Strážci řádu 2

Obsah

• Prolog
• Část první – Cesta, kapitola 1 – Náhlý odjezd
• Nečekaný host
• Předehra
• Aliance
• Mise
• Hra na schovávanou
• Odhalení
• Konspirační schůzka
• Ztracená vzpomínka
• Rodinné setkání
• Naslouchání
• Rodinné tajemství
• Napadení
• Po útoku
• Hledání cesty ven
• Poslední fáze
• Admiralita
• Živý svědek
• Část druhá - bojiště Země & Alfa, kapitola 19 – Superšpión
• Okamžik před bouří
• Útok
• Únos
• Nečekané spojenectví
• Únik
• Do neznáma
• Střetnutí
• Tamuli
• Stopy
• Zmizení
• Oběti
• Nápověda
• Znepokojivý nález
• Měsíční základna
• Virus
• Strážce
• Virus
• Úder ze stínů
• Kostky jsou vrženy
• Nepravděpodobné důvody
• Po boji
• Po bouři
• Enterprise
• Část třetí - Obrat; Kapitola 43 – Nabídka
• Diplomatická návštěva
• Tieru 4
• Návrat
• Otázka plánování
• Tajemství Zentieranů
• Dohoda
• Gralgar
• Ztracená Archa
• Strážci řádu
• Důsledky
• Poslední krok
• Návrat domů

Enterprise

USS Enterprise – kapitánova pracovna

Kapitánův deník:

Naše mise v soustavě Forlat je u konce. Letíme domů plným warpem. Obě rebelská Koloniální plavidla byla zničena, aniž by musela flotila přímo zasahovat. Stejně jako bytosti, které stály za tím vším, zmizely ze scény. Můžeme jenom doufat, že trvale, neboť pokud by se rozhodly vrátit, mohou natropit veliké škody. Vypadá to, že jejich možnosti se blíží bytostem Q, což současně nabízí otázku, jestli za tím nestojí sami Q. Osobně myslím, že ne, protože jakkoliv jsou Q namyšlení a egoističtí, nejsou záměrně krutí a nelítostní.

Veškeré rušení v sektoru Forlat po zničení Koloniálního rebelského Dravce Oko 13Z postupně odeznělo. V celé oblasti byl obnoven normální provoz. Spojení s Hvězdnou flotilou opět funguje a věci se vrací do normálu. Vysoký stupeň pohotovosti byl odvolán a Jednotlivá plavidla směřují zpět na svá původní umístění a k původním misím.

Bohužel totéž nelze říct pro Koloniální vlajkovou loď, která zůstala po celé operaci neschopná pohybu a jakékoliv akce, nehledě na skutečnost, že celá jejich posádka skončila následkem viru vyřazena z provozu. Naše lékařské týmy už našly způsob, jakým odstranit virus, ačkoliv bez vysílače, který by je na dálku ovládal, je celý virus v podstatě neškodný. Samotný vysílač se najít nepodařilo, ale pokud se opravdu nacházel na Oko 13Z, tak nehrozí žádné nebezpečí.

Zato představa, že by někdo takovým způsobem infikoval systém podpory života, vložil do specifických nervových cest specifického druhu vlastní kód, kterým by překryl ten původní a umožnil mu následně převzít nad ním vládu, je velmi znepokojivá. Obzvláště u posádek, kde není tolik rozdílných druhů, jako právě Koloniální vlajková loď. Podle doktora Bashira nemůže virus nakazit více druhů naráz, kvůli jejich vzájemné genetické různorodosti, ale pouze druhy, jež mají společné genetické základy.

Enterprise a Seleya společně s Charlestonem vzaly Oko 7Z do vleku a táhneme je do loděnic na Utopia Planitia, kde inženýři provedou konstrukční úpravy, jež umožní Koloniální lodi odletět zpátky domů. Po příletu domů bude mít rada Federace spousty otázek a Koloniální velitelka hodně co vysvětlovat. Alespoň že vypadá zase v pořádku. Tedy v rámci možností. Události, k nimž došlo na Oko 7Z, se na ní nesmazatelně podepsaly. Každopádně je fyzicky i psychicky schopná zodpovídat za své činy, jež nás všechny nakonec dovedly až do blízkosti soustavy Forlat.

Konec záznamu

Jean-Luc Picard ukončil záznam do deníku a pohodlněji se opřel v křesle s výhledem směrem ven. Velkou část výhledu z pracovny zabírala Koloniální loď, kterou táhli mezi sebou. Impozantní pohled, ale dal by přednost výhledu na prázdné hvězdné pole. Až příliš dobře si uvědomoval, jak moc dokáže být Dravec nebezpečný za plného chodu. I nyní, když byl mimo provoz, vypadal hrozivě a nebezpečně.

Druhou otázku představovala jeho velitelka, major Kronesová. Ta představovala skutečnou záhadu. Pro něj samotného představovala řadu nezodpovězených otázek. Jak situaci popsal Will Riker, když spolu naposledy mluvili, během jeho krátké návštěvy Enterprise a podání hlášení admirálu Janewayové. Popisoval ji jako pohled na odraz skrz několik zrcadel. Stále viděl tu samou tvář, ale přitom to nebyla ona.

Rozhodně nevypadal, že by během své nedobrovolné návštěvy, záměrně vynechával slůvko únos, utrpěl jakoukoliv fyzickou či duševní újmu. Právě naopak. Celou věc bral s obvyklým humorem, ačkoliv byly okamžiky, kdy mu do smíchu rozhodně nebylo. Zároveň byl jediný, kdo viděl na vlastní oči tu bytost, která stála v pozadí všeho. Přesněji jeho avatara, kterého použil pro své potřeby, neboť ve své skutečné podobě nemohl přímo zasahovat do fyzického světa.

„Můstek kapitánu Picardovi!“ přerušil hlas prvního důstojníka z komunikátoru myšlenky kapitána Enterprise.

„Mluvte, jedničko,“ klepnul Picard na komunikační odznak.

„Právě dorazila zpráva z velitelství, pane. Informační souhrn, střední stupeň důležitosti.“

„Rozumím, přepošlete mi to.“

„Ano, pane.“

Picard obrátil pohled k terminálu na stole. Zkontroloval hodiny a zamračil se. Podle standartního času bylo na Zemi brzy ráno. Rozhodně ne chvíle pro zprávu z velitelství s nízkou prioritou. Zprávu s vysokou prioritou by chápal, ale když neměla skutečnou důležitost? Každopádně vzbudila jeho zvědavost, takže aktivoval terminál, kliknul na hlavičku zprávy a následný informační souhrn.

Výsledek i obsah ho trochu překvapil, ale zato mu poskytnul potřebnou záminku, aby mohl s majorem Kronesovou promluvit. Plánoval to už od okamžiku, kdy před dvěma dny přišla k sobě, ale nějak k tomu nenašel tu správnou chvíli a důvod. Teď měl potřebnou záminku i důvod proč s ní promluvit.

„Počítači, urči polohu majora Kronesové!“ požádal lodní počítač.

„Major Kronesová je v lodním baru,“ dostal pohotovou odpověď.

Trochu brzy zajít na skleničku, pomyslel si, ale tím lépe. Alespoň nepůjde o tolik formální setkání. S tím také vstal a zamířil ke dveřím pracovny. Vyšel ven na můstek, odkud směřoval k turbovýtahu. Zadal místo určení, paluby, kde se nacházel „Jezdecký klub“, jak lodní bar na nové Enterprise pokřtil tehdy ještě komandér Riker. Jméno zůstalo i po jeho odchodu ostatně nebyl důvod ho měnit a nikdo nepřišel s žádným novým jménem. Nebyla to sice Přední desítka jako na Enterprise D, ale třída Sovereign neměla tolik místa jako Galaxy.

Když vešel do lodního baru, tak ho našel dle očekávání prázdný. V tuhle brzkou raní dobu, zde nikdo nebýval, takže většina míst, neřkuli všechna místa, zela prázdnotou a tudíž cekem snadno našel jediného návštěvníka lodního baru. Seděla sama úplně v rohu s výhledem směrem ven. Před sebou měla sklenici s jantarově zbarvenou tekutinou uvnitř. Z poloviny plnou, což ukazovalo, že nápoj přinejmenším ochutnala, ale nevypadala, že by pití či okolí věnovala pozornost.

Nevěnovala pozornost ani jemu, když došel až k ní. Zdála se být ztracená v myšlenkách, jak tam seděla se zavřenýma očima a vypadala, že spí, nebo přinejmenším medituje.

„Mohu si přisednout?“ oslovil ji Picard lehce. Chvilku vypadalo, že ho bude ignorovat, ale nakonec obrátila pohled směrem k němu a otevřela oči. Na tuhle část si po pravdě nedokázal úplně zvyknout. Místo modrozelených očí měla duhovku sytě žlutou, skoro zlaté barvy, podobně jako míval Dat. Doktor Bashir říkal, že jde o vedlejší efekt, který spustila jedna z desítek DNA, které v sobě měla.

„Prosím,“ vybídla ho nakonec a dodala: „Ostatně je to Vaše loď. Já jsem tu pouze hostem a nemyslím, že příliš vítaným.“

„O důvod více, abych se ukázal být dobrým hostitelem,“ opáčil v reakci na její narážku a usedl ke stolu naproti ní.

„Viditelně máte spoustu zvědavých otázek, ale snad mi prominete, když řeknu, že pro ně není zrovna nejlepší chvíle. Bohatě mi stačil rozhovor s admirálem Janewayovou včera večer.“

„Vlastně jsem Vám přišel říct, že přišla zpráva z velitelství. Nová Kolonie a Tamulské impérium před dvěma dny uzavřeli oficiální mírovou dohodu.“

„Dle očekávání,“ přikývla bezvýrazně. „Jakmile třetí strana přestala do věci zasahovat, zmizel zároveň hlavní důvod, proč mezi námi nedošlo k porozumění. Jakožto dva rozumné druhy, vyznávající podobné hodnoty, bylo jenom logické, abychom dospěli ke shodě. Ostatně admirál Brownová patří mezi velice zdatné vyjednavače, a pokud někdo dokáže dosáhnout dohody bez skutečného použití síly, potom právě ona. Což je dobře, neboť alespoň jedna část našich plánů neskončila fiaskem.“

„Dokázala jste porazit ty rebely, aniž by další občané Federace došli k újmě. Přesně jak jste slíbila.“

„To je pouze malá náplast na celkový neúspěch mé mise.“

„Švestkový džus?“ přešel Picard rychle na jiné téma, neboť konečně dokázal identifikovat, co vlastně pije.

„A pak, že Klingonům chutná jenom Krvavé víno,“ opáčila s mírným úšklebkem a narážkou na Worfa, neboť on byl tím, komu chutnal tento nápoj.

„Potom vězte, že nadporučík Worf by Vám nedoporučil tento nápoj, kdyby Vás nepovažoval za váženého hosta.“

„Kdyby na mě fungoval syntehol, tak bych nejspíš sáhla po něčem ostřejším, ale bohužel nefunguje, takže se musím spokojit s něčím méně okázalým, když přemítám nad svým neúspěchem. Neúspěchem, který padá v první řadě na moje bedra, neboť já jsem ta, kdo zklamal.“ Povzdechla si a upila ze sklenice a dodala: „Nečekám, že to pochopíte.“

„Zkuste to.“

„Určitě víte, že v pozadí celé operace stály bytosti na vyšší sféře existence, které používají ostatní živé bytosti jako schránky, aby skrze ně mohli zasahovat do jejich hmotného světa.“

„Ano.“

„O jednom už víte. Zabila jsem ho na Zemi, když se odmítl vzdát a dát mi informace, kde je zbytek jeho týmu.“ Počkala, až přikývne a pokračovala dál. „Druhý byl na palubě Dravce třídy D, kterého jsme vyřídili v soustavě Rigelus. Třetí zabil doktorku Markusovou a zkoušel se za ni vydávat. Zabila jsem ho. Dřív než mohl opustit svého hostitele, takže zahynul společně s ním. Jenže tu byl ještě čtvrtý. Ten, který stál v pozadí všeho. Stačíte mě sledovat?“

„Ano. Četl jsem hlášení kapitána Rikera o Vašem střetnutí na můstku,“ přisvědčil, aniž by poukázal na fakt, že ji ta bytost zabila a za neméně mysteriózních okolností zase skončila jinou bytostí zpátky oživena.

„Šlo o poslední krok v mém plánu. Poslední překážku, na kterou jsem se připravovala celé dny, týdny a měsíce. Všechno směřovalo k tomuto jedinému okamžiku, který měl rozhodnout o bytí, či nebytí. Konečné rozhodnutí, pokud mám být trochu melodramatická. A já selhala,“ dodala tiše.

„Pokud jsem pochopil, ta bytost proti Vám použila něco, co nesměla použít. Jenom tak…“

„Vy to nechápete, kapitáne!“ nenechala ho domluvit. „Ano, měla jsem ho doslova na lopatkách, jenže…jenže…celé to prostě dopadlo úplně jinak. Očekávala jsem obtížný souboj, který prověří mé schopnosti, jenže místo toho mě čekalo velice nemilé překvapení. Vyšlo najevo, že můj protivník, ten který stál za tím vším, ten který způsobil tolik problémů a potíží, je pouhý ubožák. Neschopný, ubohý a natolik nicotný, že pro mě nepředstavoval žádného soupeře. Počínal si tak hloupě a neuvěřitelně arogantně s pocitem nadřazenosti a tím, že nemůže prohrát.

Vyvedla jsem ho z omylu, uštědřila mu lekci, která demonstrovala moji převahu a dominanci. Nikoliv proto, že by moje síly o tolik převyšovaly ty jeho, ale pouze proto, že pořádně nevěděl, jak je skutečně použít v boji, protože nikdy předtím nenarazil na někoho, kdo se mu dokázal nejenom účinně bránit, ale i údery vracet. Věc, na kterou nebyl zvyklý, nemít neustále absolutní převahu.

Už jen pohled na jeho ubohé pokusy ve mně vzbuzoval lítost. Zabít něco tak malého a ubohého, by bylo asi tolik, jako zašlápnout mravence či rozplácnout obtížný hmyz. Z hlediska morálky a etiky, to není správné. Obzvláště, když jsem zlomila jeho ubohý odpor a srazila ho obrazně i skutečně na kolena, kde mi byl vydán na milost a nemilost. Jenže ta jeho ubohost a malost mi bránila v tom, doopravdy ho zabít. Možná v tom hrálo roli i zklamání, že proti mně nestojí protivník, jenž by skutečně prověřil mé schopnosti. Chyba, která mě nakonec přivedla až sem.“

„Dát najevo soucit není chyba.“

„Pokud si ho ovšem dotyčný zaslouží!“ odpověděla rychle a v očích se jí nebezpečně zablesklo. „Kdybych věděla, že on stojí za událostmi před dvaceti lety, které málem složily Novou Kolonii, nejspíš bych nezaváhala a zhasnula ho stejně jako ty před ním! Jenže jsem to nevěděla a udělala tím pádem tragickou chybu, když jsem podcenila jeho odhodlání neprohrát za žádnou cenu. Výsledek mého selhání vidíte sám.“

„Nemám pocit, že byste selhala. Konec konců jste, nebo byla jste, člověkem,“ nadhodil Picard návnadu s očekáváním, jestli na ni skočí čí nikoliv.

„Nikdy jsem jím nepřestala být,“ odpověděla k jeho překvapení pohnutě. „Jenomže existují okamžiky, kdy nesmím dovolit, dát své lidské stránce přednost před důležitějším rozhodnutím, které bude mít mnohem větší dopad. V tomto ohledu došlo z mé strany k selhání. Jinak bychom tady neseděli a nevedli tento rozhovor.“

„A co byste potom udělala?“ nadhodil kapitán Enterprise tázavě. „Tajuplně zmizela beze slova vysvětlení?“

„Ano,“ přisvědčila bez zaváhání. „Přesně takový byl plán. Vrátit kapitána Rikera zpátky na Titan a tiše zmizet ze scény. Což je věc, která mi ani trochu nevyšla a já tady zůstala trčet i s celou lodí.“

„Jsem si jist, že naši inženýři v loděnicích dokážou Vaši loď zprovoznit natolik, abyste mohli odletět vlastními silami domů.“

„S tím si nemusíte dělat starosti,“ mávla nad tím Tasha rukou a rty se jí zvlnily v mírném úsměvu. „Přiznávám, že mi celá věc s aminiovými krystaly přišla docela zábavná. Obzvláště, jak si Leitha stále láme hlavu nad tím, jak a proč k tomu došlo.“

„Víte o tom snad něco víc?“

„Jak by řekl Tolkin, příčina je zjevná a tou příčinou jsem já sama.“ Na tuhle část Picard pouze přikývnul, neboť obdobnou teorii slyšel od Sedmé, poručíka Kima či velitele Hawreie z Titanu. Všichni se shodovali, že příčinou rekrystalizace bylo něco, co Koloniální velitelka udělala během boje s Oko 13Z. Jenom nikdo z nich nedokázal říct, co udělala, protože šlo o technologii jim zcela neznámou.

„Můj návrat zpátky mezi živé jaksi neproběhl úplně podle očekávání a já skončila úplně vyšťavněná, nebo chcete-li zcela vyčerpaná bez špetky mentální energie, kterou bych mohla použít k ovládání celé lodi a nahození jejích systémů. Takže mi nezbylo než sáhnout k jedinému zdroji, jaký byl k dispozici. Následkem toho všeho došlo k rekrystalizaci obou komor, spojené s úplným systémovým selháním. Díky čemuž přišel Dravec o všechny primární systémy.“

„Předpokládám, že máte způsob, jak celý proces obrátit.“

„Myslím, že ano,“ přisvědčila a upila ze sklenice před sebou, načež pokračovala: „Což Vás jistě vede k otázce, proč tady ještě sedím a nezkouším zmizet?“

„Připouštím, že tato otázka se nabízí.“

„Existují dva důvody, možná tři,“ odtušila po chvilce uvážlivě. „Jedním z nich je, že naše krytí padlo v okamžiku, kdy záchranné týmy z Titanu a Enterprise vstoupily na palubu. Druhým důvodem, je urovnat celé nedorozumění s Federací, aby naše mise neskončila úplným fiaskem. A třetí důvod je ten, že nemáme hlavního šéflékaře, který by mohl znovu probudit celou posádku a odstranit ten zatracený virus.“

„Ano, Vašeho šéflékaře je mi velice líto.“

„Mě ještě více, ale její smrt byla pomstěna a ta bytost, jež ji zabila a následně se za ni vydávala, už není.“ Po těchto slovech pevněji sevřela rty a nasadila podobný výraz chladného uspokojení, jaký míval v očích Worf. „Neměla čas opustit svého hostitele, či avatara, takže následovala jeho osud.“

„Myslím, že v tomto ohledu Vám můžeme pomoci a uděláme vše proto, aby Vaše posádka byla znovu v pořádku.“

„Děkuji,“ odpověděla prostě. Vida, že stále sedí naproti a nic neříká, dodala sama: „Máte na srdci ještě něco dalšího?“

„Vlastně jednu věc, ještě ano,“ připustil Picard nakonec. „Cestou na Zemi jsem měl velice neobvyklou vizi, v níž figurovali Borgové.“

„Ano, jsem obeznámena se skutečností, že jste jimi byl asimilován,“ přisvědčila pečlivě neutrálním hlasem.

„Obvykle se mi celý zážitek vrací v podobě nočních můr, obzvláště když jsou Borgové poblíž, ale tahle jedna byla jiná. Zahrnovala totiž Voyager a Vašeho Dravce,“ řekl s důrazem na poslední tři slova.

„Aha.“

„S ohledem na skutečnost, když jste dala najevo, že znáte určité členy posádky původního Voyageru, mě vede k závěru, že nemuselo jít o pouhý sen, či noční můru. Ne, když celá věc nezvykle dobře dopadla, což se v mých nočních můrách nikdy nestává,“ dořekl a pečlivě sledoval reakci blonďaté velitelky. Zásah do černého, podle toho, jak sebou neznatelně trhla.

„Na tuhle věc Vám odpovím totéž, co jsem odpověděla už kapitánu Aranovi. Nikdy se to nestalo.“

„Opravdu?“

„Nikdy k tomu nedošlo, takže nevidím důvod, proč to rozebírat.“

„Tak proč mám pocit, že pro Vás ano?“

„Jak říkám, není to nic, s čím byste si musel lámat hlavu,“ odpověděla po krátké odmlce. „Nevím sice jak, ale pokud dokážete slyšet i po odstranění kortikálního implantátu hlasy společenstva, potom můžete zaslechnout i moje, protože i já slyším jejich hlasy, když jsou dostatečně blízko.“

„Ano, stále je slýchám,“ připustil, protože poslední vzpomínka na bitvu u Země a následném úniku Borgů časem na zemi 21 století, kdy přeživší Borgové zkusili obsadit Enterprise, která je pronásledovala. Ta vzpomínka nebyla zdaleka tak vzdálená, aby se při ní neotřásl.

„Stejně jako ten Váš plán s odposloucháváním mých myšlenek, který mi přišel velmi málo zábavný.“

„Nebyla jste zrovna přístupná komunikaci.“

„Z dobrého důvodu, abych nepřítele nevyplašila a zatajila před nimi své kroky.“

„Tak, jako v případě Voyageru?“

„Proč to prostě nemůžete nechat být?“ udeřila otázkou a její hlas zněl vyčítavě, skoro až bolestně. „Cožpak nestačí, když pouze řeknu, že se Vás to netýká?“

„Možná proto, že to zasahuje do této reality. Ne pokud jde o Borgy.“

„Co chcete, abych Vám řekla? Že jste o nich neslyšeli naposledy?“ odsekla posměšně. „K tomu nepotřebuji své schopnosti, protože oni se vrátí. Zničení trans-warpové sítě neponechají jenom tak bez odpovědi.“

„Pokud je něco...“

„Ne. Nevím, jaké mají Borgové plány. Moje loď jim možná dokáže konkurovat, ale jenom když jsem na palubě a dokážu najít a využít jejich slabiny.“

„Vaše loď není zrovna ve stavu, kdy by mohla konkurovat komukoliv, Borgy nevyjímaje,“ nadhodil Picard udici a čekal, jestli se do ní chytí. Všimnul si, že pokud chce získat alespoň nějaké odpovědi, nesmí jít na věc příliš přímo. Nepřímé otázky a narážky blonďatou velitelku spíše rozpovídaly, než ty přímé.

„Ne všechno musí být takové, jak vypadá na první pohled...“ odpověděla, ale před koncem věty se prudce zarazila a strnula. „Nemohu uvěřit tomu, že jsem právě tohle řekla.“

„Prosím?“

„Nu dobrá, slíbila jsem žádné tajnosti, tak žádné tajnosti,“ povzdechla si nakonec. Obrátila k němu pravou ruku, otevřela dlaň a zprostředka dlaně se vynořil malý žlutý krystal, který zůstal viset jen pár centimetrů nad její dlaní. „Tohle je třetí aminiový krystal z Oko 7Z. Ten, který zmizel ze záložní komory poté, co došlo k rekrystalizaci ostatních dvou komor. Ten, který může znovu obnovit primární systémy mé lodi.“

„Celou dobu ho máte u sebe?“ zajímalo Picarda. Najednou zjistil, že hledí do modro-zelených očí, nikoliv žlutých.

„Ano i ne,“ učinila neurčité gesto. „Jak se tam dostal? Nevím. Moje fyziologie ho dokázala pojmout, aniž by mě zabila vyzařovaná radiace. Má to však jisté vedlejší účinky,“ sevřela dlaň v pěst, a když ji znovu otevřela, krystal byl pryč. Znovu na kapitána Enterprise hleděla dvojice zářivě žlutých očí.

„Tak proč jste ho nepoužila?“

„Rozhodně ne proto, že bych se bavila tím, jak nás zkoušíte odtáhnout do loděnic a opravit něco, co opravit vůbec nepotřebuje,“ odpověděla neurčitě a uhnula pohledem. „Všechno má svůj čas,“ dodala nakonec. Vstala a svižným krokem opustila jídelnu. Zanechala kapitána Enterprise zamyšleného nad tím, co se právě dozvěděl. Nebylo toho málo, nicméně admirál měla pravdu, že k němu major byla otevřenější než k ní. A zároveň šlo o velice neobvyklou zkušenost. Mluvit s někým, kdo už dávno není tím, kým kdysi mohl být. Jedna věc však byla jistá, jakkoliv prozradila spoustu věcí, určitě si naopak spoustu věcí nechala pro sebe.

Následuje:
Část třetí - Obrat; Kapitola 43 – Nabídka