Strážci řádu 2

Obsah

• Prolog
• Část první – Cesta, kapitola 1 – Náhlý odjezd
• Nečekaný host
• Předehra
• Aliance
• Mise
• Hra na schovávanou
• Odhalení
• Konspirační schůzka
• Ztracená vzpomínka
• Rodinné setkání
• Naslouchání
• Rodinné tajemství
• Napadení
• Po útoku
• Hledání cesty ven
• Poslední fáze
• Admiralita
• Živý svědek
• Část druhá - bojiště Země & Alfa, kapitola 19 – Superšpión
• Okamžik před bouří
• Útok
• Únos
• Nečekané spojenectví
• Únik
• Do neznáma
• Střetnutí
• Tamuli
• Stopy
• Zmizení
• Oběti
• Nápověda
• Znepokojivý nález
• Měsíční základna
• Virus
• Strážce
• Virus
• Úder ze stínů
• Kostky jsou vrženy
• Nepravděpodobné důvody
• Po boji
• Po bouři
• Enterprise
• Část třetí - Obrat; Kapitola 43 – Nabídka
• Diplomatická návštěva
• Tieru 4
• Návrat
• Otázka plánování
• Tajemství Zentieranů
• Dohoda
• Gralgar
• Ztracená Archa
• Strážci řádu
• Důsledky
• Poslední krok
• Návrat domů

Znepokojivý nález

Omikron théta - USS Titan, o deset hodin později

Hvězdná loď Titan dorazila k Omikronu théta o něco později, protože se vynořili z warpu o chvilku dříve takže si mohli předtím důkladně prohlédnout soustavu předtím, než vstoupili na orbitu této kdysi překrásné planety třídy M. Nyní pouze pustině, poté co se tudy prohnala Krystalická entita, jež zničila veškerý život včetně flóry a fauny. Nezůstalo zde vůbec nic jen pustina.

„Senzory na plný výkon!“ povstal kapitán Aran z velitelského křesla a zamračeně si prohlížel planetu na hlavní obrazovce.

„Skenování okolí planety negativní, kapitáne. Žádná známka po aminiovém záření, které vydává jejich přídavný reaktor,“ dostal odpověď od poručíka Jazy.

„Zdroj signálu?“

„Pozitivní, kapitáne,“ ozvala se tentokrát Sedmá. „Zachycuji další komunikační bóji ukrytou za druhým měsícem planety.“

„Vědí o nás, takže nám za sebou nechávají drobečky.“

„Bóje obsahuje zprávu. Obraz i zvuk.“

„Tak tomu říkám po dlouhé době příjemná změna,“ okomentovala situaci Valeová, která taktéž povstala z velícího křesla a popošla blíže k obrazovce.

„Pusťte nám tu zprávu, Sedmá.“

Hlavní obrazovka zablikala a k překvapení všech se objevila tvář kapitána Rikera. Přímo na můstku Koloniálního vlajkového Dravce. Tak tohle bylo po dlouhých dnech skrývání a tápání v temnotě pro jednou změna.

„Riker pro Titan:

Předpokládám, že jste našli tuhle bóji a v ní i moji zprávu. Právě míříme do soustavy Forlat, kde by se podle všeho měl nacházet poslední z Dravců. Jde sice pouze o třídu C, ale není o nic méně nebezpečný. Dávejte si na ně veliký pozor. Viděl jsem, co udělali s původní posádkou Dravce třídy D na Omikron théta a nebyl to vůbec hezký pohled. Kdo ví, co udělali, či hodlají udělat s posádkou druhého Dravce. Něco mají v plánu, to je jisté, ale zatím netušíme co. Doufám, že to zjistíme dříve než později.

Riker, konec.“

Obrazovka pohasla a znovu ukázala orbit planety Omikron théta. Na můstku se po té zprávě rozhostilo ticho.

„Jak stará je ta zpráva, Sedmá?“

„Podle hlavičky deset hodin třicet dva minut.“

„Poradkyně?“ obrátil se na poloviční Betaziodku s žádostí o názor.

„Nic neobvyklého. Žádné viditelné známky toho, že by kapitán Riker jednal pod tlakem, či zkoušel záměrně lhát.“

„Vypadá to, že situace vstupuje do finálního bodu rozuzlení, nebo se naopak všechno ještě víc zamotá,“ přidal svůj příspěvek i plukovník Marcen.

„Souhlasím, ale než za nimi poletíme do soustavy Forlat, tak by mě zajímalo, co tady dělali,“ zamnul si kapitán Aran zamyšleně bradu. „Proskenujte povrch planety, nadporučíku.“

„Ano, pane,“ potvrdil Bajoranský vědecký důstojník a dal se do práce.

„Tuším, že by zde měla být opuštěná kolonie. Na ni se zaměřte jako první a...“

„V místě kolonie zachycují senzory známky orbitálního bombardování!“

„Potvrzuji,“ přidal se Keru, neboť tohle spadalo do jeho pole působnosti. „Zbraně odpovídají Koloniálním torpédům třídy 7.“

„Na co tam asi stříleli? Kolonie je přeci už desítky let opuštěná,“ přidala první důstojník zamračeně.

„Nějaké známky života?“ zajímalo kapitána.

„Negativní, kapitáne!“

„Biosenzory ukazují na povrchu planety něco organického!“ opravil ho Jaza obratem.

„Krystalická entita po sobě přeci nezanechávala nic organického, nebo snad ano?“ pohlédl Aran tázavě na Troi v potvrzení své domněnky. Jakmile padla zmínka o Krystalické entitě, ihned si během včerejšího dne nastudoval záznamy z Enterprise a jejich setkání s entitou. Bylo to působivé a děsivé současně. Zničení entity, předtím než s ní mohli doopravdy komunikovat, bylo na jedné straně smutné, ale s ohledem na životy, které zmařila, asi opravdu nebyla jiná volba.

„Zničila veškerý život a nezůstalo po ní nic,“ potvrdila mu Deanna.

„Takže co organického tam sakra může být?“ nadhodil kapitán akademickou otázku.

„Jsou jen dva způsoby, jak to zjistit, kapitáne,“ poznamenala Valeová suše. „Buď to přeneseme nahoru, nebo sestoupíme dolů a podíváme se, s čím máme tu čest.“

„Hmm...“ zamnul si Dar zamyšleně bradu, neboť tohle byla otázka typu být, či nebýt. „Osobně bych nerad přenášel něco neznámého na palubu, když nevím co to může být, ale...“ zarazil se, neboť dospěl k rozhodnutí. Nemělo cenu příliš nad tím uvažovat. Obě možnosti měly své pro a proti, ale ta druhá mu přišla jako přijatelnější.

„Připravte výsadkový tým, komandére!“

„Ano pane,“ přisvědčila Valeová a vybrala si ihned Kerua a Jazu, jako dva členy výsadku.

„Hlavně buďte opatrní, nevíme, co to může být a klidně to může být kontaminované, i když naše senzory tvrdí, že nikoliv.

„Budeme opatrní, kapitáne.“

„Pokud nebudete mít námitky, připojil bych se k výsadku,“ dal o sobě vědět také muž od rozvědky. Valeová vrhla letmý pohled ke kapitánovi. Dostalo se jí sotva znatelného přikývnutí, které vzala jako ano.

„Proč ne,“ pokrčila lehce rameny a svižným krokem zamířila k turbo-výtahu.

„Odešlete stručnou zprávu admirálu Janewayové o naší současné pozici a stavu,“ kývnul kapitán na praporčíka, který zaujal Keruovo místo. „Jeden nikdy neví, jaké překvapení na nás může vyskočit.“

„Ano pane.“

„Myslíte, že to může být past, kapitáne?“ obrátila se na něj Troi.

„Jeden nikdy neví, čeho se tady můžeme dočkat,“ pokrčil rameny, ale po chvilce k tomu dodal: „Osobně si nemyslím, že je to past určená pro nás. Větší obavy mám z toho, že pokud to je, či byla past, tak určená pro naše Koloniální přátele. Otázkou zůstává, jak se s tím vypořádali, či vypořádají.“

Výsadkový tým se zhmotnil dole na planetě. Valeová stručně potvrdila úspěšný přenos a už se rozhlížela kolem sebe. Tím, že se k nim připojil plukovník Marcen, upustila od původního pětičlenného výsadku a vzala sebou kromě Kerua jenom doktorku Ogawu. Čtyřčlenný průzkumný tým.

„Takže tohle po sobě zanechává ta Krystalická entita,“ poznamenala komandér při pohledu na nekonečně šedou poušť všude kolem nic.

„Tohle určitě není dílem entity,“ ukazoval Trill směrem doprava, kde zel desítky metrů široký kráter.

„Tady měla být podle údajů opuštěná základna původních kolonistů.“

„Otázkou zní, proč na ni stříleli, když byla opuštěná?“

„Možná nebyla úplně opuštěná.“

„Myslíte tím, že doktor Soong za sebou mohl zanechat ještě jednoho androida?“ nadhodila doktorka tázavě. Také ona jakožto dlouholetá členka posádky Enterprise nesla těžce ztrátu velitele Data a vidina, že by mohl existovat ještě další Dat...

„Těžko říct,“ pokrčil šéf bezpečnosti rameny. Nechtěl zbytečně spekulovat, takže zaměřil své pátrání po organickém zdroji a konečně ho našel.

„Tam,“ ukázal směr podle trikordéru. „250 metrů severozápadně.“

„Jdeme!“ zavelela Valeová. Neudělala ani deset kroků, když v tom ji Marcen zastavil. Trochu podrážděne na něj pohlédla, ale jenom do okamžiku než pozorněji prohlédla místo, na něž ukazoval.

„Stopy,“ řekl prostě.

„Otázka, čí stopy?“ přikleknul Keru k nálezu. „Běžná syntetická sloučenina. Vzorek vypadá na standardní materiál. Podobný používá Hvězdná flotila.“

„S ohledem na skutečnost, že stopy nemají počátek, můžeme logicky předpokládat, že jde o členy výsadkového týmu.“

„Otázka jakého týmu?“

„Stopy ještě nejsou smazané pískem, takže bych odhadoval, že budou staré tak deset, dvanáct hodin,“ mínil plukovník.

„Což je zhruba čas, kdy nám zanechali tu zprávu.“

„Byli tady. Otázka zní proč. Co tady hledali?“

„Možná, když budeme sledovat ty stopy, tak...“

„Dobrá, Vy dva,“ ukázala na Ranula s plukovníkem, „zkuste vysledovat, kam ty stopy vedou. Já s doktorkou půjdeme zjistit, co je ta organická věc zač,“ rozdělila Valeová úkoly a poprvé za celou dobu zalitovala, že sebou nevzala víc lidí. Teď by se jí hodili.

Pokynula rukou a s trikordérem v ruce postupovala směrem k místu signálu, zatím co zbytek týmu používal podstatně primitivnější způsob stopování. Alespoň podle plukovníka, který ani nevytáhnul trikordér a šel prostě po stopách. Za ním jdoucí Trill rozhodně nespoléhal jenom na stopařské dovednosti, ale přenastavil si trikordér, aby byl schopen sledovat stopy na povrchu. Nechala je být a místo toho soustředila pozornost ke svému cíli.

„Zatraceně, je tady interference od výbuchu torpéda!“ zamračila se Valeová, když urazili dvě třetiny vzdálenosti a její trikordér přestal ukazovat směr.

„Jak daleko ještě?“ zajímalo doktorku. Vypadala víc napjatě než obvykle. Však také původně hodlala zůstat doma na Zemi a předat ošetřovnu Titanu novému zdravotnickému důstojníkovi, než ji únos kapitána Rikera přiměl k tomu, aby ještě na chvíli zaujala pozici hlavního lékaře na Titanu.

„Nemůžu to přesně zaměřit. Je to zhruba padesát metrů před námi.“

„Nezkusíme stopování?“ navrhla Ogawa chabě.

„Nikde nevidím žádné stopy.“

„Škoda.“

„Kom...a..ndé..re...sly...š..íte mě?“ ozval se z komunikátoru Keruův hlas.

„Slyším Vás špatně poručíku.“

„Asi byste si měli dá....vat pozor...na..š...li jsme něco znepokojivého.“

„Upřesněte!“

„Ty stopy nás dovedly do místa, kde něco leželo!“ pokračoval šéf bezpečnosti a jeho hlas v komunikátoru byl na okamžik mnohem zřetelnější. Také rušení na Valeové trikordéru ustalo. S každým dalším krokem byl signál čistější a čistější. Musela se dostat z místa rušení.

„Leželo? Tím myslíte...“

„Podle zbytkového bio-signálu a obrysů bych tipoval, že tady leželo tělo,“ připojil se k němu plukovník „Mrtvé tělo, pokud mohu soudit.“

„Kapitán Riker zmiňoval něco o posádce Dravce,“ vybavila si okamžitě zprávu, kterou obdrželi z vypuštěné bóje.

„Myslím, že důvod proč přišli, byl ten, aby posbírali mrtvé členy posádky lodi.“

„Ta loď byla přeci zničena, nebo ne?“

„Nejspíš nebyli na palubě lodi, když došlo ke zničení,“ odpověděl Marcen uvážlivě. „Nejsem expert, ale troufám si říct, že ta těla tady ležela už hezky dlouho, než je vyzvedli.“

„Potom jedno nejspíš zapomněli,“ ukazovala doktorka k místu, kde konečně zahlédla něco ležet v písku.

„Tím bych si nebyl vůbec jist.“

„Opatrně doktorko!“ zarazila Valeová šéflékařku a pro jistotu vytáhla z opasku fázer.

„Lékařský trikordér ukazuje pouze tělo, komandére. Mrtvé tělo.“

„Nechávají za sebou nekončící hromady mrtvých,“ zavrtěla nad tím první důstojník Titanu znechuceně hlavu. Nicméně klepla na komunikátor. „Ranule, sesbírejte vzorky a pospěšte si za námi.“

„Ano, komandére, za chvilku jsme u Vás.“

„Chartocká žena. Bez jakéhokoliv oblečení, či insignií,“ přiklekla Ogawa k tělu a začala ho skenovat. „Důvod smrti. Masivní poškození vnitřních orgánů způsobené ostrým zubatým nožem. Smrt nastala okamžitě. Žádné další známky zranění.“

„Jak dlouho je mrtvá doktorko?“

„Asi tak deset hodin.“

„Otázka zní, ke komu asi patřila?“

„Zranění odpovídá Chaockému rituálnímu noži. Stejnému, kterým byli zabiti lidé od bezpečnosti ve vězeňské základně.“

„Nějaké známky infekce, nebo nákazy?“

„Negativní, ale víc Vám řeknu, až provedu pitvu na Titanu.“

„Myslíte, že je to bezpečné brát ji na palubu?“

„Naše karanténní oddělení by si s tím mělo poradit. Rozhodně bych jí tady nenechávala, ať už jí zabil kdokoliv.“

„Souhlasím,“ přikývla komandér, protože měla velice podobný pocit. „Valeová Titanu!“ klepla na komunikátor, aby navázala spojení s lodí.

„Slyšíme Vás, komandére. Jak to tam dole vypadá?“ ozval se z můstku kapitán Aran.

„Našli jsme mrtvé tělo Chartocké ženy, kapitáne.“

„Mrtvé tělo, říkáte?“

„Ano, pane. A nejspíš i důvod proč sem Koloniální zavítali.“

„Sesbírat své mrtvé,“ došlo kapitánovi ihned.

„Potom tu jedno tělo zapomněli.“

„To mi k nim příliš nesedí. Pokud něco udělají tak pořádně.“

„S Vaším dovolením bych nechala tělo přenést nahoru na palubu. Nejprve na karanténní oddělení, a pokud bude zřejmé, že neobsahuje žádnou nákazu, bude moci doktorka provést řádnou pitvu a říct nám víc.“

„Souhlasím,“ ozval se kapitán po krátké odmlce. „Vyčkejte okamžik, než bude potvrzeno karanténní prostředí a pak ji můžeme přesunout na palubu.“

USS Titan – konferenční místnost

Kapitán Aran Dar naslouchal hlášení z mise na Omikron théta a přikyvoval na souhlas. Mise byla krátká, nezdrželi se tam zbytečně dlouho a už směřovali do soustavy Forlat. Zato přenesli na palubu balíček a nové poznatky, které naznačovaly, že všechna ta hrůzná úmrtí nejsou jenom na jejich straně, ale i na straně Nové Kolonie. Neměli pro to sice skutečně důkazy, ale z toho co odhalil výsadkový tým, bylo zřejmé, že planeta Omikron théta se stala hrobem původní posádky Koloniální lodi.

V konferenční místnosti společně s ním seděli tři členové výsadkové skupiny. Doktorka Ogawa byla v nemocnici, prováděla ohledání nalezeného těla, takže jako jediná z výsadku chyběla. Zjištění, která výsadkový tým přinesl, byla přinejmenším znepokojivá.

„Kolem místa, nebyla žádná krev, takže buď byli mrtví dávno předtím, nebo…“ ponechal plukovník Marcen větu záměrně nevyřčenou. Nemusel nic dodávat, všichni věděli, kam směřuje a kapitán to pochopil též.

„To není vůbec příjemná představa,“ konstatoval s odporem.

„Zato dostatečně reálná s ohledem na to, jakou spoušť za sebou zanechali na Zemi. Přesně odpovídá jejich operačnímu schématu.“

„Stále nedokážu uvěřit tomu, že někdo může něco takového udělat,“ vrtěla nad tím Valeová hlavou.

„Myslím, že tohle je jeden z důvodů, proč nás Nová Kolonie chce mít celou dobu stranou, abychom neskončili podobně. Řekl bych, že oni to věděli, nebo alespoň tušili a právě před tímhle nás chtěli ochránit.“

„Otázkou je, proč tam nechali tohle jedno tělo.“

„Možná ho přehlédli?“ navrhnul Ranul Keru.

„Nepravděpodobné!“ zavrtěl plukovník rezolutně hlavou a šéf bezpečnosti neochotně přikývnul na souhlas.

„Bohužel nemáme podle čeho soudit, ale ze samotného nálezu mám špatný pocit,“ pronesl Dar zamyšleně. „Víme něco o té mrtvé ženě?“

„Podle všeho nejde o žádného trojského koně. Žádné prvotní známky virové infekce či možné nákazy. Prostě je mrtvá, zabita Chaockým nožem. Tak jako mnoho dalších. Přesně tak, jak vypadá na první pohled.“

„Hmm…“

„Doktorka Ogawa ji přesunula z karanténního oddělení na ošetřovnu, aby mohla lépe provést pitvu, ale nečekám, že zjistíme něco extra nového. Ona je prostě jenom další oběť.“

„Jenom mrtvá,“ dovolil si Bajoranský kapitán slabý úsměv. „Nečekal bych, že někdy o někom řeknu, že je jenom mrtvý.“ Po těchto slovech se v zasedací místnosti rozhostilo ticho.

„Jednoho detailu jsem si přesto všimnul,“ protnul mlčení opět plukovník. Tady vyplouvaly na povrch jeho analytické zkušenosti a schopnost všímat si detailů. „Možná to nic neznamená, ale na rozdíl od ostatních je tahle smrt taková...čistější.“

„Čistější?“

„Provedení je preciznější a troufám si říct, že mnohem efektivnější.“

„Co tím chcete říct?“

„Tohle mi přijde spíš jako nájemná vražda, než brutální zabití ubodáním a podřezáním, jakého jsme byli svědky na Zemi.“

„Nájemná vražda?“

„Podobnou věc už jsem viděl. Tohle je práce profesionála. Rychlé a čisté zabití. Oběť si nejspíš ani neuvědomila, že ji zabil.“

„Čistá a profesionální práce spadá do kategorie Nové Kolonie. Naznačujete snad, že s tím mají něco společného a…“

„Nenaznačuji nic. Jenom konstatuji možná fakta.“

„Chaocká zbraň ukazuje spíš na druhou stranu než na naše Koloniální přátele,“ mínil kapitán zamračeně.

„Pokud vím, mají na palubě několik Chaoků,“ oponovala mu první důstojník.

„Pokud nedošlo ke změně, tak celkem tři,“ zamyslel se Bajoran a začal celou situaci hlouběji rozebírat. „Vrchní sestra, tu bych jako vraha netipoval. Pak je tu jejich šéf bezpečnosti, ten by mohl být hlavním kandidátem. Určitě ví, jak rychle a efektivně zabít. Na druhou stranu poručík Hawe je válečníkem se vším všudy. Zabít někoho a poté odhodit jeho mrtvé tělo mi nepřijde jako hodné Chaockého válečníka. Ještě k tomu ženu a nechat ji zcela bez šatů na zapomenuté planetě. Ne tohle mi k němu nesedí.“ Zamračil se a zavzpomínal na posledního z trojice. Příliš se s ní nesetkal, takže mohl hodnotit pouze z toho, co slyšel od Jakea. „Pak je tu jejich technická specialistka Leitha. Ta by podle všeho mohla být schopná zabít, čistě a rychle. Ovládá velice zručně bojová umění, ale nenapadá mě žádný důvod, proč by to dělala. Není žádný vrah.“

„Což nám vylučuje jednu stranu, ale nezužuje počet podezřelých.“

„Jelikož neznáme důvod, proč ta žena zemřela, můžeme pouze hádat,“ pokrčil plukovník rameny.

„Potom musíme určit, kdo vlastně je.“

„Což bude skoro nemožné s ohledem na to, jak moc tajemně se celou dobu chovali.“

„Tak mě napadlo, kapitáne, nemůže ta mrtvá být náhodou někdo z posádky Oko 7Z?“ nadhodil šéf bezpečnosti tázavě.

„To by mohlo být docela možné,“ souhlasil s ním Marcen.

„Neviděl jsem zdaleka všechny členy jejich posádky, pouze pár těch významnějších a povětšinou šlo o osoby, které by určitě postrádali.“

„Nu, je to lepší než nic.“

„Zastavím se na ošetřovně. Rozchod!“ rozpustil poradu, ale sám zůstal sedět v křesle. Seděl tam ještě pár minut poté, co všichni odešli. Nakonec s povzdechem vstal a zamířil ven na chodbu. Nechtěl vidět další mrtvé tělo. Během mise na Zemi, k níž se podivným řízením osudu připletl, viděl víc než dost mrtvých. Podruhé si povzdechl, když mu přijel výtah a on vstoupil dovnitř.

„Paluba pět!“ zadal místo určení.

Jakmile ho výtah vyhodil na páté palubě, zamířil svižným krokem na ošetřovnu. Chtěl mít tuhle záležitost rychle za sebou. Po pravdě ani nečekal, že dotyčnou osobu pozná. Pokud mohl říct, tak za celou dobu potkal jen asi čtyři, pět Chartoků a pouze dvě z nich byly ženy. Jejich šéflékařka a lodní poradkyně. Lodní poradkyně byla mimo jiné i velice pohledná a mladá žena. Představa, že by ji viděl mrtvou, ho přinejmenším znechutila. Což neznamenalo, že by raději viděl mrtvou jejich hlavní lékařku. Dal by přednost tomu, aby to byl někdo, koho vůbec nezná. Pak je snadnější přijmout tu skutečnost.

Vstoupil na ošetřovnu a chvilku zde pátral, než ho sestra mající právě službu nasměrovala do zadní části ošetřovny, kde doktorka Ogawa prováděla poslední fázi pitvy. Právě skončila a odstoupila od lůžka, kde leželo tělo. Sundávala si ochranné pomůcky a masku, které odkládala pečlivě na stolek vedle. Prošla ven skrze silové pole k lékařskému terminálu. Možná to byla přehnaná opatření, ale opatrnosti nebylo nikdy dost.

„Ach, kapitáne. Jdete akorát.“

„Máte výsledek pitvy?“

„Ano, právě jsem skončila,“ přisvědčila. „Hledala jsem všechno možné i nemožné, ale mohu pouze konstatovat to, co jsme zjistili dole na planetě. Ta žena byla zabita ostrým zubatým nožem. Nic víc nic míň. Bakteriální sken je negativní, nic nenaznačuje na víc, než kolik je patrné na první pohled.“

„Nějaká poznávací znamení, tetování, insignie, která by upřesnila, kdo mohla být?“

„Pokud bychom měli Koloniální lékařskou databázi, tak bych Vám možná řekla víc, ale takhle mohu konstatovat, že jde o Chartockou ženu, věk tak kolem devadesáti, což je u nich střední věk. Kromě smrtící rány nemá žádné známky dalších zranění, ani stopy po mučení. Na svůj věk, byla ve velice dobré fyzické kondici. Moc víc toho o ní říct nemohu, kromě výšky váhy a podobných věcí, ale ty Vás nejspíš nebudou zajímat.

„Hmm,“ zamnul si Aran Dar zamyšleně bradu. Jednu osobu mohl ze svého seznamu vyloučit. Ta byla mnohem mladší, jenže jedna mu tady zůstávala a on měl velice nepříjemný pocit, že půjde o zásah do černého. Nemohl si být úplně jist, protože živá tvář vypadala trochu jinak než ta mrtvá.

„Poznáváte ji, kapitáne?“ přerušila Ogawa tok jeho myšlenek.

„Obávám se, že ano, teda myslím…“ připustil zamračeně. Byla by to zatracená náhoda, ale vyloučit nemohl nic. Takže klepl na komunikátor. „Kapitán Aran pro Sedmou!“

„Ano, kapitáne?“ ozvala se ihned.

„Přijďte prosím za mnou hned na ošetřovnu.“

„Hned tam budu.“

„Myslíte, že Sedmá…“

„Když si něčím nejste úplně jistá, doktorko, není nad to zeptat se někoho s fotografickou pamětí.“

„Ach tak, to je velice chytré,“ připustila doktorka uznale. Sedmá nebyla stálým členem posádky, takže se o ni tolik nezajímala a po pravdě sama vyhlížela konec téhle mise a návrat domů na Zemi.

„Doufám, že nemám pravdu, protože jestli mám, tak máme problém. Velký problém,“ dodal znepokojeně a k tomu ještě přidal: „Přesněji řečeno naši Koloniální přátelé mají problém a s ohledem na skutečnost, že na jejich palubě je i kapitán Riker, bojím se pomyslet na důsledky.“

Doktorka Ogawa na tuhle poslední větu nic neřekla, pouze si povzdechla. Na čele se jí objevily vrásky, ale nijak situaci nekomentovala. Odkráčela do zadní části laboratoře, aby ze sebe sundala plášť a provedla detoxikační procedury, přestože k nim nebylo s ohledem na výsledky pitvy důvod. Alespoň tím vyplnila čas, než na ošetřovnu dorazila Sedmá, což bylo mnohem dříve, než čekala. Kapitánovi zahrál na rtech slabý úsměv, neboť tahle blonďatá žena velice dobře reagovala na slovo hned.

„Kapitáne?“ oslovila ho okamžitě. Nikdy neztrácela čas a šla ihned k věci.

„Ach, tady jste Sedmá, výtečně,“ pokynul jí, ať jde za ním k místu, kde leželo mrtvé tělo. Doktorka mezi tím uvolnila karanténu, takže měli lepší výhled. „Řekněte mi, poznáváte tuhle ženu z posádky Koloniální lodi?“

„Ano,“ přikývla bez zaváhání. „Doktorka Karen Markusová. Hlavní šéflékař na vlajkovém Dravci.“

„Mám ten samý pocit.“

„Pokud nedošlo k úpravě obličeje, potom je to zcela určitě ona.“

„A my máme o problém víc.“

„Kapitáne?“

„Předpokládám, že zmizení hlavního lékaře na lodi by asi nenechali jenom tak, nemyslíte?“

„To nepochybně ne.“

„Nic nenasvědčuje tomu, že by ji hledali, což znamená, že mají s největší pravděpodobností na palubě špeha, který se za ni vydává.“

„Tato možnost je s ohledem na situaci možná, ale nemyslím si, že takový špeh má příliš velkou šanci zůstat neodhalen.“

„Možná ne, ale…“

„Zcela určitě ne. Ne na pozici hlavního lékaře!“ pronesla Sedmá rozhodně.

„Zato může napáchat značné škody, než ho odhalí,“ odtušil Bajoran zamračeně. „Potřebujeme je nějak varovat. Nejlépe tak, aby to vypadalo nenápadně a zároveň ho neupozornilo.“

„Je tady ještě jedna věc, kterou jsem Vám právě chtěla říct.“

„Můžete mi to říct cestou na můstek,“ odtušil kapitán a chvatně opouštěl ošetřovnu

„Ano, to mohu,“ přisvědčila během chůze, zatím co dohnala kapitána u turbo-výtahu. Věc, na kterou nebyla zvyklá, protože to byla obvykle ona, komu ostatní nestačili.

„Můstek!“ zadal Aran místo určení a turbo-výtah se poslušně rozjel.

„Zkoumala jsem s nadporučíkem Jazou zprávu od kapitána Rikera a našli jsme pod hlavičkou ukrytý další soubor.“

„Ještě další zpráva?“

„Ne, kapitáne. Konstrukční plány Koloniálního Dravce Oko 13Z, třída C.“

„Konstrukční plány?“ zarazil se, neboť tohle ho překvapilo. Z rozpaků ho vysvobodily otevírané dveře na můstku. Vyšel jimi ven a Sedmá ho následovala. Osádka můstku byla standartní. První důstojník a poradkyně Troi seděly ve velitelské sekci, Keru u taktiky, Jaza u vědecké stanice a také všechna ostatní stanoviště byla plně obsazena.

„Jsou dva roky staré, ale zato velice přesné a detailní.“

„Aha,“ zastavil prudce. „A máte nějaký nápad jak poslat našim přátelům zprávu o tom, že mají na palubě nezvaného hosta?“

„S ohledem na to, že nevíme, kde právě jsou, můžeme zkusit vyslat všesměrový signál, ale ten zachytí každý v oblasti.“

„Proto musí být naše zpráva velice stručná, výstižná a pro ostatní nic neříkající.“

„Ano, to by byla možnost.“

„Kapitáne?“ vstala z velitelského křesla první důstojník.

„Máme totožnost naší oběti, komandére. Je jím hlavní lékař z Oko 7Z.“

„A sakra…“

„To jste řekla velice výstižně.“

„Zabili ji a nahradili někým vlastním?“

„To je dost pravděpodobné.“

„A my netušíme, kde jsou, abychom je mohli varovat,“ konstatovala Valeová suše.

„Potřebujeme poslat nějakou zprávu, krátkou dvě, tři slova, které by pochopili pouze oni.“

„Třeba vetřelec na palubě?“ navrhla Troi.

„Ano, to zní patřičně jednoduše a výstižně.“

„Někoho to může zmást,“ namítnul Jaza.

„Hlavně, když to pochopí oni. Nejlépe dříve než bude pozdě. Připravte zprávu k vysílání.“

„Ano, kapitáne. Připravuji všesměrový signál a odesílám zprávu.“

„Pro jistotu nastavte automatické opakování každých deset minut, abychom měli jistotu, že tu zprávu opravdu obdrží,“ dodal kapitán. „A Vy nám Sedmá můžete zatím ukázat, co jste našla.“

„Jak jsem řekla, pod hlavičkou zprávy od kapitána Rikera se nacházel soubor s podobnými specifikacemi o Dravci Oko 13Z.“

„Poslal nám specifikace jejich lodi?“

„Jde o třídu C, kterou právě vyřazují z provozu a nahrazují třídou D.“

„To je docela riskantní počin, pokud je na palubě hostem.“

„Nemyslím si, že kapitán při této akci riskoval.“

„Nemyslíte?“

„Ne,“ odtušila Sedmá přesvědčeně. „Ty plány od nich dostal.“

„Jak to víte?“

„Plány jsou velice detailní a nelze je stáhnout bez příslušné bezpečností autorizace. I kdyby měl přístup k plánům a zkopíroval je, neobsahovaly by takové detaily, jako slabá místa a konstrukční chyby.“

„Za předpokladu, že na nás nechtějí ušít boudu a neukazují nám to, co chtějí, abychom viděli,“ namítla komandér nedůvěřivě.

„Nemají k tomu důvod. A soudě podle vývoje událostí, nám ty plány mohou být užitečnější víc, než si myslíme.“

„Tím myslíte, až se věci pořádně zvrtnou a my nebudeme mít na výběr, než se do celé záležitosti naplno zapojit.“

„Mám takový hodně špatný pocit, hraničící skoro s jistotou, že ať uděláme cokoliv, nakonec sehrajeme v celé věci svoji roli, komandére.“

„Otázka zní, jaká role to bude.“

„Poručíku Keru, chci, abyste společně se Sedmou a plukovníkem Marcenem nastudovali tyhle plány,“ obrátil se na šéfa bezpečnosti. Do svého plánu zahrnul s trochu zlomyslnosti i jejich výpomoc z rozvědky. Ostatně souhlasil, že bude plnit rozkazy, takže proč ho nevyužít? Nemohl upřít, že má dobré nápady. „Pokud dojde ke střetnutí s nepřítelem, chci být připraven, jak jen to bude možné.“

„Rozkaz, kapitáne.“

„A pošlete ty plány pro jistotu také na Enterprise. O tomhle musí admirál Janewayová vědět a řekněte jim také, ať si pospíší, že je tady možná budeme potřebovat dřív, než si myslíme.“

„Ano pane.“

Následuje:
Měsíční základna