Strážci řádu 2

Obsah

• Prolog
• Část první – Cesta, kapitola 1 – Náhlý odjezd
• Nečekaný host
• Předehra
• Aliance
• Mise
• Hra na schovávanou
• Odhalení
• Konspirační schůzka
• Ztracená vzpomínka
• Rodinné setkání
• Naslouchání
• Rodinné tajemství
• Napadení
• Po útoku
• Hledání cesty ven
• Poslední fáze
• Admiralita
• Živý svědek
• Část druhá - bojiště Země & Alfa, kapitola 19 – Superšpión
• Okamžik před bouří
• Útok
• Únos
• Nečekané spojenectví
• Únik
• Do neznáma
• Střetnutí
• Tamuli
• Stopy
• Zmizení
• Oběti
• Nápověda
• Znepokojivý nález
• Měsíční základna
• Virus
• Strážce
• Virus
• Úder ze stínů
• Kostky jsou vrženy
• Nepravděpodobné důvody
• Po boji
• Po bouři
• Enterprise
• Část třetí - Obrat; Kapitola 43 – Nabídka
• Diplomatická návštěva
• Tieru 4
• Návrat
• Otázka plánování
• Tajemství Zentieranů
• Dohoda
• Gralgar
• Ztracená Archa
• Strážci řádu
• Důsledky
• Poslední krok
• Návrat domů

Nepravděpodobné důvody

USS Titan - můstek

Kapitán Aran Dar hleděl na hlavní obrazovku s trpkým úsměvem. Bylo to tu zas. Stejný manévr provedl i s Voyagerem před třemi měsíci. Ten, kdo stál za tím vším, měl opravdu smysl pro humor. Musel vědět, že tady je a že právě tímhle manévrem dokázal vyřadit Dravce třídy D ze hry, zatím co větší a silnější lodě proti němu neobstály. Ironií bylo, že o Voyager přišel. Bude ho Titan následovat? Pokud ano, tak on už tady nebude. Nebyla šance, že by ho Proroci zachránili i podruhé.

Jenomže pak tu byla ještě ta vize z orbu proroctví. Vize, podle níž dovedl Voyager při jeho první misi zdárně až do samotného srdce Tamulského impéria. Vypadalo to nereálně, protože k ničemu z toho nikdy nedošlo. Nemohlo dojít, opravil se, protože někdo ovlivnil jedno z jeho klíčových rozhodnutí. Díky němu byl právě tady a teď. Jenže pokud měl podle té vize vést Voyager, tak tohle přeci nemohla být konečná štace? Rozhodně to představovalo paradox.

„Čas do srážky?“ položil místo dalších úvah otázku.

„Dvě a půl minuty.“

„Návrhy?“

„Co řízená dekomprese hlavního doku? Mohla by nás odhodit z dráhy,“ navrhnul Jaza jako první.

„Nemáme energii potřebnou k otevření vrat hangáru a než bychom ji tam převedli, budeme natolik blízko, že nebudeme schopni změnit směr,“ smetla jeho návrh Sedmá.

„Potom nám zbývá jedině evakuace. Dokud je čas.“

„Zbytečné,“ zavrtěl kapitán hlavou. „Akorát jim dáme cvičné terče, po kterých budou moci střílet.

„Co zbraně? Možná bychom dokázali odpálit to poslední antihmotové torpédo a zničit Oko 7Z než do něj...narazíme,“ zkusil navrhnout Keru.

„Jedno torpédo nebude stačit ke zničení lodi takové velikosti,“ zamítla Sedmá rázně i tuto možnost.

„Ať už to celé dopadne jakkoliv, oni jsou ti, kdo mají nad vším plnou kontrolu. My se můžeme pouze dívat a modlit, aby to nebyla pravda.“

„Kapitáne, máme tu dalšího nezvaného hosta,“ zarazil následnou Valeové ostrou námitku praporčík u kormidla.

„Hosta?“ obrátil se Bajoran.

„Ano pane. Právě vystupuje z warpu a za pár minut ho máme tady.“

„Zajímavé...“ zamnul si Dar bradu při pohledu na velice podivnou věc, která mu připadala trochu jako zmrzlý strom s větvemi plnými krystalků ledu. „Sedmá? Máte tušení, na co se to právě díváme?“

„Krystalická entita,“ odpověděla bez zaváhání.

„Ta samá krystalická entita, kterou před patnácti lety Enterprise zničila?“

„Struktura je zcela totožná. Jde o tu samou entitu.“

„A pak že nemají smysl pro humor,“ musel se tomu kapitán Aran proti všemu zasmát. Obrátil se na svého současného prvního důstojníka se slovy: „Už chápete, že ať uděláme cokoliv, oni prostě udělají nějakou podobnou kulišárnu? I když přežijeme náraz do Oko 7Z, tak nás spolkne entita. Nebo něco jiného, co si přivedou na pomoc.“

„Takže budeme jenom sedět a čekat na smrt?“

„Nevyhnutelný konec, řekl bych,“ opravil ji Bajoran pochmurně. „Je to ironie. I když jsme měli šanci vyhrát a vyhráli jsme, stojíme stejně na straně poražených.“

„Jak tohle sakra dělají?“

„Netuším, ale mám takový pocit, hraničící s jistotou, že i kdybychom počkali na Enterprise a skupinu admirála Janewayové, že by to nakonec dopadlo stejně.“

„To je věc, kterou už nezjistíme.“

„Nejspíš ne,“ souhlasil neochotně.

„Minuta a půl do srážky!“

„Myslím, že teď je ta správná chvíle na nějaká poslední velká slova,“ nedokázal si pomoct a navzdory všemu se musel zasmát. „Po tomhle všem nejspíš vejdu do historie jako první kapitán, který rozbil dvě velení. Dvě po sobě jdoucí lodě během tří měsíců. Možná mi to dokonce napíšou na náhrobek a...“

„Strojovna volá můstek!“ přerušil ho v komunikátoru hlas hlavního inženýra.

„Mluvte!“

„Nevím, co jste udělal, kapitáne, ale systémy opět nabíhají. Máme energii.“

„Fungují motory?“

„Právě restartujeme všechny systémy a za dvě, možná tři minutky budeme opět operační.“

„Máte tak minutu, než se srazíme!“ usadil ho kapitán a prudce vstal ze židle. „Fungují pomocné trysky?“ obrátil se k praporčíkovi u kormidla.

„Ano, kapitáne, ale...“

„Zpětný chod! Brzděte, co to dá!“ přikázal mu rychle.

„Ano, pane,“ přikývnul pilot a splnil rozkaz.

„Zpomalujeme, ale ne dostatečně, abychom zabránili srážce,“ konstatovala Sedmá

„Dokážeme změnit kurz?“

„Ne dostatečně,“ zavrtěl hlavou pilot.

„Štíty?“ obrátil se k taktickému.

„Ne, kapitáne,“ zavrtěl šéf bezpečnosti rezolutně hlavou. „I kdybychom chtěli, nemáme v emitorech ani kilowat energie. Teda ne, že by nám to pomohlo.“

„Něco se změnilo, kapitáne,“ promluvila dosud mlčící Troi.

„To je dobře, protože jestli rozmlátím i Titan, tak si mě admirál Janewayová podá.“

„Patnáct sekund do nárazu!“ připomněla všem Sedmá.

„Všichni se připravte na náraz!“ zakřičel kapitán na celý můstek. Celkem zbytečně, neboť všichni moc dobře viděli, co se k nim blíží.

„Deset...devět...“ odpočítával pilot poslední vteřiny. „...tři...dva...jedna...“

Na hlavní obrazovce už byl vidět pouze levý bok Koloniální vlajkové lodi vzdálený pouhé stovky metrů a oni se k němu blížili rychlostí stále přesahující sto metrů za sekundu. Tudíž, neměli nárok na to, přečkat celou věc ve zdraví. Aran Dar to věděl moc dobře, neboť Harry Kim to tehdy na Voyageru spočetl celkem přesně. A to měli ještě k tomu štíty. Pokud měli zůstat v jednom kuse, tak musela být rychlost nižší než sto metrů za sekundu.

Vteřiny před odpočtem měli rychlost stále nějakých tři sta dvanáct metrů za sekundu, což bylo příliš mnoho.

Tvrdý náraz, rozlomení přepážek a celková zkáza celé lodi se však z nějakého důvodu nekonala. Místo toho se paluba lehce zhoupla a Titan zůstal k jeho nevýslovnému překvapení v jednom kuse. Notnou chvilku na to nevěřícně koukal, v očekávání, že došlo k chybnému odpočtu, ale jak ubíhaly další vteřiny a nic nenasvědčovalo srážce, tak vrhnul ihned tázavý pohled na Sedmou.

„Hlášení!“

„Vlečný paprsek z Oko 7Z nás právě odstrčil zpátky. Couváme.“

„Couváme?“

„Ano, kapitáne. Dvacet metrů za sekundu.“

„Tak couvejte rychleji, ať jsme od nich co nejdál. Dřív než někoho napadne zase nás postrčit.“

„Ano, kapitáne,“ přikývl pilot.

„No...tak tohle bylo opravdu překvapivé.“

„Věděl jste to?“ vrhla po něm Valeová tázavý pohled.

„Jsem překvapen stejně jako Vy, komandére.“

„Opravdu?“ nehodlala mu to jenom tak spolknout.

„Zřejmě se na vlajkové lodi konečně vzpamatovali, protože začínají žhavit stroje!“ přispěchal Keru s novinkami, čímž zarazil další možné otázky.

„Máme spojení?“

„Ještě ne, ale podle senzorů právě spouštějí motory a začínají manévrovat. Taky zvedají štíty.“

„Manévrovat kam?“

„Přímo proti Krystalické entitě a...“ zarazil se nad novými údaji. „...právě se dávají do pohybu.“

„To je šílenství. jejich systémy běží sotva na třicet procent a oni...“ začal Jaza, jenže to nevypadalo, že by na druhé lodi někdo bral jeho varování příliš k srdci.

Vlajková loď vyrazila kupředu a po několika minutách plnou rychlostí narazila do krystalu. Přesněji řečeno prorazila skrze něj, bez ohledu na skutečnost, že entita velikostí několikanásobně převyšovala Koloniální loď. Štíty Dravce zablikaly během srážky, ale entita se rozpadla na tisíce, sta tisíce střípků. Bylo to neuvěřitelné a kapitán zjistil, že od té podívané nedokáže odtrhnout zrak. Přeci jenom taková věc se neviděla každý den.

„Impulsní motory, opět v provozu, kapitáne!“ přerušil ho pilot ze zamyšlení.

„Výtečně, výtečně.“

„Restart primárních systémů dokončen. Máme znovu pohon, senzory, zbraně. Štíty se právě znovu dobíjejí a plné kapacity dosáhnout za dvě hodiny. Jediné, co zatím nefunguje je warp. Dokud velitel Hawrei a jeho týmy neopraví ten únik plasmy z pravé gondoly, tak můžeme na warp zapomenout. Kromě toho je warp-pohon trochu nestabilní díky vlivu jejich aminiových krystalů.“

„Ano, stejný problém jsme řešili i na Voyageru,“ přisvědčil Aran úsečně. „Naše technologie jsou si co do úrovně hodně podobné, ale přitom se vzájemně odpuzují, jak by řekl Harry Kim.“

„Ne zcela přesné, leč výstižné,“ neodpustila okomentovat situaci Sedmá

„Dost pochybuji, že bychom někam odletěli, že by nás nechali jenom tak odletět. Ne, když tu máme stále naše přátele i nepřátele.“

„Co myslíte, že udělají teď?“ zajímalo Valeovou.

„Myslím, že teď budou mít na krku trochu jiný problém než nás.“

„Oko 7Z.“

„Bylo by od nich nemoudré, právě teď zkoušet měřit síly,“ podotkla Sedmá. „Skenery sice neprojdou trupem jejich lodi, ale jak již zmínil tady nadporučík Jaza, jejich lodní systémy běží na třetinový výkon. Což je dost málo proti plnému výkonu druhé lodi.“

„Hmm...“

„Nechcete jim doufám v našem současném stavu zkoušet pomoct?“

„Je to trochu dilema, nemyslíte, komandére?“ pohlédnul na ni s kyselým úsměvem. „Pokud neuděláme nic, tak nejspíš prohrají a my prohrajeme s nimi. Pokud jim pomůžeme, tak riskujeme, že nás zničí a nakonec stejně vyhraje druhá strana. Co myslíte?“

„Stav štítů?“ obrátila se první důstojník místo odpovědi na šéfa bezpečnosti.

„12% a nabíjí se.“

„Příliš málo na otevřený boj. Ovšem...“

„Co máte na mysli, kapitáne?“

„Warpový pohon sice nefunguje, ale zvládli bychom alespoň warpový mikro-skok?“

„Mikro-skok?“

„Postačí warp 1 na 0,56 vteřiny.“

„Picardův manévr. Jak příhodné,“ zareagovala Sedmá jako první.

„Máme ještě jedno antihmotové torpédo, nebo ne?“

„To ano.“

„Pokud se rozhodnou na nás vrhnout a oni to udělají, tak nebude od věci mít první ránu a doufat, že tentokrát už to vyjde.“

„Hmm...“ zamračila se nad tím Valeová a bylo patrné, že ten nápad zvažuje.

„Možná by nebylo od věci, kdyby nám pomohl plukovník Marcen,“ pokračoval Bajoranský kapitán dál ve svém plánování. „Vlastně mě překvapuje, že jsem ho už nějakou dobu neviděl a tohle je situace ideální okamžik pro jeho odbornou expertízu a.“

„Kdo?“ přerušila ho první důstojník tázavě.

„Plukovník Donald Marcen. Rozvědka hvězdné flotily.“

„Nikoho takového neznám,“ zavrtěla hlavou.

„Jak to že ne? Byl přeci celou dobu na palubě a...“ zarazil se vida, nechápavý komandérův výraz. „Kdo tedy přišel s těmi antihmotovými torpédy?“

„Přeci Sedmá.“

„Takže jsem se zbláznil?“ obrátil pohled na lodní poradkyni.

„Ne, kapitáne, nezbláznil. Byl tady,“ dala mu Deanna za pravdu.

„To se mi ulevilo, ale nevysvětluje, kam zmizel a proč.“

„Počkat? Říkáte, že tady byl úplně cizí člověk a nikdo mi o tom neřekl!“ vrhla Valeová pohled na Kerua, ale i on zavrtěl hlavou v gestu, že o ničem neví.

„Těžko se to vysvětluje,“ začala Troi vysvětlovat. „Nepamatuji si jeho tvář, netuším, jak vypadal, ale cítím zde zbytek jeho přítomnosti.“

„To znamená, že je pryč. Nebo je tu ještě někdo, kdo si na něj pamatuje?“ rozhlédl se po můstku v očekávání reakce.

„Já si na něj pamatuji, kapitáne,“ zareagovala jako jediná Sedmá. „Pokud chcete osvěžit paměť, mohu Vám detailně popsat veškeré...“

„Nikdo další?“ zarazil blondýnku předtím, než mu dopodrobna všechno popíše. „Chápu. Tím se hodně vysvětluje.“

„Byl tady, kapitáne. O tom není pochyb. Proč si na něj nikdo nepamatuje, netuším, ale velice podobnou přítomnost jsem pocítila dole na zemi, když mě zajali.“

„Máte tušení, kdy asi zmizel?“

„Těžko říct, ale nemůže to být příliš dlouho.“

„Počítači, plukovník Donald Marcen. Kdy opustil palubu Titanu?“

„Neeviduji žádného člena posádky toho jména nebo označení.“

„Sedmá?“

„V databázi o něm není nic. Jak byste asi řekl, důkladně po sobě zametl.“

„Takže musel být jedním z nich. Těch bytostí, které tahaly celou dobu za provázky.“

„Otázka spíš zní, na které straně stál. Pokud tvrdíte, že byl celou dobu tady, tak věděl o všech našich plánech a opatřeních,“ podotkla Valeová.

„No, jelikož jsme ještě tady tak asi na naší straně.“

„A proč si ho pamatujete pouze Vy a Sedmá,“ dodala významně.

„Nejspíš proto, že naše cesty s plukovníkem, nebo kdo vlastně byl, se za poslední dva měsíce protnuly mnohem více a častěji než v případě kohokoliv z posádky Titanu.“

„Logické,“ připustila Sedmá.

Možná se to Darovi jenom zdálo, ale levý koutek úst Sedmé se prohnul v pobaveném úsměvu a taky na něj mrkla levým okem. Přesně to gesto, které odpovídalo Marcenovi. Nenápadné, zato v sobě neslo jistou dávku poťouchlosti. Když o tom tak přemýšlel, tak si Sedmou sám vybral a určitě ne bezdůvodně. Stejně jako jeho, ale otázkou zůstávalo proč? Mělo to nějakou souvislost s tím, co viděl v orbu proroctví? Nedávné události naznačily, že nic nemusí být úplně neměnné.

„Kapitáne! Nepřítel se dává do pohybu!“ přerušil tok jeho myšlenek šéf bezpečnosti. Dříve než mohl zkusit zjistit, jestli tady náhodou jejich tajemný přítel náhodou někde není. Skrytý za tváří někoho jiného.

„Míří směrem k nám.“

„No, tak to hodně omezuje naše možnosti.“

„Stávající rychlostí tu budou za dvě minuty.“

„Poručíku, převeďte energii ze všech sekundárních systémů do štítů!“ kývnul na Ranula. „Je mi jedno, jestli vypnete světla v polovině lodi. Chci mít ty štíty, alespoň na 30% než se k nám dostanou!“

„Ano, kapitáne.“

„Co ten mikroskok? Zvládneme ho?“

„Myslím, že ano. Jeden skok určitě.“

„Dost pochybuji, že by nám na to skočili podruhé.“

„Oko 7Z se taktéž dává do pohybu, ale jejich systémy pořád neběží na plný výkon a...“

„Střílejí na Oko 13Z!“

„Konečně,“ vydechla první důstojník úlevně.

„Druhá loď neopětuje palbu. Stále míří směrem k nám.“

„Jsou umínění a odmítají přiznat porážku.“

„Vlajková loď nemá dostatečnou palebnou sílu, aby prolomila jejich štíty. Nemají dost energie pro svoje hlavní zbraně.“

„Tak potom jim musíme ukázat, že nejsme cvičný cíl. Připravte torpéda Ranule.“

„Připraveno, kapitáne.“

„Víte, kam máte střílet?“

„Ano kapitáne.“

„Jak víme, že nám to tentokrát vyjde a ta loď se prostě...“

„Myslím, že jsou pryč, protože cítím přítomnost pouze jedné mysli, která vyčnívá nad ostatními,“ pronesla poradkyně zamyšleně. „Na okamžik úplně zmizela, jako by ji ty ostatní přehlušily, ale teď je zase zpátky.“

„Třicet sekund do střetnutí.“

„Kapitáne, možná to není důležité, ale rušení je pryč,“ pronesl Jaza nečekaně. Kapitán vrhnul po druhém Bajoranovi překvapený pohled, ale nakonec pouze kývnul a vzal tu informaci na vědomí. I kdyby vyslali signál na Enterprise, nijak by tím neovlivnili následující události.

„Připravte se na skok, jakmile budou v dosahu zbraní!“

„Deset sekund!“

„Ještě ne...“

„Zaměřují na nás zbraně a...“

„Teď!“

Pro nepřítele to muselo být jistě překvapení, když uviděli Titan na dvou místech zároveň. Zřejmě Picardův manévr předtím nikdy neviděli v praxi, protože jejich reakce byla víc než zmatená. Než jim došlo, že loď Federace není tam, kde by měla podle všeho být, než jim došlo, proč je vidí dvakrát, už kolem nich proletěli a ocitli se za nimi.

„Palte!“ zavelel Aran Dar s pohledem upřeným na hlavní obrazovku.

Jejich pozice byla naprosto ideální pro odpálení zadních torpéd, protože krátký skok je dostal za protivníka, ale ne úplně za ně, takže byli současně v palebném poli jejich hlavních fázerů, jimž poručík Ranul podpořil palebnou sekvenci s pěticí kvantových torpéd a jedním antihmotovým, jako překvapení na konec. To vše spojené v jedno vedlo k drtivému úderu po němž se nepřátelská loď prudce otřásla a místo očekávané obrátky letěli ještě dobrých deset vteřin směrem kupředu, než začali ztěžka zatáčet..

„Přímý zásah. Jejich štíty spadly na 40% Zachycuji sekundární exploze...“

„Jak jsou na tom naše štíty!“ zajímalo kapitána.

„27%.“

„Otočte nás. Připravit všechny zbraně!“

„Letí zpátky k...“ začal šéf bezpečnosti, ale to již hlavní obrazovku zastínil Koloniální vlajkový Dravec.

Jeho štíty nebyly o mnoho silnější než ty jejich, ale oni nastavili svůj pravý bok, kterým zachytili veškerou palbu mířící na Titan. Proletěli kolem nich v dokonalé souhře a Aran Dar si konečně uvědomil, co znamená jejich manévr zvaný „Křídlo“. Zatím co se protivník soustředil na Oko 7Z, oni se vynořili z jeho stínu a měli volné palebné pole, protože velitel druhého plavidla změnil cílové priority.

Veliká chyba. Oko 7Z převyšoval Titan více než dvojnásobně, ale jeho systémy běžely na snížený výkon. Tím pádem byla loď Federace nebezpečnějším protivníkem, neboť jejich zbraně na rozdíl od Dravce fungovaly na plný výkon a právě jim ukázaly jak moc. Přesto zaměřili svoji pozornost právě na Oko 7z, místo Titanu.

„Prudce doprava!“ vyštěkl Aran Dar bez váhání. Vida že jejich spojenci nalétávají po pravém boku protivníka, navedl Titan naopak po levé straně. „Palte fázery a koberce torpéd!“

Musel nad tím zavrtět nevěřícně hlavou. Druhá loď nad nimi měla stále taktickou převahu, ale místo aby zaměřili jeden cíl, roztříštili svoji pozornost na dva cíle. Titan se otřásl po několika zásazích, ale ty jejich oslabené štíty dokázaly ustát. Ocitli se ve slepém místě, kde na ně Dravec nemohl použít své hlavní zbraně a zcela nepochopitelně dělil palbu mezi obě lodě. Možná se veliteli té lodě nelíbilo ono sevření, ale to byla z jeho strany poslední chyba.

V jediném krátkém záblesku vypálil vlajkový Dravec ze svých hlavních zbrání. Šlo pouze o kratičký výstřel, neboť neměli dostatek energie pro silnější nabití, ale v dané chvíli stačil. Prošel štíty druhé lodě. Uštědřil jim tvrdý zásah. Natolik tvrdý, až druhé plavidlo vychýlil z jeho osy. Vypadalo to, obrazně řečeno, jako by je právě udeřili pěstí.

„Oko 13Z ztrácí rychlost, kapitáne! Jejich štíty klesly pod 20%“

„Tak toho využijeme! Palte dál!“

Tímhle jediným okamžikem se karty obrátily. Nyní to byli oni, kdo kroužil kolem zneschopněného protivníka a zasypával ho střelbou. Skrze oslabené štíty likvidovali jeden systém za druhým. Jenomže něco na tom Bajoranskému kapitánovi nesedělo. Možná proto, že to bylo nějak moc jednoduché? Ne. Titan balancoval na hraně svých možností a jeden skutečně silný zásah do jejich oslabených štítů by je mohl celkem spolehlivě zničit.

„Přestali střílet, kapitáne!“

„Zastavte palbu a stáhněte se z dosahu zbraní,“ nařídil okamžitě.

„Myslíte, že se konečně vzdají?“ nadhodila Valeová tázavě.

„Tak to si rozhodně nemyslím. Viditelně ještě mají něco v plánu.“

„Kapitáne, Oko 7Z letí směrem k nám.“

„Dobře, dobře.“

„Kapitáne, oni letí přímo na nás.“

„Přímo...“

„Zachycuji u Oko 13Z narůstající energii v pravé aminiové komoře!“

„Chtějí nás vzít...sebou...“ došlo Darovi konečně, co mají v plánu.

„Pravděpodobně.“

„Máme funkční warp?“

„Negativní kapitáne! Ve strojovně na tom pracují, ale pokud ho dají dohromady tak to nebude v dohledné době.“

„Za jak dlouho dojde k explozi Sedmá?“

„Netuším. Může to být teď stejně jako za pár...“ nedokončila Sedmá větu, když se můstek lehce zhoupnul

„Právě nás uchopil tažný paprsek z vlajkové lodi,“ nahlásil Keru zamračeně

„Energie v aminiové komoře narůstá a dosahuje kritické hodnoty...

Dál už se Sedmá ve svém hlášení nedostala. Koloniální Dravec Oko 13Z třídy C se právě změnil v obrovskou ohnivou kouli, jež zaplnila celou obrazovku. Vypadal jako by právě vybuchlo malé slunce.

„Proboha...“ vydechla první důstojník.

„Filtry!“ stačil přikázat kapitán. Zářící světlo zabíralo celou obrazovku, takže nikdo neviděl protáhlé čáry hvězd, když přešli do warpu.

„Hlášení!“

„Senzory indikují nárazovou vlnu třídy 5.“

„Třída 5?“ zamrkala Valeová nevěřícně. „Panebože, co jsou ty jejich krystaly zač, když dokážou vyvolat explozi přesahující výbuch hvězdy?“

„Vypadá to, že jsme stále tady.“

„Oko 7Z nás táhne nízkým warpem pryč!“

„Nízkým warpem?“ reagoval na tohle překvapivě velice nepřesné označení, jež od Sedmé neznal.

„Rychlost nelze přesně změřit, ale pohybuje se mezi warpem 4 a 5.

„Mají spoustu vlastních problémů. Je s podivem, že nás dokážou odtáhnout,“ přidal Keru.

„Nedokážou!“

„Co prosím?“

„Jejich systémy běží nad stávající možnosti a do dvou minut dojde k přetížení jejich vlastní komory s aminiovými krystaly.“

„Aha.“

„Jsem jediná, kdo má pocit, že jsme šlápli z bláta do louže?“ neodpustila si první důstojník ironicky poznamenat.

„Nemyslím si, že toto úsloví, bude příhodné, komandére,“ neztrácela Sedmá nic ze svého obvyklého sebevědomí. „Aminové krystaly mohou výrazně posílit jejich systémy, dokonce i v takovém stavu, jakém se právě nacházejí. Nicméně k tomu je potřeba velice složitého nastavení, aby bylo možné je využít.“

„Což znamená?“

„Takovou věc lze provést pouze ve strojovně, což znamená, že tam je někdo, kdo ví, co dělá.“

„Nebo naopak neví...“

„Nesouhlasím,“ přerušila ji blondýnka nekompromisně. Aran Dar sotva skrýval úsměv, neboť jestli něco Sedmá neměla ráda, tak kritiku, či pochybnosti. „Mohli použít krystaly k zesílení svých zbraní a rozhodnout celé střetnutí rychle a jednoznačně. Ovšem...“

„Ovšem to by se pak nedostali pryč, až nám to celé vybouchne přímo před nosem!“ dodal kapitán za ni.

„Nepřesné, leč výstižné,“ připustila neochotně.

„Energie v jejich jádru začíná prudce klesat. Do dvaceti sekund ztratí warp!“ ohlásil mezi tím Jaza.

„Všichni se držte!“ přikázal kapitán a celkem oprávněně, neboť výstup z warpu neproběhl zrovna podle očekávání a už vůbec ne hladce. Právě naopak. Můstek se dlouhé vteřiny točil, několik členů posádky u zadních konzolí to vyhodilo z jejich stanovišť, než se pilotovi podařilo konečně loď stabilizovat a zastavit.

„Hlášení!“ vstal kapitán Aran ze svého křesla a popošel blíž k hlavní obrazovce.

„Vystoupili jsme z warpu. Vzdálenost 0,25parseku od naší původní pozice,“ ohlásil praporčík u kormidla.

„Menší strukturální poškození na palubě dvanáct sedm a čtyři. Všechny systémy, kromě warpu fungují. Ošetřovna hlásí několik zranění, ale nic přímo ohrožující život,“ přidal k němu pohotově Keru.

„Jsme mimo dosah nárazové vlny,“ připojil pro jistotu Jaza.

„Dobře. A co naši přátelé?“

„Senzory detekují Oko 7z ve vzdálenosti 35miliónů kilometrů od nás.“

„Nějaké známky aktivity?“

„Ne pane. Prostě se tam...volně vznášejí a...nejeví známky aktivity.“

„Nepřesné!“ opravila ho okamžitě Sedmá pedantsky. „Jejich systémy právě kolabují, jeden za druhým.“

„Rozumím. Nastavte kurz k Oko 7Z,“ pokynul pilotovi. „Myslím, že je čas konečně uzavřít celou záležitost.“

„A najít kapitána Rikera!“ připoměla první důstojník okamžitě.

„A najít kapitána Rikera,“ souhlasil s ní nepřítomně. „Za jak dlouho budeme u cíle?“

„Plným impulsem během patnácti minut.“

„Potom kupředu, plný impuls!“

Následuje:
Po boji