Strážci řádu 2

Obsah

• Prolog
• Část první – Cesta, kapitola 1 – Náhlý odjezd
• Nečekaný host
• Předehra
• Aliance
• Mise
• Hra na schovávanou
• Odhalení
• Konspirační schůzka
• Ztracená vzpomínka
• Rodinné setkání
• Naslouchání
• Rodinné tajemství
• Napadení
• Po útoku
• Hledání cesty ven
• Poslední fáze
• Admiralita
• Živý svědek
• Část druhá - bojiště Země & Alfa, kapitola 19 – Superšpión
• Okamžik před bouří
• Útok
• Únos
• Nečekané spojenectví
• Únik
• Do neznáma
• Střetnutí
• Tamuli
• Stopy
• Zmizení
• Oběti
• Nápověda
• Znepokojivý nález
• Měsíční základna
• Virus
• Strážce
• Virus
• Úder ze stínů
• Kostky jsou vrženy
• Nepravděpodobné důvody
• Po boji
• Po bouři
• Enterprise
• Část třetí - Obrat; Kapitola 43 – Nabídka
• Diplomatická návštěva
• Tieru 4
• Návrat
• Otázka plánování
• Tajemství Zentieranů
• Dohoda
• Gralgar
• Ztracená Archa
• Strážci řádu
• Důsledky
• Poslední krok
• Návrat domů

Nápověda

Systém Atria, Tamuli 4 – Chrám Z’Antare, zasedací sál vlády

Vyhodnotit situaci jako, že propuklo peklo, by bylo asi hodně mírné zhodnocení. Rozvědka už začala šířit svoje dezinformace, ale ty postrádaly obvyklý účinek. Občané domovského světa přeci jenom nebyli hloupí, dělali si vlastní názor navzdory vládním ujišťování, že věci jsou přesně takové, jaké vláda tvrdí, že jsou. Načasování nemohlo být lepší, ačkoliv měl Sonmareus trochu výhrady vůči tomu, jako ho Pelengové ve svém pirátském vysílání vylíčili coby největšího hrdinu všech dob a zachránce impéria.

Zato radní T’Asador tohle všechno kvitoval s velkým uspokojením a ukazoval mu celkové statistiky, které jasně říkaly, že tomu věří opravdu hodně Tamulců, téměř 70%. Akorát on sám si jako hrdina nepřipadal. Zato musel připustit, když mu radní vysvětlil, že ne všechny bitvy lze vyhrát na bitevním poli. On zatím bojoval bitvy, které nevyžadovaly zbraně jako takové. Bojoval se systémem, jenž vláda prosazovala a který vedl celé impérium do věčného zatracení.

„Musíme co nejdříve najít vůdkyni Zoe, jinak veškerá naše dosavadní snaha vyjde vniveč a postupně se obrátí proti nám,“ pronesl T’Asador znepokojeně, když sledovali z vyvýšeného pódia dění v zasedací místnosti vlády.

„Tam, kde bude předseda T’Aranis, tam bude jistě i vůdkyně Zoe,“ opáčil Sonmareus suše. Zůstávalo otázkou, kde to může být. Nechal prohledat její sídlo, ale ani ti nejlepší Fraweyanští technici a Pelengští slídilové nenašli nejmenší stopu po vůdkyni a její ochrance. Dokonce i Gaaliané nad jejich zmizením vrtěli hlavou s tím, že hvězdy nic neříkají o jejich osudu. Veškeré záznamy i stopy zmizely, jako by nikdy nebyla. Kdo mohl něco takového udělat, zůstávalo otázkou.

„Pokud ho nenajdeme a to dříve než vyprchají všechny vášně, které jsme rozdmýchali, nakonec vyhraje.“

„Mám pocit, že o tohle mu celou dobu jde. Nemusí udělat nic a stejně nakonec vyhraje.“

„Jediné pozitivum na tom je, že jste zabránil zničení jejich vlajkové lodi, pod vlajkou příměří Díky tomu nás Nová Kolonie nejspíš nezničí úplně, i kdyby jednání nakrásně selhalo. Děsím se toho, co by udělali, kdyby skutečně došlo k takovému křiklavému incidentu,“ prohlásil vážně a pohlédl tázavě na mladšího admirála.

Ten neříkal nic, takže pokračoval dál: „Nevím sice, jak jste na to přišel, ale vmanévroval jste obě strany do patové situace. Jenomže ta nebude trvat dlouho a nebudeme si namlouvat, že nad námi nemá Nová Kolonie vojensky navrch a tuhle převahu může snadno a rychle uplatnit. Obzvláště, když teď čekají na pozicích připraveni zarazit ten šílený pokus vlády o nový protiútok.

Sonmareus souhlasně přikyvoval, přestože mu jeho radní neříkal nic nového. Usilovně přemýšlel, kam jenom mohl ten parchant T’Aranis zmizet. Jeho zmizení by ho zdaleka tolik neznepokojilo, kdyby zároveň nezmizela i samotná vůdkyně, Zoe. Jakmile tahle informace prosákne na veřejnost, pak nastane to správné peklo a všechno, čeho dosud dosáhl, přijde vniveč. Vláda přiřkne jejich zmizení na účet Nové Kolonie a najde se spousta lidí, kteří tomu ochotně uvěří.

Čím déle zůstane tato záhada nevyřešena, tím více jich bude. V tom měl T’Asador rozhodně pravdu. Tlačil je čas, a pokud tuhle záležitost neuzavřou co nejdříve, dojde trpělivost i Nové Kolonii. Tím pádem bude mít na svědomí imperiální flotily v soustavách Tamuto a Windmatrix. Tam zasadí Nová Kolonie svůj první úder a zničí hlavní Tamulské síly jediným úderem.

Bez ohledu, kdo je tam poslal, on bude zodpovědný v první řadě za jejich smrt. Tyhle informace jim sice získaly čas a zabránily opravdové tragédii, ale pokud nenajde a nezastaví toho, kdo stojí v úplném pozadí všeho, potom půjde veskrze o prázdné gesto. Přitom byl tak blízko a zároveň nemohl být dále. Ne, předseda T’Aranis nemohl být daleko a on ho musel bezpodmínečně najít a přivést k zodpovědnosti.

„Omluvte mě prosím,“ pronesl náhle, neboť si všimnul něčeho, čí spíše někoho, kdo sem nepatřil. Postavu v šedé kápi, postávající tiše a nenápadně na jednom z protějších balkónků odkud sledoval podobně jako oni dění pod sebou. Zvláštní, že si ho nikdo jiný nevšímal.

Sonmareus na nic nečekal a zcela ne-admirálsky bral schody po dvou a utíkal do míst, kde spatřil dotyčnou postavu. Doufal, že ho tam ještě zastihne a nezjistí, že se mu to celé jenom zdálo. Zastihnul. Stále ještě tam stál s rukama složenýma na prsou, opíral se o zábradlí a hleděl kamsi dál než jenom na vládní shromáždění probíhající přímo pod ním. Admirálova ruka zastavila těsně u komunikátoru, neboť si pamatoval, že posledně tady tenhle chlapík vůbec nebyl, pouze projekce.

Popošel až k němu. Tiše, aby ho neslyšel a opatrně mu poklepal na rameno. Kupodivu jeho ruka neprošla skrz, ale narazila na skutečné rameno. Takže tady byl ve skutečnosti.

„Není třeba volat bezpečnost, admirále,“ promluvil muž v šedém, čímž dal najevo, že o něm nejenom ví, ale i ví, kdo za ním stojí.

„Já bych řekl, že tady jste a nemáte tu co dělat!“

„Jen pozoruji, nic víc,“ opáčil cizinec nevzrušeně

„Aha, pozorujete,“ zopakoval po něm Sonmareus s nádechem ironie.

„Zmizení těch Maloganských strážných je podvod, víte,“ prohlásil muž v šedém, jako by o nic nešlo.

„Podvod? Co tím myslíte?“ zpozorněl Sonmareus, protože s touhle věcí si on a jeho lidé lámali celou dobu hlavu. Na Malogany bylo vždy spolehnutí a nikdy jen tak někam neodešli. Ne, aniž by o nich někdo nevěděl.

„Jelikož je to podvod, tak Vám mohu sdělit, že jde o dílo předsedy T’Aranise a těch, kdo stojí za ním.“

„Stojí za ním, kdo?“

„Někdo, kdo může nechat zmizet osm Maloganů, jako by nikdy nebyli. Někdo, kdo může zničit všechny důkazy, abyste nic nenašli. Někdo, kdo může použít technologie přesahující Vaši stávající úroveň. Někdo…“

„Někdo, jako třeba Vy?“ dokončil pointu, která začína být až příliš zřejmá

„Nu…ano. V tom máte naprostou pravdu,“ připustil nakonec neochotně a rychle dodal: „Byli o dost rychlejší než bych čekal a zase o krok přede mnou. Jenomže podváděli, zase.“

„Podváděli?“

„Stejně jako v případě smrti Vašeho bratrance, ale ani tady si nebrali příliš servítky.“

„A Vy s tím zřejmě nic neuděláte, že?“

„Nu…musel bych je přistihnout při činu, ale tímhle podvodem mě trochu zaskočili, přiznávám. Takže…“

„Kam zmizela vůdkyně Zoe?“ udeřil Sonmareus prudce otázkou. Vida že nic neříká, dodal: „Vy víte, kde je, že ano?“

„Ano, vím.“

„Tak kde je?“

„To Vám bohužel nemohu říct.“

„Na čí straně vlastně stojíte? Vmanévroval jste mě do této situace a teď najednou dáváte od všeho ruce pryč?“ obvinil ho zamračeně.

„Věci jsou mnohem složitější, než vypadají, admirále.“

„Já to vidím dost jednoduše. Vy víte to, co právě teď potřebuji vědět a…“

„A kdybych Vám to řekl, oni se o tom dozví a provedou opatření, takže vaši vůdkyni nenajdete tam, kde právě teď je!“ přerušil ho trpělivě. „Nejspíš ji nenajdete vůbec, nebo ji najdete mrtvou. Kdo ví, čeho všeho může být ten váš ministerský předseda schopen, aby udržel iluzi moci, kterou nemá a ve skutečnosti nikdy neměl.“

„Takže mi nepomůžete?“

„To jsem neřekl,“ pohlédl na něj konečně a v jeho šedé tváři zahrál slabý úsměv. „Nemohu Vám říci kde, ani kam byla vaše vůdkyně odvedena, ale nejsem jediný, kdo zná tuhle informaci.“

„Kdo? Kdo je to?“ vyhrknul Tamulský admirál vida, že se nejspíš nedozví samotné jméno, ale stačilo mu i ukázat danou osobu, což jak pochopil, byl tento případ. Muž v šedém pohlédl na něj a poté zaměřil svůj pohled do samotného rohu zasedacího sálu. Tam seděl hlavní sekretář a zapisovatel vládních jednání. Momentálně cosi zaznamenával u terminálu a nikdo si ho nevšímal. Sonmareus se přitom málem plácnul do čela, že ho to hned nenapadalo. Jistěže. Kdo jiný bude znát pozici ministerského předsedy než jeho neoficiální pravá ruka. Proč je to nenapadlo dřív?

Nejspíš proto, jak moc nenápadně hlavní sekretář působil. Ano spadal přesně do té kategorie lidí, o něž sotva zavadíte pohledem, natož abyste ho podezřívali, že má větší význam. Obrátil pohled zpět vedle sebe, aby si potvrdil své tušení, ale muž v šedém už tam nestál. Ukázal se, nasměroval ho a zase tiše zmizel. Kdo vlastně byl? Co je vlastně zač? Jakou hru tady s ním hraje, či zkouší hrát? Viditelně mu pomáhal, proti druhé straně, ale kdo jsou ti druzí? Proč tak moc chtějí, aby válka pokračovala? Mnoho otázek se Tamulskému admirálovi a nyní zastupujícímu maršálovi honilo hlavou, zatím co pospíchal dolů do zasedací místnosti.

Cestou pokynul dvěma Maloganům, aby ho následovali, ale drželi si diskrétní odstup. Ne, tady bylo třeba jednat tiše a nenápadně. Těžko mohl vstoupit do zasedací síně s Malogany v zádech. Ne, místo nich vzal sebou dvojici Tamulských bezpečáků ze své lodi a Malogany nechal venku. Potřeboval vejít nenápadně a nepozorovaně, což se mu povedlo. Naštěstí byl sekretářův stolek poměrně blízko dveří a on sám příliš zaujat obrazovkou před sebou, takže zpočátku vůbec nezaznamenal, že k němu někdo přistoupil.

„Zapisujete historické okamžiky, pane sekretáři?“ oslovil ho admirál lehce.

„Co…což…co prosím?“ poskočil překvapením.

„Nebo posíláte zprávu panu předsedovi o tom, jak se vyvíjí zdejší situace?“

„O…o čem to m…mluvíte? Já…“ Dál se nedostal, protože Sonmareus pokynul bezpečákům, aby ho vytáhli ze židle a sám pohlédl na obrazovku. Byla na něm akorát dopsaná zpráva, která mluvila víc než za vše. Kliknul na odeslání a potom pohlédl na sekretáře.

„Teď máte dvě možnosti, jak to uděláme, M’Arasi. Můžeme to udělat hezky v klidu a pokoji, nebo pokud chcete dělat scény, tak za těmi dveřmi stojí čtyři Malogané, dychtiví po tom, někoho si pořádně podat. Takže Vám radím, abyste šel s těmito pány, od bezpečnosti, kteří Vám položí pár otázek. A nemyslete, že Malogany nezavolám a neztropím skandál. Obzvláště, když víte, kde je předseda T’Aranis a naše vůdkyně.“

„Já…já…“

„Jdeme!“ zavelel Sonmareus a dvojice bezpečáků sekretáře více vlekla, než by šel sám. Něco takového nečekal, takže se nevzmohl na slova odporu, dokud nevyšli ven ze zasedacího sálu, kde už čekala čtveřice Maloganů. Velice přezíravým pohledem si měřili Tamulského sekretáře, ale tahle věc nespadala do jejich odbornosti, takže mlčeli a čekali na rozkazy. Stačil pouhý pokyn, aby je obstoupili ze všech stran a rázem nikdo neviděl, koho vlastně vedou. Pro jednou se jejich hřmotné postavy opravdu hodily.

O pár minut později našli volnou kancelář, kterou jim radní T’Asador hbitě připravil vida, že se něco děje. Na nic se neptal, pouze zaujal pozici na vzdálené části místnosti, aby nikomu nepřekážel. Malogané beze slov zaujali pozice na strategických místech pro případ, že by snad zajatec hodlal utéct, což v dané situaci vypadalo víc než směšně. Dorazil i generál Barga, coby hlavní trumf a pohledem si změřil muže, kterého předtím usadili Tamulští bezpečáci do křesla.

Všichni ostatní zůstali stát se složenýma rukama na prsou, což už samo o sobě vypadalo hrozivě a v případě Maloganů ještě víc. Těžko můžete zůstat klidný, když se nad vámi tyčí taková hora masa a úkosem Vás sleduje.

„Ještě jednou se Vám omlouvám, za vyrušení od důležité zprávy, kterou jste právě posílal panu předsedovi T’Aranisovi,“ začal Tamulský admirál mluvit. Přečetl obsah krátké zprávy i viděl, komu byla adresována. Samozřejmě pouze hádal, neboť adresát musel být tajný alias. Ovšem, komu jinému by posílal právě takovou zprávu?

„Já…já netuším, o čem mluvíte, pane admirále,“ dostal ze sebe sekretář konečně celou větu.

„Nicméně víte, kde se právě teď nachází pan ministerský předseda, stejně jako naše vůdkyně.“

„Obávám se, že nemám nejmenší tušení.“

„Opravdu?“

„Opravdu. Já…“ vyjeknul překvapení, kdy na jeho rameno dopadla masitá Maloganská tlapa. „Proboha držte ode mě to zvíře dál!“ zavřeštěl hystericky a zkoušel se odtáhnout, což mu příliš nešlo, neboť Maloganský generál disponoval opravdu velkou silou.

„Dovolte, abych Vás opravil M’Arasi,“ pokračoval Sonmareus nevzrušeně. „Tady generál Barga není žádné zvíře. Kromě toho by si mohl vzít takové označení osobně a to by pro Vás nemuselo dopadnout příliš dobře.“

„Já opravdu netuším…“

„Řeknu Vám to jinak, M’Arasi,“ nenechal ho admirál domluvit. „Můžete to říct tady a teď mě, nebo odejdu na chvíli za dveře a pak to můžete zkusit vysvětlovat Maloganům.“

„Tohle si nedovolíte. To…“

„Sesadil jsem nebeského maršála z jeho postu. Nechal Malogany obsadit jeho základnu a zatknout S’Varuse. Myslíte, že mi bude dělat problém jeden úředníček? Obzvláště když nikdo netuší, kde vlastně jste?“ naklonil se k němu blíž, takže mu hleděl přímo do očí. Viditelně to nechápal, nebo si jenom neuvědomoval svoji situaci.

„Nu, jak myslíte,“ pozvednul si naoko, vida, že druhý muž nic neříká a nasazuje vzdorný výraz. „Tady Radní T’Asador je mi svědkem, že jsem s vámi jednal tak, jak si osoba vaší důležitosti zaslouží, ale viditelně nejevíte žádné známky pomoci, takže mi nezbývá než Vás nechat v odborné péči Maloganů.“

„To nemůžete! To…to…“ vyskočil z křesla, ale dvojice Maloganů ho zase rychle usadila, zatím co generál popošel blíž k admirálovi v očekávání rozkazů.

„Dostaňte z něj, kde je předseda T’Aranis a vůdkyně Zoe, ale nepřežeňte to. Potřebujeme, aby zůstal pokud možno neporušený a nejlépe živý. Pokud však budete mít pocit, že to jinak nejde, potom…“

„Budete mít své informace, admirále. My Malogané máme spolehlivý recept, jak někoho rozmluvit.“

„Dobře, velmi dobře. Potom se do toho dejte,“ přikývnul mu. „Půjdeme, radní T’Asadore?“

„Doufám, že víte, co děláte, chlapče,“ zamumlal radní tiše. „Malogané mívají ošklivé zvyky, jak někoho vyslýchat.“

„Sám jste říkal, že nás tlačí čas, jinak bych zkusil naše Pelengské přátele, aby použili některou ze svých specialit.“

„Nu, čas nás opravdu tlačí o tom žádná. Hlavně…“ oba dva mezi tím vyšli ven z kanceláře, když se zpoza dveří ozval srdceryvný řev. „Hlavně doufám, že máte toho pravého, jinak z toho bude pěkná ostuda,“ dodal T’Asador nakonec lakonicky.

„Pevně věřím tomu, že ano, jinak bych k tomu Malogany nepouštěl.“

„No, kdyby něco, tak nechte smazat všechny záznamy a někde tiše pohřběte tělo,“ odtušil předseda Umírněných s nádechem ironie.

Z místnosti se ozývaly opravdu příšerné zvuky, chvílemi skoro jekot až Sonmareus raději poslal čtveřici Maloganů dál do chodby, aby tudy nikoho nepouštěli. Doufal, že to Barga zbytečně nepřehání a ten chudák tam nevypustí duši. Vlastně ho až tak nelitoval, neboť mu došlo, že celou dobu sloužil jako tajná T’Aranisova spojka a podával předsedovi vlády hlášení o situaci. Bohatě mu stačilo, jenom zůstat tam kde je a dosáhl by svého bez ohledu na situaci. Z představy, že by toho parchanta S’Varuse museli pustit, se mu dělalo zle.

Trvalo to nějakých deset minut. Pak najednou uvnitř nastalo ticho. Dobré dvě, možná tři minuty zevnitř nebylo nic slyšet. Potom mohutná generálova ruka rozrazila dveře, které div nevyvrátil a Barga vyšel ven s výrazem maximální spokojeností.

„Předseda T’Aranis se ukrývá v tajné základně na druhém měsíci Tamuli 6. Dostal se tam nějakým teleportačním zařízením z budovy rozvědky, které může použít pouze on. Základna je hluboko pod povrchem a lze ji jen těžko detekovat z orbity. Máme přesné souřadnice, a když bude potřeba, tak si k němu cestu provrtáme.“

„Vůdkyně Zoe je s ním?“

„Ano, odvedl ji tam pod údajnou záminkou bezpečnosti.“

„Výborně generále. Skvělá práce. A…“

„Zajatec je naživu a v jednom kuse. Přesně jak jste chtěl,“ dodal Maloganský generál pohotově. Akorát podobné výrazy měly u Maloganů trochu jiný význam, ale tím se Sonmareus zbytečně nezabýval.

„Dobře, dobře.“

„Svolejte vaše muže, generále. Předpokládám, že budu mít pro 88 divizi další práci.“

„Rozkaz.“

„Postaráte se mezi tím o našeho sekretáře, radní?“ obrátil se na T’Asadora.

„Postarám se, aby nemluvil o tom, co s ním Malogané prováděli,“ opáčil předseda Umírněných s nádechem pobavení.

„Dobře. Já se postarám o naši vůdkyni a doufám, že T’Aranise přivedu k rozumu.“

„V tom Vám popřeji hodně štěstí, ale nemyslím si, že budete mít úspěch.“

„Hlavním cílem bude zajistit vůdkyni Zoe. Ona jediná může podepsat mírovou smlouvu. Všechno ostatní je vedlejší, včetně ministerského předsedy.“

Následuje:
Znepokojivý nález