Strážci řádu 2

Obsah

• Prolog
• Část první – Cesta, kapitola 1 – Náhlý odjezd
• Nečekaný host
• Předehra
• Aliance
• Mise
• Hra na schovávanou
• Odhalení
• Konspirační schůzka
• Ztracená vzpomínka
• Rodinné setkání
• Naslouchání
• Rodinné tajemství
• Napadení
• Po útoku
• Hledání cesty ven
• Poslední fáze
• Admiralita
• Živý svědek
• Část druhá - bojiště Země & Alfa, kapitola 19 – Superšpión
• Okamžik před bouří
• Útok
• Únos
• Nečekané spojenectví
• Únik
• Do neznáma
• Střetnutí
• Tamuli
• Stopy
• Zmizení
• Oběti
• Nápověda
• Znepokojivý nález
• Měsíční základna
• Virus
• Strážce
• Virus
• Úder ze stínů
• Kostky jsou vrženy
• Nepravděpodobné důvody
• Po boji
• Po bouři
• Enterprise
• Část třetí - Obrat; Kapitola 43 – Nabídka
• Diplomatická návštěva
• Tieru 4
• Návrat
• Otázka plánování
• Tajemství Zentieranů
• Dohoda
• Gralgar
• Ztracená Archa
• Strážci řádu
• Důsledky
• Poslední krok
• Návrat domů

Oběti

Vysoký orbit – Omikron théta

O deset hodin později dorazila Koloniální loď na orbitu Omikronu théta. Planeta vypadala zhruba tak, jak si ji Will pamatoval z dřívějška. Zcela bez života, jenom prázdný a vyschlý kus skály, tam kde kdysi byla čerstvá flóra a fauna. Federace se nikdy nedostala k tomu, aby Omikron théta obnovila. Základna byla příliš blízko Klingonských hranic, což značilo hodně nejistou investici.

„Senzory!“

„Zatím žádná stopa po Oko 13Z,“ zavrtěl Have hlavou.

„Dobře, co planeta?“ zajímalo blonďatou velitelku dále.

„Vstupujeme na standartní orbitu Omikronu théta,“ potvrdila pilotka.

„Spustit skenování povrchu planety. Maximální výkon!“

„Zahajujeme skenování povrchu,“ potvrdil šéf bezpečnosti a kývnul k vědecké stanici, jíž obsluhovala Leitha. Nemuseli si nic říkat, každý věděl, co má dělat a hlavně co má hledat. Na můstku se během jejich zkoumání povrchu rozhostilo ticho.

„Předběžné skeny nevykazují žádné známky života, majore,“ přinesla Chaocká specialistka po delší chvíli první výsledky skenování.

„Nějaké biologické známky?“

„Pozitivní! Známky možné bio-hmoty na severní polokouli.“

„Zaznamenáváme také známky orbitálního bombardování na severní polokouli!“ přidal poručík Hawe.

„Tam někde byla původní kolonie,“ vybavil si Riker na misi, kterou před více než patnácti lety sám vedl.

„A ta bio-hmota. Může jít o mrtvá těla?“ položila Tasha otázku. Na rozdíl od ostatních už musela tušit, co tam asi najdou.

„S největší pravděpodobností…ano,“ přisvědčila Leitha s kratičkým zaváháním. Zjevně nebyla jediná, kdo měl neblahé tušení, koho či co tam vlastně najdou.

„Dobrá, připravte výsadek. Musíme to nejprve potvrdit. Pokud tam dole jsou naši lidé, pošleme dolů další týmy, aby označily těla, a ty pak přesuneme na palubu. Nenecháme tu nikoho.“

„Skladiště 4, je momentálně prázdné a bude pro tyto potřeby dostačující,“ chopil se ihned iniciativy Tolkin.

„Poručíku, komandére, jdete se mnou!“ vybrala si major ihned členy výsadkového týmu okamžitě. „Jdete také, kapitáne?“ obrátila pohled směrem k němu. V tom pohledu byla patrná více výzva než otázka.

„Jistěže,“ slyšel sám sebe přitakat.

„Dobrá. Transportní místnost 1 ať je připravena na přenos.“

„Bude připravena,“ přisvědčil Tolkin.

„Cestou ještě vyzvedneme Krystal s Karen, potom zajdeme do výstrojní místnosti a pak se přesuneme na povrch.“

Už uběhl delší čas, kdy Will Riker naposledy vedl výsadek a ještě více času uběhlo od doby, kdy byl pouhým členem výsadku. Rozhodně musel uznat, že major v tomto ohledu neměla nejmenší problém. Vydávala rozkazy na všechny strany a všechno kolem ní běželo jako na drátkách. Tahle loď i posádka fungovala velice dobře a sehraně. Všechno bylo připraveno, ještě než dorazili do transportní místnosti.

Výsadkový tým doplnili dva lidé od bezpečnosti, plus hlavní šéflékařka a lodní poradkyně. Celkový počet členů výsadku se tím pádem zaokrouhlil na deset. Kapitán Titanu měl u sebe svůj fázer. K němu dostal příruční skener, ne nepodobný jejich trikordéru. Viděl ho v posledních dnech často, takže věděl, jak ho používat. Další vybavení mu přišlo trochu nadbytečné, ale rozhodně nepohrdnul lahví s vodou a několika energetickými tyčinkami. Dostali je všichni, takže mohlo jít o standardní výbavu pro výsadek.

Trochu ironické na tom všem bylo, že tady vedla výsadek osoba vyšší hodnosti než kapitán, kdežto samotný kapitán lodi zůstával na palubě. Ihned se mu vybavil první rozhovor s kapitánem Picardem, kdy trval na tom, že v první řadě hodlá dbát na kapitánovo bezpečí. V podmínkách Nové Kolonie to neplatilo, neboť bylo čistě na kapitánovi, či admirálovi, aby rozhodl, jestli povede misi či nikoliv. Ano, vybavoval si, jak mu poručík Hawe říkal, že Chaočtí kapitáni dávají přednost tomu vést mise osobně než zůstávat na palubě.

Jediný, kdo nenesl žádné vybavení ani zbraň byla právě Koloniální velitelka. Poručík Hawe proti tomu nic nenamítal, ani sebou nebral další členy bezpečnosti navíc, takže muselo jít o běžný jev. Zvláštní. Měl pocit, že podobný přístup už u někoho viděl. Někoho známého, kdo taktéž odmítl použít v nebezpečné situaci zbraň, ale nemohl si vybavit, o koho přesně šlo. Pouze tolik, že to nebylo tak dávno.

„Zahajte přenos!“ přikázala blondýnka energicky, sotva všech deset stanulo na transportní plošině.

Během okamžiku je transportní paprsek přenesl na povrch planety. Riker si snažil vybavit, jak vypadala, když tady byl naposledy, ale nic ho nemohlo připravit na desítky metrů široký kráter, jen pár metrů od jeho pozice. Všechno v blízkém okolí bylo sežehnuté následkem exploze, ale bylo víc než jasné, že právě na tuto pozici dopadlo torpédo.

„Zachycuji zbytky Durania, železa a dalších stavebních prvků,“ slyšel akorát říkat komandéra Ostlinovou, která jako první provedla předběžný sken.

„Byla tu základna, když jsme tu byli naposledy s Enterprise,“ promluvil Riker. „Prázdná, nepoškozená. Kolonisty zabila Krystalická entita, kromě Lora, který byl rozebrán uvnitř základny a Data, který zůstal neaktivní, takže ho nezasáhla, ale...“

„Podle zplodin a zbytkové energie v okolí výbuchu sem dopadlo torpédo třídy 7A. Přesně takovými torpédy jsou vybaveni Dravci třídy C,“ konstatoval Hawe suše, jako by ho vůbec neslyšel.

„Na co stříleli, když tu nic nebylo?“ zajímalo pozemšťana. „Ta planeta byla přeci pustá a dávno opuštěná.“

„Chtěli si být naprosto jisti, že tu nic nebude,“ odtušila major pochmurně. „Rozdělíme se do týmu, po dvou. Systematický průzkum do všech čtyř světových stran. Dva lidi zůstanou zde a budou udržovat spojení s lodí. Jakmile něco najdete, ihned se ozvěte.“

„Ano majore. Jdeme!“ převzal Hawe vedení jednoho týmu a vybral dva ze svých lidí, aby zde založili předsunuté stanoviště vybavené komunikačním zesilovačem. Spojení s lodí sice bylo stabilní, ale v okolí výbuchu se vytvářely interference, které mohly narušit signál nahoru na orbitu.

S puškou v ruce vyrazil doprovázen doktorkou Markusovou směrem na východ. Komandér Ostlinová vyrazila společně s Krystal na západ, lodní poradkyně se zbývajícím členem bezpečnosti na jih, takže poslední dvojici což byl Will Riker a major Kronesová, nezbylo než vyrazit na sever. Pokud proti tomu měla nějaké námitky, nedávala je znát. Vypadala, trochu nepřítomně, oproti energickému vystupování, které měla předtím, než se přenesli dolů.

„Skener ukazuje známky bio-hmoty 72 metrů severovýchodně před námi,“ protnul jako první mlčení.

„Ano, jistě.“

„Jste v pořádku?“

„Tohle místo ve mě vyvolává podivný pocit.“

„Jako, že jste tu už někdy byla?“ zkusil nadhodit, protože si po celou dobu nebyl úplně jist, s kým vlastně mluví.

„Podobný pocit, jsem zažila na Aloně 3, ale tady je ten pocit slabší...“

„Alona 3...to je ta planeta, kde jste ztroskotali po odletu z Devonského pásma?“ vybavil si zprávu z mise Voyageru a jejich setkání s Koloniální vlajkovou lodí právě v Alonské soustavě. Pokud si vzpomínal tak ve zprávě se říkalo, že telepaticky nadaní jedinci, jako Chartokové dokázali vycítit ozvěny minulých událostí, což vedlo k tomu, že posádka Dravce nezkusila z planety odletět během konjunkce planet, jako to zkusili všichni před nimi. Jenomže tohle nebyla Alona 3. Nebo tu mohla ta krystalická entita něco zanechat?

„Vidím další dvě těla. 57 metrů severozápadně a 112 metrů severně,“ odpověděla místo toho. Riker zaměřil svůj skener daným místem a musel uznat, že má pravdu. Přitom neviděl, že by měla nějaké skenovací zařízení, kterým by mohla tohle určit.

„Pojďme, kapitáne,“ vybídla ho. „Ačkoliv budeme svědky toho, čeho se celou dobu obávám.“

Vyrazila svižným krokem k nejbližšímu biologickému signálu a pozemšťanovi nezbylo než ji následovat. Dohonil velitelku až skoro v místě určení. Zastavila pár kroků od cíle a zůstala stát. Stačil jeden pohled, aby bylo zřejmé, že před nimi leží tělo. Mrtvé tělo, k tomu nepotřeboval ani skener. Obětí byl Chartocký muž. Podle vysušení a scvrklé kůže způsobené zdejšími podmínkami byl mrtvý už nějakou dobu.

William T. Riker už viděl smrt. Zdaleka ne poprvé a nejspíš ani naposledy. Jenomže na tomhle bylo něco znepokojivého. Podle skeneru ten muž zemřel na masivní selhání vnitřních orgánů. Nikde žádná stopa po infekci, ostatně po Krystalické entitě nezůstal ani mikrob, takže zůstávala otázka, co vlastně způsobilo jeho smrt. Pohlédl na svůj doprovod. Ona znala odpověď. Její znechucený výraz hovořil za vše.

„Ruce,“ řekla prostě. Nechápal co má na mysli než dodala: „Má svázané ruce.“

Teprve pak mu to došlo. Opatrně otočil tělo a zjistil, že má naprostou pravdu. Toho nebožáka sem někdo prostě hodil a nechal ho tu zemřít hlady a žízní. Rychle vstal a otřásl se. To nebyla vůbec hezká smrt a ještě méně hezká byla samotná představa, že někdo je schopen takového zvěrstva.

„Ano, přesně tohle spadá do jejich doktríny,“ promluvila blondýnka znovu. „Popírá to základní Chaocké hodnoty pro válečnickou čest. Buď protivníka usmrtit v čestném boji, nebo ho utratit. Čistě a rychle. Pouze opravdu silní a tuzí protivníci jsou hodni toho, aby jejich smrt byla pomalejší a bolestivější. Tohle však není ten případ. Tenhle muž je prostě oběť zvrácené filosofie, které nemohou rozumět, pouze ji následují.“

Připnula nešťastnému zesnulému na hruď signalizační zařízení a udělala jakési gesto, které Will úplně nepostřehl, ale došlo mu, že jde o variantu lidského: „odpočívej v pokoji“. Kde vzala signalizační zařízení, když jako jediná nic nenesla? Odpověď získal poměrně záhy, když se k němu otočila zády a kráčela k dalšímu tělu. Měla vzadu na opasku malou kapsu a z ní vytáhla miniaturní signalizační majáček. Stejné našel v příruční kapse u svého opasku. Předtím si jich nevšimnul, stejně jako si nevšimnul, že by ona něco nesla.

Schoval skener do pouzdra v opasku a šel za ní. Tady mu byl celkem na nic, protože ona všechno vnímala, aniž by potřebovala jakoukoliv techniku. Netušil jak to dělá, ale dostalo se mu dalšího potvrzení, že major Kronesová je mnohem víc než kolik vypadá na první pohled. Má být o to víc znepokojen, nebo ho to má naopak uklidnit s vědomím, že věci jsou v dobrých rukou?

Tyhle otázky si mohl klást během celé mise na Omikronu théta. Nebyla to mise, kterou by si přál, ale ona ho vzala sebou, aby všechno viděl na vlastní oči. Klidně by si to odpustil, ale teď lépe chápal, co mu předtím vyprávěla. Pokud tohle byl jenom chabý pokus o napodobení, pak nechtěl vědět, jací byli ti skuteční předchůdci. Jemu samotnému tohle přišlo jako dost kruté natož, aby si představil, že tohle vlastně nic není. Navíc v tom všem nespatřoval žádný smysl. Zbavit se zbytečné posádky, ano, ale proč zrovna takhle?

Po půl hodině se všechny pátrací týmy sešly v základním postavení. Během průzkumu našli a označili celkem dvacet těl, všechna ve zhruba stejném stádiu rozkladu a vysušení. Byli mrtví už skoro měsíc, ale těla byla podle skenování z orbity rozeseta po celé planetě. Čeho tím vlastně chtěli dosáhnout? Sesbírat je tímhle způsobem, by jim zabralo spoustu času a ten neměli k dispozici. Nebo tu šlo o něco jiného? Pokud mělo tohle představení za cíl vyděsit posádku Oko 7Z, tak mohl celkem bezpečně konstatovat, že nevyděsilo.

„Zaměřte označená těla a přesuňte je na palubu,“ dávala major poslední pokyny před transportem zpět na palubu.

„A co ostatní?“ zajímalo Ostlinovou.

„Chci označit každé tělo, než ho přeneseme nahoru,“ trvala major na svém.

„To nám zabere spoustu času.“

„Použijeme raketoplány k označkování.“

„Nebylo by jednodušší přenést je všechny nahoru a teprve pak až provést označení a...“ začala Krystal

„Nelíbí se mi, jak je rozházeli všude po planetě,“ zarazila major hlavní sestru dřív, než dokončila větu. „V některém těle se může ukrývat nemilé překvapení, takže je chci mít všechny hezky označkované a v karanténě, než bio-senzory a karanténní procedury potvrdí, že je bezpečné přesunout těla do provizorní márnice, provést pitvu a identifikovat těla.“

„I tak nám identifikace zabere desítky hodin možná i dny než...“

„Jakmile budeme mít všechna těla bezpečně v karanténě vyrazíme. Roztřídění provedeme cestou. Transport!“ řekla do vysílačky na ruce. Během okamžiku všech deset členů výsadku uchopil transportní paprsek.

„A kam poletíme, majore?“ zajímalo prvního důstojníka sotva sestoupili z přenosové plošiny.

„Nebudou daleko.“

„Z-senzory je zatím neodhalily, takže nebudou poblíž. Musí vědět, že je dokážeme najít, takže...“

„Tohle místo si nevybrali jenom tak pro nic za nic.“

„Jsme blízko hranic s Klingonskou říší...“ nadhodil Will v očekávání.

„Nemyslím, že do celé věci hodlají zatáhnout Klingony,“ zavrtěla blondýnka rezolutně hlavou. „Taková věc by se jim mohla vymstít. Ostatně Federace už Klingony jistě varovala.

„Kam myslíte, že potom letěli?“

„Ta věc, která zničila Omikron théta. Zpustošila i další planety, nebo ne, kapitáne Rikere?“ pohlédla na něj tázavě.

„Ano, máte pravdu,“ přisvědčil, ačkoliv mu spojitost s Krystalickou entitou tak úplně nedocházela.

„Jsou některé z nich blízko Omikron théta?“

„Boreal 3, Melona 4, Forlat 3.“

„Forlat 3...“ zopakovala po něm poslední z jmenovaných planet a notnou chvíli ho převalovala na jazyku. „Tam se skrývají, ano...ano...přesně tam...“

„Forlat 3, rozumím. Ihned nechám nastavit kurz!“ nečekala první důstojník na nic dalšího a pospíchala na můstek.

„Připravte také signální bóji s varováním pro Titan,“ přidala směrem k Hawemu a následně pohlédla i na Rikera. „Můžete jim zanechat stručnou zprávu, jestli chcete.“

Následuje:
Nápověda