Strážci řádu 2

Obsah

• Prolog
• Část první – Cesta, kapitola 1 – Náhlý odjezd
• Nečekaný host
• Předehra
• Aliance
• Mise
• Hra na schovávanou
• Odhalení
• Konspirační schůzka
• Ztracená vzpomínka
• Rodinné setkání
• Naslouchání
• Rodinné tajemství
• Napadení
• Po útoku
• Hledání cesty ven
• Poslední fáze
• Admiralita
• Živý svědek
• Část druhá - bojiště Země & Alfa, kapitola 19 – Superšpión
• Okamžik před bouří
• Útok
• Únos
• Nečekané spojenectví
• Únik
• Do neznáma
• Střetnutí
• Tamuli
• Stopy
• Zmizení
• Oběti
• Nápověda
• Znepokojivý nález
• Měsíční základna
• Virus
• Strážce
• Virus
• Úder ze stínů
• Kostky jsou vrženy
• Nepravděpodobné důvody
• Po boji
• Po bouři
• Enterprise
• Část třetí - Obrat; Kapitola 43 – Nabídka
• Diplomatická návštěva
• Tieru 4
• Návrat
• Otázka plánování
• Tajemství Zentieranů
• Dohoda
• Gralgar
• Ztracená Archa
• Strážci řádu
• Důsledky
• Poslední krok
• Návrat domů

Zmizení

Tamuli 4 – hlavní město

Admirál Sonmareus procházel velice rozladěně po rezidenci určené již celá desetiletí za sídlo vůdce či vůdkyně impéria. Za celý život zde byl pouze jednou, ale teď sem vkráčel v čele ozbrojené jednotky Maloganů a nestačil vycházet z údivu. Nejenom, že tu nenašel vůdkyni Zoe, on nenašel podstatně víc věcí, které scházely, a nikdo nebyl v dané chvíli zodpovědět tyhle relativně jednoznačné otázky.

„Co myslíte tím, že nemáte tušení, kde se právě nachází vůdkyně Zoe?“ obořil se na jejího sekretáře ostře.

„Já…“

„Kde jsou vůbec Maloganské stráže? Copak je všechny vzala sebou?“ Měl co dělat, aby na něj nekřičel, ale sekretářovy rozpaky ho jenom popuzovaly

„Já…“

„Jestli to nechcete vysvětlovat mě, tak to zkuste vysvětlit Maloganům!“ tlačil na něj dál a udělal nenápadné gesto směrem ke svému doprovodu. „Věřte mi, že oni berou svoji povinnost chránit vůdce impéria velice vážně a neberou takové ohledy jako já!“

„Nemám tušení, kde právě teď vůdkyně je, admirále,“ vzchopil se sekretář konečně k souvislé odpovědi.

„Co její itinerář?

„V něm stojí, že právě teď má být zpátky po jednání s Koloniální delegací a…“

„Kdy odešla?“ zkusil to Sonmareus trochu jinak.

„To právě nevím.“

„A co Maloganské stráže?“ zopakoval Sonmareus znovu otázku.

„Jsou…jsou pryč…“ odpověděl Tamulský sekretář velice nešťastně.

„Jen tak odešli, nebo jim to někdo nařídil?“

„Byl jsem chvilku pryč. Vůdkyně Zoe mě poslala, abych zařídil pár nezbytných protokolárních záležitostí, a když…když…když jsem se vrátil, vypadalo to tu přesně tak, jak vidíte.“

„Co záznamy z bezpečnostních kamer?“

„To mě napadlo jako první, když jsem se s vůdkyní nemohl spojit a stráže zmizely, ale nic na nich není.“

„Informoval jste o tom vládu?“

„Ano, ale nikdo mi neodpověděl. Předseda T’Aranis, je už skoro dvanáct hodin nedostupný.

„Právě sem přiletěla delegace a náš pan předseda někam zmizel? A po něm i naše vůdkyně?“

„Když o tom mluvíte takhle, tak…to zní krajně podezřele a…“ připustil druhý Tamulec neochotně.

„Ty idioti hodlali střílet na Koloniální delegaci, aby žádné jednání nikdy neproběhlo!“ vyjel po něm Sonmareus než mu došlo, že sekretář konec konců za nic z toho nemůže. On nebyl ten, kdo nařídil vrchnímu maršálovi, aby porušil diplomatický protokol a střílel na loď přilétající pod vlajkou příměří.

„Aha, tak proto nikdo nejevil žádnou aktivitu ohledně Koloniální delegace a místo toho naplánovali obvyklé zasedání, které proběhlo před čtyřmi hodinami,“ zahrálo v sekretářově tváři konečně pochopení.

„Sežeňte mi radního T’Asadora!“

„To bude trochu problém, admirále. Pokud vím, tak zasedání vlády proběhlo bez něj a jeho členů.“

„Čím dál tím lepší.“

„Podle oficiálního itineráře má mít radní T’Asador dovolenou na…“

„Raději neberte věci z oficiálních zdrojů moc vážně, sekretáři a všechno náležitě ověřujte.“

„Tím myslíte i to Pelengské pirátské vysílání?“ otázal se opatrně.

„Jak na něj zareagovala vláda?“

„Kupodivu nijak. Většinu z toho včetně té části, kdy nebeský maršál nechal vystřelit na loď letící pod vlajkou příměří, prošlo. Teprve pak to bezpečnostní oddíly od rozvědky típnuli a následně prohlásili celé vysílání za podvod.“

„To můžete asi jako jediné brát jako pravé.“

„Jak si přejete.“

„Teď mi hlavně sežeňte radního T’Asadora. Je mi jedno jak, ale potřebuji s ním naléhavě mluvit.“

O další hodinu později konečně slavil první úspěch, když v sídle vlády konečně narazil na osobu, kterou opravdu dlouho hledal. K jeho nevýslovnému překvapení vypadal i radní T’Asador, že ho rád vidí a nesmírně se mu ulevilo.

„To je dobře, že jste tady Sonmareusi. Ani nevíte, jak moc rád Vás chlapče, vidím živého,“ vítal ho radní nezvykle srdečně a úlevně. „Skoro jsem jim opravdu spolknul tu část, že jste po smrti a celá vaše šestá flotila skončila rozprášena.“

„Přiletěl jsem podle předloženého plánu, nebo snad došlo ke změně?“ zeptal se Sonmareus tázavě. Už od okamžiku, kdy ve vládní budově nenašel vůdkyni Zoe ani předsedu T’Aranise, začal větřit zradu. Ty hlupáci měli ještě něco v plánu a on netušil, co dalšího mohou ještě udělat.

„Nu, záleží na úhlu pohledu,“ pokrčil starší Tamulec rameny. „Během včerejšího zasedání bylo oznámeno, že šestá flotila už neexistuje a Nová Kolonie obnovila válečné operace.“

„Tomu jste přeci neuvěřil, nebo snad ano?“

„Jisté zprávy z důvěryhodných zdrojů říkaly, že nejste v soustavě Ozeum, ani Koloniální flotila, takže to jejich prohlášení znělo celkem logicky, že Nové Kolonii došla trpělivost a prostě zaútočili,“ odtušil s neurčitým gestem. „Samozřejmě to celé bylo pojato jinak, než že jim došla trpělivost, ale na tom teď tolik nezáleží. Prostě došlo k jednostrannému obnovení válečných operací. Tak to celé bylo prezentováno vládou.“

„O takové věci by se vědělo, obzvláště, kdyby napadli světy jádra.“

„Vláda a admiralita držela tyhle věci pod pokličkou, aby zabránila případné panice a uvrhla na tyto informace embargo. Hodlali celou věc podat, tak aby situace vyhovovala jejich zájmům.“

„Učinili prohlášení?“

„Chystali se k němu, zrovna když jste přiletěl, ale přerušilo ho to pirátské vysílání, které mají předpokládám na svědomí Vaši Pelengští přátelé.“

„Vysílání, které označili za podvod.“

„No s ohledem na skutečnost, že Vás během vlastního prohlášení označili za mrtvého a nemluvili o Vás příliš lichotivě, tak bude jistě velkým překvapením, když uvidí, že nejste mrtvý a vaše flotila neskončila na prach.“

„Věřte mi, jsem tady, přesně podlé plánu i s Koloniální delegací připravenou jednat.“

„No, tak to bude trochu problém.“

„Ano já vím. Vůdkyně Zoe, zmizela.“

„Také předseda T’Aranis kamsi zmizel. Zhruba hodinu předtím, než jste přiletěl do soustavy. Od té doby o něm nikdo neslyšel.

„No, tím lépe. Alespoň jedno malé pozitivum, ačkoliv nalezení vůdkyně Zoe bude mít prioritu. Za předpokladu, že ti dva nestačili opustit soustavu ještě před naším příletem.“

„Jsem si celkem jist, že ne, neboť jsem s ní těsně před jejím zmizením mluvil a mohu říct, že vypadala velice rozčarovaně, ale nikam neplánovala letět. Právě naopak hodlala zůstat ve svém sídle a přemýšlet o tom, co se sakra pokazilo tentokrát. Kromě toho měla v plánu kontaktovat své zdroje, aby potvrdila, že impérium je opravdu ve válce, neboť vládě už nevěřila absolutně nic.

Moje důvěryhodné zdroje na ústředí letového provozu potvrdily, že transportér doletěl do její rezidence a od té doby tam nikdo další nepřiletěl, ani neodletěl. Rozhodně nikdo neopustil planetu ani nepřiletěl do soustavy už po několik dní.

„A co domovská flotila?“

„O tom, co se děje mimo planetu už nemám takový přehled. Podle oficiálních zdrojů je domovská flotila…“

„Pryč!“ přerušil ho admirál. „Jsou pryč. Nechali domovskou planetu prakticky nekrytou. Místo toho je poslali na hraniční základnu, odkud plánovali další šílený protiútok.“

„Proč mě to jenom nepřekvapuje,“ povzdechl si radní a nesouhlasně zavrtěl hlavou.

„Otázkou je, co s tím uděláme?“

„Máte snad nějaký nápad?“

„Prostě uspořádáme mírové rozhovory podle plánu. Bez vůdkyně Zoe, ale i bez předsedy T’Aranise.“

„A kdo bude řídit zasedání vlády?“

„Vy, přeci.“

„Hezká myšlenka, ale nebudou mě poslouchat, synu.“

„To nevadí. Postavíme je před hotovou věc. Pak už nebudou schopni couvnout. Ne když to celé uděláme patřičně veřejně.“

„Zapomínáte na rozvědku, Sonmareusi.“

„Nezapomínám, radní,“ ušklíbnul se Tamulský admirál. „Pamatujte, že mám pod svým velením generála Bargu a jeho Maloganské speciální jednotky.“

„To by mohlo vyjít, ale v samotném důsledku nás to bude nejspíš stát hlavu,“ uchechtnul se radní a dodal: „ale co, beztak už jsem zralý odejít na odpočinek, takže proč neodejít se vší parádou.“

Znělo to celkem jednoduše, ale provedení už bylo trochu horší. Malogané nechápali pojem vysoká politika. Dávali přednost jednoduchému rozdělení, přítel, nebo nepřítel. Nic mezi tím. Proto byli tak moc horliví vzít úsloví o tom, že budou padat hlavy doslovně. Tamulský admirál jim musel několikrát vysvětlovat, že jde o běžný společenský slovní obrat. Dohodl si s nimi tajný signál, kterým jim dá najevo, když to bude myslet doslovně.

Osobně doufal, že se k tomu nebude muset uchýlit, jakkoliv by s chutí ponechal Malogany, aby setnuli hlavu alespoň polovině členů vlády. To by na jedné straně usnadnilo spoustu věcí, ale na té druhé zase způsobilo příliš velké pozdvižení ve vysokých kruzích. Nejistota a obavy, patřila mezi ty hlavní a nešlo jenom o členy vlády, ale všechny vládní organizace na ně napojené a nemálo profitující z vládní politiky. Ekonomika impéria vzkvétala, tolik mohl vládě přičíst k dobru. Akorát jim nemohl přičíst k dobru, jakým způsobem a na čí účet vzkvétala.

„Sešli jsme se zde, abychom dokončili tuhle nepříjemnou epizodu a rozhodli o tom, jestli uzavřít s Novou Kolonií konečně mír, nebo pokračovat dál ve zcela zbytečné válce, která impériu nic nepřináší a nepřinesla nic dobrého. Jen spoustu obětí, materiální ztráty nepočítaje,“ zahájil Sonmareus jednání.

Původně chtěl, aby úvodní řeč pronesl radní T’Asador, neboť v jeho případě byla větší šance, že ho členové konzervativního sdružení poslechnou. Jenže starší radní mu naopak navrhnul, aby začal on sám s tím, že pokud chce celou věc dotáhnout do vítězného konce, bude potřebovat získat respekt shromážděné vlády, či alespoň jejich pozornost byť vynucenou silou. Samozřejmě nečekal, že ho hned vyslechnou, ale jak mu radní Umírněných vysvětlil, politika funguje na základě toho, kdo se dokáže prosadit.

„Co mát tohle znamenat!“ ozval se proti němu dle očekávání nesouhlasný hlas a ostatní kolem mu přizvukovali. „Nějaký samozvaný admirál si sem přijde a začne nám tu říkat, co máme či nemáme dělat?“

„Možná jste zapomněl, radní, že mám rozkazy od samotné vůdkyně, přivést Koloniální delegaci k jednacímu stolu!“ usadil ho a nedal mu šanci k námitce: „Jsem tady přesně a včas, jenže vy jste si navzdory příměří a vůli naší vůdkyně odhlasovali, že budete pokračovat ve válce.“

„My jsme ve válce!“ namítnul další radní. „Dokud ji nevyhrajeme, tak jsme ve válce!“

„Dovolte mi, abych Vás opravil radní,“ nenechal se admirál vyvést z rovnováhy. „Bylo rozhodnuto a odhlasováno, že usednete k jednacímu stolu. Věc, kterou jste neudělali a na základě mylných informací, jste dospěli k závěru, že budete pokračovat ve válce. Já a moje šestá flotila jsme zde připraveni bránit impérium, ale proti komu ho máme bránit?

Koloniální flotila nezahájila další ofenzívu, ani znovu nenapadla naše vnější či vnitřní soustavy. Stále čekají na naše rozhodnutí. Opravdu jim chcete odpovědět před celým národem, že hodláte ve válce pokračovat, když přitom tvrdíte přesný opak?“

„Spíš to vypadá, že Vám narostla křídla, admirále Sonmareusi. Jste admirálem jenom proto, že tahle vláda trpí podobné manýry naší vůdkyně, která vám udělila tenhle titul, který si rozhodně nezasloužíte a…“

„Nezapomínáte na něco, R’Sone?“ přerušil ho T’Asador než dokončil větu.

„To že tomuhle pitomečkovi děláte patrona?“ opáčil druhý radní výsměšně.

„Tady Sonmareus momentálně není žádný admirál, ale zastupující Nebeský maršál.“

„To má být vtip?“

„Ani v nejmenším. Nebeský maršál S’Varus byl na základě porušení zákona č.73 zatčen a uvězněn. S ohledem na okolnosti po něm přebírá velení nejvyšší důstojník v soustavě a tím je právě admirál Sonmareus.“

„To je naprostý nesmysl!“

„Být Vámi, tak volím opatrně slova, protože bývalý nebeský maršál, údajně plnil rozkazy vlády a já si ani v nejmenším nevzpomínám, že by vláda vydala rozkaz, střílet na loď přilétající pod vlajkou příměří.“

„Nic jiného si ti parchanti ani nezaslouží a…“

„Být Vámi tak opatrně volím slova, radní!“ vstoupil do debaty opět Sonmareus. „Nevím, jestli jste zaznamenal, ale tohle je veřejné slyšení a Koloniální delegace je za těmito dveřmi, takže…“

„Cože?“ vyskočil radní R’Son ze svého křesla tvář skoro fialovou vzteky. „Jak jste mohl vpustit tuhle špínu na půdu naší krásné domovské planety! Tohle Vás bude stát hlavu! Žádám hlasování o Vašem okamžitém sesazení a zatčení za velezradu…“

„Odvolat stávajícího či zastupujícího nebeského maršála může pouze předseda vlády s požehnáním vůdce. Ani jeden z nich tu momentálně není,“ konstatoval T’Asador nevzrušeně. „Nebo snad víte, kde se nachází předseda T’Aranis?“

„To není podstatné, kde teď právě je!“

„Bez předsedy vlády nemůžeme…“

„Jistěže můžeme!“ nenechal ho domluvit T’Asador. „Tato vláda je plně schopná usnášení i bez ctihodného T’Aranise. Určitě máte mezi sebou zástupce, který ho v této chvíli zastoupí, nebo snad ne?“

Tohle byl svým způsobem geniální tah, neboť radní a předseda strany Umírněných moc dobře věděl, že ministerský předseda místo sebe ve své nekonečné aroganci nezvolil žádného zástupce. Z jednoho prostého důvodu. Nikomu nedůvěřoval natolik, aby ho nechal sebe zastupovat. Podobně se zachoval i jistý admirál Saaros, Sidonis či další představitelé tohoto směru a žádný z nich nedopadl dobře.

„Pokud nemáte žádného kandidáta, potom navrhuji, aby se jím pro tohle zasedání stal radní T’Asador,“ nadhodil Sonmareus hlasitě, aby ho slyšeli úplně všichni v sále.

„Absurdní…nesmysl…vyloučeno…“ a další nesouhlasné výrazy padaly z řady hlavní vládní strany, což nebylo nic překvapivého.

„Dovolte mi, abych Vám připomněl, že radní T’Asador má stejně jako kdokoliv z vás pouze jeden hlas, takže nemůže ovlivnit hlasování na této schůzi. Zato ji může alespoň trochu důstojně řídit, neboť Vy se nedokážete shodnout na žádném zástupci, který by usedl do předsedajícího křesla. Nebo snad ano?“ vmetl jim admirál do tváře a pohledem přejížděl po přítomných radních z konzervativní strany. Nikdo nic neříkal, všichni byli buď šokováni jeho opovážlivostí, nebo nenacházeli slov.

„Nuže dobrá, potom prosím radního T’Asadora, aby se ujal řízení této schůze.“ Udělal mu místo a pokynul, aby postoupil k hlavnímu pultíku, určenému předsedovi vlády. Taková věc zněla neslýchaně, aby důstojník námořnictva něco přikazoval vládě, ale proto bylo celé zasedání veřejné, aby mohla vyjít najevo skutečná tvář vlády, kterou pouzí občané nikdy neviděli

„Pánové, radní,“ získal si předseda Umírněných pozornost. „Dřív než začnu, chtěl bych do záznamu uvést, že tato schůze je veřejná a sleduje ji s velkým očekáváném celý národ,“

„Chcete snad ze schůze vlády udělat divadlo, T’Asadore!“ vmetl mu jeden z konzervativních radní do tváře.

„Pokud máte pocit, že diplomatické jednání s cílem uzavřít mír je divadlo, tak potom ano,“ odpověděl starší Tamulec nevzrušeně. „Celý národ k tomuto okamžiku toužebně vzhlíží a je tady na místě, aby všichni viděli, že vláda hájí jejich nejlepší zájmy. Ostatně tak zní ve vašem prohlášení. Kdy jindy než právě teď ukázat, že máte na srdci zájmy občanů impéria. Občanů, kteří nás všechny mimo jiné zvolili do těchto funkcí.“ Jako zkušený řečník nechal svá slova chvilku působit a vida, že ze strany konzervativců přichází jenom zamračené ticho, pokračoval dál. „Proto mi dovolte, abych zde na půdě svaté Z’Antare přivítal Koloniální delegaci, která k nám zavítala v rámci diplomatického jednání o ukončení nepřátelství, mezi našimi říšemi.“

Tohle byla Sonmareusova chvíle. Teatrálním gestem pokynul Maloganským strážcům a ti vpustili dovnitř Chartockou ženu v uniformě kontra-admirála. Ve slavnostní uniformě, akorát bez zbytečných medailí na hrudi. Trochu ho překvapilo, že přišla sama bez jakéhokoliv doprovodu. S hlavou vztyčenou, sebejistá, rozhodná a nijak ji nerozhodilo nepřátelské prostředí v zasedacím sále.

„Ctihodní radní, tímto vám představuji kontradmirála Jesiku Brownovou, vrchního velitele Koloniální expedice. Přišla sem na pozvání vlády a naší vůdkyně. “

„Vážení členové vlády a občané impéria, promluvila admirál zvučným hlasem. „Přicházím k vám s cílem ukončit nepřátelství, jež panuje mezi námi. Válka, jež má svůj počátek v soustavě Tieru 4. Válka, kterou si nikdo z nás nepřeje. Válka, jež přinesla tolik obětí, že mi připadá malicherné hádat se o tom, kdo ji vlastně začal a proč.“

Sonmareus naslouchal jejímu projevu, který byl věcný, zcela nekonfliktní, bez známek záští či antipatie. Jednotlivé body měly svůj perfektní smysl a všechno do sebe perfektně zapadalo i po stránce logiky. Tohle byla přesně ta slova, jež potřebovali Tamulci slyšet. Slyšet a hlavně vidět, že ti, které vláda označuje za nepřátele, neochotné jakékoliv domluvy, ve skutečnosti nepřáteli nejsou a vypadají více než rozumně a ochotně se domluvit.

Tohle celé byl od radního T’Asadora přímo mistrný tah. Jednak proto, že zde nebyl předseda T’Aranis, který by celou věc zarazil a jednak byli všichni příliš užaslí Chartockou ženou, aby protestovali či zpochybňovali její slova. Nehledě na poslední argument, kdy celý přenos sledovali i občané impéria. Většina z nich si právě uvědomovala tuhle část a těm, kterým to pálilo trochu víc, muselo dojít, že přítomnost Maloganů zajistí, že vysílání nebude přerušeno a obratem prohlášeno za lež.

Následuje:
Oběti