zaslechl za sebou hlas Chaocké ženy a ten nepříjemný pocit v zádech ustal. Otočil se, ale nic ho nemohlo připravit na to, co uviděl. V prvním okamžiku se mu zvednul žaludek při pohledu na všechnu tu krev. Po pravdě snad nebylo místo, kde by ta žena neměla krev, ale její spokojený úsměv byl ještě znepokojivější. Obzvláště, když dodala ležérním tónem: „Bohužel jsem Vám nic nenechala.“

„Kolik jich vůbec bylo?“

„Ne dost, aby mě přemohli. Příliš hloupí, málo vycvičení, ale co by jeden čekal, když jde o N’Varen!“ odfrkla si přezíravě v odpověď.

„Ehm…no, je dobré vidět, že jste v pořádku, ale totéž nelze říct o vaší lodi, přešel Keru k důvodu jejich přítomnosti zde. Raději nechtěl podotknout, že dostat se vůbec k nějakému ovládacímu panelu nepotřísněnému krví, bude víc než problematické.

„Právě jsem se k tomu dostávala, když jste se tady začali plížit.“

„Tady Sedmou jistě znáte a ona Vám s tím pomůže.“

„Sedmá?“ zpozorněla a lépe si blondýnku prohlédla. „Skvělé, skvělé,“ rozzářila se nadšeně. „Jen si musím trochu utřít ruce, abych nezašpinila kontrolní panely k hlavním aminiovým komorám.“

„Spíš mám pocit, že bude nejdřív potřeba otřít ty panely,“ poznamenal Trillský šéf bezpečnosti s nádechem ironie.

„Oh, nemějte obavy. Až tam se nepřátelé nedostali!“ ubezpečila ho obratem.

„Možná by nebylo od věci udělat trochu víc než jen otřít si ruce, ale…“

„Ano, ano, jistě. Mluvíte teď jako moje matka a…“

„A taky mají pravdu, dítě,“ ozval se zprava další hlas a na scénu vstoupila i druhá Chaocká žena. „Už sis pohrála, tak by ses mohla trochu umýt a…“

„A taky to mám v plánu, matko!“ odsekla druhé ženě nelibě. „Nejprve musím provést systémovou diagnostiku a zjistit, proč sakra nic nefunguje! Kromě toho žádný správný válečník neopouští bitevní pole předčasně!“ dodala lakonicky.

„A správný válečník by po sobě měl taky patřičně uklidnit!“ vrátila starší z obou žen své dceři její slova.

„Však já to uklidím, matko.“

„To určitě,“ odfrkla si, složila ruce na prsou, podala jí něco, co vypadalo jako ručník, nebo prostě kus hadru, do něhož si mohla utřít ruce, ale dál už situaci nekomentovala.

Tím pádem si mohl šéf bezpečnosti odškrtnout jeden cíl mise. Zabezpečit strojovnu a najít přeživší. Akorát nečekal, že mezi přeživšími bude příbuzenský vztah. Kromě toho měl pocit, že ta starší žena, Krystal, pokud si správně vybavoval, na něj hleděla s jistým očekáváním. Jako by čekala, že když ona neuspěla, potom by mohl zkusit domluvit její dceři on. Věc, kterou poručík rozhodně neměl v plánu a svým způsobem byl rád, že tahle princezna bojovnice podle všeho dobře vychází se Sedmou.

Následuje:
Po bouři